Canopus

Canopus
	Poloha hvězdy v souhvězdí Lodního kýlu
Astrometrická data; (Ekvinokcium J2000.0)
Souhvězdí	Lodní kýl (Carinae)
Rektascenze	06h23m57.12s
Deklinace	-52° 41' 44,5"
Paralaxa	10,43 ± 0,53"
Vzdálenost	310 ± 20 ly; (96 ± 5 pc)
Barevný index (U-B)	0,1
Barevný index (B-V)	0,15
Zdánlivá hvězdná velikost	-0,72
Absolutní hvězdná velikost	−5,74
Radiální rychlost	+20.5 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi	19,99"/rok
Vlastní pohyb v deklinaci	23,67"/rok
Fyzikální charakteristiky
Spektrální typ	A9 II
Hmotnost	9,26–9,81±1,83 M☉
Poloměr	73,3±5,2 R☉
Zářivý výkon (V)	16 600±700 L☉
Povrchová teplota	7 400 K
Stáří	33-34 milionů let
Další označení
Henry Draper Catalogue	HD 45348
Bright Star katalog	HR 2326
2MASS	2MASS J06235709-5241441
SAO katalog	SAO 234480
Katalog Hipparcos	HIP 30438
Tychův katalog	TYC 8534-2277-1
General Catalogue	GC 8302
Bayerovo označení	α Car
Synonyma	Suhayl, Suhel, Suhail
Databáze
SIMBAD	data
	(V) – měření provedena ve viditelném světle; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Canopus (α Car, α Carinae, Alfa Carinae) je tradiční jméno nejjasnější hvězdy v souhvězdí Lodního kýlu a druhé nejjasnější hvězdy na noční obloze.

Canopus na záběru z vesmírné stanice ISS.

Hvězda byla pojmenována po veliteli řeckého loďstva krále Meneláa. Kolem roku 1200 př. n. l. se vraceli Sparťané s unesenou Helenou od Tróje a jejich velitel Canopus v nilské deltě založil město, jež po něm bylo pojmenováno (v současnosti je pod hladinou moře blízko Alexandrie). Nad jižním obzorem tehdy svítila jasná hvězda, kterou Sparťané pojmenovali stejně.^[6]

Jedná se o jasného hvězdného veleobra spektrální třídy A9 II, takže při pohledu pouhým okem je v podstatě bílý. Jeho hmotnost je asi 9krát větší než sluneční a poloměr se zvětšil na 73 poloměrů Slunce. Svítivost je více než 10 000krát větší než svítivost Slunce, zvětšená fotosféra má efektivní teplotu přibližně 7 400 K. Canopus prochází hořením helia v jádře a v současné době se nachází ve fázi, kdy již prošel větví červených obrů poté, co vyčerpal vodík ve svém jádře. Canopus je také zdrojem rentgenového záření.

Díky své jasnosti a poloze blízko jižního nebeského pólu je Canopus užitečný pro vesmírnou navigaci^[6]. Mnoho kosmických sond (např. sonda Mariner 4) nese speciální kameru, známou jako „Canopus Star Tracker“, plus sluneční senzor pro určování polohy.

Ve fikci

Ve sci-fi románu Duna od Franka Herberta obíhá fiktivní planeta Arrakis kolem hvězdy Canopus^[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canopus na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Fricke, W., H. Schwan and T. Lederle, "Fifth Fundamental Catalogue (FK5), Part I. The Basic Fundamental Stars," Veroff. Astronomisches Recheninstitut, No. 32, Heidelberg, Germany, 1988, and Fricke, W., H. Schwan, and T.E. Corbin, "Fifth Fundamental Catalogue (FK5), Part II. The FK5 Extension," Veröff. Astronomisches Recheninstitut, No. 33, Heidelberg, Germany, 1991
↑ ^a ^b ^c Hoffleit, D. and Warren, W.H. Jr., The Bright Star Catalogue, 5th Revised Edition, Version 2, 1994
↑ ^a ^b ^c https://simbad.u-strasbg.fr/simbad/sim-id?Ident=*%20alf%20Car
↑ GRAY, R. O.; GARRISON, R. F. The early F-type stars – Refined classification, confrontation with Stromgren photometry, and the effects of rotation. Astrophysical Journal Supplement Series. 1989, s. 301. DOI 10.1086/191315. Bibcode 1989ApJS...69..301G.
↑ AYRES, Thomas R. Cracking the Conundrum of F-supergiant Coronae. The Astrophysical Journal. 2018, s. 95. DOI 10.3847/1538-4357/aaa6d7. S2CID 119101035. Bibcode 2018ApJ...854...95A. arXiv 1802.02552.
↑ ^a ^b KLECZEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 582 s. ISBN 80-200-0906-X. S. 58.
↑ BLAŽEK, Petr. Planeta ano, obří červi ne. Vědci hodnotí, jak realistický je film Duna. iDNES.cz [online]. 2024-03-08 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Canopus na Wikimedia Commons

[fricke-1] Fricke, W., H. Schwan and T. Lederle, "Fifth Fundamental Catalogue (FK5), Part I. The Basic Fundamental Stars," Veroff. Astronomisches Recheninstitut, No. 32, Heidelberg, Germany, 1988, and Fricke, W., H. Schwan, and T.E. Corbin, "Fifth Fundamental Catalogue (FK5), Part II. The FK5 Extension," Veröff. Astronomisches Recheninstitut, No. 33, Heidelberg, Germany, 1991

[hoffleit-2] Hoffleit, D. and Warren, W.H. Jr., The Bright Star Catalogue, 5th Revised Edition, Version 2, 1994

[simbad-3] ttps://simbad.u-strasbg.fr/simbad/sim-id?Ident=*%20alf%20Car

[perkins-4] GRAY, R. O.; GARRISON, R. F. The early F-type stars – Refined classification, confrontation with Stromgren photometry, and the effects of rotation. Astrophysical Journal Supplement Series. 1989, s. 301. DOI 10.1086/191315. Bibcode 1989ApJS...69..301G.

[ayres-5] AYRES, Thomas R. Cracking the Conundrum of F-supergiant Coronae. The Astrophysical Journal. 2018, s. 95. DOI 10.3847/1538-4357/aaa6d7. S2CID 119101035. Bibcode 2018ApJ...854...95A. arXiv 1802.02552.

[:0-6] KLECZEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 582 s. ISBN 80-200-0906-X. S. 58.

[7] BLAŽEK, Petr. Planeta ano, obří červi ne. Vědci hodnotí, jak realistický je film Duna. iDNES.cz [online]. 2024-03-08 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Hvězdy souhvězdí Lodního kýlu

α (Canopus) • β (Miaplacidus) • ε (Avior) • η • θ • ι (Aspidiske) • υ • χ • ω • a • b¹ • b² • c • d • e¹ • e² • f • g • h • i • k • l • m • p • q • r • s • t¹ • t² • u • w • x • y • z¹ • z² • A • B • C • D • E • G • H • I • K • L • M • N • O • P • Q

Seznam hvězd v souhvězdí Lodního kýlu