koření

Možná hledáte koreni, korení nebo kořeni.

• IPA: [kɔr̝ɛɲiː]

• ko-ře-ní

• rod střední

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	koření	koření
genitiv	koření	koření
dativ	koření	kořením
akuzativ	koření	koření
vokativ	koření	koření
lokál	koření	kořeních
instrumentál	kořením	kořeními

1. sušené nebo čerstvé části rostlin používané k dochucování pokrmů
2. léčivé rostliny resp. jejich části
3. (zastarale, v obecném jazyce) kořání
4. činnost, kdy se někdo koří

1. dochucovadlo

   • angličtina: spice
   • finština: mauste
   • francouzština: épice ž
   • italština: spezie ž mn.
   • latina: conditura ž
   • lotyština: garšviela
   • němčina: Gewürz s, Würze ž
   • polština: przyprawa ž
   • ruština: приправа ž, специи ž mn.
   • slovenština: korenina ž
   • švédština: krydda c
   • ukrajinština: приправа ž
2. léčivé rostliny

   • němčina: Gewürzpflanze ž
3. kořání
4. koření se

1. dochucovadlo, přísada
2. (zastarale, knižně) býlí
3. (neutrálně) kořání
4. koření se

• kořeníčko
• kořenit
• kořenka
• kořenářka
• kořen
• kořeněný
• kořeninový
• kořit se
• pokoření
• pokora

• nové koření

• nedokonavé

1. třetí osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa kořenit
2. třetí osoba množného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa kořenit

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-11-05]. Heslo koření.

• Článek Koření ve Wikipedii
• Téma Koření ve Wikicitátech