Harmonie

Slovo harmonie znamená obecně soulad, souzvuk, souznění. Jeho nejčastější užití spočívá v akustice při studiu současně znějících tónů a akordů v hudbě, jedná se tedy o název pro nauku zabývající se hudební harmonií po teoretické stránce. V praxi se pak o harmonii hovoří jako o „vertikálním“ aspektu hudby, zatímco „horizontálním“ aspektem je melodie. Harmonie je považována za určitý protipól polyfonie, která je založená na současném znění několika melodických linek nebo motivů.

Slovo harmonie pochází z řečtiny ἁρμονία (harmonía), které znamená „hodit se k sobě nebo spojovat“. Koncept harmonie pochází od Pythagora.

Harmonie je nejčastěji výsledkem současného souznění dvou nebo více tónů, přesto je možné tvořit harmonii i s použitím pouze jediné melodické linky. Existuje mnoho skladeb pro sólové nástroje (např. housle), kde je použití akordů velmi vzácné, přesto vytvářejí dojem plné harmonie.

• Jaroslav Kofroň - Učebnice harmonie

• dechová harmonie - zastaralý názezv pro soubor dechových nástrojů (číli pro dechovku)
• antonymem resp. opakem je disharmonie

• Konsonance
• Disonance
• Akord
• Chromatický akord
• Rytmus
• Tonalita
• Vedení hlasu
• Kvintový kruh
• Melodie
• Tón

• HARMONIE pro muzikanty amatéry