David Walker

David Mathieson Walker
Astronaut NASA
Státní příslušnost	Spojené státy americké
Datum narození	20. května 1944
Místo narození	Columbus, Georgie Spojené státy americké Spojené státy americké
Datum úmrtí	23. dubna 2001 (ve věku 56 let)
Místo úmrtí	Houston, Texas Spojené státy americké Spojené státy americké
Předchozí zaměstnání	testovací pilot
Hodnost	kapitán námořnictva
Čas ve vesmíru	30d 04h 27m
Kosmonaut od	1978
Mise	STS-51-A, STS-30, STS-53, STS-69
Znaky misí
Kosmonaut do	1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Mathieson Walker (20. května 1944 Columbus, Georgie^[1] – 23. dubna 2001 Houston, Texas) byl americký astronaut. Ve vesmíru byl čtyřikrát.

Po základní a střední škole (Eustis High School) absolvoval roku 1966 námořní akademii (United States Naval Academy) a sloužil pak jako námořní pilot. Do týmu kosmonautů NASA byl roku 1978 vybrán poručík Walker jako astronaut – pilot.^[2] V roce 1991 ukončil na základně Edwards pilotní školu (Air Force Aerospace Research Pilot School). V mezidobí letů působil jako zkušební pilot.

V roce 1984 letěl poprvé na raketoplánu Discovery s misí STS-51-A. Stal se tak 154 kosmonautem Země. Frederick Hauck byl velitelem lodě a místo v pilotním křesle zaujal nováček David Walker. Jako letoví specialisté figurovali Joseph Allen a Dale Gardner. Ovládání „kanadské ruky“ měla na starosti Anna Fisherová. Hned poté, co se dostali na oběžnou dráhu, vypustili kanadskou družici Anik D2 a druhý den vojenskou družici Leasat 1. Pak se jim podařilo odchytit z oběžných drah družice Westar 6 a Palapa B2 a vrátit se s nimi na Zem po 7 letových dnech na Kennedyho vesmírné středisko. Díky splněným úkolům byla mise pro NASA výdělečným podnikem.

Po pěti letech absolvoval misi STS-30 na palubě raketoplánu Atlantis. Jeho posádka byla ve složeni velitel David Walker, dále Ronald Grabe, Mark Lee, Norman Thagard a Mary Cleaveová. Hlavním úkolem (splněným) bylo vyslat sondu Magellan, určenou k radiolokačnímu mapování povrchu Venuše. V tomto případě odstartoval raketoplán z Floridy a přistál po čtyřdenním letu v Kalifornii na základně Edwards.

Třetí svůj let – STS-53 byl devátou a poslední expedicí vyhrazenou pro ministerstvo obrany USA. I tentokrát raketoplánu startujícímu z Floridy velel. Funkci druhého pilota zastával Robert Cabana, letěli i tři letoví specialisté – Guion Bluford, James Voss a Michael Clifford. Během letu vypustili tajnou družici DoD-1 a zbytek mise byl věnován různým experimentům na palubě. Přistáli bez problémů na základně Edwards.

Počtvrté a naposledy letěl ve svých 51 letech v raketoplánu Endeavour s misí STS-69. Byl jejím velitelem, v té době již jako námořní kapitán a spolu s ním pilot Kenneth Cockrell, velitel užitečného zatížení James Voss a letoví specialisté James Newman a Michael Gernhardt. Na palubě sebou vezli dvě vědecké družice, WSF a Spartan, které na orbitě vypustili a po splnění úkolů o pár dní později opět uložili v nákladovém prostoru. Po 10denním letu přistáli na dráhu 33 letiště SLF na Kennedyho vesmírném středisku na mysu Canaveral.

• STS-51-A Discovery (8. listopadu 1984–16. listopadu 1984)
• STS-30 Atlantis (4. května 1989–8. května 1989)
• STS-53 Discovery (2. prosince 1992–9. prosince 1992)
• STS-69 Endeavour (7. září 1995–18. září 1995)

Po svém posledním letu z NASA odešel ke společnosti NDC Voice Corp. Zemřel v Houstonu na rakovinu ve věku 56 let šest let po návratu z kosmu, kde strávil celkem 30 dní svého života.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu David Walker na Wikimedia Commons
• Walker, Ch.D. [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky a Space HotList, rev. 20-08-27 [cit. 2008-04-13]. Dostupné online. 
• Walker, David Mathieson [online]. Knihovna Akademie věd ČR, rev. 2004-12-18 [cit. 2008-04-13]. Dostupné online.