Vápnomilná bučina
Vápnomilná bučina je lesní biotop, typ bučiny s bohatým podrostem na vápencovém podloží. Jeho dominantní dřevinou je buk lesní. V Katalogu biotopů ČR je označen kódem L5.3.
Klasifikace
- Označení dle systému Physis: 041.161 Sedge (Carex) beech forests
- Označení dle systému EUNIS: G1.661 Middle European dry-slope limestone beech forests
- Syntaxon: podsvaz Cephalanthero-Fagenion
- Kód v soustavě Natura 2000: 9150
- Vegetační stupeň podle lesnické typologie: 3 až 5
- Nadmořská výška výskytu v ČR: 300 až 600 m n. m.
Charakteristika
Vápnomilné bučiny jsou vázány na vysýchavé polohy vápencových kopců a svahů s mělkou půdou rendzinou, zejména v pahorkatinách a podhůřích; v údolích nebo na rovinách s hlubším půdním profilem přecházejí v květnaté bučiny. Vzhledem k nedostatku vláhy jsou stromy menšího až zakrnělého vzrůstu, na extrémnějších polohách je les rozvolněný až neuzavřený a může se prolínat se skalními trávníky.[1] Ve stromovém patře je dominantní buk lesní, který může být doprovázen jedlí bělokorou, javorem klenem, habrem a lípou srdčitou; keřové patro je obvykle tvořeno zmlazujícími stromy, případně svídou krvavou či lýkovcem jedovatým.[1]
Bylinné patro mívá vysokou pokryvnost, časté jsou teplomilné druhy dubohabřin (zvonek broskvolistý, zvonek řepkovitý, konvalinka vonná, řimbaba chocholičnatá, jestřábník zední a další) a jarní hájová květena (jaterník podléška, hrachor jarní, mařinka vonná). Na rozdíl od jiných lesních biotopů se často vyskytují rostliny z čeledi vstavačovitých, jež jsou i diagnostickými druhyː okrotice bílá (kvete až ve věku 9 let), okrotice dlouholistá, okrotice červená, kruštík širolistý či hlístník hnízdák.[1]
Z mechů se pravidelně vyskytují jen druhy rostoucí na kamenech, pařezech nebo kmenech stromů.
Výskyt
Vápnomilné bučiny se vyskytují na vápencích zejména v Českém krasu, v Moravském krasu, Džbánu a na vápencových kopcích mezi Sušicí, Horažďovicemi a Strakonicemi. Vyskytovat se mohou i na opukách nebo vápenných pískovcích v České křídové tabuli.
Ochrana bučin
Ochrana reprezentativních vápnomilných bučin je zajištěna řadou chráněných území v CHKO Moravský kras, CHKO Český kras i mimo velkoplošná chráněná území (PR Pučanka). Primárním podnětem k vyhlášení ochrany býval výskyt vstavačovitých rostlin. Přirozená obnova vápnomilných bučin bývá zablokována vysokými stavy zvěře.