Antonio Cagnoni

Antonio Cagnoni
Antonio Cagnoni
Základní informace
Narození	8. února 1828; Godiasco Salice Terme
Úmrtí	30. dubna 1896 (ve věku 68 let); Bergamo
Žánry	opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel
Významná díla	Don Bucefalo
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Cagnoni (8. února 1828 Godiasco – 30. dubna 1896 Bergamo) byl italský hudební skladatel.

Život

Narodil se v Godiascu (od r. 2012 se jmenuje Godiasco Salice Terme), městečku v provincii Pavia v Lombardii. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. Nejprve se učil soukromě u Felice Morettiho, zvaného Padre Davide da Bergamo. Později studoval na konzervatoři v Miláně. Ještě jako student zkomponoval tři opery Rosalia di San Miniato (1845), I due savoiardi (1846) a Don Bucefalo (1847), které byly provedeny operním studiem konzervatoře. Opera Don Bucefalo zaznamenala skutečný úspěch. Záhy ji uvedlo Teatro Re v Miláně i Teatro San Carlo v Neapoli. Povzbuzen úspěch zkomponoval pak řadu oper uváděných pravidelně v milánských divadlech.

Věnoval se rovněž dirigování a v letech 1849–1852 působil jako dirigent v Marseille. V roce 1856 dočasně přerušil svou kariéru operního skladatele a usadil se ve Vigevanu, kde až do roku 1863 zastával funkci sbormistra katedrály. V této době se věnoval převážně kompozici chrámové hudby. Mimo jiné napsal requiem k desátému výročí úmrtí savojského vévody Karla Alberta (1859). V roce 1868 ho Giuseppe Verdi pozval k účasti na komponování Messa per Rossini, velké zádušní mše, která měla být provedena na den výročí úmrtí Gioacchina Rossiniho 14. listopadu 1869 v bazilice San Petronio v Bologni. Pedrotti složil sekvenci Quid sum miser (duet soprán a alt). Mše však byla provedena až po více než stu letech, v roce 1988.

V roce 1873 přesídlil do Novary, kde vystřídal Carlo Cocciu ve funkci maestra di cappella katedrály a stal se i ředitelem hudebního institutu. V Novaře však dlouho nezůstal. V roce 1887 přijal pozvání členů kongregace charity Bergamo, kteří mu nabídli místo sbormistra v chrámu S. Maria Maggiore, které se uvolnilo po smrti Amilcare Ponchielliho. Kromě toho se v Bergamu stal ředitelem Civico Istituto Musicale.

Zemřel v Bergamu dne 30. dubna 1896. V posledních letech svého života se věnoval výhradně duchovní hudbě. Jeho poslední opera, dokončená rok před smrtí, měla premiéru až v roce 2009 na operním festivalu v Martina Franca (Festival della Valle d'Itria).

Dílo

Rosalia di San Miniato (melodramma semiserio, libreto Callisto Bassi, 1845, Conservatorio di Milano)
I due savoiardi (melodramma semiserio, libreto Leopoldo Tarantini, 1846, Conservatorio di Milano)
Don Bucefalo (melodramma semiserio, libreto Callisto Bassi, 1847, Conservatorio di Milano)
Il testamento di Figaro (melodramma comico, libreto Callisto Bassi, 1848, Milán, Teatro Re)
Amori e trappole (melodramma giocoso, libreto Felice Romani, 1850, Janov, Teatro Carlo Felice)
Il sindaco babbeo (opera comica, libreto Giorgio Giachetti, 1851, Milán, Teatro di Santa Radegonda)
La valle d'Andorra (melodramma semiserio, libreto Giorgio Giachetti, 1851, Milán, Teatro alla Cannobiana)
Giralda (melodramma giocoso, libreto Giorgio Giachetti a Raffaele Berninzone, 1852, Milán, Teatro di Santa Radegonda)
La fioraia (melodramma giocoso, libreto Giorgio Giachetti, 1853, Turín, Teatro Nazionale)
La figlia di Don Liborio (opera buffa, libreto Francesco Guidi, 1856, Janov, Teatro Carlo Felice)
Il vecchio della montagna ossia L'emiro (tragedia lirica, libreto Francesco Guidi, 1860, Turín, Teatro Carignano)
Michele Perrin (opera comica, libreto Marco Marcelliano Marcello, 1864, Milán, Teatro di Santa Radegonda)
Claudia (dramma lirico, libreto Marco Marcelliano Marcello, 1866, Milán, Teatro della Cannobiana)
La tombola (commedia lirica, libreto Francesco Maria Piave, 1867, Řím, Torre Argentina)
La vergine di Kermo (melodramma romantico, pasticio, spoluautoři: Carlo Pedrotti, Federico Ricci, Amilcare Ponchielli, Giovanni Pacini, Lauro Rossi a Alberto Mazzucato, libreto Francesco Guidi, 1870, Cremona, Teatro Concordia)
Un capriccio di donna (melodramma serio, libreto Antonio Ghislanzoni, 1870, Janov, Teatro Carlo Felice)
Papà Martin (opera semiseria, libreto Antonio Ghislanzoni, 1871, Janov, Teatro Politeama Tivoli)
Il duca di Tapigliano (opera comica, libreto Antonio Ghislanzoni, 1874, Lecco, Teatro Sociale)
Francesca da Rimini (tragedia lirica, libreto Antonio Ghislanzoni, 1878, Turín, Teatro Regio)
Re Lear (tragedia lirica, libreto Antonio Ghislanzoni, 2009, Martina Franca, Festival della Valle d'Itria)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Cagnoni na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od Antonia Cagnoniho v projektu IMSLP
Životopis v italském biografickém slovníku (italsky)
Seznam oper (německy)