Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Přeskočit na obsah

Bitva u Okehazamy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Okehazamy
konflikt: Období Sengoku
Ukijo-e zobrazující bitvu u Okehazamy
Ukijo-e zobrazující bitvu u Okehazamy

Trváníkvěten–červen, 1560
MístoDengaku-hazama, Owari, Japonsko
Souřadnice
VýsledekVítězství klanu Oda
Strany
Mon klanu Imagawa Klan Imagawa Mon klanu Oda Klan Oda
Velitelé
Jošimoto Imagawa
Motojasu Macudaira
Nobunaga Oda
Síla
asi 30 000[1] asi 2 až 3 tisíce[1]
Ztráty
neznámý neznámý

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Okehazamy (japonsky: 桶狭間の戦い; Okehazama-no-tatakai) proběhla v květnu či červnu 1560. V této bitvě zvítězil Nobunaga Oda nad Jošimotem Imagawou.

Hrob Imagawy Jošimota

Roku 1560 se Jošimoto Imagawa rozhodl obsadit Kjóto, tehdejší hlavní město Japonska a získat tak kontrolu nad celou zemí. Během tažení vstoupil se svou armádou na území Owari patřící Nobunagovi Odovi. V nevyhnutelném střetu, který musel následovat, měl Jošimoto převahu deset ku jedné nad Odovou armádou. Nobunaga Oda si uvědomoval, že přímý útok jeho jednotek by byl sebevraždou a pokud by se bránil ve svém hradě, vydržel by jen několik dní. Proto se rozhodl, že překvapí Imagawovy jednotky útokem ze zálohy. Útok, kterému pomohla i náhlá průtrž mračen, proběhl velmi rychle a nepřítele zcela zaskočil. Mnoho nejvyšších velitelů, včetně samotného Jošimota Imagawy, bylo zabito. Zbylí velitelé po Imagawově smrti přeběhli na Odovu stranu. Během chvilky tak byla Imagawova frakce zcela zničena. Odovo vítězství bylo oslavováno jako zázračné. Byl to rovněž první krok k jeho vysněnému cíli – sjednocení Japonska.

Jedním z velitelů, kteří přeběhli na vítěznou stranu byl i Motojasu Macudaira (později známý jako Iejasu Tokugawa) z Mikawy.

Seznam samurajů v bitvě

[editovat | editovat zdroj]

Odova strana

[editovat | editovat zdroj]

Imagawova strana

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b КОВАЛЕНКО, Олександр [Kovalenko, Oleksandr]. Самурайські хроніки. Ода Нобунаґа. Kyjev: Дух і Літера, 2013. 960 s. ISBN 978-966-378-293-5. S. 60. (ukrajinsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]