Alenia Aermacchi M-346 Master
| M-346 Master | |
|---|---|
 | |
| Určení | cvičný/lehký bojový letoun |
| Výrobce | Alenia Aermacchi |
| Šéfkonstruktér | Massimo Lucchesini |
| První let | 15. července 2004 |
| Zařazeno | září 2015 (Itálie) |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | Italské letectvo Izraelské vojenské letectvo Polské letectvo Singapurské letectvo |
| Výroba | 2004–dosud |
| Vyrobeno kusů | 68 (2018 |
| Vyvinuto z typu | Jakovlev Jak-130 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alenia Aermacchi M-346 Master je podzvukový pokročilý cvičný a lehký bojový letoun, vyvinutý ve spolupráci mezi ruskou společností Yak Aircraft Corporation a italskou Alenia Aermacchi. Konstrukce letounu vychází z ruského typu Jakovlev Jak-130, který původně vznikal jako joint venture společností Aermacchi a Jakovlev.[1] Kromě Itálie jsou dalšími uživateli typu Izrael, Polsko a Singapur. Do dubna 2014 bylo všemi uživateli objednáno celkem 56 strojů M-346.[2]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Letecký výrobce Aermacchi začal na přelomu 80. a 90. let pracovat na nástupci svého cvičného letounu Aermacchi MB-339. Firma přitom od roku 1993 spolupracovala s ruským výrobcem Jakovlev, se kterým postavily technologický demonstrátor Jak/AEM-130, který poprvé vzlétl v roce 1996.[1] Finanční problémy a odlišné vývojové priority ovšem v roce 2000 vedly k dohodě, že každá firma bude ve vývoji pokračovat samostatně. Oba jejich letouny ale z vnějšku vykazují nápadnou podobnost (Jak-130 je vyráběn pro ruské letectvo). Své vlastní řešení M-346 společnost poprvé představila v roce 2000 na aerosalonu ve Farnborough. První prototyp zalétal 15. července 2004 šéfpilot Olinto Cecconello z továrního letiště ve Venegonu,[3] druhý prototyp byl zalétán 17. května 2005. Vývoj zdárně pokračoval a 8. července 2008 došlo k prvnímu letu nového prototypu v předsériové podobě.[1]
V roce 2009 firma Aermacchi získala kontrakt na šest kusů M-346 (italské označení je T-346A) s opcí na dalších devět kusů.[4] Dodány byly v roce 2011. Větší množství jich ale zatím nebylo objednáno, protože Italské letectvo disponuje dostatkem cvičných letounů MB-339. Prvním zahraničním uživatelem typu se stal Singapur, který v roce 2010 objednal 12 letounů, kterými chce nahradit letité stroje A-4SU Super Skyhawk.[4] Dne 18. listopadu 2011 byl ztracen první prototyp, který se zřítil při návratu z letecké přehlídky v Dubaji.[1]
V únoru 2012 letoun vyhrál v izraelském tenderu na nové cvičné letouny, které ve službě nahradí typ A/TA-4 Skyhawk. Izraelské vojenské letectvo tak získá 30 kusů M-346 Lavi.[5] Dne 20. března 2014 proběhl slavnostní roll-out prvního sériového stroje. Letouny budou dodány v letech 2014–2016.[2] Dalším zákazníkem je Polsko, které objednalo 8 strojů M-346, které ve službě nahradí domácí polský typ PZL TS-11 Iskra.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Letoun je určen k pokročilému výcviku pilotů nadzvukových bojových letounů (pro základní výcvik je vyvíjen proudový typ Alenia Aermacchi M-311). Pohání ho dvojice dvouproudových motorů Honeywell F124-GA-200 o tahu 27,94 kN.[1] Výzbroj je nesena na devíti závěsnících, z nichž šest je pod křídlem, dva na koncích křídla a jeden pod trupem. Nést mohou například 500librové pumy Mk 83, 1000librové pumy, raketomety, protiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder, protizemní střely Raytheon AGM-65 Maverick či protilodní střely MBDA Marte MK-2A.[6]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Současní
[editovat | editovat zdroj]
- Ázerbájdžánské letectvo - objednáno mezi 10 - 25 stroji[7]
- Italské letectvo (AMI) – objednalo 18 letadel (T-346A). Dodávky proběhly od listopadu 2011 do února 2018.[8]
- Izraelské vojenské letectvo (IAF) – objednalo 30 letadel;[9] k 22. červnu 2016 všechna dodána[10]
- Nigerijské letectvo - v březnu 2021 objednáno 24 letadel [11]
- Polské letectvo - objednalo 8 letadel
- Řecké letectvo - objednáno 10 strojů[13]
- Singapurské letectvo (RSAF) – 12[14]
- Turkmenské letectvo - objednáno 6 letadel[15]
Potenciální
[editovat | editovat zdroj]
- Egyptské letectvo - Egypt v roce 2020 projevil zájem mj. i o 24 výcvikových letounů M-346
- Katarské letectvo - v lednu 2022 se v médiích objevily informace o možném nákupu strojů M-346.[16]
Specifikace (M-346 Master)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 2 (instruktor a žák)
- Délka: 11,49 m
- Rozpětí: 9,72 m
- Výška: 4,98 m
- Nosná plocha: m²
- Hmotnost prázdného stroje: 4610 kg
- Maximální vzletová hmotnost : 9500 kg
- Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Honeywell F124-GA-200
- Tah pohonné jednotky: 27,94 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 1059 km/h
- Min. rychlost: 170 km/h
- Dolet: 2076 km
- Dostup: 13 500 m
- Počáteční stoupavost: 107 m/s
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- Devět závěsníků pro různé typy výzbroje
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e ODEHNAL, Zdeněk. M-346 Master – Boj o místo na slunci. ATM. 2012, roč. 48, čís. 1, s. 48–49. ISSN 1802-4823.[Dále Odehnal (2012)]
- ↑ a b Roll-out izraelského M-346 Lavi. ATM. 2014, roč. 46, čís. 4, s. 52. ISSN 1802-4823.
- ↑ ODEHNAL, Zdeněk. Master našel prvního odběratele. Letectví a kosmonautika. Květen 2009, roč. 85., čís. 5, s. 46. ISSN 0024-1156.
- ↑ a b [Odehnal 2012, s. 49.]
- ↑ KATZ, Yaakov. Italy wins IAF with combat trainer jet bid [online]. The Jerusalem Post, 2012-02-16 [cit. 2012-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ M-346 Master, Italy [online]. Airforce-technology.com [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DUNAI, Peter. Azerbaijan Buys the M-346 as Caucasus Stand-off Continues. Aviation International News [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italy receives final M-346 jet trainer [online]. Jane's, rev. 2018-02-27 [cit. 2018-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-28. (anglicky)
- ↑ Israel receives new M346 trainers from Italy [online]. Jul 9, 2014 [cit. 2014-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Last Israeli M-346 Lavi Handed Over. AirForces Monthly. Srpen 2016, čís. 341, s. 32. (anglicky)
- ↑ HERK, Hans van. Leonardo M346 Masters for Nigerian Air Force. www.scramble.nl [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Włoski Master wyszkoli polskich pilotów do walki na amerykańskich F-16 [online]. PL: February 2014. Dostupné online. (polsky)
- ↑ PERRY2021-01-05T09:53:00+00:00, Dominic. Israel and Elbit Systems to set up M-346-equipped flight academy for Greek air force. Flight Global [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ST Aerospace and Alenia Aermacchi will deliver the last of the 12 M-346 [online]. [cit. 2014-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-09-2014.
- ↑ BISACCIO, Derek. Defense Security Monitor [online]. 2020-05-26 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HERK, Hans van. Masters for Qatar?. scramble.nl [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ODEHNAL, Zdeněk. M-346 Master – Boj o místo na slunci. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 48–49. ISSN 1802-4823.
- BALOUS, Miroslav. Aermacchi M346. Letectví a kosmonautika. Listopad 2003, roč. 79, čís. 21, s. 61. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Alenia Aermacchi M-346 Master na Wikimedia Commons
- Aermacchi M-346 Master
