Blíží se období plné tradic.

Období, 

ve kterém jsme zatím žádný rok nevynechali příběhy loutkových postaviček z chaloupky rodiny řezbáře a jeho tří dětí - Mařenky, Andulky a Honzíka.

Celý seriál Chaloupka na vršku děti milují.

Příběhy zařazuji do mnoha vyučovacích hodin.

V loňském roce si každý nakreslil svou chaloupku.

Všechny práce jsme spojili v jednu

a vznikla nám malá vesnička, která má v naší třídě své čestné místo.

ty jsou někdy potřeba.

Krásný nedělní večer všem.

Určitě to znáte, někde se něco ulomí, jinde něco odpadne,

tu se zase něco nehodí, zkrátka...

pořád dokola.

Dnes jsem opravovala můj starý obraz s korkovými špunty od vína.

Doma nám dělá parádu už několik let,

 troufám si tvrdit, že ještě hodně dlouho bude.

Prostě jedna z věcí, kterou jen tak nevyměním.

Vytvořit si takový obraz, je opravdu jednoduché.

Samotné lepení korkovými špunty jsem kdysi měla hotové během chvíle,

ale nastřádat špunty, to byl tenkrát největší oříšek...

Dnes jsem opravovala...

Na dlouhé večery už se těšíme...

Krásný večer.

Ano, zásoby různých nápadů máme, plány také...

Dnes jsme s Nikoli koupily aquarelové pastelky Faber - Castelo,

které si moc přála. Kreslí portréty a větší zásoba barev se u nás určitě neztratí.

Já jsem si vybrala akrylové barvy a štětec, který mohu plnit vodou,

jeho přednosti jsem ještě dnes potřebovala nutně vyzkoušet.

Povedlo se, maličkost z které mám obrovskou radost, o tom ale třeba někdy příště.

Zatím "modelínujeme", ano, nespletla jsem se.

Oblíbené slůvko mých dcer, když byly malé.

Už bych skoro zapomněla.

Eliška navrhovala šaty z modelíny pro svou oblíbenou princeznu...

A co prý dělá?

" Přece modelínuju."

Často stačí pouhá maličkost, aby připomněla dávno minulé...

Nádherný víkend!

Sluníčko se pěkně dlouho schovávalo za mraky.

Když už mi ten loňský slunný podzim začal chybět,

jakoby slunce mé přání vyslyšelo,

 a opět z nebe hřeje svými paprsky.

Každý takový den je dar.

Poslední čtyři dny jsme každý večer pozorovali západ slunce při našich

zpátečních cestách domů. 

Nádhera! Okamžiky, které se z paměti jen tak nevymažou.

Už několik let je říjen měsícem našich každodenních cest do lesů.

Touláme se tu 

a užíváme si tu pohodu hodně moc.

Už tu máme i své místo.

I kdybychom se tu hledali, 

přesně víme, kde se zase společně sejdeme.

Další práce pro malé výtvarníky,

která se moc povedla.

Původně jsem na pracovní postup vyčlenila dvě vyučovací hodiny,

ale to jsem se pěkně mýlila.

Dětem stačila pouhá hodina vyučování,

práce byly precizní

a všichni jsme byli z celkového výsledku nadšení.

Na papíry ze starých knih jsme kreslili ptáčky.

Tužkou jsme postupovali krůček po krůčku, 

kdo byl se svým výsledkem spokojený, obtahoval silným fixem. 

Dále přišly na řadu barvy...

Děti měly použít co nejvíce barev,

které se jim líbí.

Barvy pak střídaly v různých podobách a tvarech podle své fantazie.

Výslednou práci jsme nalepili na čtvrtky formátu A3,

vytvořil se tak celkový dojem obrázku v paspartě.

Třeba právě plánujete, co kreslit s dětmi

a možná jste se u nás i inspirovali...

Ať se tedy dílka daří.

uprostřed lesa, daleko od lidí.

Trávíme tu volné dny. Každý okamžik, který tu prožijeme je k nezaplacení.

S každým návratem na tato místa si uvědomuji,

jak je každičká chvíle v našem životě obrovskou vzácností.

S každým návratem sem si uvědomuji,

jak jsou prosté věci krásné

a obyčejné dny neobyčejné.

Krásné nedělní dopoledne.

U nás právě přestává pršet.

 Všude kolem ticho, jen poslední kapky deště jsou slyšet, jak dopadají ke svému cíli.

Jeden z mnoha momentů, který u mne evokuje pocit rodinné pohody,

kdy je čas na dětské lumpárničky s taťkou,

nejrůznější tvoření s mamkou a dlouhá společná povídání.

Miluju tyhle chvíle, které k nám domů s sebou přináší podzim a zima.

Tolik toho chci svým dětem ukázat a tolik nového je zase naučit.

Na řadu konečně přijdou i silné staré knihy, 

na které se už jen práší.

Naši loňští páťáci se ve škole o přestávkách bavili

skládáním stránek v silných knihách,

které si se svou paní učitelkou přinesli z knihovny.

Knihy byly vyřazené a nikdo je už nechtěl.

Žáci byli do skládání z knih doslova zapálení.

Svým nadšením povýšili výsledné práce v očích všech přihlížejících na umění.

Postup je opravdu jednoduchý...

Děti si zvolily různé ohyby, jako když se skládají origami,

pak už jen trpělivě postupovaly stránku po stránce...