Veřovice

V nejstarším písemném dokladu z roku 1290 je vesnice jmenována německy Wernsdorf. To je zkrácený tvar původního Wernersdorf - "Wernerova ves". Německé osobní jméno Werner bylo do češtiny přejato jako Verníř, proto se v češtině vesnice nazývala Vernířovice nebo v místním nářečí Věrměřovice (tak v nejstarším českém dokladu z roku 1411). České jméno pak bylo zkráceno na Věřovice (v písemných dokladech se to objevilo až v 19. století), v roce 1924 byl ustaven tvar Veřovice.^[6]

Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1411, kdy Veřovice připadaly pánům z Kravař jako součást štramberského panství. V oné zmínce z roku 1411 je pojednáno o situaci, kdy Lacek I. z Kravař na Štramberce a Helfštýně pustil Veřovicím a dalším sousedním osadám tzv. odúmrť, tím se obce staly oficiální součástí Štramberského panství, čítajícího tehdy 16 vesnic. Na tomto latinském dokumentu se vyskytuje označení Wiernierzowicz.^[7]. Již před tímto aktem se jistý putující lokátor Werner se svou skupinou rozhodl usídlit na území dnešního katastru obce. Dle jména Wernera pak pochází i pojmenování obce.^[8] Historik Wolny tvrdí, že Veřovice mohly vzniknout již po roce 1312, kdy pánové z Kravař začali s moravskou expanzí a vedle získávání nových sídel zakládali i sídla nová.^[9]

S omezenou pravděpodobností lze říci, že osídlení na dnešním území obce existovalo ještě dříve. Jindřich z Příbora a ze Šorštějna vydal 7. října 1293 fojtu Hermanovi privilegium na vysázení vsi Lichnova, který je dnes severovýchodním sousedem obce. V tomto dokumentu bylo uvedeno, že obec Lichnov by měla vzniknout vymýcením části lesa, a to od potoka Lubina až do Wernyrzovských mezí, což by geograficky skutečně odpovídalo i dnešnímu rozdělení. Originál listiny se ale nedochoval. Existovalo potvrzení výsady Jindřicha z Příbora a Šorštejna z roku 1539, avšak i z něj existuje jen nedatovaný opis^[10].

Veřovice vznikly jako lánová lesní ves s předpokladem vyššího počtu obyvatel, kteří se zapojí na vymýcení a zďáření hustého lesa, který tehdy hustě pokrýval území i široké okolí. Noví usedlíci na území obce byli osvobozeni od robot a dávek, po uplynutí této lhůty již však museli konat stanové povinnosti vůči panství. Největší práva měl od počátku založení obce fojt, jimž se jako první stal lokátor Werner.^[11]

Demografické složení obce bylo již od počátku složeno z Čechů. V nejbližším okolí obce se ale nacházela města i obce téměř ryze německá. Nejstarší dějiny obce se odráží v dějinách Štramberského panství, jehož součástí obec byla.

Roku 1434 vymírá celá fulnecko-novojická větev pánů z Kravař po meči. Štramberské panství tak v důsledku dědictví přechází na Ctibora z Cimburka.^[12] Panství po vymření kravařské větve oplývalo nejen rozsáhlými pozemky, ale i vysokými dluhy, a to již za vlády Ctibora. Ještě téhož roku Ctiborovi věřitelé prodávají štramberské panství včetně obce Veřovice Janu Puklicovi z Pozořic. Součástí této transakce jsou i osady Mořkov, Hodslavice, Rohlina (zaniklá osada u Hodslavic), Bludovice a Žilina u Nového Jičína.

Během puklického vlastnictví štramberského panství, do kteréhož Veřovice toho času spadaly, se kraji nadále nedařilo. Panovala zde bída a řádilo zde loupežnictví. 12. ledna 1437 získal štramberské panství od Jana Puklice z Pozořic dědictvím jeho syn a husitský hejtman Vilém Puklice z Pozořic, společně s bratrem Bočkem, který je do spoluvlády zapojen až v roce 1440.^[12] Po Vilémově smrti v roce 1441 panství spadá postupně na Bočka Puklice z Pozořic, a v letech 1463–1464 získává panství Vilémův synovec Burian Poklice z Pozořic, známý svými loupežnickými výpady po kraji, které zastavil až Jiří z Poděbrad. V roce 1471 bylo štramberské panství včetně Veřovic prodáno Burianem Jindřichu Černohorskému z Boskovic a jeho bratrům. Po Jindřichově smrti v roce 1478 bylo panství prodáno jeho pozůstalými bratry do rukou Beneše z Hustopečí^[12].

V roce 1531 bylo štramberské panství i s Veřovicemi zakoupeno pány z Žerotína, konkrétně připadlo Bernardovi mladšímu z Žerotína a na Fulneku, čímž se stalo i součástí Jičínského panství. V tomto období se obecně zlepšují podmínky života v celém panství, roste odbyt i životní úroveň. Roku 1533 bylo toto panství rozděleno na Novojicko-Štramberské a Starojické, přičemž obec patřila do Novojicko-Štramberského.^[12] Roku 1558 prodává Jan z Žerotína panství novojičínským měšťanům. Veřovice tak nově nespadají pod panství Štramberku, ale Nového Jičína. Celé novojičínské panství bylo pod ochranou císaře Ferdinanda I. V roce 1585 postihuje panství morová epidemie a objevují se i první zmínky o čarodějnických proces. O přítomnosti čarodějnických procesů nejsou v obci, na rozdíl například od sousední obce Ženklava, žádné zmínky.^[13]

Po Bitvě na bílé hoře se na léta 1624 až 1773 se stává díky konfiskací celé Novojicko-štramberské panství vlastnictvím Olomouckých Jezuitů. Toto období je spojené s rekatolizací a Moravští Bratří, kteří byli usídlení i v místech původní katolické fary z Veřovic a celého panství odcházejí. Příliv německého obyvatelstva a jeho rozrůstající se sféra vlivu se na obci na rozdíl od mnoha ze sousedních obcí nepodepsala, a tak si Veřovice zachovaly ryze český ráz. Obec spadala pod Jezuity po celou dobu vlády řádu právě do roku 1773, kdy došlo k jeho zrušení za panovnické vlády Josefa II. V tomto roce bylo také město Nový Jičín propuštěno z poddanství a stává se svobodným municipálním městem. V roce 1778 přechází ze státní správy do správy šlechtické nadace v Olomouci, v listopadu téhož roku namísto toho do správy šlechtické nadace v Brně až do roku 1781, v kterém přešel Novojičínský velkostatek do majetku Tereziánské rytířské akademie ve Vídni jako nadační statek, kde setrval až do roku 1918.^[11]

Na sklonku 17. století se ve Veřovicích vyskytovalo 19 sedláků, 1 fojt, 9 zahradníků, 1 mlynář, 2 chalupníci, 24 domkařů a 1 kovář. Obecní fojt musel panství odvádět ročně 2 desetivědrové sudy vína. Veřovičtí osadníci robotovali u dvora, sedláci jezdívali pro panské dříví a vozívali potraviny a sklizeň do jezuitského konviktu. Tyto náklady obsahovaly například oves, telata, sádlo, vejce, koroptve či zajíce.^[7]

Z toho období jsou dochovány časté spory mezi veřovickými sedláky, hospodařícími v blízkosti panských luk a samotným panstvím. Předmětem sporů byl například zatoulaný a následně zabavovaný dobytek veřovických sedláků. Stížnosti na zabavování dobytku eskalovaly společnou stížností purkmistrů obcí Veřovic, Mořkova a Hodslavic ze dne 13.6.1741 Nadaci olomouckého jezuitského semináře.

Celospolečenské změny, které přinesl revoluční rok 1848 se podepsaly na změně ve vedení obce. Těmi byli původně dědiční fojtové a jejich volení zástupci purkmistři společně s obecními přísedícími. Nově se od roku 1850 stává hlavou nové místní samosprávy; obecního úřadu volený starosta, 3 radní a 14 členy obecního výboru. Z hlediska vývoje samosprávy patřily Veřovice v letech 1850–1945 k politickému okresu Nový Jičín s výjimkami období Protektorátu Čechy a Morava. S prvnímu roky činnosti samosprávy obce jsou spojeny finanční problémy, příjmy obce byly tehdy složeny z výtěžku z obecního jmění, obecních dávek, pronájmů či prodeji dřeva z obecního lesa. I z tohoto období existuje evidence sporů Veřovických sedláků o správu a vlastnictví půdy s panstvím, které bylo způsobeno pronájmem půdy ze strany Velkostatku Nový Jičín Veřovickým sedlákům, avšak bez smluvního krytí, což způsobovalo mnoho rozepří. Těmto problémům se žurnalisticky věnoval i Jakub Arbes v Národních listech^[11].

28. července 1914 s vyhlášení mobilizace muselo do armády narukovat více než 300 místních mužů, a to většinově do 100. pěšího pluku s velitelstvím a shromáždištěm v Těšíně. 60 z nich na frontách padlo. Přibližně 15 z mužů vstoupilo do Československých legií. Ve 100. pěším pluku generála Moritze von Steinsberg bojovali vojáci z obci v letech 1914–1916 jako součást desáté pěší brigády prvního armádního sboru na východní ruské frontě a poté v letech 1917–1918 na italské frontě.^[14] V roce 1914 přijelo do obce 40 ruských zajatců a přibližně 150 polských uprchlíků od Přemyšle, ti pobývali v místních domcích 1 rok. 13. října 1916 byly z místního kostely sundány zvony a cínové píšťaly varhan pro vojenské účely. U příležitosti vyhlášení republiky 28. října 1918, a také konce války, byla na obecním prostranství zasazena lípa svobody^[8][15].

Veřovice se v kontextu událostí Mnichovské dohody staly severní hraniční obcí, Německu tedy nepřipadly, s výjimkou severní část obce, sousedící s katastrem německé obce Ženklava. 10. října 1938 dorazilo do vesnice okupační vojsko. Veřovice byly původně zabrány z větší části, po sérii jednání však byla hranice upravena, a to postupně 17. a 23. listopadu 1938. 3. listopadu 1938 byl ve Veřovicích zřízeny český celní úřad a četnická stanice. Se zřízením Protektorátu Čechy a Morava byl přerušen provoz na železniční trati Veřovice-Štramberk a ve vesnici se začínají objevovat první německé jednotky.

V období let 1940–1945 bylo 42 osob z obce vězněno a mučeno v koncentračních táborech, 13 z nich bylo popraveno nebo zemřelo. Vzhledem k tehdejšímu demografickému složení obce, nikoliv z etnických důvodů, ale z důvodů odbojové činnosti, častokrát spojené s partyzánskými jednotkami, které sídlily v úseku Veřovických vrchů^[16].

V lesním katastru obce působila aktivně na úpatí Velkého Javorníku Partyzánská skupina Štramberk, a to v roce 1943. Vzhledem k mnohý aktivitám skupiny Štramberk i dalších partyzánů byla rozkazem velitele pořádkové policie Kurta Daluege z 11. prosince 1944 zřízena v katastru obce v části Padolí: Policejní škola pro boj proti bandám II, a byla pod vedením Heinze Opitze, který v první polovině roku 1945 cvičil posádky ke specializovanému boji s partyzány ^[17].V prostředí Veřovických vrchů vedle toho sídlila výsadkem od března do května 1945 i Zpravodajský skupina Javor, vyslaná 4. ukrajinským frontem pod velením Karola Kopálka.^[18]

Veřovice byly osvobozeny 6. května 1945 v brzkých ranních hodinách Rudou armádou, v katastru hřbitova byl pohřeb jeden sovětský voják, který padl v boji svedeném v katastru obce. Ústup německých jednotek, který probíhal již týden před osvobozením obce, ztěžovaly místní partyzánské jednotky. Toto vyvrcholilo atentátem partyzánské skupiny Javor ve spolupráci s veřovickými železničáři na německý evakuační vlak na trati mezi Veřovicemi a Mořkovem ze dne 3. května 1945^[16].

 

Základním orgánem obce je zastupitelstvo obce, které obec samostatně spravuje. Od činnosti zastupitelstva jsou další obecní orgány odvozeny. Zastupitelstvo obce volí starostu obce a další členy obecní rady. Do činnosti místního zastupitelstva spadá odpovědnost za dodržování plánu rozvoje obce a hospodaření s obecním majetkem. Zastupitelstvo je voleno v obecných, rovných, přímých a tajných volbách na principu poměrného zastoupení a to na období 4 let^[19].

Obec má 13členné zastupitelstvo, složené z příslušníků stran ČSSD – 6 členů, a dvou hnutí nezávislých kandidátů: Naše Veřovice se 4 členy, a Nezávislí pro Veřovice se 3 členy. Starostou obce je Martin Fojtík (ČSSD) a místostarostou František Černoch (Nezávislí pro Veřovice).^[20] Od voleb do zastupitelstva v roce 2010 v obci pravidelně vítězí ČSSD.^[20]

 

Znak obce vychází téměř věrohodně z původní pečetní symboliky obce, dochované z roku 1749. Jedná se o upravené zobrazení historického Beránka božího s korouhví, umístěném na španělském štítu. Na dvouvrší kráčející beránek nese přes rameno zemědělský nástroj, přičemž jde pravděpodobně o motyku. Původní obecní pečeť nese vedle kráčejícího beránka na vrchní straně zhlížejícího anděla a německý text: "Wernsdorf Gemeinde. Angebirgn. Schwers Arbeit." To může být volně přeloženo jako:"Osada Veřovice. V horách. Těžká práce.".

Volba beránka odkazuje k pospolitosti, beskydskému původu i pastevecké činnosti. To podporuje i vybraná kombinace stříbrné a zelené barvy. Zemědělský nástroj je pak spojen s prací veřovického obyvatelstva na polích. Prapor obce využívá stejných symbolů i barevné kombinace, kdy je beránek s nástrojem umístěn na praporu s poměrem šířky k délce 2:3. Dvojice symbolů byla přiznána v roce 1998 tehdejším předsedou Parlamentu České republiky Milošem Zeman v Dekretu o udělení znaku a praporu obci Veřovice.^[21]

Veřovice získaly svůj název pravděpodobně dle svého zakladatele, lokátora Wernera. Samotný název obce zaznamenal v průběhu dějin velké proměny. K potvrzeným variacím názvu můžeme zmínit Wiernieřowicz, Wernsdorf, Wernyerzovicze, Wernsdorfium, Wernierzovicz, Wiermeřovicz, Weržowicze, Wežovice, Wegmiržowice, Věřovice, Vermiřovice či Veřmiřovice^[10]. Od názvu obce je pak odvozeno příjmení Veřmiřovský^[22].

 

Katastr obce náleží do povodí řeky Odry a v katastru obce je odvodňován dvojicí přítoků řeky Odry. Tato dvojice řek pramení v katastru obce a jsou jimi Jičínka (německy Titsch, lidově Tyč či Tyča, také Czika) a Sedlnice. Jičínka pramení na úpatí nejvyššího bodu obce Velkého Javorníku. Sedlnice pak v sedle mezi Štramberčíkem a úbočními svahy vrchu Na peklech. Jižní hranice katastru obce, probíhající hřebeny Veřovických vrchů je zároveň hranicí hranicí mezi povodím Odry a povodím Dunaje. Název obce se odráží v názvu Vermířovského potoka, který pramení v prostředí Veřovických vrchů, nicméně již v katastru Rožnova pod Radhoštěm, ten se dále vlévá do Dolní Bečvy.

Katastr obce náleží geomorfologicky k systému Alpsko-himálajskému, subprovincie Západní Karpaty, oblasti Zápodobeskydské podhůří, na severu obce celku Podbeskydská pahorkatina a na jihu celku Moravskoslezské Beskydy. Severozápadní a severovýchodní části území se řadí k podcelku Štramberská vrchovina. Střední část katastru patří k podcelku Frenštátská brázda. Jižní část území pak k podcelku Radhošťská hornatina.

Krajinný reliéf v obci je členitý, zejména v jižní části obce, kde se nachází vrcholy Velký Javorník, Kamenárka, Dlouhá a Krátká. Severní a střední části mají podhorský charakter se zvlněným terénem o nadmořské výšce v rozmezí 400–500 m n. m.^[23]

Samotný název obce Veřovic se nese také v pojmenování tzv. Veřovické souvrství či Vrstvy veřovické či archaicky Vrsty veřovské, náležících ke godulskému vývoji slezské jednotky. Typicky jsou reprezentovány černými až sazově černými, slabě písčitými jílovci a prachovci. Tento geologický úkaz je stále dobře pozorovatelný v některých obecních lokalitách. Veřovické souvrství jako první popsal Ludwig Hohenegger v roce 1858 německy jako Wernsdorfer Schichten.^[24]

V katastru obce se nachází od roku 1999 chráněná přírodní památka Velký kámen v úbočí Velkého Javorníku. Jedná se o významný geomorfologický útvar, tvořený rozsáhlým skalním sesuvem vyvolaným svahovými deformacemi. Na 270 m dlouhou skalní stěnu zde navazuje hrubá balvanitá suť s přirozeným porostem. V lokalitě se vyskytuje silně ohrožený Oměj tuhý moravský ^[25].

 

Severní část obce patří do mírně teplé klimatické oblasti MT 9. Jižní část obce i díky vyšším polohám patří do mírně teplé oblasti MT 2. Obec je charakteristická relativně vysokým ročním úhrnem srážek 800 mm ročně, což je způsobeno silně návětrnou polohou území v Podbeskydské pahorkatině. Obec v průběhu roku potká přibližně 40 ledových dnů a přibližně 110–130 dnů mrazových. Průměrná teplota v lednu je −4 °C. V červenci pak 17 °C^[23].

Z roku 1437 v deskách zemských se objevuje první zmínka o katolické faře na území obce, ta ale v polovině 16. století zaniká, protože Moravští Bratři získali ve Veřovicích převahu a faru v roce 1560 obsadil. Ti zůstali na území obce až do počátku pobělohorského období, kdy v letech 1624–1626 v době protireformace byli Bratří vypuzení Jezuity, kteří území rekatolizovali ^[28][7]. V tomto období jsou Veřovice různě přifařovány pod okolní města a obce, a to až do roku 1784, kdy se ve Veřovicích objevuje první lokální kaplan Otto Antonín Schindler, který přebírá místní farnost vyfařenou z Životic u Nového Jičína. V roce 1784 došlo ke zboření původního dřevěného kostela, a to z kapacitních důvodů. Původní dřevěný kostel byl nahrazen kostelem zděným s dřevěnou věží a vysvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Ten byl však díky havarijnímu stavu v roce 1852 zbořen, a na místo něj byl vystaven kostel nový a zděný, opět vysvěcený 28. června 1858 Nanebevzetí Panny Marie, který stojí po mnoha dostavbách v obci dodnes. Evangelíci byli v obci vždy v naprosté menšině asi v řádu desítek, avšak do 40. let 20. století měli v obci svůj hřbitov. Židů bylo ještě méně, a to v řádu nižších jednotek^[11][29].

Římskokatolická farnost Veřovice je stále aktivní, a od roku 2006 pod správou pátera Miloslava Šmahlíka. Místní farnost spadá pod novojičínský děkanát, který je součástí ostravsko-opavské diecéze, provincie moravské. Při sčítání lidu v roce 2011 se k místní římskokatolické církvi hlásilo 25,2 % místních obyvatel, to je současně nejvíce zastoupeným náboženstvím^[30].

K roku 2011 se v obci hlásilo k Českobratrské církvi evangelické 0,25 % obyvatel, k Církvi čs. Husitské 0,1 % obyvatel. 10 % se k víře hlásilo, avšak bez příslušenství k určité církvi. ^[31]

 

Nejstarší zmínky o přítomnosti školy v obci se datují do roku 1788, kdy je zmiňována první, spíše provizorní škola v dřevěném domku. Do té doby existuje evidence o tom, že veřovické děti navštěvovaly katolickou školu v sousední obci Mořkov, která byla vybudována v roce 1672.^[32] Škola byla vzhledem k demografickému složení obce a náboženským poměrům česká a katolická. Roku 1792 byla vystavěna nová škola, která se po otevření školy následující stává chudobincem. V roce 1807 tuto školu navštěvovalo 112 žáků. 28. prosince 1877 je otevřena nová zděná škola, která dala základ té současné a jejíž náklady činily 11 000 zlatých, stavba započala v předchozím roce ^[7][32]. Do původní jednotřídní školy tehdy nastoupilo 258 žáků a školu sužovaly nejen personální, ale i prostorové nedostatky. Hned v následujícím roce je škola rozšířena na dvojtřídní a v roce 1884 na trojtřídní. O 4 roky později na škole při počtu 255 žáků vyučují 4 učitelé včetně místního kněze Leopolda Zatloukala. V 90. letech 19. století vzniká v obci i obecní knihovna, která funguje dodnes.^[33] V roce 1904 prochází škola prvním velkým rozšířením. V roce 1930 je škola již šestitřídní a navštěvuje ji 250 dětí^[32]. Navazující studium na školách měšťanských poskytují školy v blízkých městech, například Štramberku nebo Frenštátu pod Radhoštěm.

Dnešní obecní škola je devítitřídní, bez dalšího dělení způsobeného vyšším počtem žáku. Formálně je její součástí i mateřská škola. Dohromady tato instituce disponuje téměř 30 pedagogickými pracovníky, v naprosté většině ženami. Její kapacita je 250 žáků. Průměrný počet žáků na třídu se pohybuje kolem 18^[34].

 

Obec svým dialektem patří k severní (valašské) podskupině východomoravských nářečí (také moravskoslovenských), přičemž zároveň tvoří jeho severní skupinu.^[35] J. Skulina pak dále řadí Veřovice k nářeční variantě východní poloviny severního pomezí, kterou nazývá jako nářečí starojické či starojičinské. To pak dle dialektických specifik jednotlivých obcí dělí na varianty veřovickou, hodslavickou, bernartickou a mořkovskou.^[36] Díky své hraniční poloze je nářečí v obci ovlivněno i dialektem lašským a německým. Hned 2 ze sousedních obcí byly téměř čistě německé.

Obec byla v roce 1968 zapojena do nářečního výzkumu, kdy zde proběhl přímý terénní výzkum ÚJČ při Akademii věd ČR. Při tomto výzkumu byla analyzována mluva nejstarších občanů v obci. Výsledky tohoto výzkumu byly pak publikovány v Českém jazykovém atlasu^[37].

Historie zaštítěného sportu sahá do první poloviny 20. století, v tomto období vznikly v obci kulturně a sportovně orientované spolky; v roce 1918 Jednota Československého Orla a Tělocvičná jednota Sokol, v roce 1921 pak Dělnická tělocvičná jednota. V rámci DTJ pak vznikly a následně se osamostatnily stále existující sportovní kluby, prvními byly v roce 1932 fotbalové SK Veřovice, hrající od roku 1990 pod názvem AFC Veřovice, a v roce 1933 stále pod patronátem DTJ oddíl běžeckého a sjezdového lyžování, dnes Lyžařský klub Veřovice. V obci působil v rámci Tělovýchovné jednoty Veřovice v období totality i šachový oddíl a oddíl stolního tenisu. Rok 1971 přináší vznik dodnes trvajícího Kynologického klubu Veřovice. V období 60. lete v obci působil i hokejový oddíl, jehož působištěm byla nekrytá ledová plocha v blízkosti fotbalového hřiště. V roce 2018 pak vzniká Tenisový klub Veřovice.^[38][39][8]

 

Jednota Orel Veřovice pořádá každoročně na jaře běžecký závod v katastru obce s názvem Veřovická desítka. Lyžařský klub Veřovice v minulosti pořádal krajské závody v běžeckém lyžování, zřídka pak republikové závody, a to ve formě 2hodinnového maratonu či distančních tratí. Lyžařský klub Veřovice zároveň každoročně pořádá i běžecké závody s názvem Běh světlonohovými chodníčky s více než 15letou tradicí. V prvním desetiletí byl také pořádán cyklistický závod Alve MTB Veřovické vrchy. Obcí také vede trať tradičního mezinárodního běžeckého závodu Běh rodným krajem Emila Zátopka. Přítomný je i letový terén pro paraglidingové sporty se startovacími body na vrcholu Velkého Javorníku.

Nejpopulárnějším sportem v obci je fotbal, zastřešen pod názvem AFC Veřovice, sdružující nejen mládežnické týmy, hrající okresní soutěže, ale i divizní ženský tým a mužstvo, které dlouhodobě působí v krajských soutěží Moravskoslezského kraje. Utkání mužstva se těší zpravidla návštěv v rozmezí 100–200 diváků na utkání.

V okolí lyžařského areálu se nachází několik upravovaných okruhů pro běžecké lyžování a malá sjezdovka 133 m dlouhá s vlekem. Vedle toho zde ústí Beskydská magistrála 6, která je v zimních měsících také upravovanou trasou pro běžecké lyžování.^[40] Velký Javorník je zároveň výchozím bodem pro paraglidingové sporty. Místní letový terén v roce 2011 hostil VI. FAI Mistrovství světa v paraglidingu v přesnosti přistání.^[41] V obci dále můžeme nalézt umělou i antukovou plochu pro hraní tenisu, krytou halu i fotbalové hřiště.

 

Vztyčným turistickým bodem obce je nejvyšší hora v katastru obce Velký Javorník s nadmořskou výškou 918 m n. m. s rozhlednou, otevřenou v srpnu 2013 a turistickou chatou, vybudovanou v letech 1934–1935. Turistická chata je otevřená celoročně, oproti dřívější době ale již neposkytuje ubytování. Velký Javorník je v roce 2020 jedním z nejnavštěvovanějších vrcholů Moravskoslezských Beskyd.^[42] O turistickém ruchu na Velkém Javorníku jsou známy zmínky již z 19. století, kdy zde vedla více značených turistických tras.^[43] Katastr Velkého Javorníku spadal v období monarchie do správy Vojenské tereziánské akademie ve Vídni stejně jako okolní lesy, v roce 1895 zde byla vybudována první chata a patřila olomouckému arcibiskupovi Theodoru Kohnovi, který ji v roce 1897 poskytl Pohorské jednotě Radhošť. Původní chata v roce 1915 na neštěstí vyhořela. V roce 1934 byla zároveň postavena první rozhledna, která zároveň a primárně sloužila jako triangulační bod. V roce 1967 byla díky havarijnímu stavu zbořena a vrch zůstal do roku 2013 bez rozhledny.^[42]

Velmi hustou síť turistických tras různých obtížností můžeme najít takřka napříč Veřovickými vrchy, které ve srovnání s návštěvou Velkého Javorníku navštěvuje jen velmi nízké procento návštěvníků.

V současné době je v obci několik subjektů poskytujících ubytování. Obec díky své výhodné poloze slouží jako výchozí bod pro cesty po Valašsku a Lašsku.

 

Na území obce se nachází již od roku 1887 funkční železniční stanice, kdy byla vybudováno u příležitosti stavby železnice vedoucí z Bystřice pod Hostýnem do Frýdlantu n. O., kde se pak napojila na trať do Ostravy. V roce 1896 pak byla přistavena i druhá dráha, vedoucí z Veřovic do Štramberku, která se pak napojila na trať vedoucí ze Štramberku do Studénky. Dnes stanice leží u neelektrizovaných kolejních tratí, které navazují na trati původní. Veřovická železniční stanice tak leží na křižovatce tratí 323 Valašské Meziříčí-Ostrava, a 325 Veřovice-Studénka. Samotná budova se po své rekonstrukci dostala několikrát mezi finalisty soutěže Nejkrásnější nádraží roku. ^[44][45]

Obcí také prochází asfaltová pozemní komunikace č. 483 vedoucí z Hodslavic do Čeladné. Z té v západní části obce ústí silnice č. 480 vedoucí z Veřovic do Kopřivnice.

Katastrem obce, respektive hřebeny pohoří Veřovických vrchů prochází cyklotrasa číslo 6016, vedoucí z Rožnova pod Radhoštěm na Pustevny.

 

•   Lampertswalde – Partnerství navázáno nejprve mezi fotbalovými kluby SV Lampertswalde a AFC Veřovice v roce 1981.
•   Hendungen – Partnerství navázáno roku 1996 původně jako spolupráce dechových hudeb z obou vesnic.

V rámci dvojice partnerství probíhá vzájemné navštěvování nejen mezi sportovci a hudebníky v činnostech jim typických, ale i mezi jednotlivými rodinami. Typickým časem oslav a vzájemných návštěv jsou oslavy u příležitosti Dne obce.

• Tereza Dočkalová, herečka
• Vladimír Tomšík, ekonoma diplomat
• Otokar Balcar, religionista, teolog, kněz, profesor filozofie a teologie
• Vincent Beseda, profesor stomatologie na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě
• Oldřich Černoch, operní pěvec
• Rudolf Hykl, politik a diplomat
• Jan Bartoň, reprezentant ČR v běhu na lyžích

• AFC Veřovice
• Veřovické vrchy
• Římskokatolická farnost Veřovice
• Velký Javorník
• Otokar Balcar

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Veřovice na Wikimedia Commons
•   Encyklopedické heslo Věřovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Veřovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Místopisy – Veřovice informace o obci