Řevnice

Řevnice
Výhled na město z Černé skály
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Černošice
Obec s rozšířenou působností	Černošice (správní obvod)
Okres	Praha-západ
Kraj	Středočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°54′51″ s. š., 14°14′9″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 769 (2024)[1]
Rozloha	10,14 km²[2]
Katastrální území	Řevnice
Nadmořská výška	218 m n. m.
PSČ	252 30
Počet domů	1 188 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa městského úřadu	Městský úřad Řevnice náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 74 252 30 Řevnice star@revnice.cz
Starosta	Ing. Tomáš Smrčka
Oficiální web: www.revnice.cz
Řevnice
Další údaje
Kód obce	539643
Kód části obce	145378
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řevnice (německy: Rewnitz) jsou město v okresu Praha-západ ležící asi 10 km jihozápadně od okraje Prahy na řece Berounce. Žije zde přibližně 3 800^[1] obyvatel. Pro svou polohu v blízkosti brdských Hřebenů a dobré spojení s Prahou a Berounem po železnici byly Řevnice již od počátku 20. století vyhledávaným sídelním místem.

První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1253, kdy král Václav I. postoupil kostel v Řevnicích (eccl. in Reueniz) a k němu se vztahující patronátní právo špitálu sv. Františka u pražského mostu, spravovanému rytířským řádem křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1292 se již Řevnice jmenují městečkem (Hrzeunicz civitas) a král Václav II. je věnoval nově založenému klášteru cisterciáků ve Zbraslavi. Protože obě donace nebyly v listinách specifikovány, vznikaly mezi oběma řády neshody, které byly po řadě jednání rozhodnuty tak, že většina připadla cisterciákům a zhruba čtvrtina křižovníkům. Nepřímým vlastníkem však zůstal král i nadále, o čemž svědčí zprávy o zástavních držitelích. S krátkým přerušením v období stavovského povstání, kdy byl majetek obou řádů konfiskován a nakrátko se ocitl ve světských rukou, zůstaly Řevnice v církevním držení až do roku 1785. Po zrušení zbraslavského kláštera v rámci církevních reforem Josefa II. připadly Řevnice spolu s většinou cisterciáckého majetku knížecímu rodu z Oettingen-Wallersteinu, v jehož držení zůstaly až do zrušení vrchnostenského panství roku 1848. Křižovnickému řádu poté zůstal jen patronát nad kostelem a farou.^[4]

Svou původní funkci městečka, kde se již roku 1304 konaly trhy, ztratily Řevnice pravděpodobně během husitských válek, ještě na konci 15. století byly zmiňovány jako pouhá vesnice. Po období rozkvětu v 16. století následovalo zlé období třicetileté války, kdy Řevnice utrpěly značné škody za tažení švédských vojsk generála Arvida Wittenberga. V roce 1732 potvrdil císař Karel VI. Řevnicím městská privilegia, která kromě týdenních trhů umožňovala i provozovat 3x ročně výroční trhy. V roce 1787 zde byla zřízena menší škola – jednotřídka, kde se začalo učit v roce 1798.^[4]

Velký rozkvět Řevnic znamenalo otevření Západní dráhy, železniční trati z Prahy do Plzně, v roce 1862. V roce 1882 nahradilo původní zastávku první nádraží; budova dnešního nádraží byla postavena v roce 1896. Díky dobrému spojení s Prahou se Řevnice se proměnily v oblíbené letovisko a východisko k výletům do Brd. V roce 1863 byla zřízena pošta. Městečko se rozrůstalo, stavěly se i vilové čtvrtě. Vznikly zde též různé spolky. Nejvýznamnější byl Okrašlovací spolek, založený roku 1882, který se podílel mj. na výstavbě tenisových kurtů a plovárny na Berounce, zřizování sadů a kultivaci lesních partií. Má zásluhu i na založení Lesního divadla, které bylo postaveno v letech 1919–20. Mezi prvními spolky byly dále Sokol, Sbor dobrovolných hasičů nebo Dělnická beseda Havlíček, v období první republiky vznikla Jednota divadelních ochotníků, Obec Baráčníků a různé sportovní spolky. Mnohé fungují dosud, Okrašlovací spolek však komunistická vláda v 50. letech zrušila. V letech 1927–1937 mělo v Řevnicích své sídlo ukrajinské gymnázium, které bylo poté přestěhováno do Modřan.^[4]

Městys Řevnice byl povýšen na město v roce 1968. Při té příležitosti získaly Řevnice i nový městský znak. (Lev ve znaku znamená, že byly původně královským majetkem, vlnité pruhy jsou symbolem řeky Berounky).^[5]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav^[6]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Zbraslav
• 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav
• 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav^[7]
• 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav^[8]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav^[9]
• 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav^[10]
• 1949 Pražský kraj, okres Praha-jih^[11]
• 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

V městysi Řevnice (2957 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[12]

• Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel, výroba cementového zboží, 2 cihelny, elektrárna, knihtiskárna, kovotlačitelský závod, lom, mlýn, pila, 3 stavební podnikatelství, 2 velkostatky,
• Služby (výběr): 3 lékaři, zubní lékař, zvěrolékař, architekt, autodílna, 2 autodopravci, biograf Sokol, 2 cukráři, 2 čalouníci, 2 drogerie, 2 fotoateliéry, hodinář, 8 hostinců, 2 hotely (Grand, Horák), 4 kapelníci, lékárna U červené hvězdy, papírnictví, pension, spořitelní a záložní spolek pro Řevnice, Úvěrní ústav v Berouně, Živnostenská záložna v Řevnicích, 2 zedničtí mistři.

• Kostel svatého Mořice – barokní kostel vystavěný v letech 1749–1752
• novobarokní fara – z let 1905–1906, podle návrhu architekta Eduarda Sochora
• selská usedlost („U Valšubů“) se zdobeným štítem
• kašna a pomník padlých ve světových válkách na náměstí
• Zámeček – klasicizující budova z 60. let 19. století postavená pro majitele zdejšího velkostatku, později prodána dominikánům, upravena v roce 1939 (sídlo ZUŠ)
• vily pod lesem (vila Zbiroh, Sochorova vila)
• Grandhotel Berounka u nádraží – stavba z počátku 20. století se secesními prvky
• Sochorova hrobka – pozdně secesní hrobka rodiny Sochorovy na novém hřbitově
• modlitebna církve Československé husitské ve stylu art déco
• Lesní divadlo
• Corso pod Lipami – rezidenční komplex od významné české architektky Aleny Šrámkové

• Ignát Herrmann (1854–1935) – spisovatel
• Eduard Sochor (1862–1947) – architekt
• Hana Cavallarová (Weissová-Cavallarová, 1863–1946) – operní pěvkyně
• Josef Václav Bohuslav (1863–1952) – soudce, činovník Klubu českých turistů
• Vladimír Weiss (1897–1989) – architekt
• Antonín Hřebík (1902–1984) – sokolský činovník a politik
• Ludmila Červinková (1908–1980) – operní pěvkyně a hudební pedagožka.
• Josef Paukert (1915–1991) – malíř a grafik
• Ladislav Sitenský (1919–2009) – fotograf
• Ivan Řezáč (1924–1977) – hudební skladatel
• Ludmila Vaňková (1927–2022) – spisovatelka
• František Šedivý (1927–2021) – bývalý politický vězeň a spisovatel
• Jiří Seifert (1932–1999) – sochař, medailér a restaurátor
• Zdeněk Rytíř (1944–2013) – textař, hudební skladatel, hudebník
• Ondřej Hejma (*1951) – rockový hudebník, novinář
• Martina Navrátilová (*1956) – tenistka
• Ester Pavlů (*1986) – operní pěvkyně

• Pozemní komunikace – Obcí procházejí silnice II/115 Praha Radotín – Dobřichovice – Řevnice a II/116 Mníšek pod Brdy – Řevnice – Karlštejn – Beroun.
• Železnice – Městem vede železniční trať 171 Praha–Beroun. Jde o dvoukolejnou elektrifikovanou trať, součást 3. koridoru, doprava na ní byla zahájena roku 1862, která sem z Prahy vede (až do Berouna) podél řeky Vltavy a jejího přítoku Berounky.

• Autobusová doprava – Z města vedou autobusové linky např. do těchto cílů: Hořovice, Hostomice pod Brdy, Mořina, Praha.
• Železniční doprava – Po trati 171 vede linka S7 (Český Brod – Úvaly – Praha – Beroun) v rámci pražského systému Esko. V železniční stanici Řevnice zastavuje denně velké množství osobních vlaků.

V Řevnicích funguje Městské kulturní středisko a Městská knihovna Ignáta Herrmanna. Je zde Základní umělecká škola a dva dětské folklórní soubory, taneční soubor Klíček a hudební soubor Notičky.^[14] Dlouhou tradici má v Řevnicích ochotnické divadlo. V roce 1923 vznikla Jednota divadelních ochotníků, později byl soubor pod patronací Městského kulturního střediska, v roce 2001 se osamostatnil jako občanské sdružení Divadelní soubor Řevnice^[15]. Vystupuje zejména v Lesním divadle, kde se konají i další kulturní akce, např. hudební festivaly (Porta, Řev Řevnice, Blues v lese) nebo Lesní slavnosti divadla. Divadelní představení a koncerty hostí také zrekonstruované řevnické kino nebo sál Zámečku.

Řevnice jsou východiskem značených turistických cest na brdské Hřebeny. Řevnický Okrašlovací spolek ve spolupráci s Klubem českých turistů se přičinil o zprovoznění značené cesty z Řevnic na Skalku a na Babku, která byla první turisticky značenou cestu v Brdech (1889).^[16] Turistické průvodce věnované Řevnicím a okolí vznikly už v první polovině 20. století: v roce 1905 vydal Okrašlovací spolek knihu Stanislava Reiniše Průvodce po Řevnicích a na Skalku, další průvodce napsal Josef Václav Bohuslav, jeden z předsedů řevnického Okrašlovacího spolku: 33 výlety a procházky z Řevnic (1912) a  Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská (1930).^[17]

Od roku 2018 vede Řevnicemi a blízkým okolím také Fabiánova naučná stezka, pojmenovaná podle brdského ducha Fabiána.^[18]

Řevnicemi procházela jedna z cest ze sítě zlatých stezek, které překračovaly Šumavu a spojovaly Čechy s Podunajím. Její část je zachovaná v původní štětované podobě na cestě od hřbitova na jih po zelené turistické značce.^[19]

Jižně od Řevnic se nacházejí pozůstatky tzv. pražské čáry, pásu opevnění z 30. let (všechny tyto řopíky byly po obsazení ČR Němci zničeny).^[20]

• 
  Náměstí krále Jiřího z Poděbrad
• 
  Železniční stanice
• 
  Kostel sv. Mořice
• 
  Lávka přes Berounku
• 
  Tyršovo stromořadí
• 
  Pohled na Řevnice a okolí od jihu
• 
  Lávka přes Berounku při povodni 2021
• 
  Jez při povodni 2021

• Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s. ISBN 80-86432-50-5.
• Bohuslav, Josef Václav. Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská. Řevnice: J.V. Bohuslav, 1930. 35 s.
• ADAMCOVÁ, Kateřina; ADAMEC, Vojtěch. Restaurování a zhotovení kopie keramické sochy sv. Jana Nepomuckého v Řevnicích. Památky středních Čech. 9. 2008, roč. 22, čís. 1, s. 26–35. ISSN 0862-1586. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řevnice na Wikimedia Commons
• Řevnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• řevnický časopis RUCH
• Statistické údaje obce Řevnice