Carlo Porta
| Carlo Porta | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. června 1775 Milán |
| Úmrtí | 5. ledna 1821 (ve věku 45 let) Milán |
| Příčina úmrtí | dna |
| Místo pohřbení | hřbitov San Gregorio v Miláně |
| Povolání | básník a úředník |
| Národnost | italská |
| Literární hnutí | romantismus |
| Manžel(ka) | Vincenza Prevostiová (1778–1860) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carlo Antonio Melchiore Filippo Porta (15. června 1775, Milán – 5. ledna 1821, tamtéž) byl nejvýznamnější italský romantický nářeční básník, píšící v milánském dialektu, vycházejícím z lombardštiny.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z úřednické rodiny, studoval v semináři v Monze a pak v Miláně. Protože byl jeho otec byl velkým příznivcem habsburské monarchie, donutilo ho roku 1798 francouzské tažení do Itálie přerušit studium a přestěhovat se k bratrovi do Benátek, které připadly Rakouskému císařství, a pracoval zde jako úředník finanční správy. Roku 1799 se ale vrátil do Milána a následně zde pracoval jako úředník. Roku 1806 se oženil s Vincenzou Prevostiovou, zámožnou vdovou po bývalém ministrovi Cisalpinské republiky, a měl s ní dva syny a dvě dcery.[2]
Studium v semináři mu zajistilo kvalitní vzdělání, ale zároveň v něm vyvolalo sklon k antiklerikalismu a silné sociální cítění. První verše začal psát v roce 1790, ale jen málo z nich vyšlo před rokem 1810. Ve svém vrcholném období psal veršované novely s realistickými lidovými typy a ostré satiry na šlechtu a klér.[1] S mimořádnou pozorovatelskou vlohou a biedermeierskou poetikou v nich líčí život aristokracie a jejího služebnictva, drobného kněžstva i prostého lidu a kritizuje pověry a náboženské pokrytectví.[3] Pro jeho dílo si ho vážili a k jeho přátelům patřili mnozí jeho současnicí (například Ugo Foscolo, Alessandro Manzoni, Tommaso Grossi nebo Stendhal).[1]
Zemřel při záchvatu dny a byl pochován na milánském hřbitově San Gregorio. Hrob byl při likvidaci hřitova ztracen, ale jeho náhrobní deska je zachována v kryptě kostela.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
- Brindes de Meneghin all'Ostaria (1810).
- Dormiven dò tosann tutt dò attaccaa (1810).
- La mia povera nonna la gh'aveva (1810).
- Epitaffi per on can d'ona sciora marchesa (1810).
- E daj con sto chez-nous, ma sanguanon (1811).
- Desgrazzi de Giovannin Bongee (1812, Trampoty Giovannina Bongeeho).
- Quand vedessev on pubblegh funzionari (1812).
- I paroll d'on lenguagg, car sur Gorell (1812).
- On Miracol (1813).
- Fraa Zenever (1813, Bratr Zenever).
- Fraa Diodatt (1814, Bratr Diodatt).
- Olter desgrazzi de Giovannin Bongee (1814, Další trampoty Giovannina Bongeeho).
- Paracar che scappee de Lombardia (1814).
- Marcanagg i politegh secca ball (1815).
- La Ninetta del Verzee (1815, Ninetta z Verziere), žalostný příběh prostitutky.
- El lament del Marchionn di gamb'avert (1816, Nářek Marchionna s křivýma nohama).
- El viagg de Fraa Condutt (1816, Cesta bratra Condutta), satira.
- El sarà vera fors quell ch'el dis lu (1817).
- La nomina del Cappellan (1819, Jmenování kaplana), satira.
- El Romanticismo (1819, Romantismus), polemická báseň s představiteli klasicismu.
- La guerra di pret (1820, Válka kněží), satira.
- Offerta a Dio (1820).
- Meneghin biroeu di ex monegh (1820).
- Poesie (1821, Básně), soubormé vydání.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Slovník italských spisovatelů, Praha: Libri 2004, S. 595-596.
- ↑ a b Biografia di Carlo Porta - Biografieonline
- ↑ PELÁN, Jiří. Kapitoly z francouzské, italské a české literatury. Praha: Karolinum 2007. S. 253.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlo Porta na Wikimedia Commons
Autor Carlo Porta ve Wikizdrojích (italsky)
- (italsky) Porta, Carlo nell'Enciclopedia Treccani
- (anglicky) Carlo Porta in Catholic Encyclopedia
