připadnout
Czech
editPronunciation
editVerb
editpřipadnout pf (imperfective připadat)
- to strike (to seem, to appear)
Conjugation
editConjugation
| Infinitive | připadnout, připadnouti | Active adjective | připadnuvší
, připadší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | připadnu | připadneme | — | připadnime |
| 2nd person | připadneš | připadnete | připadni | připadnite |
| 3rd person | připadne | připadnou | — | — |
| The verb připadnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | připadl | připadli | — | — |
| masculine inanimate | připadly | — | ||
| feminine | připadla | — | ||
| neuter | připadlo | připadla | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | připadnuv, připad |
| feminine + neuter singular | — | připadnuvši, připadši |
| plural | — | připadnuvše, připadše |
Further reading
edit- “připadnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “připadnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “připadnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)