Válka Izraele s Hamásem

Palestinské militantní skupiny nazvaly svou operaci Povodeň Al-Aksá (arabsky عملية طوفان الاقصى‎),^[40][41] zatímco Izraelské síly oznámily zahájení ofenzívy s názvem operace Železné meče (hebrejsky מבצע חרבות ברזל‎).^[42] Některé tiskové agentury a pozorovatelé označili probíhající konflikt za třetí intifádu.^[43][44][45]

Tato konkrétní válka je oficiálně první přímý konflikt na území Izraele od arabsko-izraelské války v roce 1948.^[46][47] Poprvé od jomkipurské války v roce 1973 Izrael oficiálně vyhlásil válku.^[48]

Islamistické hnutí Hamás bylo založeno během první intifády v roce 1987 imámem a aktivistou Ahmedem Jásinem coby hnutí odporu proti okupaci Izraele.^[49] V roce 2005, po skončení druhé intifády, se Izrael rozhodl stáhnout z Pásma Gazy, které okupoval po vítězství v šestidenní válce v roce 1967. Hamás získal kontrolu nad Pásmem Gazy po volbách v roce 2006 a upevnil si ji po občanské válce s Fatahem v roce 2007.^[50] Pásmo Gazy je od roku 2007 pod izraelskou a egyptskou blokádou, což vedlo organizaci Human Rights Watch k označení území jako „vězení pod širým nebem“.^[51] Kromě toho je Pásmo Gazy odříznuto od zbytku světa a přístup ke zdrojům včetně potravin, vody a elektřiny je téměř zcela pod kontrolou Izraele.^[52] Blokáda způsobila v pásmu značné ekonomické potíže^[53] a Hamás ji uvedl jako jeden z důvodů své ofenzívy do Izraele.^[54]

Mezi lety 2006 a 2023 Izrael podnikal do Pásma Gazy pravidelné vojenské operace, zatímco Hamás ostřeloval izraelské území. Mezi nejničivější ofenzívy Izraele lze řadit Operaci Lité olovo (2008), která si vyžádala smrt 1300 Palestinců a 13 izraelských vojáků,^[55] a dále Operaci Ochranné ostří (2014), při které zemřelo přes 2000 Palestinců a 72 Izraelců.^[56] V letech 2021 a 2022 probíhala série vzájemných ozbrojených úderů vedených izraelskou armádou na jedné straně a Hamásem a dalšími radikálními hnutími v Pásmu Gazy na straně druhé.

Podstatnou problematikou byla také otázka věznění Palestinců v izraelských věznicích. Od začátku okupace palestinských území v roce 1967 prošlo izraelským vězeňským systémem nejméně 750 000 Palestinců.^[57] Zkušenost s uvězněním tedy byla obrovská. Před 7. říjnem 2023 bylo Izraelem drženo mezi 4500 a 5200 Palestinci, včetně 160 až 170 dětí.^[58][59][60]

V roce 2023 se stupňovalo napětí mezi Palestinci a Izraelem. Před útokem bylo Izraelskými obrannými silami zabito nejméně 247 Palestinců, přičemž palestinskými militantními skupinami bylo zabito 32 Izraelců a dva cizinci.^[61][62] V témže roce byla ustavena také pravicová vláda Benjamina Netanjahua, která zintenzivnila výstavbu izraelských osad na okupovaném Západním břehu Jordánu.^[63][64] (Viz také izraelské operace Štít a šíp a operace Domov a zahrada.) V září došlo ke střetům u bariéry mezi Izraelem a Pásmem Gazou, které trvaly dva až tři týdny. Dne 29. září Katar, OSN a Egypt zprostředkovaly dohodu mezi Izraelem a představiteli Hamásu v Pásmu Gazy o znovuotevření uzavřených přechodů a deeskalaci napětí.^[65][66][67]

Zároveň narůstaly konflikty mezi izraelskými osadníky a palestinským obyvatelstvem a narůstalo napětí kolem jeruzalémského posvátného místa, mešity al-Aksá.^[48] Napětí rostlo zejména v dubnu, kdy muslimové slavili Ramadán a židé Pesach. Došlo například k incidentu, kdy se Palestinci zabarikádovali v mešitě al-Aksá, protože se šířila dezinformace, že stovky Izraelců, kteří během svátku navštěvují Chrámovou horu na území okupovaného východního Jeruzaléma, se chystají vniknout do mešity.^[68] Konspirační teorie o židech usilujících o zničení mešity al-Aksá existuje mezi muslimy již desítky let.^[69] Další nepokoje se udály v květnu, kdy téměř tisíc Izraelců navštívilo na svátek Jom ha-acma'ut Chrámovou horu, otevřeně se modlili, zpívali národní hymnu a mávali izraelskými vlajkami, což je na Chrámové hoře, která je ve správě Jeruzalémského islámského vakfu, izraelským zákonem zakázáno.^[70] Následně posvátné místo navštívil i krajně pravicový ministr Itamar Ben Gvir (Ocma jehudit), který veřejně pronesl, že izraelská vláda provádí „v tichosti postupné kroky“, které změní náboženský status quo ve prospěch židů. Sklidil za to mezinárodní odsouzení. Premiér Benjamin Netanjahu (Likud) změny popřel.^[71] Poslední podobný incident se odehrál 2. října, kdy se během židovského svátku Sukot vypravilo na Chrámovou horu 1400 židů, a to mimo smluvené návštěvní dny. Někteří z nich se opět na místě modlili. Mluvčí Hamásu následně uvedl, „že tuto agresi Hamás nepřejde jako obvykle“.^[72]

Představitelé Hamásu po útoku prohlásili, že šlo o odvetu za šestnáct let trvající blokádu Pásma Gazy, opakující se izraelské vojenské zátahy v obcích na Západním břehu Jordánu, vzrůstající násilí radikálních osadníků vůči Palestincům a rozmach nelegálních osad.^[54] Velitel Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma Muhammad Dajf v nahrávce z prvního dne útoku uvedl, že útok byl reakcí na „znesvěcení mešity al-Aksá“ a na to, že Izrael toho roku zabil a zranil stovky Palestinců.^[73] Vyzval Palestince a izraelské Araby, aby „vyhnali okupanty a zbourali zdi“.^[73][74] Dodal také, že operace byla zahájena, aby „nepřítel pochopil, že doba jeho řádění bez odpovědnosti skončila“.^[75] Vůdce Hamásu Ismáíl Haníja ve svém říjnovém projevu řekl, že cíle Hamásu zůstávají stejné: „Osvobodit naši zemi, naše svatá místa, naši mešitu Al-Aksá, naše vězně.“^[76] Místopředseda Hamásu Sálih Arúrí po útoku prohlásil, že akce byla reakcí na údajné znesvěcení mešity al-Aksá a že rukojmí poslouží k osvobození palestinských vězňů, včetně odsouzených členů Hamásu. Dodal, že Hamás je připraven na jakékoliv dopady a že v nejlepším scénáři dojde k vojenské invazi Izraele do Pásma Gazy.^[77]

 

Izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu v televizním prohlášení z prvního dne útoku prohlásil: „Občané Izraele, jsme ve válce. Dnes ráno Hamás zahájil překvapivý vražedný útok proti Státu Izrael a jeho občanům“.^[78] Dodal, že se Izrael zaměří „na všechny pozice Hamásu“ a že z Pásma Gazy udělá „pustý ostrov“.^[54]

K útoku došlo během židovského svátku Simchat Tóra o šabatu^[79] a den po 50. výročí zahájení jomkipurské války, která rovněž začala překvapivým útokem.^[80]

Podle zprávy The New York Times, ve které se deník odkazoval na dokumenty předané izraelskou armádou, které měla najít v úkrytu Hamásu ve městě Chán Júnis, trvaly přípravy na útok ze strany Hamásu několik let. Hamás měl jednat také s Hizballáhem a Íránem a měl zájem o jejich zapojení do útoku. Kvůli jednání zpozdil útok o rok, když se původně měl uskutečnit na podzim roku 2022. Hamás se záměrně vyhýbal větším konfrontacím s Izraelem od roku 2021, aby maximalizoval okamžik překvapení při útoku. Při rozhodování o konečném datu útoku hrály roli také jmenování vlády Benjamina Netanjahua v prosinci 2022, připravované nasazení nových protiletadlových zbraní izraelskou armádou, pokroky v normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, intenzifikace izraelské okupace Západního břehu Jordánu a napětí kolem jeruzalémského posvátného místa, mešity al-Aksá.^[81][82]

Hamás by úspěšný v utajení útoku před izraelskými tajnými službami a hranému utlumování své útočné činnosti. Když v noci na 7. října 2023 izraelští zpravodajští důstojníci zaznamenali neobvyklou aktivitu bojovníků Hamásu, byla tato aktivita zhodnocena jako cvičení či obranný manévr s tím, že Hamás podle nich neměl zájem o eskalaci konfliktu s Izraelem.^[81]

 

 

Dne 7. října 2023 kolem 6:30 místního času zahájil Hamás raketovou palbu z Pásma Gazy na území Izraele. Podle prohlášení Hamásu bylo vystřeleno více než 5000 raket během 20 minut. Podle izraelských médií Hamás vypálil minimálně 2200 raket,^[83] z nichž většinu (75 %) zachytil protiraketový systém Iron Dome.^[84] Zasaženy byly obce v okolí Pásma Gazy, ale i vzdálenější města. Během raketového útoku a krátce po něm začaly na území Izraele pronikat oddíly ozbrojenců Hamásu v počtu asi 1000 mužů, které mířily k obydleným oblastem. Byla napadána technika IOS.^[85] V Zikimu provedli palestinští ozbrojenci obojživelný výsadek. Pozemní útoky byly vedeny na Nir Oz, Be'eri a Netiv ha-Asara, Ofakim a Sderot a kibucy v okolí Pásma Gazy (mj. Kerem Šalom, Nirim, Cholit, Nir Am, Nachal Oz, Nir Jicchak, Magen, Urim),^[86] Palestinští ozbrojenci zabíjeli jak izraelské civilisty, tak vojáky; další odváželi do Pásma Gazy jako rukojmí, včetně těl mrtvých izraelských vojáků.^[87] Nejvíce obětí bylo hlášeno z hudebního festivalu Supernova v Re'im, kde ozbrojenci Hamásu podle lékařské služby zmasakrovali 364 civilistů, dalších nejméně 40 civilistů potom bylo uneseno.^[88] Svou podporu operaci vedenou Hamásem vyjádřily další palestinské ozbrojené skupiny, přičemž některé se útoku aktivně zúčastnily.

Během dne zahájil izraelská armáda letecké útoky proti Pásmu Gazy. Zasaženo bylo údajně 17 vojenských objektů Hamásu a 4 velitelská centra. Zasažena byla i budova v Gaze, kde sídlila rozhlasová stanice provozovaná Hamásem. Podle palestinského ministerstva zdravotnictví bylo při náletech zabito 232 osob.^[89]. Později během průběhu války se začala objevovat obvinění, že izraelská aramáda během potlačování útoku střílela také na Izraelce. Podle vyšetřovací zprávy Rady pro lidská práva OSN publikované v květnu 2024 části izraelské armády ihned v den útoku aktivovaly Hannibalovu směrnici. Ta jim umožňuje, aby zabíjeli vlastní občany a vojáky, raději než aby byli zajati nepřítelem. Podle zprávy OSN bylo takto prokazatelně zabito nejméně čtrnáct izraelských civilistů.^[90] Aktivaci Hannibalovy směrnice potvrdil také izraelský deník Ha'arec ve své investigativě z července 2024.^[91] Uplatnění směrnice bylo doloženo při zásahu izraelské armády v kibucu Be'eri, kde se pohybovali ozbrojenci Hamásu. Při útoku Hamásu zde zemřelo sto osob. Při zásahu armády ale bylo při nařízeném ostřelování domu, ve kterém se ukryli členové Hamásu, zabito třináct ze čtrnácti izraelských rukojmích.^[92][93] Plukovník izraelské armády Nof Erez, který dříve protestoval proti justičním reformám Netanjahuovy vlády,^[94] uvedl, že Hannibalova směrnice nebyla 7. října 2023 nařízena velením, ale byla očividně uplatněna některými velícími důstojníky. Příčinou měl být počáteční chaos v armádní reakci na útok. O incidentech psali také novináři izraelského deníku Jedi'ot achronot, kteří uvedli, že takto armáda pálila z desítek vrtulníků na všechny pohybující se osoby bez rozdílu, zda šlo o ozbrojence Hamásu nebo izraelské civilisty. Současně byly zničeny desítky vozů směřujících k Pásmu Gazy.^[95] Po roce od zahájení konfliktu izraelská armáda oficiálně přiznala, že do té doby během války přišlo o život 56 izraelských vojáků kvůli střelbě do vlastních řad. Statistiku zabitých izraelských civilistů ale nevydala.^[96]

Boje pokračovaly i v dalších dnech. Izraelské letectvo napadalo další cíle v Pásmu Gazy. Izraelské speciální jednotky s podporou pravidelné armády sváděly pozemní boje s palestinskými oddíly, kterým se předcházející den podařilo obsadit některé obce v okolí Pásma Gazy či izraelskou vojenskou základnu. Plnou kontrolu nad izraelským územím se IOS podařilo získat až 9. října.

Po prvních dvou dnech bojů stoupl v Izraeli počet obětí na nejméně 700 a v Pásmu Gazy zahynulo 413 osob. Podle IOS bylo na území Izraele zabito 400 palestinských ozbrojenců a desítky jich byly zajaty.^[97]

 

Izraelský ministr obrany Jo'av Galant oznámil 9. října, že IOS zahájily úplnou blokádu Pásma Gazy (zastavení veškerých dodávek vody, potravin, energií nebo paliv). Během projevu označil nepřítele dehumanizačním označením „lidská zvířata“.^[98] Izraelské letectvo zároveň pokračovalo v bombardovací kampani v Pásmu Gazy, na což Hamás a Palestinský islámský džihád odpovídal raketovým ostřelováním izraelského území.^[99] Během dne došlo i k narušení izraelsko-libanonské hranice, kterou narušil oddíl ozbrojenců PID.^[100]

Dne 10. října zahájil Izrael částečnou mobilizaci 360 000 záložníků. Izraelské letectvo pokračovalo v bombardovací kampani. Napadány byly mimo jiné hraniční přechod Rafah, vládní čtvrť v Gaze^[101] či objekt Islámské univerzity.^[102]

Ve středu 11. října oznámil izraelský premiér Benjamin Netanjahu vznik vlády národní jednoty. Tato vláda měla pouze tři členy včetně předsedy největší opoziční strany Binjamina Gance. Přijímala pouze rozhodnutí související s vedením války.^[103]

V dalších dnech obě strany konfliktu pokračovaly ve vzájemném ostřelování.^[104] K útokům proti Izraeli došlo i ze syrského území, na což Izrael odpověděl dělostřeleckou palbou a bombardováním.^[105]

V pátek 13. října podnikl Izrael omezený pozemní útok do Pásma Gazy. Cílem byla likvidace ozbrojenců Hamásu a nalezení unesených rukojmí.^[106] IOS vydala pokyn, aby všichni civilisté opustili Gazu. To však OSN označila za nemožné.^[107]. Dne 14. října izraelský prezident Jicchak Herzog ve svém projevu řekl, že za útok na Izrael „je odpovědný celý palestinský národ“ a že Izrael bude bojovat, dokud nepříteli „nezlomý vaz“.^[108][109] Tento projev byl později součástí odůvodnění, proč se Mezinárodní soudní dvůr v Haagu zabýval podezřením z páchání genocidy v Pásmu Gazy. Mělo jít o projev uvalování kolektivní viny a etnické nesnášenlivosti. Herzog to odmítl jako překroucení svých slov, kdy trval na tom, že současně uvedl, že „přes všechno se Izrael bude řídit mezinárodním právem“.^[110]

 

16. října vláda Spojených států oznámila vyslání letadlové lodi USS Dwight D. Eisenhower do oblasti východního Středomoří, aby se připojila k USS Gerald R. Ford mající za cíl odstrašit různé státní či nestátní subjekty od zasahování do konfliktu.^[111] Preemptivními útoky proti Izraeli pohrozil Írán ústy íránského ministra zahraničí Hosseina Amirabdollahiana.^[112] Dále pak přislíbila Izraeli další vojenské vybavení a munici.^[113]

 

Dne 17. října došlo k výbuchu v Gaze poblíž nemocnice Al-Ahlí Arabi, při kterém bylo zabito podle ministerstva zdravotnictví v Gaze 471 civilistů. Ačkoli palestinská strana okamžitě obvinila Izrael z bombardování nemocnice, pozdější šetření odhalilo, že výbuch způsobila závadná raketa odpálená z Gazy, s největší pravděpodobností Palestinským islámským džihádem, a počty obětí zveřejněné ministerstvem zdravotnictví v Gaze byly navíc ve velké míře nadsazené.^{[114][115][116]} Několik vyšetřování včetně toho od organizace Human Rights Watch ukázalo (závěry zveřejněny 28. listopadu 2023), že při útoku byl použit typ rakety, který používají palestinské ozbrojené skupiny.^[117]

V následujících dnech došlo k rozšíření konfliktu, když se do bojů proti Izraeli zapojil z Libanonu Hizballáh ostřelováním izraelských pozic. Na to IOS odpověděly dělostřeleckou palbou a nálety.^[118] Rakety s cílem zasáhnout Izrael odpálili z Jemenu i Hútíové.^[119] Bezpečnostní a zatýkací akce izraelských bezpečnostních složek pokračovaly i na Západním břehu Jordánu.^[120]

V sobotu 28. října zahájily IOS invazi do Pásma Gazy rozsáhlým pozemním útokem ve směru na města Bajt Hanún a Bureij.^[121]

 

 

Dne 24. listopadu vstoupilo v platnost čtyřdenní příměří. Kromě zastavení bojů se obě strany dohodly na výměně zadržovaných civilistů. Palestinské skupiny měly propustit 50 žen a dětí zadržovaných jako rukojmí po útoku ze 7. října. Izrael měl propustit 150 žen a dětí zadržovaných v izraelských věznicích.^[122] Podle izraelského prohlášení za každých dalších 10 propuštěných rukojmí bude příměří prodlouženo o jeden den. Podle prohlášení Hamásu dohoda obsahovala podrobnosti o bezletové zóně nad jihem Pásma Gazy a částečné bezletové zóně nad severní částí Pásma Gazy a o dodávkách humanitární pomoci, včetně paliva a lékařské pomoci. Hamás byl jedinou palestinskou skupinou uvedenou v dohodě.^[123] Hizballáh uvedl, že bude respektovat uzavřené příměří za podmínky, že Izrael nebude útočit na jižní Libanon.^[124]

Dohoda byla dosažena po intenzivním vyjednávání zprostředkovaném Katarem, Egyptem a USA. Izraelská vláda podmínky příměří a propuštění zadržených osob schválila 22. listopadu. Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že se jednalo o... těžké rozhodnutí, ale správné rozhodnutí. Zároveň ale dodal, že... jsme ve válce a budeme ve válce, dokud nedosáhneme všech svých cílů, zničit Hamás a vrátit naše zajatce a pohřešované osoby.^[125] Dne 27. listopadu katarská diplomacie oznámila, že... v rámci probíhajícího zprostředkování bylo dosaženo dohody o prodloužení humanitárního příměří o další dva dny...^[126]

Ředitel izraelské zpravodajské služby Mosad David Barnea, který zastupoval Izrael na jednáních o příměří v Dauhá, nařídil 2. prosince izraelským zástupcům, aby opustili jednání. Důvodem podle Izraele bylo, že Hamás měnil podmínky výměny rukojmí. Izrael trval na podmínce, že v první fázi propuštění má jít o všechny ženy a děti, přičemž Hamás odmítl zahrnout příslušnice izraelské armády. Hamás navíc požadoval změnu poměru počtu propuštěných rukojmí a vězňů ve prospěch Palestinců.^[127] Podle Hamásu jednání skončila do té doby, dokud Izrael neukončí své útoky.^[128][129]

Během výměny zajatců v listopadu 2023 Izrael propustil 240 palestinských vězňů a Hamás propustil 105 civilních rukojmích.^[130]

Podle podmínek příměří se IOS zavázaly nesledovat každý den na 6 hodin pohyb Hamásu v Pásmu Gazy. Pohyb Hizballáhu v jižním Libanonu sledován byl. To vedlo k tomu, že Hizballáh 25. listopadu vypustil proti izraelskému dronu raketu země-vzduch. Vzájemné útoky poté pokračovaly.^[131] Představitelé Hamásu Taher al Nunu a Usáma Hamdan obvinili izraelskou armádu ze blíže nespecifikovaného zabíjení Palestinců.^[132]

 

Dne 26. listopadu obvinil mediální poradce Hamásu Taher al Nunu Izrael, že neposkytuje dostatečnou pomoc severu Pásma Gazy. Opačný názor sdělili ředitel palestinského ministerstva zdravotnictví či představitelé Kataru. IOS zveřejnily snímek kontrolního stanoviště Hamásu, kde docházelo k přesměrování humanitární pomoci. Izrael tím podpořil hypotézu, že se Hamás snažil zadržet humanitární pomoc.^[133]

Dne 28. listopadu došlo na severu Pásma Gazy k ozbrojenému střetnutí izraelských jednotek s příslušníky Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma. Podle IOS byly izraelští vojáci napadeni výbušnými zařízeními, přičemž několik izraelských vojáků bylo zraněno. Izraelské jednotky palbu opětovaly. Podle mluvčího Brigád Abú Obajdy se naopak porušení podmínek příměří dopustily izraelské síly.^[134]

Dne 1. prosince v 7 hodin ráno místního času obnovila izraelská armáda bojové operace v Pásmu Gazy. Podle izraelského prohlášení porušil Hamás dohodu, když zaútočil minometnou palbou poblíž komunity Nirim a zranil pět izraelských vojáků.^[135] Podle některých zpráv ale zároveň katarští a egyptští vyjednávači pokračují v rozhovorech.^[136]

 

Na začátku ledna 2024 se izraelská armáda začala stahovat z některých částí severní Gazy. Podle analytiků šlo o uvolnění intenzity bojů v této oblasti s cílem propustit některé rezervisty, kteří se stali ve válečné ekonomice nákladnými. Současně mělo jít o vytváření rezerv pro případný vpád do Libanonu, ze kterého útočil Hizballáh.^[137] Podle hlášení Palestinců ale následně došlo k vyšší intenzitě útoků Izraele na jihu Pásma Gazy.^[138] Dne 2. ledna izraelská armáda při vzdušném úderu na předměstí Bejrútu zabila vedoucího představitele Hamásu v Libanonu Sáliha Arúrího. Libanonský premiér Nadžíb Míkátí útok odsoudil jako „další izraelský zločin“.^[139] Vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh zabití Arúrího označil za akt agrese Izraele vůči Libanonu.^[140]

Již na začátku ledna 2024 se začaly ve velkém objevovat zprávy o humanitární krizi v Pásmu Gazy, kde chyběly potraviny, voda i léky. Lidé byli podvyživení, což výrazně ohrožovalo kojence, malé děti a seniory. Humanitární pomoci se do země dařilo dostat jen jednu sedminu oproti době před válkou.^[141] V téže době Izrael uvedl, že jeho armáda dokončila likvidaci vojenských struktur Hamásu v severní části Pásma Gazy a zabila při tom zhruba 8000 členů tohoto radikálního hnutí.^[142] Celkových obětí na palestinské straně, včetně civilistů, už ale v té době bylo přes 20000.^[143] Izrael se v této době soustředil na boj ve městě Chán Júnis. Celkové ztráty na straně izraelské armády byly k začátku ledna cca 180 vojáků.^[144] Vůdce hnutí Hamás Ismáíl Haníja dne 9. ledna v katarské metropoli Dauhá na zasedání mezinárodní unie muslimských učenců vyzval muslimské země, aby podpořily boj jeho hnutí proti Izraeli dodávkami zbraní.^[145] V Izraeli mezitím jednal americký ministr zahraničí Antony Blinken, kde opět vyjádřil trvající podporu Izraeli, ale současně zdůraznil nutnost ochrany civilistů.^[146]

V polovině ledna izraelská armáda při razii v táboře ve městě Túlkarim na okupovaném Západním břehu zabila čtyři lidi. Další lidé byli zabiti při razii v táboře Batala u Náblusu. V téže době Netanjahu odmítl americký návrh, který počítal s normalizací vztahů Izraele se Saúdskou Arábií výměnou za postupné směřování ke vzniku palestinského státu.^[147] Evropský parlament 18. ledna opět uznal právo Izraele se bránit, vyzval k propuštění rukojmích a rozbití Hamásu. Současně však odsoudil vojenskou reakci Izraele jako nepřiměřenou a volal po intenzivnější humanitární pomoci.^[148] Evropská unie současně zavedla nové sankce proti vedení Hamásu.^[149]

Na konci ledna představitel Hamásu Usáma Hamdán v Libanonu prohlásil, že Hamás propustí všechna rukojmí, která drží, pokud Izrael propustí všechny vězněné Palestince. Současně slíbil, že pokud Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydá rozhodnutí, které bude požadovat příměří v Pásmu Gazy, tak Hamás zastaví boje za předpokladu, že tak učiní i Izrael.^[150] Ke konci ledna izraelští příbuzní rukojmích držených hnutím Hamás v Pásmu Gazy a další Izraelci několik dní demonstrovali na přechodu Kerem Šalom, což je jeden ze dvou přechodů, jímž se Palestincům dostává humanitární pomoc. Humanitární konvoje se snažili blokovat.^[151]

Izrael v lednu obvinil Úřad OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), že je napojen na činitele Hamásu. Úřad reagoval výpovědí některým svým zaměstnancům.^[152] V reakci na obvinění řada světových zemí pozastavila své finanční příspěvky tomuto úřadu.^[153] Na konci ledna BBC poukázalo na špatnou situaci palestinských dětí. Podle zveřejněné zprávy od začátku války zemřelo přes 11000 dětí a o rodiče přišlo již 24000 dětí.^[154]

Spojené státy americké, Egypt a Katar intenzivně vyjednávaly podmínky příměří, zajištění humanitární pomoci Palestincům a propuštění rukojmí. Podmínky projednávali s Izraelem i Hamásem.^[155] Izrael mezitím pokračoval v bojích na jihu Pásma Gazy a dostal se až k městu Rafah. Současně uvedl, že zabil již 10000 členů Hamásu.^[156] Před ofenzívou do města Rafah vyjádřilo OSN obavy z důsledků pro Palestince, kteří se zde shromáždili při útěku před izraelskou armádou.^[157] Na začátku února začal Izrael Rafah ostřelovat, a to v době, kdy se na území dvousettisícového města ukrývalo kolem milionu uprchlíků.^[158] V téže době Izrael uvedl, že podle jeho zpráv bylo již 31 rukojmích mrtvých.^[159] Proti útoku na Rafah se ohradili také světoví politici, kteří požadovali plán na ochranu civilistů, a to včetně amerického prezidenta Joe Bidena.^[160] Izrael ale s ostřelováním Rafahu pokračoval dále.^[161] Armáda ovšem slíbila, že před vpádem do Rafahu umožní odchod civilistů.^[162] V polovině února palestinský prezident Mahmúd Abbás vyzval Hamás, aby se s Izraelem dohodl na podmínkách příměří a propustil rukojmí.^[163] Benjamin Netanjahu ovšem pronesl, že nikdy nehodlá uznat palestinský stát a podřídit se mezinárodnímu plánu poválečného vývoje, který by k tomuto cíli vedl.^[164]

V polovině února v Pásmu Gazy přestala fungovat Násirova nemocnice ve městě Chán Júnis, která byla druhou největší v zemi a poslední funkční v jižní oblasti. Počet palestinských obětí byl v této době už kolem 29000 s dalšími 65000 zraněnými.^[165] Izraelská vláda současně uvedla, že pokud nedojde k propuštění rukojmí, zahájí ofenzívu do Rafahu do ramadánu (tj. do 10. března).^[166] Většina zemí EU v reakci vyzvalo k okamžité humanitární pauze.^[167] Podle statistiky izraelské armády do 20. února Izrael provedl 31000 náletů, přičemž většina z nich byla na Pásmo Gazy a asi 1000 na cíle v Libanonu.^[168] Na konci února se v Paříži dosáhlo diplomatické shody na obrysech dohody o dočasném příměří.^[169] O jejím přijetí se následně jednalo na začátku března v Káhiře, ale bez delegace Izraele, který účast odmítl.^[170] Oficiální jednání skončilo bez úspěchu.^[171] Po něm následovala další jednání v Dauhá a v dalších městech, kde byl Izrael již přítomen.

Ačkoliv byly boje v této době nejintenzivnější na jihu Pásma Gazy, Izrael pokračoval s operacemi proti Hamásu také ve zbylých částech území. Na severu pokračovaly cílené vojenské zásahy Izraele a kvůli odříznutí od jihu, kde byly hraniční přechody, kterými se do území dostávala humanitární pomoc, byl sever více zasažen nedostatkem potravin a zdrojů. Dne 29. února se odehrál incident, během nějž přišlo o život kolem 100 Palestinců. Ti se tlačili kolem humanitárního konvoje, který byl střežen izraelskou armádou. Během tlačenice začali vojáci Izraele, údajně v ohrožení života, pálit do davu, ve kterém následně propukla panika.^[172]

Izrael původně plánoval zaútočit na město Rafah do 10. března 2024. Po mezinárodním tlaku ovšem útok odložili. Mezinárodní společenství požadovalo garanci ochrany civilního obyvatelstva, jelikož ve městě se tísnili všichni uprchlíci ze severu Pásma Gazy. Spojené státy americké, klíčový spojenec Izraele, například před útokem požadovaly předložit evakuační plán. Benjamin Netanjahu 20. března prohlásil, že evakuační plány jsou těsně před schválením a že schválil plán budoucího pozemního útoku na Rafah. Počet obětí na palestinské straně byl již kolem 32 tisíc osob.^[173] Na severu Pásma Gazy Izrael pokračoval v cílených operacích proti Hamásu. V březnu provedl razii v nemocnici Šífa ve městě Gaza, během které zabil dvě stě bojovníků Hamásu.^[174] V téže době Izrael pokračoval v dronových útocích na členy Hamásu na jihu Libanonu.^[175] Ke konci března začal Izrael obléhat a ostřelovat další dvě nemocnice na jihu Pásma Gazy. Šlo o nemocnice Amal a Násir ve městě Chán Júnis. Izrael tvrdil, že nemocnice využíval k vojenským účelům Hamás. Hamás i lékařský personál nemocnic to ale popírali.^[176] V polovině března Netanjahu uvedl, že jeho armáda v Pásmu Gazy zabila již přes 13 000 příslušníků Hamásu.^[177]

Ke konci března 2024 Evropská unie i Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války došly k jednomyslným prohlášením členských států na podporu příměří. Izrael tyto kroky mezinárodních společenství odsoudil a mezitím zveřejnil, že začátkem března při vzdušném úderu zabil zástupce šéfa ozbrojeného křídla Hamásu Marvána Ísu, považovaného za třetího nejvýše postaveného představitele Hamásu. Nálet se uskutečnil na objekt v uprchlickém táboře Nusajrát.^[178]

Na začátku dubna 2024 Izrael opakovaně zasáhl konvoj mezinárodní neziskové organizace World Central Kitchen (WCK). Při útoku zemřelo sedm osob, včetně Evropanů. Spojené království si předvolalo izraelského velvyslance a mnoho zemí včetně Česka vyzvalo k lepší ochraně humanitárních pracovníků v Pásmu Gazy.^[179] Izraelská armáda se k útoku přiznala a označila ho za chybu a spustila vyšetřování. Brzy poté uvedla, že propustí dva důstojníky a několika dalším vojákům udělí důtku.^[180] Izraelská armáda od října 2023 do dubna 2024 zabila 203 humanitárních pracovníků. Pro srovnání na celém světě za rok 2022 zemřelo 116 pracovníků humanitárních organizací.^[181]

Dne 7. dubna 2024 se izraelské pozemní jednotky stáhly z jihu Pásma Gazy. Armáda zůstala jen v Necarimském koridoru napříč od oblasti Beeri na jihu Izraele až k pobřeží Pásma Gazy, kde bylo plovoucí molo provozované americkou armádou.^[182] Koridor armádě umožňoval zásahy v severní a střední části Gazy, bránil Palestincům v návratu do severní části oblasti a umožňoval humanitárním organizacím dodávat pomoc přímo do severní části Pásma Gazy.^[183] Izrael současně provedl vzdušné údery v údolí Bikáa na východě Libanonu proti pozicím hnutí Hizballáh.^[184]

Dne 10. dubna 2024 Izrael během cíleného náletu na území města Gaza zabil tři syny vůdce Hamásu Ismáíla Haníji Amíra, Muhammada a Házima, kteří byli podle Izraele členy Hamásu. Při náletu zemřela také jeho čtyři vnoučata. Útok provedla izraelská armáda v koordinaci s bezpečnostní službou Šin Bet.^[185][186]

Kolem 200. dnu války (23. dubna 2024), v situaci, kdy se po dubnových útocích začala uklidňovat vyhrocená situace mezi Izraelem a Íránem, se pozornost Izraele vrátila k Rafahu. Izrael měl informovat své spojence o evakuačním plánu pro civilisty v Rafahu, předtím než spustí pozemní ofenzívu. Podle plánu mají první dva až tři týdny operace spočívat v evakuaci civilistů v koordinaci se Spojenými státy, Egyptem a dalšími arabskými zeměmi. Evakuace bude údajně zahrnovat přesun civilistů mimo jiné do nedalekého města Chán Júnis. Izrael počítá s tím, že následné boje v Rafahu potrvají nejméně šest týdnů. Ministr zahraničních věcí USA Antony Blinken ovšem zopakoval, že takto rozsáhlou vojenskou operaci do Rafahu Spojené státy nepodpoří.^[187] Satelitní snímky ovšem ukázaly, že Izrael přesto začal s výstavbou stanového tábora pro Palestince ve městě Chán Júnis.^[188]

 

 

Ke konci dubna Izrael provedl několik cílených vpádů a náletů v Rafahu. Při těch zemřely desítky lidí včetně civilistů.^[189][190] Dne 5. května Izrael na několik dní uzavřel přechod Kerem Šalom, poté, co ho při raketovém útoku ostřeloval Hamás. Během útoku zemřeli tři vojáci izraelské armády.^[191][192] Téhož dne Izrael oznámil, že při náletu na cíl v Rafahu zabil Imana Zareba, který 7. října 2023 vedl část jednotek Islámského džihádu při útoku na Izrael.^[193] Druhého dne oznámila izraelská armáda rozsáhlou evakuaci civilistů z východu města. Obyvatele oblasti vyzvala, aby se přesunuli do humanitární oblasti.^[194][195] Americký prezident Biden znovu oznámil Netanjahuovi, že případný útok na Rafah nepodpoří.^[196] Izrael přesto pokračoval v náletech a 7. května vstoupil s armádou v omezených výpadech do východního Rafahu, přičemž zajistil a uzavřel tamní hraniční přechod s Egyptem, který podle izraelské armády využíval Hamás, čemuž svědčily střety s ozbrojenci. Byly tím ale také přerušeny transporty humanitární pomoci přes výše zmíněné dva hraniční přechody.^[197][198] Spojené státy následně odložily plánovanou dodávku munice Izraeli kvůli jeho operacím v Rafahu, stalo se tak poprvé od vypuknutí války.^[199] Biden to odůvodnil tím, že Izrael použil bomby dodávané Spojenými státy k útokům, při nichž v Pásmu Gazy umírali civilisté. Současně uvedl, že pokud Izrael zcela vstoupí do Rafahu, USA budou nadále dodávat jen obrannou munici do systému protivzdušné obrany.^[200]

Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN (UNOCHA) do 10. května 2024 z Rafahu před blížící se ofenzívou uprchlo přes 110 000 Palestinců, přičemž každý den mělo jít o kolem 30 000 osob. Podle úřadu se většina z těchto lidí od začátku války musela stěhovat již pětkrát nebo šestkrát. Kvůli přerušení dodávek humanitární pomoci také úřad varoval před humanitární katastrofou a kolapsem zbývajících zdravotnických zařízení.^[201] Izraelská armáda v téže době dokončila pozemní obklíčení východního Rafahu a začala postupovat do města, kde vedla boje s Hamásem.^[202][203] Během května armáda našla těla celkem šesti rukojmích, kteří byli zavražděni v říjnu 2023 a následně byla jejich těla odvlečena do Pásma Gazy.^[204][205] K 20. květnu podle izraelské armády opustilo Rafah již 950 000 osob.^[206]

Dne 24. května Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli „okamžitě zastavit vojenskou ofenzivu a jakékoliv další akce v guvernorátu Rafah, které by mohly způsobit Palestincům takové životní podmínky, které by vedly k fyzickému zničení části nebo celé skupiny“, udržení v provozu hraničního přechodu Rafah a umožnit přístup do Pásma Gazy vyšetřovatelům Spojených národů, kteří budou prověřovat páchání zločinu genocidy.^[207]

Ke konci května provedly Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma raketový útok na střední Izrael. Podle zpráv mělo jít o osm raket vypálených z Rafahu s doletem až do Tel Avivu. Šlo o první takový útok Hamásu za poslední čtyři měsíce. Útok způsobil zranění dvou osob. Většina raket byla sestřelena protivzdušnou obranou.^[208][209] V odvetném útoku izraelská armáda provedla nálety na uprchlický tábor u Rafahu, při kterém zemřelo přes čtyřicet osob a dvě stovky byly zraněny (většinově civilistů).^[210] Současně byly provedeny izraelské nálety i na další cíle v celém Pásmu Gazy.^[211] Poté, co představitelé různých států světa izraelský útok odsoudili, Netanjahu ho označil za „tragickou chybu“ a přislíbil jeho vyšetření.^[212] V téže době došlo v Rafahu, na hranici s Egyptem, k přestřelce mezi izraelskou a egyptskou armádou, během které byl zastřelen egyptský voják. Obě země následně incident vyšetřovaly.^[213]

Dne 30. května Izrael oznámil, že kontroluje celou nárazníkovou zónu mezi Pásmem Gazy a Egyptem, označovanou jako Filadelfský koridor, měřící zhruba 14 kilometrů. Kontrola nad tímto územím je pro Izrael klíčová, protože slouží k pašování zboží a vojenského vybavení do Pásma Gazy. Izraelská armáda podle serveru The Times of Israel tvrdí, že Hamás kvůli tomu už nemůže pašovat zbraně z Egypta, když je oblast pod kontrolou izraelských vojáků. K pašování sloužila síť tunelů, kterou se Hamás snažil obcházet blokádu, jež Egypt spolu s Izraelem zavedl poté, co se v Pásmu Gazy v roce 2006 chopil moci. Stovky z nich dokázal Egypt již dříve zničit, zamořit či zaplavit vodou, i tak jich ale izraelská armáda lokalizovala na hranicích přinejmenším 20 a dalších přes 80 v koridoru.^{[214][215][216]} Poradce Bílého domu pro komunikaci v oblasti národní bezpečnosti John Kirby potvrdil, že je izraelská armáda o plánu získání koridoru informovala.^[216] Mluvčí izraelské armády Daniel Hagari oznámil, že Izrael podél koridoru objevil desítky raketometů, některé jen 10 až 40 metrů od egyptských hranic. Domnívá, že je tam Hamás umístil záměrně, aby Izraeli zabránil po nich střílet, ze strachu, že by střely dopadly na území Egypta.^[215][217]

Po více než měsíci bojů v Rafahu izraelská armáda uvedla, že zneškodnila přibližně polovinu sil Hamásu v oblasti. Během ofenzívy ve městě zabila 550 příslušníků Hamásu, nalezla dvě stě vstupů do tunelů a rozsáhlou síť dvaceti pěti tunelů.^[218] Izraelský poradce pro národní bezpečnost Cachi Hanegbi ke konci května 2024 oznámil, že se předpokládá ještě tak sedm měsíců bojů.^[214]

Dne 8. června izraelská armáda během vojenské záchranné akce v uprchlickém táboře Nusajrát v centrální části Pásma Gazy osvobodila čtyři živé rukojmí.^[219] Při této akci byl zabit jeden izraelský voják. Počty obětí na straně Palestinců se různí a nelze je nezávisle ověřit. Podle izraelské armády přišlo během akce o život několik desítek Palestinců, ale méně než 100, zatímco podle úřadů ovládaných Hamásem šlo o 210 Palestinců, včetně desítek žen a dětí, dalších více než 400 Palestinců bylo zraněno. Izraelská armáda připustila rozsáhlé civilní ztráty, ze kterých ale vinila Hamás, neboť rukojmí zadržoval v civilním prostředí.^{[220][221][222]} Tři ze zachráněných rukojmí byli drženi u Abdallaha Aljamala, novináře Al-Jazeery a The Palestine Chronicle, který se prezentoval jako nezávislý novinář zaměřující se na humanitární situaci v Pásmu Gazy. Al-Jazeera toto tvrzení popřela, ačkoli ho uváděla jako autora článku z roku 2019.^[223][224] Podle izraelských úřadů Hamás stále zadržoval 116 rukojmích zajatých 7. října 2023, přičemž ale zhruba čtvrtina z nich byla Izraelem považována již za mrtvé.^[225]

Ve druhé polovině června izraelská armáda ohlásila zabití Muhammada Saláha, který se měl významně podílet na vývoji strategických zbraní pro Hamás. Saláh byl zabit při dronovém útoku na kliniku Darádž v centru města Gaza. Ministerstvo zdravotnictví Pásma Gazy sdělilo, že při náletu zahynul i šéf záchranného a pohotovostního oddělení ministerstva Hání Džáfaraví. Podle ministerstva po útoku na kliniku počet zdravotnických pracovníků zabitých izraelskou armádou od začátky války překročil 500. Více než 300 dalších bylo zadrženo.^[226] V téže době izraelská armáda při útoku na členy Hamásu v uprchlickém táboře Šatí u města Gaza zabila nejméně 13 lidí, včetně sestry představitele Hamásu Ismáíla Haníji. Jeho sestra Zahar neměla v hnutí žádné oficiální funkce.^[227]

Na začátku července bylo z města Chán Júnis vysláno dvacet raket na izraelské pohraniční obce. K útoku, který si nevyžádal žádné zranění ani škody, se přihlásil Islámský džihád. Šlo o největší raketový útok od ledna 2024.^[228] Izraelská armáda v reakci nařídila hromadnou evakuaci východní části města. Plánovala tak novou operaci ve městě, ze kterého se stáhla v dubnu.^[229] V téže době izraelská armáda uvedla, že zničila dosud největší výrobnu raket Hamásu ve městě Rafáh.^[230] Během ofenzívy v Chán Júnis izraelská armáda nalezla těla pěti rukojmích, které již dříve považovala za mrtvé.^[231] Červencová ofenziva v Chán Júnis trvala zhruba týden.

V červenci Izrael spustil novou ofenzivu, která cílila zejména na centrum města Gazy, nicméně jednotky byly aktivní i na jihu Pásma Gazy.^[232] Podle ministra obrany Galanta izraelská armáda do té doby zabila přibližně 60 % bojovníků Hamásu.^[233] V téže době se odehrál izraelský vzdušný úder na oblast Mavásí, která byla dříve označena jako bezpečná humanitární zóna pro uprchlíky. Při útoku, jehož cíli podle izraelské armády byli druhý nejvýše postavený muž Hamásu v Gaze Muhammad Dajf a velitel brigády v Chán Júnisu Rafá Salámí, zemřelo podle gazských úřadů nejméně 90 Palestinců.^[234] Izraelská armáda smrt Dajfa, šéfa vojenského křídla Hamásu, při řečeném útoku potvrdila až na začátku srpna.^[235] Izrael rovněž provedl úder na mešitu v uprchlickém táboře Šatí na severu Pásma Gazy, zemřelo tam 17 lidí a desítky byly zraněny.^[236][237] Ke konci července zahynulo při izraelském vzdušném úderu na školu v Dajr Balahu v Pásmu Gazy nejméně třicet lidí. Mezi nimi byli příslušníci Hamásu, ale také civilisté včetně dětí. Další stovka osob byla zraněna.^[238]

Dne 31. července byl při bombovém útoku v íránském Teheránu zabit šéf politického křídla Hamásu a bývalý premiér Palestinské autonomie Ismáíl Haníja.^[239] K útoku se oficiálně nikdo nepřihlásil, Hamás ale obvinil Izrael.^[240]

V srpnu izraelská armáda znovu vyzvala civilisty, aby se přesunuli z města Chán Júnis do humanitárních zón. Den poté již potřetí vstoupila do města, ze kterého se naposledy stáhla v červenci.^[241] Souběžně izraelská armáda útočila i ve městě Gaza, kde v srpnu zasáhla školu Al-Tabi'in. Podle informací Hamásu byly zabity vyšší desítky až sto Palestinců, zejména civilistů, a další desítky zraněny. Podle Izraele využíval Hamás školu jako operační velitelství. Za prvních osm měsíců války bylo podle OSN přímo zasaženo či poškozeno 477 z 564 škol v Pásmu Gazy. Školy byly obvykle využívány jako nouzová místa pro civilní uprchlíky.^[242][243]

V polovině srpna gazské úřady uvedly, že bylo zabito již přes 40 000 Palestinců, zejména civilistů. Izraelská armáda ve stejné době upravila svůj odhad zabitých militantů islamistických skupin v Pásmu Gazy z 14 000 (uvedených v polovině července^[244]) na 17 000. Současně tvrdila, že v Rafahu od květnového vpádu již eliminovala 1000 ozbrojenců a jen v první polovině srpna zničila kolem padesáti tunelů.^[245][246] V téže době se v Tel Avivu odpálil sebevražedný útočník. K neúspěšnému útoku (zemřel pouze útočník) se přihlásili Hamás a Palestinský islámský džihád.^[247] Šlo o první sebevražedný útok v Izraeli od roku 2016.^[248] Hamás se již dříve sebevražedných útoků zřekl, nicméně během války pohrozil, že se k této taktice vrátí.^[249]

V druhé polovině srpna izraelská armáda při operaci ve městě Chán Júnis nalezla těla šesti rukojmích. Rukojmí měli přijít o život již začátkem roku 2024 za nevyjasněných okolností.^[250] Koncem srpna armáda na jihu Pásma Gazy zachránila jednoho žijícího rukojmího^[251] a nalezla tělo vojáka zabitého 7. října 2023.^[252]

Na konci srpna Izrael prohlásil ofenzívu v Rafahu za úspěšnou. Podle prohlášení izraelské armády se jednotky Hamásu ve městě zhroutily. Mělo být také zničeno 80 % tamních pašeráckých tunelů.^[253] Ministr obrany Galant upřesnil, že šlo minimálně o 150 tunelů.^[254] V jednom z tunelů byla na konci srpna nalezena těla šesti rukojmí. Podle izraelské armády byla rukojmí zabita příslušníky Hamásu při jejich ústupu jen pár dní předtím. Premiér Netanjahu následně čelil tvrdé kritice pozůstalých, kteří vyzvali ke generální stávce.^[255] Odbory vyhlásily generální stávku na 2. září.^[256] V předvečer stávky vyšlo do ulic až půl milionu Izraelců. 300 000 z nich se mělo dle organizátorů účastnit demonstrace v Tel Avivu. Protestující volali po okamžitém přijetí dohody o příměří a propuštění rukojmích. Šlo o největší demonstraci od začátku války.^[257] V sobotu 7. září, na výročí jedenácti měsíců války, se podle organizátorů konala v Tel Avivu dosud největší demonstrace za přijetí dohody o propuštění rukojmích. V hlavním městě mělo vyjít do ulic půl milionu osob. Dalších 250 tisíc se mělo účastnit v jiných městech.^[258][259]

V polovině září provedl Izrael nálet na školu v uprchlickém táboře Nusajrát v Gaze, která podle OSN sloužila jako úkryt pro 12 tisíc vysídlených lidí. Během úderu zemřelo šest zaměstnanců UNRWA, což bylo do té doby nejvíce obětí během jednoho útoku. Útok tvrdě odsoudil generální tajemník OSN António Guterres.^[260][261] Diplomat Izraele kritiku odmítl a uvedl, že cílili na příslušníky Hamásu, kteří v objektu také byli přítomni.^[262] Při útoku celkem zahynulo 18 osob a další byly zraněny.^[263]

V půlce září se pozornost izraelské armády obrátila na severní hranici Izraele, kde došlo k eskalaci konfliktu s Hizballáhem. Ten se do té doby projevoval zejména intenzivním vzájemným raketovým ostřelováním. Izraelská vláda rozšířila deklarované cíle války v Pásmu Gazy o umožnění návratu svých obyvatel do severoizraelských obcí. Z hranice bylo v té době evakuováno 60 000 Izraelců. Na libanonské straně kolem 90 000 Libanonců.^[264][265] Izrael v této době přesunul část vojsk z Gazy, provedl preemptivní nálety na cíle Hizballáhu, tajnou operaci, během které odpálil komunikační zařízení členů Hizballáhu, a zahájil operaci Šípy severu.^[266] Během prvních tří dnů operace bylo zabito přes 500 Libanonců a další tisíce byly zraněny. Počet vysídlených Libanonců se podle libanonského ministra zahraničí Abdalláha Búhabíba kvůli útokům zvýšil na půl milionu osob.^[267]

Začátkem října izraelská armáda v koordinaci s USA zachránila z Pásma Gazy jezídskou ženu, která byla unesena v roce 2014 Islámským státem v Iráku a následně byla prodána muži do Pásma Gazy. Podle informací IDF byl terorista, který ji věznil, nedávno zabit, zřejmě při izraelském úderu během bojů v Gaze, což dívce umožnilo uprchnout. Izraelská armáda k tomu uvedla, že se jedná o další důkaz o spojení mezi teroristickou skupinou Hamás a Islámským státem a další potvrzení zločinů proti lidskosti, které Hamás v Gaze páchá.^[268][269] V polovině října 2024 Palestinec z Pásma Gazy, který žil v Izraeli, provedl na dálnici u města Ašdod útok. Při něm střílel na hlídku policie a následně na civilisty. Při útoku zemřel jeden policista a čtyři osoby byly zraněny. Útočník byl na místě zastřelen.^[270] V téže době byl na jihu Pásma Gazy příslušníky izraelské armády zabit Jahjá Sinvár, který od srpna 2024 převzal vedení Hamásu.^[271]

V říjnu 2024 izraelská armáda spustila novou ofenzivu na severu Pásma Gazy, kde obklíčila uprchlický tábor poblíž města Džabálijá. Z něj plánuje evakuovat tamní uprchlíky. Na severu Pásma Gazy v té době zbývalo již jen 200 tisíc Palestinců. Armáda současně provedla nálet na cíle ve městě Dajr al-Balah.^[272][273] Při jednom z nich byla zasažena tamní škola, která sloužila jako úkryt pro uprchlíky. Podle Palestinského červeného půlměsíce při náletu zemřelo nejméně 28 Palestinců a dalších 54 lidí bylo zraněno. Izraelská armáda tvrdila, že při útoku mířila na ozbrojence, kteří se pohybovali ve školním areálu.^[274]

Podle jednoho důstojníka izraelské armády, který poskytl rozhovor deníku Ha'arec, se izraelské velení v říjnu rozhodlo opustil plán osvobození rukojmích a místo toho začali prosazovat plán anexe severu Pásma Gazy.^[275] Jiný důstojník na začátku listopadu na tiskové konferenci uvedl, že se chystá kompletní evakuace civilistů ze severu území, přičemž jim nemá být umožněn návrat. Armáda toto později dementovala.^[276]

V druhé polovině října provedl Izrael další útok na uprchlický tábor Džabálija. Zahynulo při něm nejméně 33 Palestinců. 85 dalších lidí bylo zraněno. Podle agentury Reuters byla města Bajt Hanún, Džabálija a Bajt Lahíja v této době zcela izolována jednotkami izraelské armády. Pohyb osob byl umožněn pouze rodinám, které měly povolení potřebné k evakuaci nařízené izraelskou armádou.^[277] V téže době se odehrál izraelský letecký útok na obytný komplex v Bajt Lahíji. Podle gazského ministerstva zdravotnictví při něm zemřelo nejméně osmdesát osob (včetně žen a dětí) a další desítky byly zraněny. Izraelská armáda reagovala, že údaj o počtu obětí byl „přehnaný“ a že šlo o „propagandu Hamásu“.^[278] O několik dní později při dronovém útoku v uprchlickém táboře Šatí u města Gaza bylo zabito nejméně dvanáct osob čekajících na humanitární pomoc.^[279]

V listopadu 2024 izraelská armáda tvrdila, že při bojích na severu Pásma Gazy zabila Muhammada abú Sachila, velitele operací Palestinského islámského džihádu.^[280] V téže době vyšla v deníku Ha'arec reportáž, která obvinila izraelskou armádu z páchání etnických čistek na severu Pásma Gazy. Reportáž byla postavena na svědectví reportéra Yaniva Kuboviche, kterému byl na území povolen vstup v doprovodu izraelské armády. Podle reportáže byly značné části měst již evakuovány a kdo je neopustil byl izraelskou armádou považován za nepřítele. Do oblasti také neproudila humanitární pomoc.^[281][282]

Izraeli se ani po roce v Pásmu Gazy nedařilo rukojmí nacházet. V druhé polovině listopadu Netanjahu proto nabídl odměnu za stopy vedoucí k rukojmím. Za každé osvobozené rukojmí nabídl pět milionů dolarů a svobodný průchod z Pásma Gazy pro informátora a jeho rodinu.^[283]

 

V únoru 2024 vydala organizace Amnesty International zprávu, ve které uvedla, že Izrael provádí na okupovaném území Západního břehu Jordánu nezákonné zabití včetně užití neodůvodněné smrtící síly. Amnesty takto zdokumentovala minimálně dvacet případů, včetně zabití sedmi dětí. Izrael měl současně bránit zraněným Palestincům v lékařské pomoci. V roce 2023 bylo na území Západního břehu Izraelci zabito minimálně 507 Palestinců, včetně 81 dětí. Šlo o nejvíce zabitých na tomto území za posledních dvacet let. ^[284]

Násilí se dopouštěli také izraelští osadníci na Západním břehu, kteří se podle zprávy OSN z konce října 2023 podíleli na zabití desítek Palestinců, na zranění 2000 Palestinců a vyhnání minimálně 1000 Palestinců z jejich domovů.^[285]

V říjnu 2023 provedl Izrael letecký nálet na mešitu Al-Ansar ve městě Dženín, u které tvrdil, že je skrýší bojovníků Hamásu.^[286]

Izraelská armáda v dubnu 2024 oznámila, že na Západním břehu Jordánu nalezla tělo pohřešovaného izraelského teenagera, který byl podle ní zabit při „teroristickém útoku“. Desítky izraelských osadníků předtím vtrhly do palestinské vesnice Mughajir, kde při hledání 14letého izraelského chlapce, který ráno odešel ze své farmy pást ovce a od té doby byl nezvěstný, zabily jednoho Palestince a 25 dalších zranily. S oznámením smrti chlapce přišla nová vlna útoků osadníků, média informují o desítkách zraněných.^[287]

Dne 19. dubna 2024 Evropská unie poprvé uvalila sankce na radikální izraelské osadníky kvůli jejich útokům na Palestince na okupovaném Západním břehu. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell předložil návrh na uvalení sankcí proti izraelským extremistickým osadníkům už v prosinci 2023. Proti sankcím se ale tehdy stavěla Česká republika a Maďarsko. Již dříve v roce 2024 uvalily Spojené státy americké sankce na čtyři izraelské osadníky, které viní z páchání násilí na Palestincích na Západním břehu.^[288] Další sankce uvalila EU na radikální osadníky v červenci, kdy na sankční seznam zařadila také skupinu Cav9, která pravidelně blokovala konvoje humanitární pomoci.^[289] V červnu 2024 Kanada přidala na sankční seznam osadnickou organizaci Amana. V říjnu 2024 ji na svůj sankční seznam přidalo i Spojené království. Organizace zakládala nelegální outposty a vyhrožovala Palestincům.^[290] V listopadu 2024 přibyla Amana na sankčním listu Spojených států amerických.^[291] Spojené království vedle organizace Amana uvalilo sankce také na osadnické organizace Od Yosef Chai Yeshiva, Hashomer Yosh a Torat Lechima. Ministr zahraničí Spojeného království David Lammy kritizoval „nečinnost izraelské vlády“, která umožňuje „beztrestný rozkvět“ extremistických osadníků na Západním břehu Jordánu.^[292][293] Organizace Hashomer Yosh byla také od srpna 2024 na sankčním seznamu USA.^[294] Na sankčních seznamech EU, USA, Spojeného království a Austrálie se také ocitlo volné sdružení extremistických mladých osadníků známé jako Hilltop Youth.^[295]

V dubnu provedl Izrael zátah v uprchlickém táboře Nur Šams na severozápadě Západního břehu Jordánu. Během dvoudenní akce bylo zabito deset palestinských ozbrojenců a osm zatčeno. Izraelští vojáci zadrželi zbraně a výbušniny. Ozbrojenci patřili k Palestinskému islámskému džihádu.^[296]

V květnu se odehrálo několik incidentů, během nichž členové Hamásu stříleli z města Túlkarim na přilehlé město Bat Chefer. Střelba si nevyžádala žádné oběti ani zraněné. Vyvolala ale pohoršení místních politiků.^[297] Na střelbu reagoval také krajně pravicový ministr financí Becal'el Smotrič, který pronesl, že s teroristy ze Západního břehu Jordánu má být naloženo jako s těmi v Pásmu Gazy.^[298] Túlkarim přitom bylo předmětem vojenských operací Izraele již dříve. Například během zátahu izraelské armády ze začátku května 2024 bylo zabito několik členů ozbrojeného křídla Hamásu.^[299] Již v lednu 2024 během dvoudenní operace v uprchlickém táboře ve městě Túlkarim izraelští vojáci podle sdělení armády zabili nejméně osm ozbrojenců, našli tři desítky zbraní a několik stovek výbušných zařízení a zničili pět výroben výbušnin. Podle Palestinců ale armáda při razii zničila také několik budov a silnic.^[300]

Krajně pravicový ministr Becal'el Smotrič v dubnu 2024 ohlásil plán na legalizaci téměř sedmdesáti izraelských outpostů (malých ilegálních osad) na území Západního břehu Jordánu.^[301] V červnu se mu podařilo legalizovat pět takových outpostů.^[302] Dle jeho slov šlo o reakci vlády na situaci, kdy pět evropských států uznalo Stát Palestina.^[303] Podle sdělení izraelské nevládní organizace Mír nyní izraelské úřady v červnu schválily zabrání půdy o rozloze 12,7 km² v údolí Jordánu. Mělo jít o největší zábor od přijetí Dohod z Osla v roce 1993.^[304] Na začátku července Izrael legalizoval další tři outposty a schválil novou výstavbu.^[305] Podle izraelské organizace Mír nyní bylo na území Západního břehu Jordánu mezi říjnem 2023 a říjnem 2024 založeno nejméně 43 ilegálních izraelských outpostů.^[306]

V červenci 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydal právně nezávazný posudek, že Izrael okupací východního Jeruzaléma a Západního břehu Jordánu a využíváním tamních zdrojů porušuje mezinárodní právo. Soud uvedl, že izraelská výstavba osad a související infrastruktury je projevem záměru trvalé přítomnosti na daných územích. Přítomnost Izraele označil za nelegální. Posudek nicméně Izrael k ničemu nezavazuje a Izrael ho odmítl. Podle premiéra Netanjahua Židé nejsou okupanty, protože jsou ve své vlastní zemi. Izraelská opozice rovněž označila výrok soudu za „další důkaz vnějšího vměšování“ a „kontraproduktivní“ krok pro bezpečnost regionu. Soud se případem zabýval na popud rezoluce Valného shromáždění OSN z konce prosince 2022.^[307][308] V polovině září 2024 Valné shromáždění OSN většinově přijalo rezoluci navrženou Palestinou, která stanovila, že i na základě zjištění posudku Mezinárodního soudního dvora v Haagu má do jednoho roku Izrael opustit okupovaná území.^[309]

V půlce srpna 2024 vpadly desítky maskovaných izraelských osadníků do vesnice Džit v Západním břehu Jordánu, přičemž byl zastřelen jeden Palestinec a další byl kriticky zraněn. Útočníci stříleli ostrými náboji na místní obyvatele a podpálili nejméně čtyři domy a šest automobilů. Izraelská vláda útok extrémistů odsoudila.^[310] Podobný davový útok se odehrál již v únoru 2023 ve vesnici Huvara, kde dav extrémistických osadníků zaútočil na Palestince poté, co v obci došlo k zabití dvou Izraelců. Dav jednoho Palestince zavraždil, několik zranil a současně zapálil řadu domů a aut. Několik izraelských politiků v čele s ministrem financí Becal'elem Smotričem tehdy volali po „vyhlazení“ Huvary.^[311][312] Během srpna 2024 došlo k dalším incidentům. Při jednom šestičlenná skupina maskovaných izraelských extrémistů chtěla přepadnout vesnici Rudžejb, ale na cestě byla zastavena hlídkou izraelské armády.^[313] Další se odehrály ve vesnicích Susya a Sira. Izraelští osadníci zranili několik lidí, zapálili auta a olivovníky. Izrael byl kritizován, že proti útokům osadníků nepodnikl dostatečná bezpečnostní opatření. Policie totiž byla pod velením krajně pravicového ministra Itamara Ben Gvira, který kritiku radikálních osadníků dlouhodobě odmítal.^[314] V říjnu podle zprávy Palestinského červeného půlměsíce vtrhli estrémističtí osadníci do palestinské vesnice Džalud nedaleko izraeslkého outpostu Achija. Osadníci zranili několik Palestinců, zapálili tři domy, několik aut a drůbeží farmu. Osadníci také ukradli čtyři koně.^[315]

Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) zaznamenal od 7. října 2023 do 5. srpna 2024 celkem 1143 útoků izraelských radikálních osadníků, což byly v průměru zhruba čtyři denně. Přibližně 120 z nich vyústilo ve smrt nebo zranění Palestinců a při asi tisíci byl poškozen jejich majetek. Podle izraelské organizace pro lidská práva Be-celem ve stejném období vyhnalo pronásledování ze strany radikálních osadníků Palestince z nejméně osmnácti vesnic. Podobné útoky přitom často končily bez potrestání viníka. Izraelská skupina pro občanská práva Ješ Din zjistila, že v letech 2005 až 2023 pouze tři procenta případů osadnického násilí vedlo k odsouzení pachatele.^[316] Podle analýzy zveřejněné Al-Džazírou, s odkazem na data OCHA, se mezi říjnem 2023 a říjnem 2024 uskutečnilo již 1423 případů osadnického násilí proti Palestincům. Celkem 223 z nich vyústilo ve smrt Palestinců.^[317] Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí v říjnu 2024 varoval, že případy osadnického násilí narostly v době sklizně oliv. Jen během první poloviny října bylo hlášeno 32 případů osadnického násilí a devět zabitých Palestinců. Během útoků bylo také osadníky zničeno nebo ukradeno přes 600 olivovníků.^[318] Medializován byl případ zastřelení padesátidevítileté ženy, která sklízela olivy v blízkosti bezpečnostní bariéry u města Dženín. Žena byla zastřelena příslušnicí izraelské armády, která po ní vystřelila desetkrát. Následně byl incident vyšetřován a vojačka byla dočasně suspendována ze služby.^[319]

V polovině srpna bylo ze Západního břehu Jordánu hlášeno, že Izrael na území zadržel 4850 Palestinců, z nichž 1960 podle něj mělo vazby na Hamás. Zadržené osoby často držel bez vznesení obvinění.^[320] Podle palestinských zdrojů bylo k říjnu 2024 Izraelci zadrženo již 11 300 Palestinců ze Západního břehu Jordánu. Část z nich byla po výslechu bez dalších informací propuštěna.^[321]

Koncem srpna izraelská armáda provedla cílený dronový útok v uprchlickém táboře Nur Šams, při kterém zabila pět osob. Podle jejího vyjádření byl útok směřován na teroristickou buňku a měl při něm zemřít Džibríl Džibríl, jehož Izrael koncem listopadu 2023 propustil v rámci výměny palestinských vězňů za rukojmí držená v Gaze Hamásem.^[322] Od začátku války šlo již o šedesátý izraelský letecký útok na území Západního břehu Jordánu.^[323] V téže době armáda spustila „protiteroristickou operaci“ na Západním břehu Jordánu a vedla několik koordinovaných leteckých úderů ve městech Dženín, Túlkarim a Túbás, při kterých zemřelo deset osob.^[324][325] Následně do měst vstoupily i pozemní jednotky. Mělo jít o nejrozsáhlejší operaci izraelské armády na území Západního břehu Jordánu od konce druhé intifády v roce 2005.^[326] Ministr zahraničních věcí Jisra'el Kac (Likud) volal po odsunu civilistů z těchto měst a spuštění vojenské ofenzívy ve stejném duchu, jako probíhala v Pásmu Gazy.^[327] Po zahájení izraelské operace na Západním břehu vzrostl počet útoků Palestinců proti bezpečnostním složkám Izraele. Například na konci srpna povstalci z Hebronu provedli koordinovaný bombový útok v izraelských osadách Guš Ecjon a Karmej Cur. Šlo o výbuchy dvou aut, které se obešly bez obětí.^[328][329] Při dalším útoku zemřeli tři izraelští policisté u města Hebron.^[330] V jiném útoku Palestinec vjel s kamionem do kontrolního stanoviště vojáků u čerstvě legalizovaného outpostu Giv'at Asaf a jednoho vojáka zabil.^[331] Útočníci ze všech zmíněných útoků byli na místě zabiti příslušníky bezpečnostních složek Izraele.

Na začátku října provedli dva Palestinci ze Západního břehu Jordánu útok v Tel Avivu. Jeden Palestinec byl ozbrojen puškou, zatímco druhý nožem. Při útoku zemřelo sedm osob a 16 utrpělo zranění. Izrael útok označil za terorismus. Později se k němu přihlásilo ozbrojené křídlo Hamásu.^[332] Brzy poté Izrael provedl nálet na uprchlický tábor ve městě Túlkarim, při kterém zemřelo 18 osob a další desítky byly zraněny. Šlo o nejvražednější útok Izraele na Západním břehu Jordánu za minimálně dvacet let. Podle vyjádření izraelské armády útok cílil na zdejší buňku Hamásu a zemřel při něm lokální velitel. Mluvčí prezidenta Palestiny Abbáse útok označil za „masakr“. Hamás útok odsoudil coby „krutý útok“ a „nebezpečnou eskalaci“.^[333][334] Začátkem října spáchal ozbrojený izraelský Arab útok ve fast food restauraci na nádraží ve městě Beer Ševa. Při masové střelbě zranil jedenáct lidí. Zranění podlehla pohraniční policistka. Střelec, který pocházel z vesnice u města Chura, byl na místě zabit izraelským vojákem.^[335][336] Několik dní poté jiný izraelský Arab, pocházející z města Umm al-Fahm, pobodal šest osob ve městě Chadera. Útočník byl zatčen policií.^[337] V říjnu vjel mladý Palestinec do izraelského policejního obrněného vozu na dálnici u osady Ofra. Vůz byl prázdný a útok se tak obešel bez zranění na straně Izraele. Palestinec při útoku zemřel.^[338] Koncem října vjel izraelský Arab z města Kalansuva nákladním vozem do lidí na autobusové zastávce před vojenskou základnou Glilot severně od města Tel Aviv. Zraněno bylo přes třicet osob, někteří vážně. Jeden muž později zranění podlehl. Řidič byl na místě zastřelen.^[339]

Na konci října poslala americká ministryně financí Janet Yellenová společný dopis ministrů financí Spojených států amerických, Kanady, Spojeného království, Francie, Nizozemska, Japonska, Austrálie a Evropské unie, ve kterém vyjádřili znepokojení nad izraelskými kroky vůči palestinské ekonomice. V dopise ministři varovali před zhroucením ekonomiky Západního břehu Jordánu, pokud krajně pravicový ministr Becal'el Smotrič (Tkuma) neprodlouží dohodu umožňující izraelským bankám provádět transakce s palestinkými bankami. Palestina totiž nemá vlastní měnu a obchoduje v izraelském šekelu. Dopis byl adresován premiérovi Netanjahuovi, protože západní země od nástupu Smotriče do funkce ministra financí s ním nekomunikují.^[340]

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA v listopadu 2024 ministr Becal'el Smotrič (Tkuma) prohlásil, že jde o jedinečnou příležitost k prosazení anexe izraelských osad na Západním břehu Jordánu. Smotrič údajně začal připravovat potřebnou infrastrukturu k tomuto kroku. Jiní členové vlády ale uvedli, že o případné anexi se zatím nerozhodlo. Smotričovo prohlášení odsoudil prezident Palestiny Abbás.^[341]

K 20. říjnu 2024 bylo na území Západního břehu Jordánu a Východního Jeruzaléma Izraelci zabito 759 Palestinců (včetně 165 dětí a 18 žen) a dalších 6500 zraněno.^[342]

 

Od počátku války s Hamásem se Izrael potýkal také s přeshraničními konfrontacemi s Hizballáhem, zejména v Libanonu (případně v Sýrii).^[343] Na obou stranách hranice musely v důsledku konfliktu odejít ze svých domovů desetitisíce lidí. Na místě se snaží situaci deeskalovat mise OSN UNIFIL.

V Libanonu od října 2023 do června 2024 zemřelo v důsledku konfliktu podle agentury AFP již 470 lidí (365 příslušníků Hizballáhu, 80 civilistů v Libanonu, 14 vojáků Izraele a 11 civilistů v Izraeli). V červnu 2024 izraelský premiér Netanjahu při návštěvě severní hranice s Libanonem uvedl, že Izrael je připraven na silnou akci proti Hizballáhu, která „tím či oním způsobem“ obnoví bezpečnost.^[344]

V polovině června 2024 izraelská armáda zabila vysoce postaveného člena Hizballáhu Táliba Samího Abdalláha, známého též jako ‚Abú Tálib‘. Útok byl proveden ve vesnici Džuaja v Libanonu.^[345] Hizballáh krátce poté odpověděl raketovým a dronovým útokem na severní Izrael. Během dne postupně vystřelil přes dvě stě raket a dronů. Útok se obešel bez obětí či zraněných, zažehl ale několik lesních požárů. Většina raket byla sestřelena protivzdušnou obranou.^[346] Americký ministr obrany Lloyd Austin následně projednával se svým izraelským protějškem možnosti deeskalace konfliktu.^[347] Vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh následně veřejně deklaroval, že v případě vypuknutí války nebude nikde v Izraeli bezpečno. Současně zopakoval, že pokud Izrael chce uzavřít příměří s šíitskými radikály v Libanonu, Jemenu a Iráku, musí zastavit válku v Pásmu Gazy proti Hamásu.^[348]

Koncem června 2024 publikovaly Financial Times svou analýzu, ve které uvedly, že izraelská armáda pravidelnými raketovými a dronovými útoky na jižní hranici Libanonu vytváří pět kilometrů široké pásmo, tzv. mrtvou zónu. Dle analýzy satelitních snímků Izrael zničil nejméně 1 500 budov. Podle libanonské vlády ale bylo v té době zničeno již 3 000 domů a dalších 12 000 bylo středně poškozeno. Libanonská vláda dále uvedla, že izraelská armáda zničila na hranici 12 000 čtverečních kilometrů zemědělské půdy, a to za použití fosforu. Izrael uvedl, že fosfor používá pouze k vytváření kouřových clon, nikoliv k ničení půdy. Současně představitelé Izraele uvedli, že ostřelování hranice je nutné, jelikož Hizballáh používá civilní objekty pro teroristické účely.^[349]

Eskalace konfliktu vedla v červnu 2024 řadu zemí (včetně USA, Kanady nebo Německa) k výzvě občanům, aby necestovali do Libanonu a aby přítomní občané zemi opustili.^[350] V téže době byla zveřejněna zpráva amerických zpravodajců indikující blížící se válečný konflikt.^[351]

Na začátku července izraelská armáda zabila Muhammada Násira, který byl vedoucím skupiny Azíz, jedné ze tří oblastních divizí Hizballáhu v jižním Libanonu. Hizbaláh odpovědět baráží až dvou set raket, při které zabil jednoho izraelského vojáka na Golanských výšinách.^[352][353] Dne 27. července zasáhla jedna raketa fotbalové hřiště v drúzském městě Madždal Šams na Golanských výšinách. Výbuch rakety způsobil smrt 12 osob (všech ve věku mezi 10 a 20 lety) a desítky zranil. Hizballáh popřel, že by byl původcem útoku. Izrael ovšem okamžitě označil Hizballáh za viníka, uvedl, že se jednalo o raketu íránské výroby Falak-1 a označil přesné místo odpalu rakety v jižním Libanonu a zveřejnil jméno příslušníka Hizballáhu, který měl odpal nařídit. Izraelští politici slíbili tvrdou odvetu. Současně občané Izraele volali po vyšetření selhání protivzdušné obrany.^[354][355] Izrael okamžitě reagoval řadou cílených odvet, kdy leteckými útoky útočil na řadu cílů zejména v jižním Libanonu. Při jednom z nich byl zabit význačný velitel Hizballáhu Fuáda Šukr. Izraelské útoky si vyžádaly řadu mrtvých, včetně civilistů.^[356][357] Při jednom z mnoha dalších útoků byl zabit Husajn Ibráhím Kasab, význačný člen elitních jednotek Radván.^[358]

Dne 25. srpna Izrael provedl cílené preemptivní letecké údery na území jižního Libanonu, kde podle svých slov zničil tisíce odpalovacích zařízení Hizballáhu.^[359] Útoku se podle armády mělo účastnit sto stíhacích letounů.^[360] Hizballáh přesto byl schopen vyslat na severní část Izraele jednorázově okolo 320 raket, což označili za odvetu za zabití svých předních členů včetně Fuáda Šukra.^[361] Podle izraelské armády byla odveta Hizbálláhu menší. Mělo jít o 210 raket a 20 dronů.^[362] Izraelský útok si vyžádal jednotky mrtvých. Odveta Hizballáhu se obešla bez obětí. Několik osob bylo zraněno šrapnely ze sestřelených raket. Podle vedení Hizballáhu byl odvetný útok odkládán kvůli čekání na výsledek srpnových jednání o příměří v Pásmu Gazy.^[363]

Podle tvrzení izraelské bezpečnostní složky Šin bet odpálil Hizballáh na Izrael v období od ledna do konce srpna 2024 přes 6500 raket.^[364]

Dne 17. září došlo k hromadnému výbuchu pagerů, které u sebe měli zejména operativci Hizballáhu, ale také lékaři nebo státní úředníci.^[365] V Libanonu zemřelo minimálně dvanáct osob a 3000 bylo zraněno, z nichž 200 kriticky.^[366] Mezi mrtvými i zraněnými byli také civilisté. Zraněn byl rovněž íránský velvyslanec v Bejrútu Modžtaba Amání. Další jednotky mrtvých hlásila Sýrie. Podle Libanonu, Hizballáhu a Palestinského islámského džihádu šlo o koordinovaný útok Izraele. Podle Hizballáhu šlo o „zločinnou agresi, která zasáhla také civilisty“. Palestinský islámský džihád označil útok za „válečný zločin“ Izraele, který „cílil také na rodiny povstalců“. Izrael věc nekomentoval.^[367][368] Podle zjištění deníku The New York Times za útokem stála izraelská tajná služba Mosad, která o několik měsíců dříve propašovala výbušný materiál do zásilky pagerů tchajwanského výrobce Gold Apollo, které si objednal Hizballáh.^[369] O den později došlo k dalšímu hromadnému výbuchu komunikačních zařízení Hizballáhu (zejména vysílaček). Tyto exploze si vyžádaly 25 obětí a 600 zraněných, včetně civilistů.^[370] Podle fotografií mohlo jít o vysílačky japonského výrobce ICOM.^[371] Írán označil obě akce za „teroristické útoky sionistického režimu Izraele“.^[372] Izrael se opět k útoku přímo nevyjádřil, nicméně ministr obrany Galant vystoupil s tím, že se pozornost izraelské armády přesouvá na severní hranici.^[373] Premiér Netanjahu zase uvedl, že slibuje brzký návrat Izraelců do jejich domovů u severní hranice.^[374] Vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh k útokům prohlásil, že se jedná o „bezprecedentní masakr“ a že útoky „mohou být považovány za válečný zločin a vyhlášení války“ ze strany Izraele.^[375][376]

Po útocích ze 17. a 18. září pokračovalo vzájemné ostřelovaní.^[377] Izrael během září pokračoval v leteckých úderech na raketomety a odpalovací zařízení Hizballáhu v Libanonu. Při jednom z nich zasáhl najednou sto raketometů.^[378] Dne 20. září Hizballáh vypálil na severní Izrael a Golanské výšiny postupně okolo 200 raket a dronů.^[379] Téhož dne izraelská armáda v Bejrútu zabila velitele operací Hizballáhu a šéfa elitních jednotek Radván Ibrahíma Akíla. Při úderu zemřelo 31 osob (včetně 16 členů jednotek Radván, ale i civilistů včetně žen a dětí) a přes 68 bylo zraněno.^[380] Brzy reagoval Hamás, který to označil za „násilnou a teroristickou agresi“.^[381] Počet členů Hizballáhu zabitých od října 2023 tím vzrostl již na téměř 500.^[382] Vedle nich byly zabity desítky libanonských civilistů. Na izraelské straně celkem zemřelo nejméně 22 vojáků a 26 civilistů. Izrael následně pokračoval v bombardování raketových odpališť, kdy jich při dalším náletu zničil kolem 400.^[383] Hizballáh v reakci vypálil na sever Izraele přes sto střel, některé dopadly až k městu Haifa. Tři osoby byly zraněny.^[384]

Dne 23. září Izrael vyzval libanonské civilisty, aby opustili oblasti, ve kterých působí Hizballáh. Izrael uskutečnil kolem 80 tisíc varovných telefonátů, které ale zároveň vyvolaly paniku a desetitisíce Libanonců opustily své domovy. Následně izraelská armáda spustila intenzivní vzdušné útoky (Operace Šípy severu). Armáda zasáhla na jihu Libanonu a v údolí Bikáa na východě země na 1600 cílů spojených s Hizballáhem. Útoky si vyžádaly životy nejméně 492 lidí a dalších více než 1645 osob zranily. Mezi zabitými byly podle libanonských úřadů desítky žen a dětí a další civilisté. Mělo jít o nejsmrtelnější den v Libanonu od konce občanské války v roce 1990 a o největší útok Izraele na Libanon od druhé libanonské války v roce 2006.^[385][386] Intenzivní izraelské nálety pokračovaly i v dalších dnech. V prvním týdnu operace Šípy severu bylo zabito 700 Libanonců (členů Hizballáhu i civilistů) a přes 2000 byly zraněny. Úřad UNHCR informoval, že před izraelským bombardováním uprchlo do Sýrie 30 000 Libanonců. Celkový počet vysídlených Libanonců se podle odhadů během prvního týdne operace zdvojnásobil na 200 tisíc osob.^{[387][388][389]} Během náletů se Izraeli podařilo zabít další významné představitele Hizballáhu. Mezi nimi byli Ibrahím Kubaisi, kterého izraelská armáda označila za velitele raketových jednotek Hizballáhu,^[390], Muhammad Surúr, šéf vzdušných sil Hizballáhu,^[391] nebo Alí Karakí, velitel Hizballáhu pro operace na jižní frontě. Dne 28. září izraelská armáda uvedla, že při náletu zabila vůdce Hizballáhu, Hasana Nasralláha.^[392] Hizballáh na izraelskou operaci reagoval pokračováním ostřelování severního Izraele barážemi o desítkách raket.^[393] Již 26. září Spojené státy americké, Francie, Evropská unie, Saúdská Arábie a další západní a arabské země vydaly společné prohlášení, ve kterém vyzvaly obě strany konfliktu k přijetí jednadvacetidenního přerušení bojů. Návrh příměří vypracovali diplomaté Spojených států amerických a Francie.^[394] Netanjahuova administrativa ale jednání o příměří dementovala.^[395] Ministr Itamar Ben Gvir (Ocma jehudit) pohrozil, že pokud Netanjahu přijme dohodu o příměří s Hizballáhem, shodí vládu.^[396]

Dne 1. října Izrael zahájil na území Libanonu pozemní operaci. Má jít o omezené, lokalizované a zacílené pozemní útoky s cíli ve vesnicích poblíž hranic.^[397][398] Po zahájení pozemní operace se počet libanonských uprchlíků zvýšil podle úřadů OSN na jeden milion. Kolem 100 tisíc z nich uprchlo do Sýrie, ostatní zejména do severní části Libanonu.^[399]

 

Dne 1. dubna 2024 Izrael provedl nálet na íránský konzulát v hlavním městě Sýrie Damašku. Při útoku zemřelo třináct osob. Mezi nimi byl zabit vysoký velitel Íránských revolučních gard Mohammad Rezá Zahedí a také generál Mohammad Rahímí. Izrael odmítl útok komentovat. Írán v reakci pohrozil tvrdou odvetou. Izrael už mnoho let útočí na cíle v Sýrii spojené s Íránem či šíitskou skupinou Hizballáh. Stejně tak útočí na Hizballáh v Libanonu. Podle expertů ale během války s Hamásem tyto přeshraniční nálety na cíle v Sýrii a Libanonu zintenzivnil.^[400] Americký prezident Joe Biden přislíbil Izraeli v případě odvetného útoku Íránu silnou podporu.^[401]

Írán spustil odvetný útok v noci z 13. dubna 2024. Na Izrael vyslal nižší stovky bezpilotních letounů a raket. Věšinu raket se podařilo sestřelit ještě mimo hranice Izraele. S jejich likvidací Izraeli pomohly USA, Spojené království a Jordánsko. Šlo o první útok vedený proti Izraeli přímo z íránského území.^[287] Írán odvetu deklaroval dopředu. Stejně tak Izrael uvedl, že v případě odvetného útoku zaútočí poté na Írán. Americký prezident Joe Biden sice slíbil Izraeli silnou podporu v případě útoku z Íránu, ale odrazoval Izrael od další eskalace konfliktu.^[402] Íránská delegace v OSN uvedla, že útok považuje za odvetu za izraelský nálet na íránský konzulát v Damašku a že tím věc považuje za uzavřenou. Pokud by ale Izrael pokračoval v útocích, pohrozili tvrdšími protiútoky.^[403] Izrael dne 19. dubna 2024 provedl dronový nálet na leteckou základnu poblíž města Isfahán. Podle Íránu byl útok zneškodněn protivzdušnou obranou.^[404]

K nové eskalaci došlo dne 31. července 2024 poté, co byl při bombovém útoku v íránském Teheránu zabit šéf politického křídla Hamásu a bývalý premiér Palestinské autonomie Ismáíl Haníja. Írán slíbil Izraeli za atentát na své půdě odvetu. Různí političtí představitelé Západu varovali před další eskalací, která by mohla vést k regionální válce. Izrael deklaroval, že pokud Írán provede útok, odpoví ničivějším útokem. Představitelé USA slíbili Izraeli v případě napadení vojenskou obrannou podporu. Současně ale volali po diplomatické deeskalaci konfliktu.^[405] Spojené státy americké následně intenzivně diplomaticky pracovaly na deeskalaci konfliktu. Írán v polovině srpna vydal prohlášení, ve kterém útok odložil až po případném neúspěchu srpnových jednání o příměří v Pásmu Gazy. Americký prezident Biden poté veřejně sdělil, že odvetě Íránu může být zabráněno, pokud dojde k přijetí dohody o příměří mezi Izraelem a Hamásem.^[406]

Poté, co Izrael na konci září 2024 provedl vzdušný útok na hlavní ústředí Hizballáhu, při kterém zabil Hasana Nasralláha, a následně na začátku října spustil invazi do Libanonu, Írán provedl odvetu. Podle Íránských revolučních gard došlo k odpálení desítek raket na Izrael.^[407] Izraelská armáda tvrdila, že celkově šlo o 180 raket. Útok si vyžádal jen dvě lehká zranění.^[408] Na rozdíl od Izraele, Iráku a Jordánska, tak Írán během útoku neuzavřel svůj vzdušný prostor a rakety vypálil přestože se v jeho prostoru pohybovala civilní letadla a íránské rakety tak létaly kolem nich.^[409]

Izrael provádí vzdušné údery na cíle v Sýrii již od roku 2011, kdy zde vypukla občanská válka. Režim Bašára al-Asada je dlouhodobě podporován Íránem. Izrael obvykle útoky na cíle v Sýrii nijak nekomentuje. Mezi zabitými jsou příslušníci íránských Jednotek Quds a Íránských revolučních gard. Podle exilové organizace Syrská observatoř pro lidská práva jen za mezi lednem a červencem 2024 Izrael provedl 51 vzdušných úderů. Tyto útoky měly zabít 176 militantů (příslušníků Íránských revolučních gard, členů Hizballáhu, Iráčanů a desítky syrských vojáků) a 16 civilistů, včetně žen a dětí. Nejvíce útoků bylo na města Damašek a Dar'á.^[410] Celkový počet zabitých osob na území Sýrie v období války byl kolem 250.

Dne 1. dubna 2024 Izrael provedl nálet na íránský konzulát v hlavním městě Sýrie Damašku. Při útoku zemřelo třináct osob. Útok zažehl eskalaci vztahů s Íránem.

Na začátku září 2024 zahynulo nejméně 14 lidí včetně několika civilistů při sérii izraelských vzdušných úderů na několik vojenských objektů včetně vědeckého výzkumného střediska na západě Sýrie. Dalších 40 mělo být zraněno.^[411]

Jemenští povstalci Hútiové podporovaní Íránem provedli v době války Izraele s Hamásem několik náletů na Izrael. Hútíové se považují za součást takzvané „osy odporu“ proti Izraeli, která zahrnuje Íránem podporované šíitské muslimské frakce v Iráku a libanonskou skupinu Hizballáh.^[412]

V červenci 2024 vybouchl nárazem do budovy v centru Tel Avivu dron, jehož šrapnely zabily jednu osobu a čtyři další byly zraněny. K útoku se přihlásili Hútiové. Podle izraelského vyšetřování šlo o dron íránské výroby.^[413][414] Izraelská armáda odpověděla leteckým útokem na jemenský přístav Hudajdá (Operace Dlouhá paže). Útok si vyžádal nejméně šest mrtvých a osmdesát zraněných lidí.^[415] Současně uvedla, že Hútiové provedli na Izrael od listopadu 2023 dvě stě útoků, všechny až na výše zmíněný byly zneškodněny protivzdušnou obranou.^[416][417]

Válka mezi Izraelem a Hamásem vyvolala velkou diplomatickou krizi, přičemž mnoho zemí po celém světě silně reagovalo na konflikt, který ovlivnil dynamiku regionálních vztahů. Nejméně devět zemí učinilo drastický krok, odvolalo své velvyslance a přerušilo diplomatické styky s Izraelem. Konflikt také vyústil v obnovené zaměření na dvoustátní řešení probíhajícího izraelsko-palestinského konfliktu.

Ačkoliv během října a listopadu obě strany konfliktu odmítaly ustoupit ze svých požadavků pro příměří, podařilo se diplomaticky vyjednat dočasné příměří. Mezi 24. listopadem a 1. prosincem 2023 platilo příměří, během něhož Hamás propustil část izraelských rukojmích a Izrael propustil část palestinských vězňů.

V druhé polovině února 2024 se sešli diplomaté Izraele a Spojených států amerických, Kataru a Egypta (kteří dělali zprostředkovatele) v Paříži, kde dohodli základní obrysy dohody o dočasném příměří. O dohodě se poté pravidelně jednalo každý měsíc na jednáních s Izraelem i Hamásem.

Během války několikrát zasedla Rada bezpečnosti OSN, které byly předkládány rezoluce vyzývající k příměří a propuštění rukojmích. Rezoluce opakovaně vetovaly Spojené státy americké, které je neshledávaly konstruktivními vůči situaci v regionu. Až 25. března 2024 Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války přijala rezoluci vyzývající k okamžitému příměří. Rezoluci předložil Mosambik. Spojené státy americké se při hlasování zdržely. Přijetí rezoluce odsoudil Izrael, naopak Hamás ji přivítal. Izrael v reakci zrušil plánovanou diplomatickou návštěvu Washingtonu.^[418] V červnu 2024 Rada bezpečnosti OSN schválila svou první rezoluci podporující konkrétní dohodu o příměří mezi Izraelem a Hamásem. Pro návrh, který koncem května představil americký prezident Joe Biden, hlasovalo 14 z 15 členů rady (zdrželo se jen Rusko).^[419]

V dubnu 2024 Rada pro lidská práva OSN schválila rezoluci odsuzující Izrael za činy v Pásmu Gazy, které lze podle ní přirovnat k etnickým čistkám nebo za použití hladu jako způsobu boje. Rada rezolucí vyzvala k zastavení dodávek zbraní Izraeli a k okamžitému příměří. Dokument podpořilo 28 zemí, 13 se hlasování zdrželo a proti jich hlasovalo šest včetně Německa a USA.^[420]

Valné shromáždění OSN v několika rezolucích schválilo výzvy k humanitárnímu příměří, zastavení bojů a propuštění rukojmích. Ve všech případech bylo 10 až 14 států proti (vždy Izrael nebo například Česko), desítky se zdržely. Valné shromáždění OSN přijalo v květnu 2024 rezoluci, podle v níž vyzvalo Radu bezpečnosti OSN, aby uznala stát Palestina plnohodnotným členem organizace. Proti návrhu bylo devět zemí. Kromě Izraele ještě Argentina, Česko, Maďarsko, Mikronésie, Nauru, Palau, Papua Nová Guinea a USA.^[421]

K 1. listopadu 2024 bylo ve válce mezi Izraelem a Hamásem hlášeno celkové zabití více než 44 000 lidí (43 061 Palestinců^[422] a 1 600 Izraelců, včetně 108 novinářů (103 Palestinců, 2 Izraelci a 3 Libanonci)^[423] a přes 224 humanitárních pracovníků, včetně 179 zaměstnanců UNRWA.^[424] Na palestinské straně bylo zraněno 101 tisíc osob a na izraelské přes 5 tisíc. K březnu 2024 bylo izraelskými složkami zadrženo a transportováno do izraelských detenčních táborů a věznic přes 9000 Palestinců, zejména ze Západního břehu Jordánu. Značná část byla držena bez vznesení obvinění nebo byla zatčena jen preventivně. Část zadržených byla v průběhu času bez vysvětlení propuštěna. Z detenčních táborů byly hlášeny případy psychologického mučení, zneužívání a zadržené osoby měly být v otřesných podmínkách.^{[425][426][427]} Podle zprávy z února 2024 portálu The Times of Israel (s odvoláním na izraelskou armádu) Izrael do té doby provedl 31 000 náletů, z většiny na Pásmo Gazy. Ze vzduchu bylo zaměřeno 29 000 cílů a v cca 7000 případech si útoky vyžádaly podpůrné pozemní jednotky. Z toho 26 000 útoků uskutečnila letadla, další tisíce pak helikoptéry a drony.^[428]

Během útoků na Izrael ze 7. října 2023 bylo zabito 1139 lidí, včetně 764 civilistů a 373 příslušníků izraelských bezpečnostních složek. Dalších 252 osob bylo zajato jako rukojmí a uneseno do Pásma Gazy.^{[429][430][431]} Podle výroční zprávy ke konfliktu, zpracované izraelskou armádou, bylo během prvního roku války zabito 17 000 příslušníků Hamásu, přičemž dalších 1000 militantů bylo zabito během jejich vpádu do Izraele dne 7. října 2023. Během prvotního útoku Hamásu bylo dle armády na Izrael vypáleno z Pásma Gazy 5000 raket. Během války pak dalších 7000. Izraelská armáda v Pásmu Gazy zadržela a vyslechla přes 7000 Palestinců (část byla převezena na výslech do Izraele), z nichž neupřesněnou část poté propustila a vrátila do Pásma Gazy. V Pásmu Gazy armáda zasáhla 40 300 cílů a nalezla 4700 tunelových šacht. Podle zprávy bylo v prvním roce pozemní operace v Gaze zabito 346 izraelských vojáků a 2299 bylo zraněno (7. října 2023 bylo zabito cca 370 vojáků a 2200 zraněno). Armáda uvedla, že 56 izraelských vojáků padlo při incidentech vlastní armády. Na Západním břehu Jordánu armáda zatkla 5250 Palestinců, z nichž dva tisíce byly podle armády spolupracovníci Hamásu. Armáda zde zabila 690 Palestinců, přičemž mezi zabitými byli členové Hamásu, ale také protestující vzbouřenci. Armáda na území Západního břehu provedla 150 zátahů a zničila nejméně 30 domů, které spojovala s teroristy.^[432]

Do poloviny září 2024 bylo zabito přes 40 000 Palestinců (z nichž bylo v té době identifikováno 34 344 těl zahrnujících přes 11 tisíc dětí, 6 tisíc žen a 3 tisíce seniorů).^[31] Podle únorových dat OSN navíc již čtvrtina Palestinců čelila hladovění a 80 % populace bylo nuceno opustit svůj domov.^[433] Při útoku Hamásu na Izrael dne 7. října 2023 bylo zabito 31 izraelských dětí (z toho 7 mladších 6 let).^[434] Koncem března 2024 UNICEF uvedl, že při útocích Izraele bylo zabito více než 13 000 palestinských dětí.^[435] CNN, která provedla srovnání s dalšími souběžně probíhajícími válečnými konflikty ve světě, uvedla, že podle údajů OSN bylo během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 zabito 477 dětí a za rok 2023 k 8. říjnu bylo na Ukrajině zabito 83 dětí.^[434] Podle zpravodajského webu Al-Džazíra bylo k 25. lednu 2025 v Gaze identifikováno 1 809 dětských obětí mladších 6 let.^[436] V říjnu 2024 představitelka Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) uvedla před Radou bezpečnosti OSN, že kvůli izraelskému postupu v Pásmu Gazy, tam v té době byl světově největší podíl dětí s podstoupenou amputací.^[437] Podle analýzy dat Světové zdravotnické organizace (WHO) z téže doby, bylo mezi 94 000 zraněnými Palestinci celkem minimálně 24 000, kteří měli zásadní zranění s dopadem na zbytek života (amputace, zásadní popáleniny, ochrnutí).^[438]

Údaje o počtech palestinských obětí pochází od ministerstva zdravotnictví v Gaze. Ministerstvo je pod kontrolou vládnoucího Hamásu, ovšem je částečně korigováno a spravováno také Fatahem ze Západního břehu Jordánu. Při zveřejňování údajů o zemřelých ministerstvo vychází z údajů vedených v tamních nemocnicích a nerozlišuje mezi zemřelými militanty a civilisty a stejně tak nerozlišuje příčiny úmrtí. Do součtu obětí války tak zahrnuje zemřelé po izraelských útocích, ale také oběti nehod při odpálení vlastních raket proti Izraeli.^[439] Tím, jak během postupu Izraele v Gaze ubývaly provozuschopné nemocnice, také docházelo k méně organizovanému dodávání hlášení o zemřelých.^[440] Přesné rozdělení typu obětí je odloženo do období po válce, kdy se do stanovení počtu obětí zapojí OSN a různé humanitární organizace. Na základě předchozích konfliktů v Gaze bylo zjištěno, že údaje tamního ministerstva zdravotnictví o obětech se vždy lišily jen o nižší jednotky procent oproti zjištěním OSN.^[441] Na začátku války, v říjnu 2023, americký prezident Joe Biden důvěryhodnost těchto dat zpochybnil.^[442] Brzy poté ovšem OSN a různé humanitární organizace uvedly, že se údajům zveřejněným ministerstvem zdravotnictví v Gaze dá důvěřovat.^[443] V listopadu 2023 američtí zpravodajci z bezpečnostních složek tvrdili, že mají indicie ke konstatování, že údaje o počtech obětí zveřejněné ministerstvem zdravotnictví v Gaze zhruba odpovídají realitě.^[444] V lednu 2024 se objevila zpráva, že z dat ministerstva zdravotnictví v Gaze vychází i bezpečnostní agentury v Izraeli, které je rovněž považují za odpovídající skutečnosti.^[445] Počet palestinských obětí naopak může být ve skutečnosti ještě vyšší, než uvádí úřady v Gaze, protože mnoho obyvatel Gazy leží pohřbeno pod troskami domů a nejsou zatím započítáni mezi oběti.^[446] Lze zde podotknou, že během konfliktu také probíhala informační válka vedená oběma stranami, které shodně vypouštěly misinformace a dezinformace. Proto se objevila potřeba ověřovat také údaje zveřejněné izraelskou armádou nebo vládou.^[447][448]

K červnu 2024 bylo hlášeno přes 500 palestinských obětí také na Západním břehu Jordánu.^[449] Většinu obětí usmrtily izraelské bezpečnostní složky. Jednotky případů ale také byly obětmi násilí izraelských osadníků vůči Palestincům. Toto jednání odsoudil americký prezident Joe Biden, který proti čtyřem osadníkům schválil sankce.^[450]

Podle svědectví šesti důstojníků izraelských zpravodajských služeb z dubna 2024 pro The Guardian byl použit systém umělé inteligence Lavender (Levandule), který Izraelské obranné síly využívaly při výběru potenciálních cílů pro bombardování. Lavender jich v jedné fázi identifikoval až 37 000 na základě jejich vazeb na Hamás. Zpravodajci také nastavovali poměr, kolik civilistů smí při bombardování zemřít na jednoho bojovníka Hamásu. V prvních týdnech války bylo při náletech na nízko postavené bojovníky povoleno zabít vždy 15 až 20 civilistů. Preferovaný způsob bombardování byly navíc tzv. hloupé bomby. Ty jsou méně přesné, ničí celé domy a zabíjí všechny obyvatele vevnitř.^[451] Podle investigativy Izrael používal také další systém umělé inteligence nazvaný Where's Daddy? (Kde je táta?). Ten na základě sledování signálu mobilních telefonů osob podezřelých ze spojení s Hamásem vyhodnocoval, kdy se vrátí na domovskou adresu. Následně byla na jejich domov vypálena raketa. Útok na civilní objekty byl bezpečnější než na vojenské.^[452]

Nepřímý počet obětí války může být několikanásobně vyšší než přímý počet obětí, protože kolaps zdravotnictví v Gaze a nedostatek lékařské péče, neléčené nemoci, infekce, podvýživa, zranění a špatné hygienické podmínky způsobují a budou způsobovat mnohem vyšší úmrtnost mezi obyvateli Gazy.^[453][454] Britský medicínský týdeník The Lancet zveřejnil v červenci 2024 článek, ve kterém několik lékařských expertů odhadlo, že počet přímých i nepřímých obětí v Gaze může být až 186 000 nebo i více.^[455]

Podle izraelského listu Ha'arec, který vedl rozhovory s nejmenovanými obyvateli Pásma Gazy, nesmějí Palestinci v Pásmu Gazy zveřejňovat jména padlých příslušníků Hamásu, a to i včetně truchlících příbuzných. Zatímco na Západním břehu Jordánu Hamás jména padlých zveřejňuje, stejně jako Hizballáh v Libanonu, v Pásmu Gazy je zveřejňování jmen padlých operativců považováno za zradu či kolaboraci s nepřítelem. Podle jednoho z dotázaných jde o vytváření image Hamásu a o fakt, že pokud se nemluví o padlých ozbrojencích, tak žádní neexistují.^[456]

Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA), který pravidelně zveřejňuje statistiky z různých konfliktů, ve své zprávě z 8. května 2024 o polovinu snížil své dříve uváděné počty ženských^{[p. 6]} a dětských obětí^{[p. 7]}, které si vyžádal konflikt v Pásmu Gazy (celkový počet obětí zůstal stejný). Důvodem zejména bylo, že věrohodná data byla v této době dostupná za 24 686 identifikovaných obětí, dalších přibližně 10 000 těl tehdy nebylo spolehlivě identifikováno. Ke změně UNOCHA přistoupil poté, co vyměnil zdroj dat. Místo Gazské mediální kanceláře citoval jako zdroj Ministerstvo zdravotnictví Pásma Gazy (obě spadající pod Hamás). Ve svých zprávách i infografikách úřad uvádí, že uváděné údaje nelze nezávisle ověřit, ovšem politici i úředníci OSN tato čísla běžně citují, přičemž zejména na počátku války byla věrohodná. Hamás při sdělování informací ovšem nerozlišuje mezi zabitými teroristy a civilisty. OSN považuje za dítě osobu do 18 let věku, avšak v řadách Hamásu bojuje řada teenagerů.^{[457][458][459][460]} Za dětské vojáky ale OSN považuje jen bojující děti mladší 15 let, od tohoto věku mohou bojovat legálně. Izraelský deník Ha’arec na konci března 2024 zveřejnil, že izraelská armáda počítá jako bojovníky Hamásu všechny muže zabité v zónách, kde probíhají vojenské operace.^[115][461]

V důsledku blokády a po ostřelování a vpádu Izraele do Pásma Gazy, které si vyžádaly vedle obětí na životech také destrukci většiny budov a infrastruktury v severní části území, a také po útěku většiny obyvatel k jižní hranici území (zejm. do města Rafah), vypukla v Pásmu Gaza humanitární krize. Totální blokáda Izraelem a Egyptem umožnila využívat pouze dvou hraničních přechodů, kterými vstupovaly kamiony s humanitární pomocí, ovšem v míře nižší než před vypuknutím konfliktu (pouze cca 100 až 150 denně, oproti více než 500 denně před válkou). Od 11. října 2023 byla Gaza bez elektřiny v důsledku toho, že Izrael přerušil dodávky. Izrael také zcela zablokoval dovoz paliva od začátku října do 18. listopadu 2023.^[462]

Již začátkem roku 2024 znepokojila humanitární situace OSN, Evropskou unii, arabské státy a brzy poté také Spojené státy americké. Prezident Joe Biden i viceprezidentka Kamala Harris obvinili Izrael, že nedělá dost pro řešení humanitární krize v Gaze.^[463]

Od začátku roku 2024 shazovaly z letadel na území Pásma Gazy humanitární pomoc ve společné misi státy Francie, Egypt a Jordánsko. V březnu se přidaly i Spojené státy americké^[464] a krátce poté také Německo.^[465] V březnu 2024 byl rovněž otevřen námořní koridor s humanitární pomocí do Pásma Gazy. Na projektu spolupracovaly Evropská unie, Spojené státy americké, Spojené království a Spojené arabské emiráty.^[466][467] Námořní koridor byl ale pozastaven krátce po svém spuštění poté, co izraelské rakety zasáhly humanitární konvoj World Central Kitchen, kteří zajišťovali námořní distribuci pomoci.^[468] Na konci dubna 2024 WCK obnovilo v Pásmu Gazy svou činnost. Před vynuceným pozastavením činnosti v říjnu 2023 v Pásmu Gazy rozvezla 43 milionů jídel, což podle ní představovalo 62 procent z veškeré pomoci od mezinárodních neziskových skupin na místě.^[469] Spojené státy americké v téže době začaly se stavbou dříve oznámeného prozatímního mola na pobřeží Pásma Gazy.^[470] Během prvního týdne provozu ke konci května 2024 se přes molo podařilo dostat na území kolem 600 tun humanitární pomoci.^[471] Provoz amerického mola se ale potýkal s problémy. Kvůli špatnému počasí nebo bezpečnostní situaci byl jeho provoz opakovaně přerušován. Již na začátku července se proto Spojené státy americké rozhodly molo demontovat. Po molu bylo dodáno přibližně devět tisíc tun pomoci.^[472]

V polovině března 2024 americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken uvedl, že všichni obyvatelé Pásma Gazy zažívají nedostatek jídla. Dodal, že jde o první případ, kdy takto byla zahrnuta celá populace.^[473] V téže době Organizace OSN pro výživu a zemědělství ve své zprávě uvedla, že na severu Pásma Gazy bez přijetí dalších opatření nejpozději v květnu vypukne hladomor. Na zbytku území během léta.^[474] Ke konci března 2024 Izrael otevřel nový (druhý na svém území) přechod pro přepravu humanitární pomoci do Pásma Gazy. Současně představitelé Izraele uvedli, že zásoby jsou dostatečné a v Pásmu Gazy tak podle nich hladomor nevypukne.^[475]

Podle OSN do dubna 2024 zemřelo nejméně dvanáct Palestinců v souvislosti se zásobami, které různé státy letecky dopravovaly a shazovaly na Gazu, aby tak pomohly zásobovat území základní humanitární pomocí. Tito lidé se buď utopili, když se snažili vylovit zásoby spadlé do moře, nebo byli přímo zasaženi bednami, kterým selhaly padáky. Současně OSN uvedlo, že úřad UNRWA reportoval, že 1,2 milionu vysídlených Palestinců žije v Rafahu a v Chán Júnis v provizorních podmínkách, zejména ve stanech. Dále, že Izrael vybombardoval přes sto škol zřizovaných UNRWA. Podle úřadu UNOCHA bylo od března 2024 třicet procent humanitárních misí směřujících do severní Gazy Izraelem zastaveno a zakázáno.^[476]

Podle terénního výzkumu organizace Refugees International z ledna 2024 byly podmínky v Pásmu Gazy „apokalyptické“. Po pěti měsících války bylo pro Palestince těžké najít adekvátní jídlo, vodu, přístřeší a základní léky. Hlad na úrovni hladomoru byl již rozšířený a situace se dále zhoršovala. Výzkumníci zjistili, že Izrael soustavně prováděl svévolné odepírání vstupu legitimního humanitárního zboží do Gazy; zavedl vysoce komplikovaný proces inspekce a schvalování bez jasných nebo konzistentních pokynů; dále odhalili jasné známky toho, že Izrael nedokázal zavést funkční systém distribuce humanitární pomoci; a zaznamenali také přetrvávající útoky na humanitární, zdravotní, potravinovou, energetickou a další kritickou infrastrukturu Gazy, které současně oslabily úsilí o pomoc a eskalovaly potřeby Palestinců.^[477]

Zpravodajský server CNN přišel v březnu 2024 s reportáží, ve které odhalil, jak Izrael nakládá s inspekcemi humanitární pomoci. CNN také přezkoumala dokumenty sestavené hlavními účastníky humanitárních operací, které uvádějí položky, které Izraelci nejčastěji vyřazují z pomoci. Patří mezi ně anestetika a anesteziologické přístroje, kyslíkové lahve, ventilátory a systémy filtrace vody. Mezi další položky patří datle, spací pytle, léky na léčbu rakoviny, tablety na čištění vody a těhotenské sady. Veškerá pomoc, včetně jídla a vody, je také na neurčitý čas zadržována, jde o tisíce tun surovin a zboží.^[478] Tuto praxi později potvrdil i The Washington Post.^[479]

Dle zprávy organizace Oxfam z března 2024 izraelský přístup vedl k tomu, že se mezinárodní společenství raději uchýlilo k námořním cestám a letecké pomoci, než aby čelilo Izraeli s tím, že systematicky podkopává přístup k pomoci. Izraelské úřady například odmítly schválit distribuci ze skladu Oxfamu plného mezinárodní pomoci včetně zdravotních lahví s kyslíkem, inkubátorů a přístrojů na čištění vody. Sklad je v egyptském městě Aríš jen 40 km od hranice s Pásmem Gazy.^[480]

V březnu 2024 nařídil Izraeli Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, aby spolupracoval při distribuci humanitární pomoci do Pásma Gazy.^[481] Podle prohlášení Izraele byl v polovině dubna 2024 otevřen nový hraniční přechod na severu Gazy.^[482] Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk v téže době ale uvedl, že Izrael pokračuje v nezákonných omezeních humanitární pomoci do Pásma Gazy.^[483] V květnu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu Izraeli nařídil zastavení vojenské ofenzivy v Rafahu a současně, aby Izrael zajistil neomezený přístup humanitární pomoci a umožnil do Pásma Gazy vstoupit a pracovat vyšetřovacím týmům, které by z pověření orgánů OSN sbíraly možné důkazy ohledně údajného páchání genocidy na Palestincích, z něhož Izrael vinila Jihoafrická republika a Izrael to odmítal.^[484]

Několikrát se stalo, že radikální Izraelci (např. z řad izraelských osadníků v Západním břehu Jordánu) blokovali konvoje humanitární pomoci pro Palestince a v některých případech náklad zničili.^[485][486]

Během zahájení pozemních vojenských operací Izraele v Rafahu v květnu 2024 byly dočasně uzavřeny hraniční přechody Kerem Šalom (mezi Izraelem a Pásmem Gazy) a Rafah (mezi Egyptem a Pásmem Gazy), což zastavilo přísun humanitární pomoci.^[487] Americká diplomacie následně intenzivně jednala s Egyptem, který odmítal vpustit humanitární pomoc do Pásma Gazy přes hraniční přechod Rafah, dokud bude na druhé straně izraelská armáda. Joe Biden ke konci května se svým egyptským protějškem Abdal Fattáhem Sísím dojednal dočasné povolení Egypta na dodávky humanitární pomoci od OSN.^[488] Šéf egyptské humanitární organizace Červený půlměsíc uvedl, že před touto dohodou v Egyptě stály některé kamiony s humanitární pomocí až dva měsíce, a situace se ještě zhoršila právě po uzavření hraničního přechodu Rafah na začátku května. Potraviny se tak kazily a velké množství z nich se muselo rozprodat již v Egyptě, aby se nemusely zcela vyhodit.^[489] Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) ke konci května 2024 uvedl, že od chvíle, kdy Izrael zahájil vojenskou operaci v Rafahu, poklesl objem humanitární pomoci dopravované do Pásma Gazy o dvě třetiny.^[490]

Podle expertů z webu FEWS NET (Famine Early Warning Systems Network), který založila Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj a funguje jako varovací systém před hladomory, v červnu vypukl na severu Pásma Gazy hladomor, kvůli válce ale chyběl dostatek dat pro jeho oficiální vyhlášení (hladomor navíc obvykle vyhlašují postižené státy).^[491]

Šéf Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus v červnu 2024 uvedl, že „značná část obyvatel Gazy nyní čelí katastrofálnímu hladu a podmínkám podobným hladomoru.“ Potvrdil sice nárůst dodávané pomoci, ale kritizoval její distribuci. Dodal, že u více než 8000 dětí mladších pěti let byla diagnostikována a léčena akutní podvýživa, včetně 1600 dětí s těžkou akutní podvýživou.^[492]

V polovině června 2024 zavedla izraelská armáda v části jihu Pásma Gazy tzv. taktické přestávky v bojích. Armáda při nich každý den na 11 hodin pozastavila vojenské operace, aby usnadnila dodávky humanitární pomoci. Izraelský tisk uvedl, že tak armáda učinila bez vědomí vlády. Rozhodnutí armády kritizovali někteří krajně pravicoví ministři.^[493]

V červenci 2024 Izrael oznámil, že začal obnovovat část energetické infrastruktury v Pásmu Gazy poškozenou válkou, a to s cílem navýšit výkon odsolovací stanice pro dodávky pitné vody v Pásmu Gazy. Krok zkritizoval krajně pravicový ministr financí Becal'el Smotričm, který nechtěl, aby Pásmo Gazy během války obnovoval Izrael.^[494] Ve stejné době ale mezinárodní charitativní organizace Oxfam zveřejnila zprávu, v níž uvedla, že Izrael systematicky odpírá Palestincům v Gaze vodu, ničí vodní zdroje i čističky odpadních vod. Izrael podle zprávy od začátku války zničil sedmdesát procent kalových čerpadel a všechny čistírny odpadních vod. Dostupnost vody v Pásmu Gazy v důsledku klesla o 94 % oproti předválečné době.^[495]

V červnu 2024 organizace Lékaři pro lidská práva – Izrael předala Nejvyššímu soudu petici pro zajištění pravidelné lékařské přepravy zraněných a nemocných osob z Pásma Gazy do nemocnic v zahraničí (zejména do Egypta). Od začátku války do května 2024 bylo přes hraniční přechod Rafah do Egypta převezeno celkem 4895 zraněných Palestinců. V květnu byl ale po ofenzívě Izraele v Rafahu hraniční přechod uzavřen. Další přesun proběhl na konci června. Na konci července mělo dojít k převozu 150 zraněných dětí, ale Netanjahu jejich převoz na poslední chvíli zrušil. Nejvyšší soud následně přikázal vládě do týdne vypracovat systém převozu pacientů.^[496]

V polovině července 2024 byl ve vzorku z odpadních vod v Pásmu Gazy objeven poliovirus, tedy virus způsobující dětskou obrnu. Vzorky testovaly úřady v Gaze ve spolupráci s Dětským fondem OSN (UNICEF). Nález potvrdila Světová zdravotnická organizace (WHO).^[497] Izraelská armáda v reakci oznámila, že začne nabízet posilující vakcínu proti dětské obrně svým vojákům sloužícím v Pásmu Gazy.^[498] Koncem července Ministerstvo zdravotnictví Pásma Gazy vyhlásilo na území epidemii dětské obrny.^[499] Případy byly hlášeny poprvé po dvaceti pěti letech. Důvodem šíření byly válkou zničené kanalizace a čističky odpadních vod a také pokles očkovaných.^[500] Světová zdravotnická organizace následně slíbila dodání milionu vakcín.^[501] Koncem srpna izraelské Ministerstvo obrany povolilo vjezd konvoje UNICEF s vakcínami proti dětské obrně do Pásma Gazy. Vakcíny měly vystačit pro 1,2 milionu osob.^[502] Izraelská armáda a Hamás se následně dohodly na třech místně i časově omezených přestávkách v bojích, aby mohla proběhnout řízená očkovací kampaň.^[503]

V důsledku války byli obyvatelé Pásma Gazy ohroženi také infekčními nemocemi. Kvůli kolapsu základních služeb a rostoucím teplotám na jaře 2024 se začaly šířit infekce hepatitidy A, kožních chorob, střevních a žaludečních potíží. V ulicích se nahromadily desetitisíce tun odpadu, které ve vysokých teplotách rychle hnily a následně se v nich množili potkani a mouchy, kteří jsou přenašeči infekčních nemocí. Čisté vody byl přitom kritický nedostatek.^[504]

V říjnu 2024 vyšla v deníku The New York Times investigativní reportáž popisující svědectví šedesáti dobrovolných amerických lékařů a členů zdravotnického personálu, kteří působili v Pásmu Gazy během války Izraele s Hamásem. Z nich 44 vypovědělo, že se setkalo s opakujícími se případy dětských obětí, které byly střeleny do hlavy. Téměř všichni měli pacienty trpící podvýživou. Přes padesát z nich pozorovalo u dětí výrazné psychické trauma a sebevražedné myšlenky. 25 z respondentů potvrdilo, že během jejich služby viděli případy úmrtí novorozenců a kojenců z důvodu podvýživy nebo infekčních chorob. Téměř všichni se také setkali s nedostatkem zdravotnického materiálu a hygienických pomůcek.^[505]

V říjnu 2024 zaslali ministři Spojených států amerických Antony Blinken a Lloyd Austin dopis izraelské vládě, ve kterém požadovali, aby do jednoho měsíce Izrael zajistil zlepšení dodávek humanitární pomoci do Pásma Gazy. V opačném případě pohrozili, že USA omezí dodávky zbraní. Důvodem bylo, že kvůli izraelským restrikcím v předcházejících měsících došlo k omezení dodávek humanitární pomoci až o polovinu.^[506] Izrael ihned reagoval vpuštěním padesáti kamionů s humanitární pomocí do Pásma Gazy.^[507] V polovině listopadu podle izraelských dat byly vpuštěné dodávky humanitární pomoci do Pásma Gazy nejnižší od prosince 2023. Podle humanitárních agentur jen v říjnu 2024 Izrael odmítl schválit vjezd 58 % konvojů s pomocí. Kvůli všeobecnému nedostatku v samotném Pásmu Gazy pak razantně vzrostly ceny potravin. Navíc část humanitární pomoci byla na území rozkradena ozbrojenými gangy a Hamásem.^[508] Americké ministerstvo zahraničí přesto potvrdilo, že v dodávkách zbraní se bude pokračovat. Humanitární organizace poté upozornily na to, že Izrael splnil jen čtyři z devatenácti podmínek, které USA stanovily.^[509]

Organizace jako Lékaři bez hranic, Červený kříž a společné prohlášení UNICEF, Světové zdravotnické organizace, Rozvojového programu OSN, Populačního fondu OSN a Světového potravinového programu varovaly před strašlivým humanitárním kolapsem.^{[510][511][512]}

Podle analýzy satelitního centra OSN (UNOSAT) zveřejněné na konci září 2024 Izrael během války způsobil poškození či zničení více než 163 tisíc budov v Pásmu Gazy. Tj. zhruba dvě třetiny budov v Pásmu Gazy utrpěly nejméně poškození. Zcela zničených domů bylo asi 52 tisíc, vážně poškozených 19 tisíc, přes 56 tisíc středně a u dalších 35 tisíc byla míra poškození nejistá.^[513] K srpnu 2024 bylo zničeno 67 % vodovodní infrastruktury a čističek.^[514] K září 2024 bylo zničeno 70 % ze 400 gazských škol.^[515] Již v květnu 2024 gazské úřady hlásily, že Izrael zasáhl 31 z 36 nemocnic. Minimálně polovina byla zničena a tím vyřazena z provozu. V Pásmu Gazy bylo současně zaznamenáno přes 400 útoků na zdravotnická zařízení.^[516] Podle odhadů OSN ze září 2024 bylo také poškozeno 67 % zemědělské půdy.^[517] K dubnu 2024 došlo dále ke zničení jedné ze dvou požárních stanic, 8 z 11 policejních stanic a všech šesti radnic. Zničena byla také polovina pozemních komunikací a elektrické rozvodné sítě.^[518] OSN odhadla v květnu 2024 náklady na rekonstrukci pásma na 40 až 50 mld. dolarů.^[519]

V Pásmu působí technické jednotky izraelské armády zaměřené pouze na demolice budov.^[520] Během tvorby nárazníkového pásma v rozsahu 1 km od hranic Pásma byly v tomto pásmu zdemolovány všechny budovy, kterých bylo více než 3 tis.^[521] Podobně během tvorby Necarimského koridoru a nárazníkového pásma kolem něj bylo zdemolováno 750 budov, včetně Univerzity Israa a justičního paláce. Nemocnice Palestinsko-Tureckého přátelství, specializovaná na léčbu rakoviny, je používána jako vojenská základna.^[183]

Hamás i izraelská armáda byly během války obviněny z několika válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, případně až genocidy.^[522] Rada bezpečnosti OSN identifikovala jasné důkazy o válečných zločinech spáchaných jak Izraelskými obrannými silami, tak Hamásem.^[523] Podle komise OSN pro izraelsko-palestinský konflikt existovaly jasné důkazy o tom, že válečné zločiny mohly být během války spáchány.^[524][525]

Vzhledem k disproporčnosti konfliktu byla většina zločinů spojených s Hamásem hlášena v říjnu 2023, zatímco obvinění vůči Izraeli byla spojena zejména s rokem 2024 a jeho ofenzivou v Pásmu Gazy.

V lednu 2024 projednal Mezinárodní soudní dvůr v Haagu žalobu Jihoafrické republiky na Izrael, ve které byl obviněn z páchání genocidy vůči Palestincům. Dne 26. ledna soud předběžným opatřením nařídil Izraeli, aby učinil veškeré kroky k zabránění genocidy a aby zlepšil humanitární situaci v Gaze. Soudkyně Joan Donoghueová navíc uvedla, že některá tvrzení Jihoafrické republiky jsou „věrohodná“. Soudkyně dodala: „Soud se domnívá, že existuje reálné a bezprostřední riziko, že než soud vydá konečné rozhodnutí, bude způsobena nenapravitelná újma na právech, která soud shledal jako hodnověrná.“ Benjamin Netanjahu podle listu The Times of Israel nařídil členům svého kabinetu, aby se zdrželi reakce na předběžné rozhodnutí soudu. On sám prohlásil, že tvrzení, že „Izrael páchá genocidu na Palestincích, je nejen nepravdivé, ale i pobuřující“.^[526] V březnu 2024 irský ministr zahraničí Micheál Martin uvedl, že se Irsko přidá k žalobě Jihoafrické republiky.^[527] V květnu 2024 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu nařídil Izraeli zastavit vojenskou ofenzivu ve městě Rafah a otevřít hraniční přechod Rafah pro neomezený přísun humanitární pomoci. Izrael měl také umožnit do Pásma Gazy přístup vyšetřovacímu týmu, který by se zabýval sběrem důkazů v případu údajného páchání genocidy na Palestincích.^[528]

Dne 20. května 2024 hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan oznámil, že požádal o vydání zatykačů na lídry Hamásu a Izraele. Lídr Hamásu v Pásmu Gazy Jahjá Sinvár, šéf vojenského křídla Hamásu Muhammad Dajf, šéf politického křídla Hamásu Ismáíl Haníja, izraelský premiér Benjamin Netanjahu a izraelský ministr obrany Jo'av Galant podle prokurátora nesou odpovědnost za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané v Pásmu Gazy a v Izraeli.^[529][530] Vyšetřování v případu „Palestina“ probíhalo již od roku 2021 a zahrnovalo období od Operace ochranné ostří (2014). Od téže doby prováděl Izrael podle investigativní reportáže britských a izraelských novinářů špionáž v ICC.^[531][532]

V prosinci 2023 v předvečer mezinárodního Dne lidských práv zveřejnila Mezinárodní federace novinářů seznam 94 novinářů a pracovníků médií, kteří byli v roce 2023 zabiti v souvislosti s jejich prací. Drtivá většina zabitých novinářů (68) připadala na válku Izraele s Hamásem. Šlo o 61 palestinských novinářů zabitých v Pásmu Gazy, o 4 izraelské novináře zabité během útoků Hamásu na hudební festival Supernova a na kibuci Nahal Oz a Kfar Aza, o 3 libanonské novináře zabité Izraelem nedaleko společné hranice obou zemí. Tento konflikt tak byl pro pracovníky médií nejsmrtelnější za více než 30 let, kdy Mezinárodní federace novinářů monitoruje oběti z řad novinářů.^[533][534]

K dubnu 2024 se počet zabitých novinářů během konfliktu zvýšil na 109. Z nich bylo 102 Palestinců, 4 Izraelci a 3 Libanonci.^[535] Podle Výboru na ochranu novinářů nejméně ve třech případech Izrael novináře zabil cíleně.^[536] V květnu 2024 udělilo UNESCO palestinským novinářům pokrývajícím válku výroční novinářskou cenu Guillermo Cano World Press Freedom Prize. Cenu převzal předseda palestinského novinářského syndikátu Nasser Abu Baker.^[537][538]

Útok Hamásu na Izrael z října 2023 byl Vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území i dalšími označen za porušení mezinárodního práva (vraždy, znásilnění a únos civilistů včetně žen a dětí).^[539]

Podle izraelských vojenských forenzních týmů, svědectví očitých svědků a nahlášených fotografických, dokumentárních a video důkazů militanti Hamásu znásilňovali, napadali a mrzačili izraelské ženy a dívky během útoků na Izrael dne 7. října 2023.^[540] Vojenský personál oznámil, že těla obětí útoků ze 7. října vykazovala četné známky znásilnění a „vážná stádia zneužívání“. Hamas byl obviněn z genderově podmíněného násilí, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.^[541][542]

Ze strany Hamásu došlo k porušení Ženevské úmluvy i Římského statutu (používání civilistů jako živých štítů).^[543] Porušením mezinárodního práva bylo i využívání škol a nemocnic jako základen a de facto živých štítů.^[544]

Hamás také při útoku raboval v několika kibucích a na festivalu Nova.^[545] Podle videí zveřejněných serverem Times of Israel rabování v kibucu Be'eri provedli palestinští civilisté, kteří dorazili do kibucu poté, co ozbrojenci militantního Hamásu ukradli zemědělské vybavení, motorky a televizory.^[546]

Ve zprávě expertní komise OSN z června 2024 je Hamás obviňován z masového zabíjení ve veřejných krytech, kterého se dopustil během svého útoku 7. října 2023, což naznačuje, že... příslušníci Hamásu jednali podle předem daných operačních pokynů. Příslušníci Hamásu... úmyslně zabíjeli, zraňovali, týrali rukojmí, brali rukojmí a páchali sexuální a genderově podmíněné násilí. Komise dále uvedla, že... našla významné důkazy o znesvěcování mrtvol, včetně sexualizovaného znesvěcení, stínání hlav, tržných ran, pálení, oddělování částí těl a svlékání. Ženy byly vystaveny genderově podmíněnému násilí během své popravy nebo únosu. Ženy a ženská těla byly použity jako vítězné trofeje mužskými pachateli, uvádí se ve zprávě. Mnoho dětí, které byly svědky zabíjení svých příbuzných, bylo také natáčeno pro propagandistické účely, přičemž komise shledala, že... je obzvláště nehorázné, že se děti staly cílem únosů. Podle zprávy... existují přesvědčivé důkazy, že rukojmí čelí v Gaze sexuálnímu zneužívání. Hamás na obvinění nereagoval.^[547][548]

 

 

Izraelská armáda a vláda byly obviněny z porušení mezinárodního práva a páchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy. Stejně jako proti Hamásu vznesla obvinění OSN i různé humanitární organizace.^[549][550] Podle webu Alarm zabila izraelská armáda v Gaze za tři měsíce víc civilistů než ruská armáda na Ukrajině za skoro dva roky.^[551]

Obětí náletů a ofenzivy Izraele byly vedle ozbrojenců také zdravotníci, civilisté (včetně žen a dětí), novináři nebo humanitární pracovníci.^[552][553] Došlo tím k porušení Ženevských úmluv.^[554]

V říjnu 2023 vydala izraelská armáda příkaz k evakuaci 1,1 milionu lidí ze severu Pásma Gazy, což někteří diplomaté označili jako násilný přesun, čímž se Izrael údajně dopustil válečného zločinu.^[555]

Během izraelské ofenzivy došlo rovněž k poškození a zničení až 80 % budov ve městě Gaze a k 50 % v celém Pásmu Gazy. Více než 1,9 milionu lidí, tedy kolem 85 % všech obyvatel Gazy, bylo takto vyhnáno ze svých domovů.^[556]

Izrael byl také OSN kritizován za blokádu přísunu potravin, vody, paliv a elektřiny.^[557] A dále také z uplatňování principu kolektivní viny.^{[558][559][560]}

Podle Světového potravinového programu (WFP) trpělo v prosinci 2023 extrémním hladem 25 % rodin v Gaze a u tisíců dětí byla diagnostikována podvýživa.^[551] V polovině prosince OSN odhadovala, že okolo 90 % obyvatel Gazy má zajištěno méně než jedno jídlo denně.^[561]

V lednu 2024 byl Izrael Jihoafrickou republikou obviněn z páchání genocidy. Případem se zabývá Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Ke konci března 2024 zvláštní zpravodajka OSN pro okupovaná palestinská území Francesca Albanese uvedla, že činy Izraele splňují kritéria označující páchání zločinu genocidy vůči Palestincům v Pásmu Gazy. Podle Albanese Izrael použil „humanitární kamufláž“, aby zakryl svou „genocidní kampaň“. Izrael obvinění odmítl.^[562]

Izrael byl rovněž kritizován za nakládání s palestinskými zajatci, které držel bez soudu v údajně otřesných podmínkách.^[563][564]

V neposlední řadě byl Izrael obviněn z cíleného ničení životního prostředí Pásma Gazy. Všechna obvinění ovšem odmítal.^[565][566]

Ve zprávě expertní komise OSN z června 2024 byly Izrael a IOS viněny z... rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu v Gaze. Izraelská armáda je viněna ze zločinů jako je vražda, pronásledování na základě pohlaví, mučení a nelidské zacházení. Dále je viněna ze zločinu vyhlazování, hladovění jako způsobu vedení války. Obrovské množství civilních obětí v Gaze a rozsáhlé ničení civilních objektů a infrastruktury byly nevyhnutelným důsledkem strategie prováděné s úmyslem způsobit maximální škody, bez ohledu na principy rozlišování, proporcionality a adekvátních preventivních opatření, píše se ve zprávě. Během akcí Západním břehu Jordánu se IOS, podle zprávy dopustily... sexuálního násilí, mučení a nelidského nebo krutého zacházení a urážek osobní důstojnosti, což jsou všechno válečné zločiny. Izraelská vláda a ozbrojené síly umožnily, podporovaly a podněcovaly kampaň násilí osadníků proti palestinským komunitám na tomto území, tvrdí dále zpráva. Izrael označil obvinění za... nehorázná a která se... pobuřujícím a odporným způsobem pokoušejí načrtnout falešnou rovnítko mezi vojáky IOS a teroristy Hamásu.^[567][568]

 

Reakce států a mezinárodních organizací zveřejněné ihned po teroristickém útoku Hamásu na Izrael ze 7. října 2023 byly zejména odsouzením činu Hamásu. Arabské země volaly po zdrženlivosti, zatímco Západ vyjadřoval Izraeli podporu při obraně země. Írán, tradiční spojenec šíitských islamistů, vyjádřil z teroristického činu potěšení.

Během následné války mezi Izraelem a Hamásem se ovšem podpora Izraele na mezinárodním poli začala snižovat, a to zejména od jara 2024, kdy na území Pásma Gazy začala propukat vážná humanitární krize. Postup Izraele postupně několikrát odsoudilo OSN, Evropská unie i jednotlivé země celého světa. Některé země (jako Česko, Rakousko nebo Maďarsko) však zůstávaly spojencem Izraele i v mezinárodních organizacích. Jiné, jako například Spojené státy americké, zůstávaly jasným izraelským spojencem na poli zbrojení a hlasování v Radě bezpečnosti OSN, i když ho diplomaticky kritizovaly za jeho postup v Pásmu Gazy.^[569][570]

Na Summitu EU v březnu 2024 jednohlasně vyzvali šéfové států a vlád členských zemí EU k okamžité humanitární pauze vedoucí k udržitelnému příměří v Pásmu Gazy. Šlo o první jednomyslné rozhodnutí EU od vypuknutí války.^[571] V březnu 2024 Rada bezpečnosti OSN poprvé od vypuknutí války přijala rezoluci vyzývající k okamžitému příměří.^[572] Valné shromáždění OSN většinově přijalo dne 10. května 2024 rezoluci, podle níž by se Palestina měla stát plnohodnotným členem organizace.^[573]

Dne 28. května 2024 Irsko, Norsko a Španělsko uznaly Stát Palestina.^[574][575] O uznání se v téže době začalo mluvit také ve Slovinsku, na Maltě a v Belgii.^[576] Během června 2024 samostatnost Palestiny dále uznaly Slovinsko a Arménie.^[577][578]

Česká zahraniční politika podporovala Izrael coby svého strategického partnera. Česko hlasovalo ve Valném shromáždění OSN stejně jako Izrael a odmítlo řadu rezolucí vyzývajících k příměří. Stejně tak Česko hlasovalo proti rezoluci vyzývající Radu OSN k přijetí státu Palestina mezi stálé členy OSN. Všechny rezoluce i přes záporné stanovisko Česka byly přijaty. Ministryně obrany Černochová se kriticky vyjadřovala k postupu OSN, a poté, kdy Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vydal nařízení k zastavení ofenzivy Izraele v Rafahu a prokurátor Mezinárodního trestního soudu v Haagu požádal o zatykač na představitele Hamásu, ale také na vládní představitele Izraele, kritizoval premiér Petr Fiala i rozhodnutí mezinárodních soudů.^[579][580]

 

 

V mnoha městech po celém světě se konaly demonstrace na podporu Izraele i Palestiny.^[581][582]

Útok Hamásu na Izrael z října 2023 vedl k výraznému propadu podpory veřejnosti pro vládu Netanjahua.^[583] Podle prvních průzkumů ještě z roku 2023 téměř polovina izraelských respondentů preferovala vyjednání propuštění rukojmích před zničením Hamásu.^[584] Právě otázka vyjednání propuštění rukojmích se stala klíčovou v masových demonstracích v Tel Avivu a dalších městech Izraele, během kterých demonstranti vyzývali vládu k orientaci na rukojmí spíše než na zničení Hamásu. Postupně se přidával také apel na podání demise vlády a předčasné volby.^{[585][586][587][588]}

Vedle protivládních protestů se ale konaly také pravidelné demonstrace proti humanitární pomoci Palestincům v Pásmu Gazy. Ke konci prosince 2023 izraelští demonstranti blokovali konvoj humanitární pomoci u přechodu Kerem Šalom.^[589] Během následujících měsíců se opakovaly další a další protesty proti dodávání humanitární pomoci (včetně blokád a ničení nákladu). Řadu z nich vedly rodiny izraelských rukojmích.^{[590][591][592]} V květnu byli zadrženi čtyři Izraelci během ničení nákladu humanitární pomoci u hraničního přechodu na Západním břehu Jordánu.^[593]

Dne 9. června 2024 Binjamin Ganc (Státní tábor) opustil izraelský válečný kabinet. Učinil tak po vypršení ultimáta, které v květnu dal premiérovi Netanjahuovi k představení kroků k ukončení války. Zároveň Netanjahua vyzval ke stanovení data předčasných voleb. Premiér byl podle Gance překážkou vítězství ve válce proti Hamásu.^[594] Válečný kabinet opustil také Gadi Eizenkot (Státní tábor), který v něm měl roli pozorovatele.^[595] Dne 17. června 2024 premiér Netanjahu válečný kabinet rozpustil.^[596]

Na konci června 2024 potvrdil Nejvyšší soud Izraele svůj dřívější verdikt z roku 2017, který označil výjimku pro odvod ultraortodoxních židů (charedim) do armády za ilegální. Nejvyšší soud tak nařídil, že vláda musí povolat ultraortodoxní židovské studenty do armády. Charedim měli v zemi výjimku z branné služby od založení Izraele v roce 1948 (tehdy jich bylo 5 %, přičemž v roce 2024 tvořili již 13 % populace). Rozsudek soudu zkritizoval Likud i jeho krajně pravicoví vládní partneři, kteří se často opírali o hlasy ultraortodoxních židů.^[597] Vynesení rozsudku vyvolalo davové protesty charedim. Na konci června při protestech tisíců charedim například došlo ke střetům s policií a k napadení vozu s ministrem Jicchakem Goldknopfem, který předsedal ultraortodxní straně Agudat Jisra'el.^[598]

 

 

Protestu na podporu Palestiny v Londýně, který vyrazil od Hyde Parku směrem k americké ambasádě, se 11. listopadu 2023 zúčastnilo přibližně 300 tisíc lidí.^[599] Britská ministryně vnitra Suella Bravermanová označila propalestinské protesty za „pochody nenávisti“ a obvinila londýnskou metropolitní policii ze vstřícnosti k demonstrantům. Premiér Rishi Sunak ji kvůli jejím výrokům odvolal z kabinetu. Předseda britské Labouristické strany Keir Starmer pro svůj proizraelský postoj musel čelit kritice ze strany některých členů své vlastní strany.^[600]

Protesty a blokády postihly zbrojařské firmy ve Spojených státech a Spojeném království, které během války v Gaze dodávaly zbraně Izraeli, včetně Lockheed Martin,^[601] General Dynamics,^[602] Textron,^[603] Boeing,^[604] Raytheon Technologies a Northrop Grumman.^[605] Dne 10. listopadu 2023 odboráři v Rochesteru v Kentu zablokovali vchody do továrny BAE Systems, která vyráběla součástky do izraelských vojenských letadel.^[606]

 

Dne 13. listopadu 2023 podala americká organizace Center for Constitutional Rights jménem Palestinců ve Spojených státech a v Gaze u federálního soudu žalobu na administrativu prezidenta Bidena a obvinila ho ze spoluúčasti na genocidě Palestinců v Pásmu Gazy.^[608][609]

Podle článku zpravodajského serveru iDnes.cz z května 2024 docházelo v arabských zemích k potírání demonstrací souvisejících s válkou Izraele s Hamásem, a to z důvodu obavy z přelivu demonstrací do protistátních. Například v Jordánsku takto policisté v březnu rozehnali shromáždění před izraelskou ambasádou v Ammánu. Jordánská média naznačovala, že palestinské hnutí Hamás a jordánské islamistické skupiny se snaží zatáhnout jordánskou veřejnost do války v Pásmu Gazy. Dále marocký soud poslal v březnu na pět let do vězení propalestinského aktivistu Abdula Rahmana Zankada za jeho kritika normalizace vztahů Maroka s Izraelem. Maroko tím dalo jasně najevo, že nehodlá ohrozit tzv. Abrahámovské dohody z roku 2020. V egyptské Káhiře došlo v dubnu 2024 k zatčení čtrnácti aktivistů. Podle jejich obhájce se režim bál, že propalestinské demonstrace přerostou do dalšího arabského jara.^[610]

Artists4Ceasefire je neformální skupina herců, filmařů a dalších umělců usilujících o okamžité a trvalé příměří v Gaze.^[611] Hlásí se k nim například Billie Eilish, Bradley Cooper, Tom Hardy, Kirsten Dunstová, Viggo Mortensen, Richard Gere, Cate Blanchettová, Annie Lennox, Selena Gomezová, Milla Jovovich, Ben Affleck, John Cusack nebo Joaquin Phoenix.^[612][613] V Česku se k nim přihlásil například písničkář Tomáš Klus.^[614]

Průzkum agentury Median pro CNN Prima News v listopadu 2023 ukázal, že ofenzivu Izraele schvalovala bez výhrad třetina Čechů. Se silnými odvetnými opatřeními i za cenu civilních obětí souhlasili zejména zástupci vládních stran, podporovatelé Petra Pavla a neparlamentní opozice^[615]

Průzkum agentury Median pro institut CEDMO v lednu 2024 ukázal, že 39,6 % Čechů schvalovalo úroveň české podpory Izraele ve válce v Gaze, 5,1 % dotázaných si myslelo, že Česko nepodporuje Izrael dostatečně, 21,2 % dotázaných bylo názoru, že Česko podporuje Izrael příliš moc, a 34,1 % respondentů na otázku neodpovědělo. Izrael častěji podporovali muži, voliči vládních stran a vysokoškolsky vzdělaní lidé.^[616]

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z února 2024 dvě pětiny respondentů kladlo odpovědnost za vznik a vystupňování tohoto konfliktu mezi Izraelem a Palestinci na obě znesvářené strany rovným dílem. Jen Palestincům připisuje hlavní díl viny 22 procent respondentů, naopak Izraeli šest procent. Více než pětina neměla na věc žádný názor. Desetina se domnívala, že za konflikt může někdo jiný.^[617]

V únoru 2024 podepsalo více než 80 českých osobností otevřený dopis vládě ČR. Kritický dopis nesl název „Výzva ke změně postoje české vlády ke krizi na Blízkém východě“.^[618][619]

 

 

 

Brzy po vypuknutí války se objevilo pnutí na kampusech amerických vysokých škol, kde proti sobě vystupovali aktivisti kritizující postup Izraele v Pásmu Gazy včetně obvinění z páchání genocidy a způsobení humanitární krize, a také aktivisti obviňující protestující z antisemitismu. V říjnu 2023 vydali palestinští studenti Harvardovy univerzity v Bostonu prohlášení, ve kterém uvedli, že za válku je odpovědný stát Izrael. Tento dokument podepsalo 4000 studentů. Vedení univerzity se od prohlášení distancovalo.^[620] K dalšímu vyhrocení v areálech amerických univerzit došlo v dubnu 2024 Kolumbijská univerzita například zrušila kvůli protestům přednášky, dále došlo k zatýkání desítek osob na Newyorské univerzitě a Yaleově univerzitě, kde se protestů účastnily stovky studentů a studentek. Harvardova univerzita byla uzavřena pro veřejnost.^[621]

Od začátku konfliktu v Pásmu Gazy část studentů žádala své univerzity, aby přerušily kontakty s izraelskými vysokými školami a vědeckými středisky. V druhé polovině dubna 2024 Joe Biden varoval v poselství, které zveřejnil v předvečer židovského svátku Pesach před nárůstem antisemitismu na univerzitách.^[622] Celkem bylo od 18. dubna do 4. června policií zadrženo 3100 studentů protestujících na amerických kampusech. Protesty se konaly na 70 vysokých školách nejméně v 30 státech USA. Šlo o největší studentské protesty od protestů z roku 1969 proti válce ve Vietnamu.^[623]

Studentské protesty se koncem dubna 2024 rozšířily také do dalších zemí. Například v areálu pařížské Sorbonny zasahovala policie proti stovce propalestinských demonstrantů, kteří svým protestem vyjadřovali také solidaritu americkým studentům.^[624] V Paříži policisté zasahovali také proti okupačnímu protestu studentů Pařížského institutu politických věd.^[625] Solidární studentské protesty se dále konaly v několika městech Spojeného království (v Londýně, Manchesteru, Bristolu Leedsu nebo Newcastelu).^[626] Na irské Trinity College Dublin v květnu 2024 skončil pětidenní protest, poté, co univerzita uvedla, že „se odpoutá od investic do izraelských společností, které působí na okupovaném palestinském území a jsou kvůli tomu zařazeny na černou listinu OSN“.^[627] V Nizozemsku došlo v téže době k zatýkání propalestinských studentů, a to při vyklízení jejich tábora na Amsterdamské univerzitě policií.^[628]

Mediální pokrytí válečného konfliktu mezi Izraelem a Hamásem se od počátku věnovala celá škála médií od tradičních mediálních domů až po osobní účty na sociálních sítích jako jsou Facebook, Instagram, Telegram, TikTok, X a další. Součástí pokrytí jsou nejen nestranné informace, ale i šíření zavádějících informací, propagandy a hoaxů, dezinformací či fake news. Zatímco účty Hamásu byly na většině sociálních sítí zablokovány, významnou pozornost si získali tvůrci obsahu žijící přímo v Gaze a dokumentující svou osobní zkušenost s konfliktem.

Vlády Izraele a Egypta již na začátku války zakázaly zahraničním novinářům vstup do Pásma Gazy, čímž podle kritiků zamezily možnosti nezávislého ověřování informací. Zahraniční novináři napsali během války řadu otevřených dopisů. Například v únoru 2024 55 novinářů podepsalo otevřený dopis, který vlády vyzval k otevření hranic pro novináře.^[629] V červenci 2024 70 mediálních organizací (včetně Associated Press, Agence France-Presse, BBC, CNN, The Guardian, The New York Times a The Washington Post) napsalo představitelům Izraele otevřený dopis, ve kterém žádalo o zpřístupnění Pásma Gazy pro novináře.^[630] Již v lednu 2024 Nejvyšší soud Izraele dal zapravdu izraelskému ministerstvu obrany s tím, že vpuštění zahraničních novinářů do Pásma Gazy je z bezpečnostního hlediska v rámci jejich ochrany příliš riskantní.^[631] Během války bylo několik zahraničních novinářů vpuštěno do Pásma Gazy, nicméně byly pod neustálým dohledem izraelské armády a byly jim ukázány jen vybrané lokality. Podle kritiků izraelský zákaz vedl k šíření hoaxů, misinformací a dezinformací.^[632]

I kvůli špatné možnosti zprávy ověřovat docházelo v zahraničních médiích k excesům, kdy v některých případech byly publikovány neověřené zprávy.^[633] Současně některá média (například americká CNN nebo většina českých médií včetně veřejnoprávní České televize) zveřejňovala zprávy jednostranně nebo neeticky.^{[634][635][636][637]} Podle Global voices... vyjadřují čeští politici i česká média neochvějnou podporu Izraeli a izraelskému lidu. Tato podpora přetrvává i přes izraelskou reakci na Gazu, která v podstatě decimuje civilní obyvatelstvo. Postoj politiků se odráží i v českých médiích, včetně těch veřejnoprávních. Podle propalestinských aktivistů je problémem, že v případě podpory Palestinců... média mají tendenci označovat podporu Palestiny za podporu Hamásu a terorismu, když o ní informují.^[638]

V dubnu 2024 izraelský parlament schválil zákon umožňující zakázání zahraničních médií v případě, že budou vyhodnocena jako riziko pro bezpečnostní situaci v Izraeli. V květnu se izraelská vláda shodla na zákazu televizní stanice Al-Džazíra.^[639][640]

Odborníci z projektu Bellingcat, think tanku Atlantic Council nebo Kalifornské univerzity v Berkeley od počátku konfliktu upozorňovali, že příval virálních dezinformací spojených s válkou byl bezprecedentní. Podle nich převažovala tradiční praktika sdílení reálných fotografií nebo videí a jejich zasazování do vymyšlených kontextů. V menší míře byly používány také obrázky vytvořené umělou inteligencí s cílem rozšířit pochyby o tom, co je pravé. Podle expertů šíření dezinformací napomohla délka izraelsko-palestinského konfliktu, která historicky vytvořila názorově silně vyhraněné polarizované skupiny.^[641]

Sociální sítě X (dříve Twitter), Telegram, Meta či TikTok byly kritizovány za nízkou míru regulace a potlačování falešných účtů či reálných účtů dezinformátorů šířících protipalestinské a protiizraelské či protižidovské narativy. Šířily se zprávy bagatelizující násilí během útoku Hamásu v Izraeli 7. října či míru utrpení palestinského obyvatelstva během izraelských útoků.^[642] Objevila se videa projevů některých státníků opatřená titulky, které neodpovídaly skutečnému projevu a využívaly neznalost daného jazyka mezi studujícími (např. ruštiny, korejštiny, arabštiny či perštiny).^[643]

 

Izraelské ministerstvo zpravodajských služeb v reakci vypracovalo dokument doporučující nucené vysídlení Palestinců z Pásma Gazy, kterých zda žije asi 2,3 milionu, do Egypta, na Sinajský poloostrov. Dokument upozorňuje na předpokládané obtíže mezinárodního schválení, ale vyhnání ospravedlňuje jako řešení problému uprchlíků hledajících úkryt před válkou. Informaci přinesl server The Times of Israel. Palestinci plán odmítají, stejně jako Egypt. Izraelská vláda význam dokumentu snižuje, premiér Benjamin Netanjahu tvrdí, že materiál představuje „počáteční úvahy“ týkající se této otázky, kterými se teď úřady nezabývají.^[644]

Izraelský ministr obrany Jo'av Galant v lednu 2024 nastínil plán vývoje poválečného Pásma Gazy, které si měli spravovat Palestinci, ovšem za přítomnosti izraelské armády. Plán měl čtyři zásadní podmínky: 1) Izrael si zachová dohled nad civilní vládou Pásma Gazy a bude kontrolovat dovoz, 2) mezinárodní speciální jednotka, vedená USA v partnerství s evropskými a umírněnými arabskými státy, převezme odpovědnost za řízení veřejných služeb a ekonomickou obnovu, 3) Egypt převezme odpovědnost za svůj hraniční přechod a bude spolupracovat s Izraelem a 4) samospráva Pásma Gazy bude zachována v předválečném rozsahu, její členové ale nebudou moci být napojeni na Hamás. Současně Izrael požadoval zrušení úřadu UNRWA a neplánoval do správy Gazy zapojovat představitele palestinské autonomie.^[645]

V únoru 2024 byl představen plán premiéra Netanjahua (šlo o dokončený plán nastíněný Galantem). Izrael by podle něj udržoval bezpečnostní kontrolu nad veškerým územím západně od řeky Jordán, tedy včetně okupovaného Západního břehu a Pásma Gazy. V Pásmu Gazy by vznikla civilní samospráva prostřednictvím nespecifikovaných „nezávislých palestinských zástupců“. Silnou skepsi vůči plánu vyjádřili analytici, neboť bylo pravděpodobné, že lídři palestinské komunity, kteří by otevřeně a jednostranně spolupracovali s Izraelem by rychle ztratili legitimitu a jejich životy by mohly být ohroženy. Návrh jednoznačně odmítli jako de facto novou okupaci Gazy zástupci palestinské autonomie.^[646]

O návrhu se znovu jednalo v červenci 2024 v Abú Zabí, kde plán oživily Spojené arabské emiráty. Na jednání byli přítomni zástupci Izraele a Spojených států amerických. Tento návrh ovšem již připouštěl vládu palestinské autonomie, čímž by znovu administrativně-správně došlo k sjednocení palestinských území. Podmínkou však bylo, že by byl zvolen nový nezávislý premiér, který by neměl vazby na křídlo prezidenta Abbáse. Nová vláda pak oficiálně měla pozvat mezinárodní misi, která by řídila obnovu země. Izrael by musel souhlasit s rolí palestinské autonomie a postupně směřovat ke dvoustátnímu řešení.^[647]

Ke konci května 2024 izraelský poradce pro národní bezpečnost Cachi Hanegbi uvedl, že se předpokládá dalších sedm měsíců bojů. To je podle něj nezbytný čas pro dosažení vytyčených cílů. O poválečné budoucnosti Pásma Gazy se podle něj stále jedná. Pro izraelskou vládu je prý klíčové, aby zajistila bezpečnost pro Izrael a aby „Palestinci byli zodpovědní za své životy“. „Nechceme vládnout v Pásmu Gazy,“ zdůraznil.^[214]

V říjnu 2024 Izrael představil Egyptu plán na rozdělení Pásma Gazy. Izrael navrhl rozdělit severní část Pásma Gazy na pět bezpečnostních zón, které by spadaly pod správu izraelské armády. Armáda by spolupracovala s místními milicemi rekrutovanými z klanů nepřátelských vůči Hamásu. Tyto palestinské milice by zajišťovaly rozdělování humanitární pomoci. V oblasti by se ale zatím neprováděla žádná obnova infrastruktury a vrátit by se do ní mohli jen muži starší 60 let a ženy. Egypt částečný návrh odmítl. Podle deníku The National tento návrh zahrnoval mimo jiné vytvoření nárazníkové zóny na severu Pásma Gazy a vytlačení statisíců Palestinců na jih blíže k egyptské hranici.^[648]

V červenci 2024 dvanáct palestinských politických stran a frakcí (včetně Fatahu a Hamásu) podepsaly na jednání v čínském Pekingu dohodu o vytvoření takzvané prozatímní vlády národního usmíření, která by měla v Pásmu Gazy vládnout po ukončení války. Za Hamás dohodu podepsal vůdce politického křídla hnutí Ismáíl Haníja a za stranu Fatah její místopředseda Mahmúd Alúl.^[649]

V listopadu 2024 spolu jednali zástupci Hamásu a Fatahu. Strany se na jednání dohodly na vytvoření takzvaného technokratického výboru tvořeného politicky nezávislými palestinskými osobnostmi. Ti by měli spravovat Pásmo Gazy po konci války.^[650]

Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI) v dubnu 2024 uvedl, že výdaje na zbrojení Izraele se v důsledku války s Hamásem zvýšily o 24 procent na 27,5 miliardy dolarů.^[651] Podle zprávy z projektu Brownovy univerzity vydané 7. října 2024 Spojené státy americké věnovaly Izraeli během prvního roku konfliktu vojenskou pomoc v hodnotě rekordních 17,9 miliardy dolarů. Detaily ovšem americká vláda tajila.^[652]

Dlouhodobě největším dodavatelem zbraní pro Izrael byly jeho spojenci Spojené státy americké, Německo a Itálie. Spojené státy v roce 2016 podepsaly s Izraelem již třetí desetileté memorandum o dodávání vojenské pomoci, které pokrývá roky 2018 až 2028. Zavázaly se tím poskytnout vojenskou pomoc ve výši 38 miliard dolarů; 33 miliard dolarů v grantech na nákup vojenského vybavení a 5 miliard dolarů na systémy protiraketové obrany. Američané také Izraeli poskytují moderní letouny F-35. Podle SIPRI Izrael obdržel v období let 2019–2023 69 % své vojenské pomoci od USA. Německý export v oblasti obrany pro Izrael vzrostl v roce 2023 téměř desetinásobně na 326,5 milionu eur (351 milionů USD) ve srovnání s rokem 2022. Podle SIPRI činil německý podíl na vyzbrojení Izraele 30 %. Itálie na konci roku 2023 dodávala Izraeli trojnásobek dodávek zbraní ve srovnatelném období roku 2022. Ovšem celkově její podíl tvořil necelé procento. Spojené království nevyzbrojuje Izrael napřímo, ale uděluje licence zbrojařským firmám. Takto země udělila vývozní licence na prodej obranného vybavení do Izraele v hodnotě nejméně 42 milionů liber (52,5 milionu dolarů) – především munice, bezpilotních vzdušných prostředků, střeliva do ručních zbraní a součástek pro letadla, vrtulníky a útočné pušky.^[653]

Na konci dubna 2024 Spojené státy schválily dodatečnou vojenskou pomoc Izraeli, a to dalších 26 miliard dolarů (612 miliard korun). Přijmutý zákon tyto peníze vyčleňuje na vojenskou pomoc Izraeli a na humanitární činnosti v krizových oblastech včetně pomoci Palestincům v Pásmu Gazy.^[654] Brzy poté, na začátku května 2024, USA pozastavily dodávky bomb v hodnotě desítek miliard dolarů, přičemž to odůvodnily pokračováním ofenzívy v Rafahu, se kterou nesouhlasily. Nadále ovšem dodávaly například munici do tanků a naváděcí technologie pro tzv. chytré rakety a také dostávaly svým předchozím závazkům. Kanada, Nizozemsko, Itálie i Německo nejpozději během začátku roku 2024 pozastavily dodávky zbraní Izraeli z důvodu prohlubující se humanitární krize v Gaze.^[653] Na konci dubna 2024 také Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že nevydá předběžné opatření vyzývající k zastavení vývozu německých zbraní do Izraele. Případ soudu dříve předložila Nikaragua.^[655]

V červnu 2024 premiér Netanjahu veřejně vystoupil s informací, že od března výrazně poklesl počet dodávek zbraní slíbený Spijenými státy. Americká delegace toto dementovala a odsoudila, že se Netanjahu obrátil na média. Podle americké strany byly omezeny jen dodávky bomb, které Izrael používal proti civilním cílům.^[656][657] Podle analýzy izraelského deníku Haaretz ale v tom období skutečně došlo k výraznému poklesu dodávek zbraní. Deník měl ovšem k dispozici pouze údaje za letecké dodávky.^[658] Do Washingtonu následně odjel izraelský ministr obrany Joav Galant. Výsledkem byl příslib Spojených států, že Izraeli, vzhledem k eskalaci konfliktu s Hizballáhem, uvolní část z pozastavené dodávky bomb, ale až skončí izraelská vojenská operace v Rafahu.^[659] V červenci Spojené státy americké uvolnily polovinu zadržované dodávky bomb a munice Izraeli. Stále ovšem neodeslaly bomby s největší tonáží.^[660]

V srpnu 2024 americké ministerstvo obrany schválilo prodej vojenské techniky a munice Izraeli v hodnotě 20 miliard amerických dolarů. Součástí obchodu měly být zejména stíhací letouny F-15, ale také munice do tanků a minometů. Zatímco munice měla být odeslána ihned, stíhací letouny měly být dodány až v roce 2029.^[661]

V říjnu 2024 americká armáda uvedla, že v Izraeli nasadí protiraketové obranné systémy THAAD i s příslušnou americkou vojenskou posádkou (100 osob). Cílem USA bylo posílit izraelskou protivzdušnou obranu po íránských raketových útocích. Stejný systém byl v Izraeli dočasně nasazen již v říjnu 2023.^[662]

Podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky se z Česka za rok 2022 do Izraele vyvezly zbraně v hodnotě 26 milionů eur (přes 650 milionů korun). České zbraně v menším měřítku putovaly i do arabských zemí jako jsou Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty. Organizace Amnesty International to označila za nezodpovědné, a to z toho důvodu, že by zbraně podle ní mohly být použity k závažnému porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.^[651]

V říjnu 2024 francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval k zastavení dodávek zbraní v konfliktu v Pásmu Gazy. Dodal, že Francie žádné zbraně znepřáteleným stranám nedodává.^[663] Izraelský premiér Netanjahu návrh zkritizoval. Podle výroční zprávy francouzského ministerstva obrany o vývozu zbraní Francie nebyla významným dodavatelem zbraní pro Izrael. V roce 2023 tam dodala vojenské vybavení v hodnotě 30 milionů eur. Spojené království na začátku září 2024 oznámilo, že omezí 30 z 350 vydaných licencí na vývoz zbraní a vojenského materiálu do Izraele.^[664] Následně se k výzvě k zastavení dodávek zbraní připojily ještě Španělsko a Kanada.^[665]

Izrael spolu s Egyptem v roce 2007, po vítězství Hamásu ve volbách v Pásmu Gazy, zavedl blokádu Pásma Gazy s odůvodněním zabránění dovozu zbraní do tohoto území. Během růstu násilí při druhé intifádě začal Hamás vyrábět rakety Kassám, které jsou částečně poháněny roztaveným cukrem. Po stažení Izraele z Gazy v roce 2005 se Hamásu podařilo vytvořit pašerácké cesty s Íránem a Sýrií. Podle izraelské armády zbraně do Pásma Gazy proudily právě z těchto zemí přes překladiště v Súdánu a dále přes hranici s Egyptem. Následně byla v roce 2007 spuštěna zmíněná blokáda. Izrael tvrdil, že blokáda byla porušena v roce 2012 zvolením Muhammada Mursího egyptským prezidentem. Ten byl ovšem krátce poté svržen ve vojenském puči, přičemž egyptská armáda zničila velké množství pašeráckých tunelů do Gazy. Hamás tak byl do té doby vyzbrojen například raketomety Kaťuša nebo íránskými raketami Fajr-5. Od roku 2013 dochází zejména k lokální výrobě výbušnin za pomoci hnojiv a okysličovadel. Hlavním podporovatelem zůstal Írán, který podle Izraele poskytuje palestinským islamistickým teroristům pomoc v hodnotě až sta milionů dolarů ročně.^[666][667]