tvrdě

• IPA: [tvr̩ɟɛ]

• tvr-dě

• způsobu

Od přídavného jména tvrdý.

1. pevně, odolně proti tlaku (též přeneseně)
   • Spal tak tvrdě, že vedle něj mohli dříví štípat.
2. výrazně na pohled nebo poslech
3. obtížně, těžce
   • Tvrdě pracoval.
4. přísně, stroze, surově
   • Choval se ke svým podřízeným tvrdě.
5. hloupě, tupě

1. pevně

   • angličtina: hard, hardly, (spát) tight
   • francouzština: dur
   • italština: sodo
   • ruština: твёрдо
   • španělština: duro
2. výrazně
3. obtížně

   • francouzština: dur
   • slovenština: tvrdo
4. stroze
5. hloupě

1. předchodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa tvrdit
   • Dříve než přišel císař Zikmund do Čech, vystavěl si zde Jan Roháč (Rohacius), ze stavu urozeného, mysli zlé a nejhorší, nedaleko Kutné Hory uprostřed lesů hrad na vysokém vrchu a nazval jej horou Sion, tvrdě, že z toho místa vyjde svého času pravda, jež poskytne národu českému svobodu.^[1]