Fluorid praseodymičitý
| fluorid praseodymičitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Fluorid praseodymičitý |
| Anglický název | Praseodymium(IV) fluoride |
| Německý název | Praseodym(IV)-fluorid |
| Sumární vzorec | PrF4 |
| Vzhled | světle žluté krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 15192-24-2 |
| PubChem | 11413297 |
| SMILES | F[Pr](F)(F)F |
| InChI | InChI=1S/4FH.Pr/h4*1H;/q;;;;+4/p-4
Key: AQHKOMUMLGCMJB-UHFFFAOYSA-J |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 216,90 g/mol |
| Rozpustnost ve vodě | reaguje s vodou |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fluorid praseodymičitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PrF4.[1]
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Fluorid praseodymičitý lze připravit reakcí fluoridu kryptonatého s oxidem praseodymičitým:[2]
Fluorid praseodymičitý lze také připravit rozpuštěním hexafluoropraseodymičitanu sodného v kyselině fluorovodíkové:[3]
- Na2[PrF6] + 2 HF → PrF4↓ + 2 NaHF2
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Fluorid praseodymičitý je světle žlutá pevná látka, která se rozkládá při 90 °C:
- 2 PrF4 → 2 PrF3 + F2
Krystalová struktura fluoridu praseodymičitého je anti-kubická a je izomorfní k fluoridu uraničitému.[4]
Díky vysokému elektrodovému potenciálu praseodymičitého kationtu (Pr3+/Pr4+: +3,2 V) se fluorid praseodymičitý ve vodě rozkládá za vzniku kyslíku.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praseodymium(IV) fluoride na anglické Wikipedii.
- ↑ VENT-SCHMIDT, Thomas; RIEDEL, Sebastian. Investigation of Praseodymium Fluorides: A Combined Matrix-Isolation and Quantum-Chemical Study. Inorganic Chemistry. 2015-12-07, roč. 54, čís. 23, s. 11114–11120. Dostupné online [cit. 2024-01-15]. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/acs.inorgchem.5b01175. (anglicky)
- ↑ MEYER, G.; MORSS, Lester R. Synthesis of Lanthanide and Actinide Compounds. [s.l.]: Springer Science & Business Media 394 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7923-1018-1. S. 367. (anglicky)
- ↑ Advances in Inorganic Chemistry and Radiochemistry. [s.l.]: Academic Press 383 s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-057869-9. S. 368. (anglicky)
- ↑ HOLLEMAN, Arnold F.; WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Lehrbuch der anorganischen Chemie. [s.l.]: Walter de Gruyter 2149 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-017770-1. S. 1941–1942. (německy)