tucet

• IPA: [tʊt͡sɛt]

• tu-cet

Slovo pochází z latinského duodecim, dvanáct. Do češtiny se dostalo přes francouzštinu (douze, dvanáct > dozeine, dnes douzaine) a následně němčinu (Totzan, Totzen, Tutzend, Tutzet, dnes Dutzend).^[1]

• rod mužský neživotný

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	tucet	tucty
genitiv	tuctu	tuctů
dativ	tuctu	tuctům
akuzativ	tucet	tucty
vokativ	tucte	tucty
lokál	tuctu	tuctech
instrumentál	tuctem	tucty

1. (zastarale) dvanáct kusů
2. (expresivně) mnoho

1. dvanáct

   • angličtina: dozen
   • francouzština: douzaine ž
   • italština: dozzina ž
   • němčina: Dutzend s
   • ruština: дюжина ž
   • španělština: docena ž
2. —

1. (zastarale) tucen, tusen
2. —

• tuctový
• veletucet
• půltucet

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-10-03]. Heslo tucet.

• Článek Tucet ve Wikipedii