Jiné právo, . . 4 Souboj s odborným textem a kouzlo přepisování Zná to asi každý, kdo se pere s vlastním odborným textem Jak přenést my:lenky z hlavy na papír, aby zněly přesvědčivě a byly dostatečně podložené? Jak strukturovat text, aby dával smysl? Jak napsat dizertaci článek, paper… , která skutečně něco nového přinese a nebude jen shrnutím posbíraných informací či převyprávěním my:lenek ostatních? Někteří lidé jsou možná schopni vy:vihnout na papír brilantní text, nad kterým budou nad:ením vzdychat je:tě dal:í generace, tak nějak samo sebou, přirozeně, intuitivně, bez nutnosti zvlá:ť přemý:let nad tím, co v:echno je k dobrému psaní potřeba. My ostatní jsme bohužel odkázáni na trnitou cestu pokusů a omylů, psaní, :krtání, mazání, dal:ího psaní, nadějných záblesků, že teď už jsme konečně při:li na ten správný způsob, následných bezútě:ných povzdechů, že se nám opět nedaří, a tak pořád dokola. Ti nejzuřivěj:í zoufalci pak propadnou fale:né? my:lence, že klíč k dobrému akademickému psaní lze nalézt v učených knihách, příručkách anebo v poučkách moudrých starců. A tak čtou, co jim přijde pod ruku, a nenechají si ujít žádnou příležitost, jak vyslechnout rady těch zku:ených, ostřílených a respektovaných to v:e v marné? naději, že z jednotlivých pokynů jednou sestaví účinnou zbraň, jíž tu nestvůru v podobě vlastního textu nadobro zkrotí. Ano, s radostí propadám spásným my:lenkám a naivně se upínám k vidinám toho, že krotící nástroj jednou opravdu poslepuji z postupně nasbíraných pouček, rad, doporučení, tipů a triků. I zavítala jsem nedávno na dal:í seminář pro právněakademický dorost, abych svou skládanku doplnila o anglické fígle. Podělila se o ně profesorka Lisa Webley z University of Westminster a já bych se teď o ně ráda podělila i s dal:ími nebožáky, kteří také vedou boj s monstrem zvaným odborný právnický text. Profesorka Webley se soustředila předev:ím na psaní dizertace a opět zopakovala mantru, která je nám v:em snad? již dobře známá: Nejdůležitější ze všeho je správná výzkumná otázka. Ta vyplyne z problému, který dosud nemá dostatečné ře:ení, z oblasti, se kterou nejsme spokojeni, anebo z na:eho nesouhlasu s nějakou teorií. Úvod každé dizertace musí jasně vytyčit zkoumaný problém, který bude zbytek textu ře:it. Někdy se stává, že ře:ení problému víte dopředu je:tě před tím, než začnete psát. – Přiznejte to. 1 Buďte ke čtenářům upřímní a svůj názor na ře:ení vyjádřete hned na začátku ve formě hypotézy, kterou budete ve svém výzkumu ověřovat. Pokud jde o obecné pokyny, profesorka Webley připomněla některé informace, které není nikdy na :kodu zopakovat    Prvním krokem v každém výzkumu je podrobná re:er:e literatury, abychom na:li mezeru v poznání, kterou je třeba na:ím bádáním vyplnit. Tam, kde není mezera, tam není PhD. Dizertace by měla být spí:e analytická než deskriptivní. Vět:ina lidí v:ak potřebuje nejprve popisovat, aby se postupně prokousali k analyzování. To samo o sobě není :patně, jenom musíme mít na paměti, že ve výsledném textu bude analýza převažovat nad popisem. Každý text musí být jasný a srozumitelný. Při psaní musíme neustále myslet na potenciální čtenáře a svůj styl jim přizpůsobit tak, aby na:e my:lenky správně pochopili. Kromě dal:ích aspektů souvisejících s psaním dizertace, jako je struktura práce, doporučený obsah jednotlivých kapitol anebo časový rozvrh, se seminář zaměřil hlavně na samotný proces psaní. Dozvěděli jsme se tak poměrně jednoduché triky, které doufám mohou vést k velkému pokroku v bádání a psaní. Předev:ím Lisa Webley vyslovila naprosto zásadní my:lenku Každé právní psaní je psaním obhajoby. Akademické právní psaní se totiž příli: neli:í od klasických právních podání, v nichž obhajujete pozici svého klienta. Jako výzkumník ale obhajujete své vlastní názory, závěry svého bádání a svoji pozici – při psaní tak jste sami sobě klientem, kterého musíte hájit před svým :kolitelem, oponenty anebo ostatními akademiky. Co se týče samotného procesu zkoumání a psaní, paralelu s právní praxí tu také můžeme najít. I v rámci výzkumného projektu musíme pracovat s důkazy, kriticky je hodnotit, porovnávat je, kombinovat a vyvodit z nich určité závěry. Při akademickém výzkumu jako důkazy slouží v:echny materiály, s nimiž pracujeme, ať už obsahují teoretická pojednání či empirická data. Důkazem se tady rozumí cokoli, co můžete citovat či parafrázovat učebnice, článek, rozsudek, zákon, esej, rozhovor anebo statistická data. Profesorka Webley doporučuje na v:echny na:e zdroje nahlížet jako na důkazy, které musíme zpracovat. Když se totiž soustředíme na to, že sesbírané materiály slouží jako „externí informace“, které je třeba podrobit detailnímu zkoumání, pak se lépe vyhneme nezáměrnému plagiátorství každý důkaz je třeba odcitovat/parafrázovat a přiznat to a také si v hlavě lépe uvědomíme, kde končí ná: pouhý popis zdrojů a kde konečně začíná vlastní analýza. 2 Důkazy nám slouží jako objekty, které musíme podrobit analýze, která přinese „to navíc“, čím chceme obohatit stav poznání. Při zkoumání každého důkazu si musíme klást několik otázek Co to znamená? Jakou to má váhu? Jaký to má vztah k ostatním důkazům? K čemu mě to vede? Co z toho plyne? … Doporučovaný postup zpracování důkazů je následující Popi:te, co jste zjistili zkoumáním důkazů, napi:te, co to znamená a proč je to důležité. V tomhle momentě začíná analýza. Vá: prvotní text pak bude vypadat nějak takto · · · · Materiál A mě vede k závěru X. Článek B mě vede k závěru Y. Zákon C mě vede k závěru Z. … Na řadu se pak dostává pokročilej:í analýza. Musíte dostatečně ODŮVODNIT, jakým způsobem jste od materiálu A do:ly k závěru X, co přesně vás k závěru vedlo. Z toho následně vytvoříte závěr analýzy materiálu A, který by měl osvětlit, proč je zrovna tohle důležité pro zodpovězení va:í výzkumné otázky a jak jste se k jejímu zodpovězení přiblížili. Jakmile vytvoříte závěr analýzy A, začněte s přepisováním odstavce – závěr hoďte na začátek. To je totiž va:e přidaná hodnota, takže tím musí každý odstavec začínat. Následovat pak bude obhájení va:í my:lenky pomocí referencí na důkazy. Tímhle trikem vykouzlíte důraz na analýzu a upozadíte popisné části – ty mají sloužit pouze k podepření va:ich vlastních my:lenek. Představte si, že první verze va:eho odstavce vypadá nějak takto V rozsudku Ruiz-Zambrano se Soudní dvůr zabýval tím, zdali nezletilé děti, které mají belgické státní občanství, nejsou vůbec ekonomicky činné a ani se za svůj život z Belgie nikam nehnuly, mohou získat ochranu plynoucí přímo z občanství Unie. Soudní dvůr jim tuto ochranu přiznal. V podobném duchu se nese i navazující judikatura. Z toho plyne, že základní znaky dopadu případu do sféry unijního práva – ekonomická dimenze a přeshraniční prvek – v této novější judikatuře Soudního dvora oslabují především kvůli masivnímu rozvoji občanství Unie. Co je v odstavci nejdůležitěj:í my:lenkou a va:ím tvrzením? Oslabení základních znaků pro aplikaci unijního práva – to by mělo stát na začátku. Následovat pak bude odkaz na konkrétní rozsudek = důkaz, který va:e tvrzení podpoří. Druhá verze pak může vypadat nějak takto Základní znaky dopadu případu do sféry unijního práva – ekonomická dimenze a přeshraniční prvek – v novější judikatuře Soudního dvora oslabují, a to především 3 kvůli masivnímu rozvoji občanství Unie. Například v přelomovém rozhodnutí ve věci Ruiz-Zambrano přiznal Soudní dvůr ochranu plynoucí přímo z občanství Unie nezletilým dětem, které měly belgické státní občanství a které nebyly ani ekonomicky činné, ani se z Belgie nikdy nehnuly. V podobném duchu se nese i navazující judikatura. Vý:e uvedený příklad je velmi zjednodu:ený a rozhodně neobsahuje žádnou hlubokou analýzu, ale přesto Cítíte ten rozdíl? Va:e my:lenkové pochody by tedy měly zahrnovat sérii „pochopení – popis – význam – odůvodnění“, ale v závěrečném textu musíte jednotlivé kroky přeskupit, aby text vyzněl přesvědčivě a dostatečně analyticky. K tomu profesorka Webley připomíná moudro, které je očividně na britských ostrovech oblíbené u profesorů v:ech disciplín: Klíčem k dobrému psaní je neustálé přepisování. S prvotním textem nikdy nemůžete být spokojeni. Ten slouží jako shluk stavebních kamenů, ze kterých musíte postupně vytvořit text závěrečný. Přepsat je třeba každý odstavec, každou kapitolku i každou sekci va:í dizertace. Každá jednotka textu by nakonec měla v úvodu obsahovat tvrzení, které vás přibližuje k zodpovězení výzkumné otázky, a toto tvrzení by následně mělo být dostatečně podpořeno důkazy. Z takto opracovaných kamenů by se vám mělo nakonec povést vystavět takovou dizertaci, ve které budou případní čtenáři schopni bez problémů sledovat va:e my:lenky a chápat je. Navíc tím v ideálním případě eliminujete zdroj pro komentáře oponentů ve stylu „Hm, hezké, no a co?“, jelikož u každého stavebního kamene bude jasná jeho role pro zodpovězení výzkumné otázky. Inu, zní to tak jednodu:e, až si říkám, jak je možné, že jsem na to nepři:la dřív a sama. Nevím, jak vy, ale já se jdu někam stydět za v:echno, co jsem do této chvíle napsala, a pak se vrhnu na přeskupování textu, :krtání, mazání, přepisování, zoufalé výkřiky a nadějné záblesky. Pokud jste ve stejném rozpoložení, přeji hodně síly, kreativity a trpělivosti. Psaní a přepisování zdar. http://jinepravo.blogspot.cz/2014/11/souboj-s-odbornym-textem-kouzlo.html 4