bělička

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [bjɛlɪt͡ʃka]

dělení

[editovat]
  • bě-lič-ka

podstatné jméno

[editovat]
  • rod ženský

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ bělička běličky
genitiv běličky běliček
dativ běličce běličkám
akuzativ běličku běličky
vokativ běličko běličky
lokál běličce běličkách
instrumentál běličkou běličkami

význam

[editovat]
  1. (zdrobněle) bělice
    • Někdy máme ryby. Malé běličky plné zrádných kůstek.[1]
    • A podařilo-li se mu po vícehodinném civění u řeky chytiti běličku jako prst, hodil ji hned zase do vody (…)[2]
  2. žena provádějící bělení
    • Zbožně pohledla bělička k nebi a setřevši si slzy s tváří přistoupila k mužovi (…)[3]

poznámky

[editovat]
  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 43.
  2. PAKOSTA, Vojtěch. Ze statků a z chaloupek. Praha : Cyrillo-Methodějská knihtiskárna, 1889. Kapitola Jak se Cibulkovi povedla oční operace, s. 203.
  3. JEŽEK, Jan. Z hor a z kraje. Praha : Jos. Mikuláš, 1881. Kapitola Rožnovský bělič, s. 58.