výmě
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Proto-Slavic *vymę.
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]výmě n
Declension
[edit]Declension of výmě (n-stem irreg-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | výmě | vymeně | vymena |
| genitive | vymene | vymenú | vymen |
| dative | vymeni | vymenoma | vymenóm |
| accusative | výmě | vymeně | vymena |
| vocative | výmě | vymeně | vymena |
| locative | vymeni | vymenú | vymeniech |
| instrumental | vymenem | vymenoma | vymeny |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
[edit]- Czech: vemeno
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “výmě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění