Ota II.

Za císaře byl Ota II. korunován 14. dubna 972 v Římě, krátce poté, co se oženil s byzantskou princeznou Theofano.

Po otcově smrti, kdy převzal veškerou moc, došlo v roce 973 k odbojnému hnutí v Lotrinsku, které podporovali západofranští Karlovci, a do říše vpadli Dánové.

Velkým nebezpečím pro císařovu vládu byl jeho spor s vévodou bavorským Jindřichem Svárlivým, vnukem Jindřicha I. Ptáčníka z rodu Liudolfingů. Vévoda požadoval ponechat ve Švábsku svou sestru jako vévodkyni-vdovu, záhy však vystoupil proti Otovi II. i se svými nároky na trůn. Podpořil ho český kníže Boleslav II. a polský Měšek I. Nakonec byl Jindřich Svárlivý zajat, Ota potlačil neklid v Lotrinsku a prorazil dánské opevnění Danevirke, kde zřídil šlesvickou marku. Dánského krále Haralda Modrozuba přinutil k placení tributu.

Roku 976 uprchl Jindřich Svárlivý ze zajetí, spojil se s opozičními silami v říši a vyhledal azyl na českém knížecím dvoře.

Ota II. napadl Čechy, kteří zničili jeden z jeho dvou sborů u Plzně (Němci byli přepadeni při koupání) a sami vpadli dvakrát do říše. Boleslav II. se 977 císaři poddal a byl pak na sněmu v Quedlinburgu přijat s velkými poctami.

Za Jindřichovu vzpouru silně omezil ohromné území spravované bavorskými vévody: roku 976 oddělil Korutany, Istrii, veronskou a furlanskou marku a rakouskou marku udělil Babenberkům. Roku 980 obnovil centrální moc v Itálii. Za bojů na jihu Itálie byl v červenci roku 982 poražen u Crotone Araby, kteří od roku 976 pronikali ze Sicílie na pevninu. Zprávy o porážce vyvolaly povstání Luticů a Obodritů, kteří zpustošili Magdeburg a Hamburg a zlomili saské panství mezi Labem a Odrou.

Na sněmu ve Veroně roku 983 císař vrátil Bavorsko bývalému odpůrci Jindřichovi, dosáhl zvolení svého tříletého syna císařem a svatého Vojtěcha ustanovil pražským biskupem. V prosinci 983 se chystal na další výpravu proti Arabům, čemuž zabránila epidemie malárie a Ota II. zemřel v Římě, snad po neúspěšném léčení projímadlem, a zanechal po sobě vdovu Theofanu a tříletého nástupce Otu III.

• KELLER, Hagen. Otoni. Jindřich I. Ptáčník, Ota I., II., III., Jindřich II. Praha: Vyšehrad, 2004. 119 s. ISBN 80-7021-733-2. 
• COLLINS, Roger. Evropa raného středověku 300-1000. Praha: Vyšehrad, 2005. 480 s. ISBN 80-7021-660-3. 
• BROOKE, Christopher. Evropa středověku v letech 962-1154. Praha: Vyšehrad, 2006. 480 s. ISBN 80-7021-831-2. 
• Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. 342 s. ISBN 978-80-257-0088-4. 
• RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6. 
• SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 
• SCHNITH, Karl Rudolf, a kol. Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern : von den Karolingern zu den Staufern. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1990. 388 s. ISBN 3-222-11973-2. (německy) 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ota II. na Wikimedia Commons
• Otova tumba v bazilice sv. Petra

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: Ota I.

Císař Svaté říše římské 961/967–983

Nástupce: Ota III.