Václav Zenger

Vyrůstal v rodině vojenského lékaře. Navštěvoval gymnázium v Německém Brodě a německé malostranské gymnázium. Původně se chtěl věnovat diplomatické kariéře, proto se v roce 1848 zapsal na Právnickou fakultu. Ve druhém ročníku navštěvoval přednášky matematiky a fyziky na Filozofické fakultě. Získal jak kvalifikaci právníka (1852), tak profesora (1853), který mohl vyučovat na českých i německých školách^[3].

Během studií na Filozofické fakultě navštěvoval přednášky F. A. Petřiny, kterému dělal soukromého a bezplatného asistenta, J. E. Purkyně, jehož přednášky Cosmologie vzbudily u Zengera velký zájem o astronomii, která jej pak spolu s meteorologií provázela po celý život. Dále pod vedením J. G. Böhma^[4] vypomáhal na klementinské hvězdárně s magnetickými a meteorologickými pozorováními.

Musel vyučovat minimálně 6 let v tehdejších Uhrách, protože získal uherské stipendium^[5]. V letech 1853–1861 byl profesorem na státním katolickém gymnáziu v Banské Bystrici na Slovensku. Po ukončení úvazku strávil půl roku na vídeňské hvězdárně a poté byl až do svého penzionování v roce 1900 profesorem technické fyziky na Polytechnickém ústavu (pozdější české technice a dnešní ČVUT) v Praze, na které i později (do roku 1906) vyučoval jako soukromý docent. V letech 1872–1873 byl rektorem a mezi lety 1868 a 1896 sedmkrát děkanem fakulty. Prosadil, aby se od školního roku 1884–1985 elektrotechnika vyučovala jako samostatný předmět^[6].

V letech 1892^{[p 1]}–1896 byl prvním předsedou České aeronautické společnosti^[7].

Hojně přednášel a publikoval česky, německy, francouzsky i anglicky. Byl čestným členem různých odborných společností a velmi oblíbeným přednášejícím pro širokou veřejnost. Mezi jeho žáky patřili např. František Křižík a Milan Rastislav Štefánik, který přestoupil na Zengerovu radu ze studia stavebního inženýrství na filozofickou fakultu.

Před smrtí odkázal svou knihovnu, astronomické přístroje a všechny peníze vysoké škole ve prospěch studentské nadace. Zemřel v lednu 1908, pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Zabýval se především optikou, astrofyzikou, vlivem Slunce na meteorologické jevy, spektroskopií, výkladem seismických jevů a elektrodynamickou teorií. Věnoval se soustavnému pozorování a fotografování slunečních jevů a spektra pomocí Steinheilovy komory. V Banské Bystrici zřídil meteorologickou stanici, měřil zemský magnetizmus, vynalezl vlastní metody elektrolytické výroby stříbra a mědi.

O Zengerově všestrannosti se mohli přesvědčit návštěvníci Všeobecné zemské výstavy v Praze v roce 1891, kde prezentoval 35 původních přístrojů a 240 vědeckých publikací. Zkonstruoval velice citlivé tangenciální váhy, u nichž se místo počítání hmotnosti závaží měřil úhel sklonu ramene vahadla, univerzální reometr (galvanometr), nutoskop (setrvačník umožňující znázornění precesních a nutačních pohybů nebeských těles), termoelektrický článek Zn-Sb, diferenciální fotometr, univerzální mikroskop, speciální helioskopický okulár pro astronomické účely, čočky z korundového a křemenného skla, navrhl postup pocínování a odcínování bílého plechu, zpracování domácích železných rud s velkým obsahem fosforu a síry, zabýval se metodikou elektrolytického získávání stříbra, mědi a niklu aj^[5].

Díky jeho systému uzemněných hromosvodů se symetricky umístěnými svodiči bylo před bleskem chráněno např. Národní divadlo. S umístěním hromosvodů na své nejznámější třistametrové stavbě se s ním radil dokonce i Alexandre Gustave Eiffel.

Jeho práce nebyly vždy bezchybné – některé vycházely ze špatných předpokladů, jiné byly příliš přeceňované, nebo se v nich autor dopustil statistických chyb. Jeho omyly jsou rozebrány v knihách Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století a Fyzika v kulturních dějinách Evropy. 3. díl Století elektřiny^[3].

• V roce 1908 mu byl udělen čestný titul doktora technických věd (Dr.h.c.) Českého vysokého učení technického v Praze^[8].
• Na jeho počest dostala hlavní posluchárna české techniky na Karlově náměstí v Praze název „Zengerova posluchárna“.
• Zengerova transformační stanice – na jeho počest byla pojmenována transformační stanice na pražském Klárově (č. p. 132). Budovu z let 1929–1934 projektoval architekt Vilém Kvasnička.^[9]

• Fyzika zkušební
• Fysika pokusná a výkonná I./II. (1882), kterou vydal spolu s F. F. Čecháčem
• O nové soustavě světové na základě elektrodynamických zákonů. (1890 česky, 1892 francouzsky, 1894 německy)
• Meteorologie Slunce a předpověď počasí. (1886 německy, 1887 česky)

• Ottův slovník naučný, heslo Zenger, Václav Karel. Sv. 27, str. 582
• NOVÝ, L. Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století. Praha: Academia, 1961. 
• KOLOMÝ. Významná osobnost naší fyziky 19. století: Prof. Karel Václav Zenger (1830-1908) (170 let od narození vynikajícího experimentátora). S. 144–158. Pokroky matematiky fyziky a astronomie [online]. [cit. 8.3.2013]. Roč. 2001, čís. 46, s. 144–158. Dostupné online. 
• PAVLINCOVÁ, Helena. Karel Václav Bedřich Zenger. In: kolektiv autorů. Slovník českých filosofů. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Dostupné online.^{[nedostupný zdroj]}
• TŮMA, Jan. Přemožitelé času sv. 14. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Karel Václav Zenger, s. 75–78. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Zenger na Wikimedia Commons
•   Autor Václav Karel Bedřich Zenger ve Wikizdrojích
•   Encyklopedické heslo Zenger v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Zenger
• Pavel Augusta: Osvícený profesor - Karel Václav Zenger
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Zenger, Karel V. (*1830)