Runy

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

---

Komentář: Článek obsahuje desítky tvrzení, která by si zasloužila specifičtější, průvodní reference; není totiž zcela jasné, odkud či od koho četná tvrzení pocházejí. O některých tak lze vážně pochybovat, možná částečně i kvůli nešťastným formulacím a nedokonalému překladu z zjevně anglického originálu. Vhodné je doplnit konkrétní čísla stran, kde lze tvrzení v bibliografii dohledat, případně bibliografii dále rozšířit.

Runy jsou znaky, podle jedné hypotézy odvozené pravděpodobně z písma etruského a řeckého. Tyto znakové sady se používaly v germánských jazycích, především pak ve Skandinávii a na Britských ostrovech, a to v pozdním období rané doby dějinné (též označované jako protohistorie) a v raném středověku. První runové nápisy pocházejí podle názoru norských archeologů z období mezi 250 př. n. l. a přelomem letopočtu.^[1]

Runová abeceda byla převážně nahrazena latinkou v souvislosti s přijímáním křesťanství. Archeologický nález z Břeclavska dokladuje, že středoevropští Slované přišli do kontaktu s runami okolo roku 600 (tedy dříve, než bylo zavedeno nejstarší slovanské písmo – hlaholice).^[2]

Používání runové abecedy ke speciálním účelům (např. k dekoracím) vydrželo na švédském venkově až do začátku 20. století.

Původ runových zápisů je stále nejistý. Mnoho znaků staršího futharku je na pohled blízce podobno znakům latinky. Některé další runy se potom podobají znakům severoitalské, rétské, lepontské či venetské abecedy z 5. až 1. století př. n. l., které jsou si navzájem dosti podobné a jsou následovníky staré italské abecedy. Nicméně souvislost není věrohodně doložitelná a prvotní hypotéza původu, která poukazovala na možnost zjednodušení znaků uvedených abeced, respektive jejich úpravu pro ulehčení záznamu rytím a tesáním, byla opuštěna (nejsilnějším protiargumentem je fakt, že některé tvary run jsou pro rytí/tesání mnohem složitější, než by byly jejich uvažované vzory). Runy by tedy bylo možno nejspíše považovat za nezávisle vzniklé, respektive jen se základním vztahem vzniklé, původní germánské písmo (z cca 1. až 2. stol. n. l.?).

Runová abeceda se nazývá futhark/futhork (dříve se runa Ansuz vyslovovala jako A, později jako O), a to podle prvních písmen (stejně jako a-be-ce-da) a je rozdělena na 3 sady (skupiny písmen), nazývané potom aettir (pl.) (aett sg.) (= „rodiny“). Existuje několik druhů futharku, drobně se lišících ve vzhledu jednotlivých písmen nebo jejich významu.

První futhark (germánský futhark prostý) obsahuje 24 znaků, druhý (anglosaský futhork) 28–33 znaků a třetí (vikinský futhork) jenom 16 znaků. Runy sloužily nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům, jako je věštba nebo různé formule a talismany. Ačkoliv se runové znaky podařilo rozluštit, smysl některých textů zůstává utajen. Runy nerozeznávají rozdíly mezi dlouhými a krátkými samohláskami.

Runy se obvykle ryly do kamenů či dřeva. V případě rituálního nebo magického použití pak byly dodržovány postupy popsané v básni Runatál, části ságy Hávamál (Výroky Vysokého), především pak barvení, které se provádělo též i krví pisatele.^[3]

Runoví mistři – runici i mistryně – alruny (na Severu bylo vždy^[zdroj?] lepší postavení žen, než tomu bylo u žen slovanských, především byly ženy preferovány v úkonech týkajících se magie, věštění a léčení), jinak též obecně runopisci, četli runy složené z větviček, tesali do skal a kamenů, vyřezávali je do dřeva, používali pro komunikaci na dálku a při zapisování skaldských veršů a samozřejmě při věštbách (runové kalendáře) a zaříkadlech.

Runám se přičítá božský původ. Ságy praví, že bůh Ódin obětoval sám sebe, aby dosáhl vyššího vědění. Tato historie je popsána v jednom ze základních děl severské mytologie, epické básni Runatál, která je částí rozsáhlého díla Hávamálu.^[4] Následující úryvek popisuje Odinovu oběť:

Podělil se pak o své vědění s elfy, trpaslíky, obry a dokonce i lidmi, což je detailně popsáno v dalším úryvku z Runatálu:

V Runatálu je rovněž obsažena část popisující umění práce s runami. Jsou zde vyjmenovány jednotlivé úkony, které musí schopný runopisec ovládat:

Přelomový, nejstarší nález písma na slovanském území jsou runy prvního futharku (zvířecí žebro tura domácího s vyrytým nápisem posledních sedmi run „abecedy“ futharku, lokalita Lány u Břeclavi, období 600 n. l.).^[5][2]

• Germánský futhark prostý
• Anglosaský futhork
• Vikinský futhork

• BARRETT, David V. Runy. Praha: Ikar, 1998. ISBN 80-7202-335-7. 
• KING, Bernard. Runy : písmo a magie Vikingů. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85619-84-9. 
• MACHÁČEK, Jiří, et al. Runes from Lány (Czech Republic) - The oldest inscription among Slavs. A new standard for multidisciplinary analysis of runic bones. Journal of Archaeological Science. Březen 2021, roč. 127. ISSN 0305-4403. DOI 10.1016/j.jas.2021.105333. 

• Předkřesťanské slovanské písmo
• Rovas

Tento seznam externích odkazů potřebuje upravit.

Můžete pomoci Wikipedii tím, že doplníte relevantní vnější odkazy, rozepíšete stávající, případně odstraníte nevyhovující. Inspiraci k vylepšení může přinést stránka Wikipedie:Externí odkazy.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu runy na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo runa ve Wikislovníku
• (česky)
  • runy, na fornsidr.webnode.cz
  • Runy a runove kameny, na magieprirody.cz
  • Runy, na curiavitkov.cz
• (anglicky)
  • Futhark, na ancientscripts.com
  • Runic alphabet, na omniglot.com
  • Runes around the North Sea and on the Continent AD 150-700, na rug.nl
• (německy)
  • Runenlinks, seznam odkazů sestavil a komentoval Klaus Graf ^{[nedostupný zdroj]}
  • Runenprojekt Archivováno 23. 3. 2010 na Wayback Machine., informace, bibliografie, univerzita Kiel
  • příklady run, další příklady, univerzita Frankfurt nad Mohanem
• fonty, kódování:
  • Coron's Sources of Fonts, na geocities.com
  • Unicode, přehled kódování (PDF) na unicode.org