Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Don Juan & comp.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Don Juan & comp.
AutorJiří Voskovec a Jan Werich
ŽánrPoetická komedie
Premiéra13. ledna 1931
Místo premiéryOsvobozené divadlo
Štáb
RežieV+W
HudbaJaroslav Ježek
VýpravaFrantišek Zelenka
ChoreografieJoe Jenčík
KostýmyFrantišek Zelenka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Werich, František Vnouček a Jiří Voskovec
Jenčíkovy girls

Don Juan & comp., Revue o 7 obrazech je 11. divadelní hra Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Hra měla premiéru 13. ledna 1931 v Osvobozeném divadle. Hudbu ke hře složil Jaroslav Ježek, choreografii Joe Jenčík, výpravu a kostýmy František Zelenka.

Po úspěchu hry Sever proti jihu přišli s námětem Dona Juana. Postavu Dona Juana ale obrátili na ruby. Z Juana udělali stydlivého a věčně opilého muže a naopak z jeho sluhy Leporella udělali „Dona Juana“. Inscenace nesklidila moc velký úspěch. Jaroslav Ježek však neúspěch vyvážil geniální hudbou.

Osoby a obsazení

[editovat | editovat zdroj]
František Vnouček Don Juan
Václav Trégl Leporello, jeho sluha
Nina Bártů Isabel
Čeněk Šlégl Fernandez
Bolek Prchal Admirál
Miloš Nedbal Don Gonzalo de Ulloa, guvernér provincie Nové Toledo
Antonín Dvořák Poustevník Unus
Jiří Voskovec Don Parola, karbaník a čarostřelec
Jan Werich Don Pandero, karbaník a čarostřelec
Song club Sbor postevníků
Michálek & Jůn Stepující poustevníci
Jeníčkovy girls Přítelkyně guvernérovy

Děje se v jihoamerické provincii Nové Toledo

V provincii Nové Toledo je vypsána odměna 25 000 pesetas na Muže z jihu (Don Parola a Don Pandero). Tito muži hledají poklad. Guvernér jim plánuje poklad zabavit, za poklad nakoupit zbraně, provést státní převrat, vyhlásit království Nové Toledo, svoji dceru Isabel provdat za Dona Juana a oba instalovat na trůn. Jenže Isabel zemřela v klášteře. Aby guvernér měl proč dělat revoluci, přivedou Admirál a Fernandez z kláštera Terezu, aby se vydávala za Isabel. Admirál a Fernandez však chtějí pouze ukrást guvernérovi zlato a utéct do Monte Carla. Proto vydávají Terezu za Isabel. Tereza touží spatřit Dona Juana. Najde ho opilého na mol a lituje ho. Společně s Leporellem se rozhodnou udělat z Dona Juana opravdového Dona Juana. Najde je však guvernér a chce je zasnoubit. Tereza guvernérovi ale řekne pravdu a guvernér jde hledat dopis s úmrtním listem. Opodál je poslouchali Admirál a Fernandez. Chtějí zavraždit Terezu a Don Juan ji brání holí, z níž se vyklube kord. Mezitím kdesi v poušti táboří Muži z jihu Don Parola a Don Pandero, kteří hledají poklad – dědictví. Ti přepadnou Leporella v Juanově domě. Juan tančí s Terezou domnívaje se, že je to Isabel. V této atmosféře je najde guvernér, urazí Terezu a Juan ho vyzve na souboj při němž ho „zabije“. Don Juan proto ujíždí na hřbitov svatého Bonifáce, kde má být schován poklad. Za ním se vydají Leporello a Tereza. Leporello navíc vzkáže po Unusovi mužům z jihu, aby za ním jeli na hřbitov. Unus si však myslí, že oněmi muži z jihu je Fernandez a Admirál. Z bezvědomí se probere guvernér, také zamění muže z jihu za Admirála a Fernandeze a vydá se za nimi na hřbitov. Jako první na hřbitov přijede Juan, pak Leporello a Tereza. Nakonec přijede na hřbitov guvernér, v patách mu jsou muži z jihu a aby se před nimi schoval, dělá sochu. Muži z jihu odkryjí hrobku, kde se nalézá poklad, jenže kámen je moc těžký, a proto jej vrátí zpátky na hrobku, a tím uvězní Admirála a Fernandeze, kteří mezitím vlezli do hrobky. Aby si ukrátili dlouhou chvíli, vypráví si strašidelný historky. Nakonec zvednou kámen z hrobky, z níž vylezou Fernandez a Admirál s pokladem. Parola a Pandero je považují za halucinace a chtějí do nich střílet pro zábavu, čímž oba podvodníky odeženou. Zde se s nimi setká Juan. Když vidí guvernéra, kterého považuje za sochu, mluví k ní a ironicky ji zve na večeři. „Socha“ pozvání přijme. Doma Don Juan večeří s Terezou, která mu vyznává lásku. Juan ji neopětuje a rozbije zrcadlo, ve kterém byl pravým Donem Juanem. Nakonec přijde guvernér na večeři, gratuluje mu, že se stal pravým Donem Juanem a Muži z jihu přivádí spoutané podvodníky Admirála a Fernandeze.

Hudba ze hry

[editovat | editovat zdroj]

Písně ze hry: Pochod poustevníků, Prodám srdce, Prázdná náruč, Málokdo z lidí, Don Juan waltz, Není dobrodruh jako dobrodruh, Chodidla, Prodám srdce (parodie)

Některé písně a orchestrální skladby byly v roce 1930 a 1931 zaznamenány na gramofonové desky firmy Ultraphon:

  1. Bugatti step, Jaroslav Ježek, orchestrální verze, dirigent Jaroslav Ježek, klavír Harry von Noé, nahráno v listopadu 1930
  2. Don Parola a Don Pandero, Jaroslav Ježek / V+W, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno březen 1931
  3. Prázdná náruč, Jaroslav Ježek / V+W, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno v březnu 1931
  4. Don Juan waltz, Jaroslav Ježek, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno v listopadu 1930
  5. Chodidla (Happy Feet), Milton Ager, Jack Yellen / V+W, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno v březnu 1931
  6. Prodám srdce, Jaroslav Ježek / V+W, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno v listopadu 1930
  7. Prodám srdce (parodie), Jaroslav Ježek / V+W, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno v březnu 1931
  8. Isabel valse, Jaroslav Ježek, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno v březnu 1931
  9. Není dobrodruh jako dobrodruh, Jaroslav Ježek / V+W, dirigent Jaroslav Ježek, nahráno v březnu 1931[1]

Nové provedení

[editovat | editovat zdroj]

Hrou Don Juan a comp. byla inspirována inscenace Studia Ypsilon Kostky jsou vrženy (aneb pocta Jaroslavu Ježkovi), která využila hudební složku a volně i základní dějovou linku. Premiéra představení se konala 15. a 17. prosince 2017.[2]

  1. JUST, Vladimír. Osvobozené divadlo 1929 - 1938. Praha: Supraphon, 2007. 56 s. S. 6, 10. 
  2. Kostky jsou vrženy aneb Don Juan a hlavně pocta Jaroslavu Ježkovi [online]. Studio Ypsilon [cit. 2023-08-23]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]