Ūla (přítok Merkysu)

Ūla bělorusky Пеляса
Sesuv břehu Ūly
Základní informace
Délka toku	84,4 km
Plocha povodí	752,9 km²
Průměrný průtok	5,58 m³/s
Světadíl	Evropa
Hydrologické pořadí	11010550[1]
Pramen
4 km jih od vsi Pěljasa, (Hrodenská oblast) 53°56′42,68″ s. š., 24°52′19,95″ v. d.
Ústí
Merkys, 1,5 km na sever od obce Mardasavas 54°9′50,01″ s. š., 24°20′11,47″ v. d.
Protéká
Bělorusko Bělorusko(Hrodenská oblast), okres Voranava, Litva Litva (Alytuský kraj) okres Varėna (Dzūkija)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Baltské moře, Němen, Merkys
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ūla, v horním toku, na území Běloruska nazývaná Пеляса [Pěljasa] (bělorusky) nebo litevsky Pelesa (v oblasti horního toku v Bělorusku je značné procento litevského obyvatelstva), je řeka v Bělorusku a v Litvě, v Dzūkiji, v okrese Varėna, levý přítok Merkysu, do kterého se vlévá 21,8 km od jeho ústí do Němenu. Protéká (25 km) Dzūkijským národním parkem. Značná část toku prochází rozsáhlým lesním masívem jménem Gudų giria (Les/prales Bělorusů (Gudas=obyvatel Běloruska)).

Ūla pramení pod názvem Pelesa v Bělorusku, 4 km jih od vsi Pěljasa, (Hrodenská oblast, okres Voranava), v katastru vsi Trajhi. Teče zpočátku směrem jihovýchodním, ale u vsi Hradauščyzna se obrací (k severu) přesně do protisměru, pokračuje rovnoběžně v blízkosti s počátkem toku, dále na západ od vsi Pěljasa se stáčí na západ, po 4,5 km opět na severozápad, míjí od severu městys Pravaža, stáčí se mírným obloukem na západ a po 4 km tvoří hranici s Litvou v délce asi 2 km. Teprve od tohoto místa dostává název Ūla. Za tímto hraničním úsekem vtéká na území Litvy, kde vzápětí tvoří bifurkaci - rozděluje se na řeky Ūla a Katra (podrobnější popis situace viz v článku Katra). Dále se Ūla klikatí ve směru západoseverozápadním až k obci Krokškys, kde se stáčí do směru celkově východoseverovýchodního, protéká jezerem Ūla a u obce Rudnia se opět stáčí do směru celkově západoseverozápadního, který udržuje až do soutoku s Merkysem. Za obcí Zervynos se řeka prodírá mezi navátými dunami písku.

• Levé:

• Pravé:

• v Bělorusku: Trajhi, Hradauščyzna, Pavałoka, Surkanty, Pěljasa, Lalušy, Pravaža.
• v Litvě: Mantotai, Dubičiai, Margiai, Karaviškės, Krokšlys, Rudnia, Kašėtos, Pauosupė, Zervynos, Mančiagirė, Žiūrai, Trakiškiai, Paūliai.

• Hradiště Dubičių piliakalnis, bludný balvan, vodní mlýn u Dubičiai, Puntukas, oko Ūlos akis - jezírko/studánka na levém břehu řeky, kopec Trakiškių kalvagūbris.

Řeka je velmi oblíbená vodáky^[2]. Při plavbě od vsi Pauosupė níže je třeba mít povolení z Dzūkijského národního parku.

Podle názvu řeky se používá i vlastní jméno (lidí) Ūla. Tento název používají i různé folklorní kolektivy i jiné organizace.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ūla na litevské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ūla na Wikimedia Commons
• Pravidla ředitelství Dzūkijského národního parku pro (vodní) turisty (litevsky) Archivováno 21. 5. 2006 na Wayback Machine.
• O dávné minulosti venkovského kraje při Ūle (litevsky) Archivováno 8. 2. 2016 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.