Denis Brihat
Denis Brihat | |
---|---|
Rodné jméno | Denis Jean Brihat |
Narození | 16. září 1928 16. pařížský obvod |
Úmrtí | 3. prosince 2024 (ve věku 96 let) Bonnieux |
Povolání | fotograf |
Ocenění | Prix Niépce (1957) |
Webová stránka | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Denis Brihat (16. září 1928 Paříž – 3. prosince 2024 Bonnieux) byl francouzský fotograf, který dlouhou dobu vyučoval fotografii ve své dílně v Bonnieux a zároveň rozvíjel vlastní tvorbu.[1] V roce 1957 získal ocenění Prix Niépce. Fofografoval pro památkovou správu. Zabýval se fotografií architektury a reklamní fotografií.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí strávil v Paříži, své první fotografie pořídil velmi mladý, ve věku patnácti let, v roce 1943. Po vyučení ve fotografické škole na rue de Vaugirard v letech 1948 až 1951 pokračoval v učení v oboru a začal vykonávat svou profesi různými způsoby. Nejvíce v oborech architektura, průmysl, reportáž nebo portréty
V roce 1952 se přestěhoval do Biotu v Alpes-Maritimes, kde zůstal až do roku 1955. Produkoval ilustrační fotografie pro nakladatele a produkoval svá první osobní díla. Právě v té době, povzbuzen Robertem Doisneauem, začal spolupracovat s agenturou Rapho.
Indie a cena Niépce
[editovat | editovat zdroj]V letech 1955-1956 Denis Brihat strávil rok v Indii, kde prováděl ilustrační reportáže pro publikování, fotografoval architekturu i reportáže ze života sikhů. Po jeho návratu byla jeho práce o Indii, oceněná cenou Prix Niépce a vystavena ve Francouzské fotografické společnosti. V roce 1958 se přestěhoval na francouzský venkov (vesnice Bonnieux v departmentu Vaucluse). V letech 1958 až 1967 prošel obdobím reflexe a tvorby, během něhož, izolovaný na tehdy opuštěné plošině Claparèdes, konečně spatřil fotografii, kterou chtěl už dlouho udělat: proniknout do této přírody a zažít ji. Odhalit veškerou jeho složitost a krásu. Věnoval se fotografii krajinných detailů. Své minimalistické výtvarné fotografie zpracovával v početně omezených sériích tří, šesti nebo deseti kopií.
V tomto období uspořádal několik významných výstav, zejména v roce 1966 v Muzeu dekorativních umění v Paříži a v roce 1967 v MoMA (New York), s Pierrem Cordierem a Jean-Pierrem Sudrem. Také každoročně účastnil grafického kongresu v Lurs en Provence.
Vaucluse
[editovat | editovat zdroj]V roce 1958 se natrvalo usadil v Provence, v Bonnieux (Vaucluse), aby se plně věnoval svému osobnímu bádání na téma přírody v podobě „fotografických obrazů“. V roce 1968 začal svůj výzkum barev prostřednictvím metalického tónování a procesu rytí do želatiny (nibbling), technik, které od té doby neustále zkoumal a zdokonaloval. Během léta 1969 zorganizoval kurz experimentální fotografie v Bonnieux s Jean-Pierrem Sudrem. Vytvořil sdružení „Studium and research in photographic art of the Luberon“ a stáž v průběhu školního roku určenou pro přípravu budoucích profesionálů (kterou nabízel ještě osm let).
V roce 1970 se zúčastnil prvního Rencontres de la Photographie v Arles.
Na přání svého přítele amerického malíře Bernarda Pfriema vytvořil fotografický kurz na American School of the Arts, Lacoste, kde čil řadu let. Zúčastnil se kolektivní výstavy Le Groupe Libre Expression: Expo 5, kterou představil Jean-Claude Gautrand. V roce 1977 se podílel na vytvoření fotografického studijního cyklu na univerzitě v Provence v Marseille. Učil tam dva roky. Přes stáže a výuku bude mít v tomto období četné výstavy (viz seznam); ale pokud v roce 1976 ukončil hlavní celoroční kurzy, od roku 1980 nabízel týdenní kurzy vedené buď významnými kolegy (Hélène a Rachel Théret; Jean Dieuzaide, Louis Bernnard d'Outrelandt), nebo sám.
V roce 1987 obdržel hlavní cenu za fotografii od města Paříže. V roce 1998 ukončil všechny formy výuky, aby se mohl věnovat své práci.
Denis Brihat zemřel 3. prosince 2024 ve věku 96 let.[1]
Publikace
[editovat | editovat zdroj]- Un Citron, album 18 obrazů, Bonnieux, 1964
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]- 1962 – Galerie Coren, Aix-en-Provence
- 1962 – Galerie Michel, Carpentras
- 1963 – Galerie La Proue, Lyon
- 1965 – Musée des arts décoratifs, Paříž
- Au bonheur des fleurs (2012)
- Fragments d'un paradis (2019)
- Denis Brihat, photographies – De la nature des choses (2019)[2]
- Inde 1955 (2019)
- With love from India (2019–2020)[3]
- L’Eden de Denis (2020)
- A fleur de sable (2022)
- La nature au cœur (2023)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Monsieur Denis BRIHAT Photographe [online]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Denis Brihat, photographies – De la nature des choses [online]. Dostupné online. (French)
- ↑ Denis Brihat [online]. Dostupné online. (French)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. 140 s. Kapitola Denis Brihat, s. 134–141. (česky, francouzské, anglické, německé a ruské resumé)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Denis Brihat na Wikimedia Commons