Dimitrie Cantemir
| Dimitrie Cantemir | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. října 1674 Dimitrie Cantemir |
| Úmrtí | 21. srpnajul. / 1. září 1723greg. (ve věku 48 let) Dmitrovsk |
| Povolání | antropolog, jazykovědec, historik, filozof, hudební skladatel, kartograf, spisovatel, geograf, orientalista a politik |
| Národnost | Rumuni |
| Alma mater | Fenerská řeckopravoslavná kolej |
| Manžel(ka) | Casandra Cantacuzinová (1699–1713) Anastasija Ivanovna Trubecká (od 1717) |
| Děti | Jekatěrina Dmitrijevna Golicyna Marija Dmitrijevna Kantěmirová Antioch Dmitrijevič Kantěmir[1][2][3][4][5][6] Serban Dmitrijevič Kantěmir |
| Rodiče | Constantin Cantemir[7] a Ana Bantășová |
| Příbuzní | Antioch Cantemir (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dimitrie Cantemir (26. října 1673 – 21. srpna 1723, také polsky Dymitr Kantemir, moldavsky Demetriu Cantemir, rusky Dmitrij Konstantinovič Kantemir, turecky Dimitri Kantemiroğlu) byl rumunský politik, učenec a spisovatel.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]
Byl synem moldavského knížete a následníkem trůnu, byl vychován řecky (hovořil jedenácti jazyky, znal filosofii, teologii, historii i geografii, zajímal se o východní kulturu i krásnou literaturu. Ve věku čtrnácti let byl vyslán do Istanbulu, čtyři roky strávil v zajetí Turků. V letech 1710–1711 byl moldavským knížetem. Země potom vstoupila do unie s Ruskem, kam Cantemir emigroval, posléze se stal rádcem Petra Velikého. V Rusku také založil město Dmitrovsk a později zemřel. Jeho synem byl ruský básník Antioch Dmitrijevič Kantemir.
Cantemir napsal celou řadu knih, nejslavnější z nich je jeho Historie růstu a pádu Osmanského impéria. Na žádost Berlínské královské akademie, jejímž byl členem, napsal také v latině první vědeckou zprávu o Moldávii, Descriptio Moldaviae, v níž popsal její zeměpisné, etnografické a ekonomické podmínky.
Dále se ve svých spisech věnoval turecké a vůbec východní hudbě, napsal první úplnou vědeckou historii Rumunska, pojmenovanou Hronicul vechimii a romano-moldo-valahilor, rumunsko-řecky psanou filosofickou báseň podle arabských vzorů: Divanul sau Gâlceava Înțeleptului cu lumea sau Giudețul sufletului cu trupul (Diván aneb rozprava mudrce se světem čili soud těla a duše), popis islámu pro Evropany, životopis van Helmonta a také první rumunský román, Historia Hieroglyphica (1705), v němž jsou postavy soudobého rumunského života alegoricky skryty za bájné nestvůry.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dimitrie Cantemir na anglické Wikipedii.
- ↑ Rostislav Ivanovič Sementkovskij: Кантемир, Антиох Дмитриевич. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIV.
- ↑ Vasilij Jegorovič Rudakov: Кантемир, Дмитрий Константинович. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIV.
- ↑ Moses Gaster: Cantemir. In: Encyklopedie Britannica 1911.
- ↑ Antiochus Cantemir. In: Encyklopedie Britannica, 9. vydání.
- ↑ Ilja Zacharovič Serman: Кантемир. In: Krátká literární encyklopedie, svazek 3. Dostupné online.
- ↑ Кантемир. In: Krátká literární encyklopedie, svazek 3. Dostupné online.
- ↑ Кантемир, Константин Федорович. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XIV.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Cândea, Virgil. Dimitrie Cantemir (1673 – 1723). Bukarest: Editura Enciclopedica Romana, 1973. 31 S.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Dimitrie Cantemir na Wikimedia Commons
- Stránky věnované rodu Cantemirů
