Athamás
| Athamás | |
|---|---|
 | |
| Choť | Nefelé[1] Themisto[1] Ínó[2][1] Gorgopis |
| Děti | Frixos[2][3][1] Hellé[2][1] Learchos[2][1] Melikertés[4][1] Ptous Macistus … více na Wikidatech |
| Rodiče | Aiolos[2][5] a Minyas a Enareté a Zeuxippe |
| Příbuzní | Argos[3], Frontis, Melas, Cytissorus[3], Presbon, Cylindros a Demoleon (vnoučata) |
| Funkce | king of Orcomenus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Athamás (řecky Αθάμας, latinsky Athamas) byl syn theassalského krále Aiola, jeho děd byl Hellén, praotec všech Řeků. Stal se králem boiótského Orchomenu.
Jeho bratry byli:
- Krétheus založil město Iólkos
- Sísyfos založil Korinth
- Salmóneus vládl v Salmóně
- Deión vládl ve Fókidě
- Periérés vládl v Messéně.
- Magnés vládl v Magnésii
Athamás se oženil dvakrát, první ženou byla bohyně oblaků Nefelé. Porodila mu syna Frixa a dceru Hellé. Nešťastný osud sobě i dětem přivodil tím, že zapudil Nefelé a oženil se s Ínó, dcerou Kadma, krále v Thébách. S tou měl později dva syny, Learcha a Melikerta. Macecha Ínó děti z prvního manželství nenáviděla až tak, že úklady a intrikami dosáhla souhlasu Athamásova s jejich obětováním bohům, aby zachránila království od hladu, bídy a nepokojů obyvatel. Těsně před obětním obřadem matka dětí Nefelé poslala zlatého berana, který děti přenesl přes moře do daleké Kolchidy. Šťastně se to skončilo pro Frixa, avšak Hellé utonula v moři.
Brzy nato Athamás upadl v nemilost bohyně Héry, když se ujal malého Dionýsa, syna nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely. Héra na Athamáse seslala šílenství, ve kterém zabil svého syna Learcha. Nestačil už ublížit druhému Melikartovi, Ínó mu ho vytrhla, ale neunikla a vrhla se do moře. Když se šílený Athamás pokusil zabít i Dionýsa, skryl jej bůh Hermés.
Konec Athamantův není v mýtech doložen, sebevražda je předpokládaná. Příběh Athamanta a jeho syna Frixa stojí na počátku dalších velkých mýtů, zejména o velké výpravě Iásona a Argonautů do Kolchidy pro zlaté rouno.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g Атамас. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek II.
- ↑ a b c d e Athamas. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ a b c Nikolaj Petrovič Obnorskij: Фрикс. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXVIa.
- ↑ Melicertes. In: Encyklopedie Britannica 1911.
- ↑ Aeolus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
- Publius Ovidius Naso, Proměny
- Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Guus Houtzager, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Athamás na Wikimedia Commons
