Gräf & Stift

Gräf & Stift
Logo
Základní údaje
Právní forma	akciová společnost
Datum založení	1904, 1907 a 1971
Datum zániku	1971
Adresa sídla	Vídeň, Rakousko
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	automobilka
Majitel	ÖAF (99 %)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gräf & Stift (od roku 1907: Wiener Automobilfabrik A.G., vorm. Gräf & Stift)^[1][2] byl rakouský výrobce automobilů, autobusů a dalších vozidel. Společnost založili v roce 1904 bratři Franz (1874–1940), Heinrich (1877–1943) a Carl Gräf (1871–1939)^[3] společně s obchodníkem a investorem Wilhelmem Stiftem (1845–1917).^[4] V roce 1971 převzala kontrolu nad firmou společnost ÖAF a později ve stejném roce koncern MAN.

V roce 1896 založili tři bratři Gräfovi ve Vídni dílnu, v níž od roku 1897 vyráběli první osobní automobily osazené vodou chlazenými čtyřválcovými motory. Vozy měly čtyřstupňovou převodovku s ozubenými koly a kulisovým řazením, což byl podstatný rozdíl oproti tehdy používaným řemenovým převodům. V roce 1898 byl vyroben první automobil s pohonem předních kol. Tento princip si firma nechala v roce 1900 patentovat.

Investor Wilhelm Stift starší s bratry Gräfovými založil 1. listopadu 1901 veřejnou obchodní společnost Gräf & Stift,^[5] která od roku 1904 sídlila na adrese Weinberggasse 70, Vídeň-Döbling (část Sievering). Od roku 1905 vyráběla firma především velké limuzíny (mezi jinými i pro habsburský císařský dvůr, byla C. a k. dvorním dodavatelem) a autobusy, od roku 1908 mimo jiné využívané i pro přepravu turistů. Kromě toho byl Gräf & Stift jedním z nevýznamnějších rakouských výrobců autobusů jak pro městskou tak i dálkovou dopravu a vyráběl i nástavby pro tramvaje. Autobus Gräf & Stift Dolomitenbus měl motor o výkonu 22 kW (30 k), sklápěcí střechu a jedenáct sedadel rozdělených do dvou tříd. Byl využíván na trase Vídeň – Bolzano.^[6]

Automobily firmy nesly na svých chladičích figurku lva. Předlohou byly sochy, které navrhl malíř Rudolf Weyr pro pylony mostu na nussdorfském jezu.^[7]

Po vypuknutí první světové války vyráběla firma nákladní automobily s cílem uspokojit válečné potřeby, což se společně s výrobou autobusů a speciálních vozidel stalo hlavním výrobním programem a umožnilo jí rozkvět i této obtížné době. Ve válečných letech 1916/17 byla továrna v Döblingu podstatně rozšířena^[8], autorem projektu byl architekt Philipp Jakob Manz.^[9]

Výroba osobních vozů byla obnovena až v roce 1920, kdy byl na trh uveden vůz střední třídy s motorem o objemu 2 litry označený VK. Byl sice vyráběn až do roku 1928 (od roku 1926 jako modernizovaný typ VK 2), ale již v roce 1921 se továrna Gräf & Stift vrátila k výrobě luxusních vozů, s řadou velkých modelů s šestiválcovými motory, které vyráběla celé desetiletí. V roce 1930 společnost představila svůj první vůz s osmiválcovým motorem do V, typ SP 8, v roce 1937 nahrazený také luxusním typem SP 9. Aby byla i nadále zajištěna ziskovost podnikání zahájila firma také výrobu menších modelů, označených G 35, G 36 a G 8, poháněných osmiválci o objemu 4,6 litru.

Už v roce 1929 došlo k fúzi firem Gräf & Stift s automobilkou Perl, která měla od roku 1922 sídlo v dnešním obvodě Liesing. Zde byly zpočátku vyráběny především nákladní automobily a autobusy, produkce byla ještě v témže roce dočasně pozastavena. 28. května 1931 byla slavnostně zahájena pravidelná linková doprava na trase Vídeň – Budapešť, nasazeny byly autobusy Gräf & Stift. První jízdu, která trvala šest hodin, uskutečnil za volantem konstruktér Ing. Josef Gräf mladší.

Pro výrobu vozů nižší třídy společnost uzavřela smlouvu s francouzskou automobilkou Citroën o kompletaci jejího modelu 15 CV pod označením MF 6. Vyráběn byl v letech 1935-1936 a osazen šestiválcovým motorem o objemu 2,65 litru. Gräf & Stift přitom výrobu vlastních šestiválcových motorů ukončil v roce 1935. Později společnost spolupracovala s kolínským závodem Ford a v licenci vyráběla vozy s osmiválci označené Gräf-Ford V8.

Ani jeden z těchto projektů ale nebyl příliš úspěšný a tak se z nich firma stáhla. Posledním vlastním modelem byl poněkud modernější typ C 12, vybavený novým dvanáctiválcovým motorem. Vyroben byl pouze ve velmi omezeném počtu v roce 1938. V březnových dnech roku 1938 zaměstnávala firma kolem 300 lidí, částečně pracujících ve zkrácené pracovní době. Po „Anšlusu“ zde bylo zaměstnáno 1500 lidí a výrobní program byl změněn na velkosériovou výrobu nákladních vozů a automobilů.^[10]

Po II. světové válce nebyla výroba osobních automobilů obnovena. První trolejbus vyrobila továrna v roce 1948.^[11] Po roce 1960 se hospodaření společnosti začínalo dostávat do ztrát. V roce 1964 bylo vyrobeno pouze 165 nákladních automobilů. V roce 1970 se ztráta ještě dále zvyšovala. Firma Gräf & Stift začala vyjednávat s firmou Österreichischen Automobil Fabriks-AG a v roce 1971 získala ÖAF 99 % akcií firmy Gräf. Nový název firmy zněl ÖAF-Gräf & Stift AG. Ještě v témže roce převzal všechny aktivity koncern MAN AG. Výsledkem bylo nahrazení vozů vlastní konstrukce výrobou mírně modifikovaných nákladních vozidel a autobusů MAN. V roce 1978 obdržela firma „státní ocenění“ (Staatliche Auszeichnung) a povolení k užívání státního znaku v obchodním styku. V roce 1988 vybudovala firma MAN na místě staré továrny Gräf & Stift v Liesingu nové provozní budovy.

V roce 2004 investoval MAN opět sedm milionů Euro do moderní a k životnímu prostředí šetrné lakovny. Staré provozy Gräf & Stift patřící holdingu MAN jsou čtvrtým největším zaměstnavatelem v okrese. Od roku 1988 připomíná zakladatele společnosti v Döblingu stezka pojmenovaná Gräfweg.

Jeden z luxusních vozů Gräf & Stift Doppelphaeton, výrobního čísla 287, zakoupil František Maria Harrach 15. prosince 1910. Vůz byl osazen čtyřválcovým motorem o výkonu 28 kW (32 koní).

28. června 1914 v Sarajevu jel v tomto voze, řízeném Leopoldem Lojkou, následník trůnu František Ferdinand d'Este, jeho manželka Žofie Chotková, guvernér Oskar Potiorek a podplukovník Franz von Harrach. Po nezdařeném bombovém útoku na kolonu vozů byl arcivévoda František Ferdinand s chotí po další jízdě na jiném místě zastřelen srbským separatistou Gavrilo Principem. Atentát spáchaný na následníka rakousko-uherského trůnu, byl záminkou k vyhlášení války Srbsku Rakousko-Uherskem a je považován za jednu z příčin první světové války.

Dochovaný automobil je vystaven ve Vojensko-historickém muzeu ve Vídni.

Jedním z typů vyráběných společností Gräf & Stift byl autobus s typovým označením DD-U 10. Šlo o třínápravový dvoupatrový autobus pro 105 cestujících (66 sedadel). Jeho základem byl městský linkový autobus TS-U 10. Pohonné jednotky o výkonu 150 koní pocházely převážně od německé firmy Büssing AG.^[12]

ÖAF Gräf & Stift vyráběla také trolejbusy pro města Salcburk, Linec a Innsbruck v Rakousku, Solingen, Eberswalde v Německu a Bergen v Norsku.

Gräf & Stift ZAFD byl tahač vyráběný pro rakouský Bundesheer. Byl dodáván jako dvou či třínápravový vůz s pohonem 4x4 nebo 6x6 s jednoduchou nebo prodlouženou kabinou. Jednou z těžkých verzí byl třínápravový typ ZT 200.^[13] Kolem roku 1960 byl vyráběn tahač návěsů ZVT-9F, tento typ byl kromě jiných dodáván i do NDR.^[14] Řada L/LA 200 měla zvlášť velký podíl standardizovaných dílů. Ze základního typu vycházela vozidla s užitečnou hmotností od 5,3 do 18,5 tun.^[15]

Kromě autobusů vyráběla firma Gräf & Stift také nástavby pro tramvaje, stejně jako autobusy a nástavby jako mobilní „poštovní úřady“, autobusy pro provádění odběrů krve či rentgenová vyšetření, lazaretní autobusy pro Bundesheer, stejně jako letištní autobusy s délkou 14 a šířkou 3,5 metru pro letiště Wien-Schwechat a Los Angeles v USA.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gräf & Stift na německé Wikipedii a Gräf & Stift na anglické Wikipedii.

• Die Kriegsküche Gräf & Stift In: Allgemeine Automobil-Zeitung. Allgemeine Flugmaschinen-Zeitung, č. 9, sv. I/1917 (XVIII. ročník), 4. března 1917, s. 33 f. (ANNO).
• WEHDORN, Manfred; GEORGEACOPOL-WINISCHHOFER, Ute; WERNER ROTH, Paul. Baudenkmäler der Technik und Industrie in Österreich. Band 1: Wien, Niederösterreich, Burgenland. Vídeň: Böhlau, 1984. 104 s. ISBN 3-205-07202-2. (německy) 
• Hans Seper: Die Brüder Gräf, Geschichte der Gräf & Stift-Automobile. Österreichische Automobilfabrik ÖAF-Gräf & Stift Aktiengesellschaft Wien (vyd.), Welsermühl, Wels/München/Kreuzlingen 1991, ISBN 3-85339-216-4.
• Hans Seper: Von Austro-Fiat zur Österreichischen Automobilfabrik ÖAF-Gräf & Stift AG, Werdegang – Personen – Kraftfahrzeuge. Welsermühl, Wels 1994, ISBN 3-85339-206-7.
• Gerhard Bruner (vyd.): Stefan Reitgruber: 100 Jahre Fahrzeugbau in Wien. Austro Fiat, Gräf & Stift, ÖAF, Perl. Verein zur Förderung der historischen Fahrzeuge der Österreichischen Automobilfabrik ÖAF – Gräf & Stift AG, Wien 2001, ISBN 3-9500535-5-7.
• Karl-Hein Rauscher: Von Fiat Wien zu MAN Nutzfahrzeuge Österreich. Gnas, Weishaupt Verlag 2008, ISBN 978-3-7059-0282-4.
• Christian Ortner, Thomas Ilming: Das Auto von Sarajevo. Der geschichtsträchtigste Oldtimer der Welt, Verlag Edition Winkler-Hermaden, Wien 2014, ISBN 978-3-9503611-4-8

• ÖAF
• Atentát na Františka Ferdinanda d'Este
• Wiener Automobil-Fabrik

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gräf & Stift na Wikimedia Commons
• Austriaforum: AEIOU Gräf&Stift
• Austriaforum: AEIOU Carl Gräf