C

C
Znak C Název v Unicodu Kódování dec hex Unicode 67 U+0043 UTF-8 67 43 Číselná entita C C EBCDIC 195 C3
Znak c Název v Unicodu Kódování dec hex Unicode 99 U+0063 UTF-8 99 63 Číselná entita c c EBCDIC 131 83
Hláskování české	Cyril
Hláskování mezinárodní	Charlie IPA: [ˈtʃɑɹliː]
Braille	⠉
Morseova abeceda	−·−· (cí-lov-ní-ci)
Vizuální reprezentace

C je třetí písmeno latinské i české abecedy. Vzniklo z písmene gama Γ řecké abecedy.

Písmeno původně označovalo latinské hlásky [g] i [k], potřebou jejich grafického rozlišení vzniklo později písmeno G. V období pozdního Říma se výslovnost latinského písmene C v pozici před hláskami [e] a [i] změnila na [c]. Např. jméno Cicero se pak místo [kikero] četlo [cicero]. Tato výslovnost byla přejata i do českého pravopisu, kde doplněním háčku vzniklo písmeno Č pro hlásku, která se v latině nevyskytuje.

Biochemie

aminokyselina cystein

DNA báze cytosin

Elektrotechnika

označení standardní velikosti elektrického článku ve tvaru válce o průměru 23 mm a délce 43 mm (tzv. „malý buřt“)

Formát papíru

normalizovaná pomocná řada

Fyzika

značka veličiny elektrická kapacita

označení kvantového čísla půvabu

Hromadná doprava

Linka C

Chemie

značka uhlíku

Informatika

C:\ je konvenční označení prvního pevného disku (resp. prvního logického disku na primární diskový oddíl) v operačních systémech založených na CP/M, jako třeba DOS

programovací jazyk C – programovací jazyk, od něhož byly odvozeny i další (C++, C#, Objective-C)

Jednotky

v soustavě SI značka odvozené jednotky elektrického náboje – coulomb

Mezinárodní poznávací značka

Kuba

Nutriologie

vitamín C

Potravinářství

vejce – druhá nejmenší velikost slepičích vajec

Sport

C se používá jako označení pro kapitána týmu (-C-)

Šestnáctková soustava (a další číselné soustavy o základu větším než 12)

číslice 12

Vzdělávání

průměrná známka (v anglosaském školství, odpovídající českému stupni dobře)

Železnice

označení vozů třetí třídy

Fyzika

značka konstanty pro rychlost světla

jednotka aktivity – curie

značka pro měrné teplo

označení kvarku c (půvabného)

Geometrie

při aplikaci Pythagorovy věty ve tvaru c² = a² + b² přeponu pravoúhlého trojúhelníku

v trojúhelníku stranu protilehlou k vrcholu C

v mnohoúhelnících o 4 a více vrcholech stranu mezi vrcholy C a D

Hudba

nota

Jednotky

v soustavě SI značka předpony pro jednu setinu (centi-)

Železnice

označení lehátkových vozů

označení vozů s oddíly s místy k sezení, která jdou upravit na místa k ležení – lehátkový vůz

Římské číslice

symbol pro 100 (z latinského centum); též psáno jako obyčejné C

Matematika

Množina komplexních čísel ${\displaystyle \mathbb {C} }$

Měnová jednotka

značka pro měnovou jednotku colón

Jednotky

v soustavě SI je ℃ (též psáno jako °C) značka vedlejší jednotky teploty – stupeň Celsia

Měnová jednotka

značka pro měnovou jednotku cent

Typografie

značka pro copyright

Ↄ: ROMAN NUMERAL REVERSED ONE HUNDRED; Unicode: U+2183; html: Ↄ

ↄ: LATIN SMALL LETTER REVERSED C; Unicode: U+2184; html: ↄ

Písmeno Ↄ (antisigma) bylo jedním ze tří tzv. klaudiánských písmen přidaných do latinské abecedy císařem Claudiem a vyjadřovalo dvojhlásku BS či PS (podobně jako X se již dříve používalo pro KS či GS). V běžném písmu se klaudiánská písmena neuchytila a používala se řídce pouze za Claudiova života. Mnohem déle se znak Ↄ udržel v římských číslech pro vyjádření vyšších řádů než stovky.

Písmeno C v latině označovalo neznělou souhlásku [k]. Vyvinulo se spolu s písmenem G (označujícím znělý protějšek [g]) z etruského znaku zvaného gimmel, který pocházel z řeckého písmene gamma. Etruština na rozdíl od latiny nerozlišovala znělou a neznělou výslovnost této hlásky, proto pro ni měla pouze jeden znak.

V nejstarších latinských textech se pro zápis [k] i [g] používala písmena C, K a Q: Q před zaokrouhlenými samohláskami, K před A a C v jiných pozicích. Ve 3. století před n. l. bylo vytvořeno písmeno G a pro zápis neznělého [k] zcela převládlo používání C nad K a Q. C se tedy stalo ekvivalentem řeckého písmena kappa a G ekvivalentem písmena gamma. Podle tohoto pravidla pak byla řecká slova přepisována do latinky.

V pozdějším období se ve vulgární latině původní [k] před předními samohláskami změnilo na [t͡s], resp. [t͡ʃ], což ovlivnilo výslovnost psaného C v různých jazycích psaných latinkou.

Písmeno C je součástí abeced různých jazyků zapisovaných latinkou, má však různé využití a různou zvukovou platnost, danou různým historickým vývojem. C je často součástí různých spřežek, jako například CH.

Ve všech slovanských jazycích psaných latinkou (čeština, slovenština, polština, lužická srbština, slovinština, chorvatština) se písmeno C vyslovuje jako neznělá alveolární afrikáta [t͡s]. K zápisu [k] slouží písmeno K.

Stejná situace je i v maďarštině, litevštině, lotyštině a albánštině.

V románských jazycích je základní výslovnost neznělá velární ploziva [k]. Před předními samohláskami (I, E) se však výslovnost mění. Ve francouzštině a portugalštině se vyslovuje jako neznělá alveolární frikativa [s]. V italštině a rumunštině se měkčí na neznělou postalveolární afrikátu [t͡ʃ] (jako české č). Ve španělštině se vyslovuje jako neznělá dentální frikativa [θ] (jako neznělé anglické th), v některých oblastech se však vyslovuje [s].

Písmeno K se v těchto jazycích využívá jen zřídka, především v cizích slovech. Hláska [t͡s] se v italštině zapisuje jako Z a v rumunštině Ț. V ostatních románských jazycích se spojení /ts/ nepovažuje za samostatnou hlásku, tedy pro něj nemají zvláštní znak.

V angličtině se C čte podle stejných pravidel jako ve francouzštině, tedy jako [k] nebo [s]. Angličtina kromě toho používá i písmeno K. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.

V němčině se [k] zapisuje zpravidla písmenem K a [t͡s] jako Z. Písmeno C se používá v cizích slovech a čte se buď [k], nebo [t͡s] (před předními samohláskami).

V ostatních germánských jazycích se rovněž používá písmeno K. Písmeno C je (s výjimkou spřežek) pouze v cizích slovech, kde se před předními samohláskami vyslovuje [s]. Spojení /ts/ není samostatnou hláskou.

V angličtině, němčině a švédštině se namísto zdvojeného KK píše CK.

V turečtině se C čte jako znělá postalveolární afrikáta [d͡ʒ] (jako české dž).

řazeno podle pořadí v Unicode

• Encyklopedické heslo C v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Galerie C na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu C na Wikimedia Commons