Adéla Francouzská (1160)
Adéla Francouzská | |
---|---|
hraběnka z Ponthieu | |
Erb Kapetovců na vitráži v Chartres | |
Narození | 4. října 1160 Francouzské království |
Úmrtí | po lednu 1213 Ponthieu |
Manžel | Vilém II. z Ponthieu |
Potomci | Jan II. z Ponthieu Marie z Ponthieu |
Rod | Kapetovci |
Otec | Ludvík VII. Francouzský |
Matka | Konstancie Kastilská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adéla Francouzská (francouzsky Adèle, Adélaïde , Alix de France, 4. října 1160 – po lednu 1213)[1] byla dcerou francouzského krále Ludvíka VII. a jeho druhé manželky Konstancie, dcery kastilského krále Alfonse VII. Do dějin se zapsala jako milenka anglického krále Jindřicha II.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Královna Konstancie zemřela při Adélině porodu[3] a král Ludvík toužící po synovi, se již pět týdnů po královnině smrti potřetí oženil s mladou Adélou ze Champagne.[4]
Adélina starší sestra Markéta byla již jako nemluvně roku 1158[4] zasnoubena s anglickým následníkem trůnu Jindřichem. Jako nevěstino věno bylo určeno strategicky důležité hrabství Vexin, které leželo mezi anglickou Normandií a Ile-de-France, výsostným územím francouzských králů. V lednu 1169 se Ludvík VII. dohodl s anglickým králem Jindřichem II. o zásnubách mladší dcery Adély s Richardem Lví srdce. Poté byla Adéla odeslána na anglický dvůr, kde se postupem času údajně stala milenkou svého potenciálního tchána krále Jindřicha a plánovaná svatba s Richardem se ani na naléhání Ludvíka VII. nekonala.[2]
V červnu 1187 bylo uzavřeno francouzsko-anglické příměří a Jindřich se brzy poté rozhodl převést Richardovu Akvitánii na mladšího syna Jana,[pozn. 1] pokud uzavře sňatek s Adélou. Rozzlobený Richard se proti otci spřáhl s mladým francouzským králem Filipem II. a koncem roku 1188 na setkání v Bonmoulis předložili Jindřichovi soubor podmínek, v nichž byla zahrnuta i Adéla, která se měla konečně provdat za Richarda a ten by získal vládu nad provinciemi a byl by vazaly uznán za následníka anglického trůnu. Jindřich s návrhem nesouhlasil a Richard vzdal Filipovi lenní hold za všechny své francouzské državy. Na jaře roku 1189 začala další válka,[5] jež se stala starému králi osudnou. Zemřel 6. července 1189 v osamění s vědomím, že se dočkal zrady od obou synů.[6]
Richard Lví srdce dosedl na anglický trůn a záhy se chystal společně s Filipem II. na křížovou výpravu. Při přezimování na Sicílii se Filip pokoušel Richarda přesvědčit, aby konečně naplnil slib a s Adélou se oženil. Za zprostředkování flanderského hraběte se nakonec oba panovníci dohodli. Richard přislíbil, že vyplatí v Adélin prospěch 10 tisíc hřiven stříbra a Filip jej za to zprostil manželského slibu.[7] Richard se však neměl k jakémukoli sňatku a tak záležitost vzala do svých rukou jeho matka Eleonora Akvitánská. Místo Adély všeobecně považované za souložnici mrtvého Jindřicha II.[8] přivezla synovi na Sicílii novou nevěstu - navarrskou princeznu Berengarii.[9] Francouzský král během obléhání Akkonu vážně onemocněl[10] a na podzim roku 1191 se oproti předchozí úmluvě rozhodl odcestovat zpět do Evropy. Již v lednu 1192 pozval Jana Bezzemka do Paříže, nabídl mu Adélinu ruku a přislíbil mu být nápomocný při získání Richardova trůnu. Janovi v cestě na francouzský dvůr zabránila královna Eleonora společně s regenty.[11] Po Richardově zajetí v Rakousku se Jan skutečně do Paříže rozjel, složil Filipovi lenní přísahu za všechny kontinentální državy Plantagenetů a přestože byl ženatý, požádal o ruku Adély.[12] Opět zasáhla Eleonora a společně s regenty ostrovního království se jí podařilo donutit Jana ke stažení se na své statky.
Adéla se po mnoha letech čekání sňatku nakonec dočkala. Roku 1195 se vrátila zpět do Francie[1] a bratr Filip[13] ji provdal 20. srpna[14] za poněkud mladšího hraběte Viléma Talvase. Naposledy je Adéla společně s manželem písemně doložena v lednu 1213 v listině pro kostel Sainte-Marie v Clairvaux.[1]
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c www.fmg.ac
- ↑ a b OBERMEIER, Siegfried. Richard Lví srdce: král, rytíř, dobrodruh. Praha: Ikar, 1999. ISBN 80-7202-481-7. S. 32.
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ a b KOLEKTIV. Francouzští králové v období středověku. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-465-0. S. 140.
- ↑ Obermaier, str. 39
- ↑ Obermaier, str. 40–41
- ↑ Obermaier, str. 69
- ↑ Obermaier, str. 62
- ↑ Obermaier, str. 73
- ↑ DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 29.
- ↑ Obermaier, str. 121
- ↑ Obermaier, str. 151
- ↑ Obermaier, str. 192
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (německy) www.mittelalter-genealogie.de