Balkánská dohoda

Balkánská dohoda, nebo také Balkánský pakt, byla dohoda podepsaná Řeckem, Tureckem, Rumunskem a Jugoslávií 9. února 1934, zaměřená na udržení geopolitického statu quo v regionu po první světové válce.^[1] Signatáři souhlasili s odložením veškerých svých vzájemných sporných teritoriálních nároků. Ostatním národům v regionu, Itálii, Albánii^[1], Bulharsku, Maďarsku a Sovětskému svazu, jež byly zapojeny v související diplomacii, dokument nebylo dovoleno podepsat. Nesignatáři byly většinou ty státy, jejichž vlády zamýšlely obsadit území některých členských států. Tento dokument přivítala především Francie^[1], jejíž političtí představitelé v něm viděli záruku své politiky v této části Evropy.

Balkánská dohoda pomohla zajistit mír mezi Tureckem a nezávislými zeměmi v jihovýchodní Evropě, které vznikly z částí Osmanské říše, nejdůležitěji s Řeckem. Během druhé světové války však zkrachovala na regionálních intrikách, podporovaných vojenskými intervencemi mocností – především Německa, Británie a Sovětského svazu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Balkan Pact na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Balkánská dohoda na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.