Alice Sasko-Koburská

Alice Sasko-Koburská
hesenská velkovévodkyně
Alice Sasko-Koburská
Doba vlády	13. června 1877 – 14. prosince 1878
Úplné jméno	Alice Maud Mary
Křest	2. června 1843
Narození	25. dubna 1843 Buckinghamský palác, Londýn, Anglie, Spojené království
Úmrtí	14. prosince 1878 (ve věku 35 let) Darmstadt, Hesenské velkovévodství, Německé císařství
Předchůdce	Matilda Karolína Bavorská
Nástupce	Viktorie Melita Sasko-Koburská
Manžel	Ludvík IV. Hesenský
Potomci	Viktorie Hesensko-Darmstadtská Alžběta Ruská Irena Hesensko-Darmstadtská Arnošt Ludvík Hesenský Fridrich Hesenský Alexandra Fjodorovna Ruská Marie Hesensko-Darmstadtská
Dynastie	Koburkové
Otec	Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
Matka	královna Viktorie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alice Sasko-Koburská, plným jménem Alice Maud Mary (25. dubna 1843, Londýn – 14. prosince 1878, Darmstadt) byla jako manželka velkovévody Ludvíka IV. od 13. června 1877 až do své smrti v roce 1878 hesenská a porýnská velkovévodkyně. Byla třetím dítětem a druhou dcerou královny Viktorie Britské a prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského. Alice byla prvním z devíti dětí královny Viktorie, které zemřelo, a jedním ze tří, které zemřelo před jejich matkou, která zemřela v roce 1901. Její život byl od otcovy smrti v roce 1861 tragédií.

Alice strávila své rané dětství ve společnosti svých rodičů a sourozenců a cestovala mezi britskými královskými rezidencemi. Její vzdělání bylo navrženo blízkým přítelem a poradcem prince Alberta, Christianem Friedrichem, baronem Stockmarem, a zahrnovalo praktické činnosti, jako je vyšívání a práce se dřevem, a jazyky jako francouzština a němčina. Když její otec v prosinci 1861 smrtelně onemocněl, Alice ho až do jeho smrti ošetřovala. Po jeho smrti vstoupila královna Viktorie do období intenzivního smutku a Alice strávila dalších šest měsíců jako neoficiální sekretářka své matky. Dne 1. července 1862 se Alice provdala za nezletilého německého prince Ludvíka Hesenského. Obřad, konající se v Osborne House, královna popsala jako „spíše pohřeb než svatbu“. Alicin život v Darmstadtu byl nešťastný v důsledku zbídačení, rodinných tragédií a zhoršujících se vztahů s manželem a matkou.

Alice projevila zájem o ošetřovatelství, zejména o práci Florence Nightingalové. Když se Hesensko zapojilo do prusko-rakouské války, Darmstadt se zaplnil zraněnými; Alice v pokročilém stádiu těhotenství věnovala hodně svého času vedení polních nemocnic.^[1] Jedna z jejích organizací, Dámský cech princezny Alice, převzala velkou část každodenního provozu státních vojenských nemocnic. V roce 1877 se Alice po nástupu svého manžela na trůn stala velkovévodkyní, přičemž její povinnosti dále zatěžovaly její zdraví. Koncem roku 1878 se na hesenském dvoře rozšířil záškrt. Alice pečovala o svou rodinu více než měsíc, než sama onemocněla a později toho roku zemřela.

Princezna Alice byla sestrou Eduarda VII. Britského a německé císařovny Viktorie (manželka Fridricha III.), matkou císařovny Alexandry Fjodorovny Ruské (manželka Mikuláše II.) a babičkou z matčiny strany královny Louise Švédské (druhá manželka Gustava VI. Adolfa) a Louise Mountbattena, 1. hraběte Mountbattena z Barmy (poslední místokrál Indie). Další dcera, Alžběta, která se provdala za velkoknížete Sergeje Alexandroviče Ruského, byla stejně jako Alexandra a její rodina zabita bolševiky v roce 1918.

Alice, zvaná Alix, se narodila v Buckinghamském paláci v Londýně jako třetí z devíti dětí britské královny Viktorie a jejího manžela prince Alberta.

Princezna dostala své první jméno díky premiéru Williamu Lambovi, královnině oblíbenci, jenž měl toto jméno v oblibě. Druhé jméno Maud (staroanglická verze jména Matylda) dostala po své kmotře, princezně Žofii Matyldě Gloucester, sestřenici Jiřího III., jméno Marie proto, že se narodila v tentýž den jako její teta Marie, vévodkyně z Gloucesteru, dcera Jiřího III. Křest proběhl v kapli Buckinghamského paláce 3. června.

Její narození bylo nicméně přijato se smíšenými pocity, Královská tajná rada poslala princi Albertovi gratulaci a kondolenci proto, že se narodila další dcera.

Viktorie i Albert preferovali monarchii založenou na rodinných ctnostech a tomu odpovídal i způsob výchovy jejich potomků. Tu připravil její otec a jeho blízký přítel, baron Stockmar. Byla vychovávána spolu s jejími dvěma staršími sourozenci ve velmi skromných podmínkách, učili se mj. i vařit, pracovat na zahradě či stolařským pracím. Alice byla fascinovaná životem obyčejných obyvatel Balmoralu, kde byla nejšťastnější. V roce 1854, v době krymské války, navštěvovala jedenáctiletá Alice spolu s matkou a starší sestrou londýnské špitály pro raněné vojáky.

Byla nejcitlivější z celé rodiny a velmi vnímavá k utrpení ostatních. Nejsilnější vztah měla s bratrem Eduardem (budoucím králem Eduardem VII.) a starší sestrou Viktorií (budoucí německou císařovnou), proto velmi těžce nesla, když se Viktorie v roce 1858 provdala za Fridricha III. Pruského.

Byla oporou své babičky (princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská) v nemoci a po její smrti, když se královna Viktorie zhroutila, stala se i její oporou. Královna psala o své dceři svému strýci, belgickému králi Leopoldu I.: "Dobrá, drahá Alice, plná citu, lásky a starosti o mne.". Princezna pečovala i o nemocného otce, prince Alberta, po jehož smrti se stala neoficiálním matčiným zástupcem (přitom jí napomáhala její mladší sestra Luisa).

1. července roku 1862 se provdala za hesenského prince Ludvíka a stala se princeznou hesenskou (von Hessen und bei Rhein). Svatba se konala na zámku Osborne na ostrově Wight; v den svatby udělila královna Viktorie velkovévodovi Ludvíkovi titul královská výsost (ten však platil jen ve Spojeném království). Alice s manželem se usadili v hesenské metropoli Darmstadtu.

13. června 1877 zemřel bez potomků velkovévoda hesenský Ludvík III. a na hesenský trůn nastoupil Alicin manžel jako Ludvík IV., stav se tak velkovévodou a Alice velkovévodkyní.

Z jejich manželství vzešlo sedm potomků (dva chlapci a pět dívek):

• Viktorie Hesensko-Darmstadtská (5. dubna 1863 – 24. září 1950), ⚭ 1884 Ludvík z Battenbergu (24. května 1854 – 11. září 1921)
• Alžběta Hesensko-Darmstadtská (1. listopadu 1864 – 18. července 1918), po konverzi přijala jméno Alžběta (Jelizaveta) Fjodorovna, zavražděna bolševiky ⚭ 1884 Sergej Alexandrovič Romanov (11. května 1857 – 17. února 1905), ruský velkokníže, zavražděn atentátníkem
• Irena Hesensko-Darmstadtská (11. července 1866 – 11. listopadu 1953), ⚭ 1888 Jindřich Pruský (14. srpna 1862 – 20. dubna 1929)
• Arnošt Ludvík Hesenský (25. listopadu 1868 – 9. října 1937), poslední hesenský vekovévoda,

  ⚭ 1894 Viktorie Melita Sasko-Koburská (25. listopadu 1876 – 2. března 1936), rozvedli se v roce 1901

  ⚭ 1905 Eleonora ze Solms-Hohensolms-Lich (17. září 1871 – 16. listopadu 1937)

• Fridrich Hesenský (7. října 1870 – 29. května 1873)
• Alexandra Fjodorovna Ruská (6. června 1872 – 17. července 1918), ⚭ 1894 Mikuláš II. Alexandrovič (18. května 1868 – 17. července 1918), polský král, finský velkokníže a ruský car v letech 1894–1917, po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 byla spolu s manželem a rodinou zavražděna ve vyhnanství
• Marie Hesenská (24. května 1874 – 16. listopadu 1878)

Z Aliciných dětí čtyři skončily tragicky: nejmladší syn Fridrich zemřel ve věku dvou let na následky vnitřního krvácení po zranění, když vypadl při hře se svým starším bratrem z okna Aliciny ložnice (byl hemofilik a nebyla šance na jeho záchranu), a nejmladší dcerka Marie zemřela ve čtyřech letech na tyfus (kterým se posléze nakazila a na něj později zemřela i Alice). Nejtragičtější konec však čekal obě její dcery provdané do Ruska za členy vládnoucí dynastie Romanovců – Alix (ruská carevna Alexandra Fjodorovna) byla spolu s celou svou rodinou 17. července roku 1918 zavražděna bolševiky, o pouhý den později pak s dalšími členy dynastie byla zavražděna její starší sestra Alžběta.

Alicina povaha i výchova ji vedly k intenzivní charitativní činnosti a k péči o potřebné. Byla následovnicí Florence Nightingalové (průkopnice organizované ošetřovatelské péče pro raněné vojáky), a např. pro péči o raněné v prusko-rakouské válce (v níž Hesensko stálo na straně Rakouska) v roce 1866 založila s Ludvíkem Alice-Frauenverein (Unie žen), která měla školit zdravotní sestry a pomocný personál. Založila rovněž "Alicinu nemocnici", která je v Darmstadtu dodnes.

Po porážce ve válce bylo vévodství rozvráceno, většina jeho obyvatel zbídačená. Vévodská rodina vedla krajně skromný způsob života, zcela se odlišující od obvyklých představ o královském přepychu.

Alice se sama starala o děti, věnovala mnoho pozornosti jejich výchově a vzdělání, snažíc se jim vštípit, že není vhodné pyšnit se svým původem, ale že o lidech je třeba soudit podle jejich činů, že v životě je třeba se chovat vždy čestně…

Udržovala kontakty s mnoha známými osobnostmi své doby, např. s Brahmsem či Tennysonem. Sama byla obdařena výrazným hudebním a uměleckým nadáním a podporovala umění jako rozšíření svých dobročinných činností.

V listopadu roku 1878, po návratu z cest po Evropě, celá rodina vyjma Alice a Alžběty onemocněla záškrtem a Alice, pečujíc o své blízké, posléze onemocněla rovněž. Když totiž v důsledku nemoci zemřela 16. listopadu nejmladší dcerka – Marie, Alice před ostatními dětmi smrt jejich sestřičky tajila, po neustálých otázkách syna Ernesta Ludvíka však dětem tuto zlou zprávu sdělila, políbivši je přitom – a nakazila se. Vyčerpaná náročnou péčí o děti, oslabená žalem, podlehla nemoci 14. prosince, čtyři týdny po Marii, ve věku 35 let. Byla pohřbena v rodinné hrobce v Rosenhöhe v Darmstadtu.

Alice byla jedním z potomků královny Viktorie, kteří po ní zdědili gen hemofilie; skrze její dcery se rozšířil do několika evropských panovnických rodin.

V roce 1872 byla hemofilie diagnostikována u Alicina syna Fridricha. Diagnóza znamenala pro evropské královské domy otřes: uběhlo dvacet let od chvíle, kdy královna Viktorie přivedla na svět hemofilického syna Leopolda, a Fridrichova nemoc byla první indicií skutečnosti, že tato porucha krvetvorby je dědičná a pochází právě od Viktorie. Následující rok Fridrich utrpěl nehodu, když vypadl z okna na dřevěné schody a zemřel na krvácení do hlavy.

Přinejmenším dvě z Aliciných dcer byly rovněž nositelkami dispozice k nemoci – hemofilií trpěli dva ze tří synů Ireny (pruští princové Valdemar a Jindřich) a jediný syn Alix, ruský cesarevič Alexej Nikolajevič (pravděpodobně byla nějaká nositelka i mezi jeho sestrami, všechny však zemřely bezdětné). Syn Ernest Ludvík nemoc nezdědil a dcera Viktorie nositelkou zřejmě také nebyla. O dalších dvou dcerách se v tomto směru nic neví – Marie zemřela v dětství a Alžběta byla bezdětná.

Přes svou dceru Viktorii, matku Alice Battenberg, je velkovévodkyně Alice prababičkou Filipa Mountbattena, manžela královny Alžběty II.

• G. Noel: Princess Alice. Londýn 1974;
• Bennett: Queen Victoria’s Children. Londýn 1980;
• N. Epton: Victoria and her daughters. Londýn 1971.

• Galerie Alice Sasko-Koburská na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alice Sasko-Koburská na Wikimedia Commons