O Kýrově vychování

V první knize Xenofón vypráví o Kýrově mládí. Popisuje jeho zvídavou a upovídanou povahu, pro kterou ho měli všichni rádi. Nejvíce místa věnuje několika letům, která strávil u svého dědečka médského krále Astyaga. Během těchto let se z Kýra stává jinoch, začíná být zamlklejší, ale také srdnatější. Rád loví divoká zvířata a dokonce prokáže velikou statečnost při malém střetnutí s asyrskými vojáky, kteří chtěli v Médii rabovat. Kýros se nakonec vrací do Persie ke svému otci Kambýsovi, se kterým nakonec vyráží na vojenskou výpravu do Médie, kde hrozí válka s Asýrií. Kniha končí dlouhým rozhovorem mezi otcem a synem o tom, jak má jednat dobrý velitel.

^[1]

V Médii Kýra poučí jeho strýc Kyaxarés o vojenství a Peršané dostanou novou výzbroj. Kýros jedná se svými vojáky bez špetky nadřazenosti či arogance, naopak je zve ke svému stolu a mluví s nimi tu vesele tu vážně. Mladý vojevůdce také slibuje vyšší odměny pro ty, kteří si je zaslouží. Když jedná s poselstvem indického krále, prokáže bystrost a rychlý úsudek. Na konci knihy Kýros vypraví svého vlastního posla k arménskému králi, který nechtěl zaplatit dlužné poplatky.

Arménský král se zalekl a začal shromažďovat své vojsko. Nebylo mu to ale nic platné, protože ho během krátké doby Kýros zajal s celou rodinou. Na naléhání prince Tigrana ho však vzal na milost. Také se mu podaří skončit nepřátelství mezi Armény a Chaldejci. Pošle vyslance do Indie s žádostí o půjčku. Když se vrátí do Médie, je slavně přijat, poté Médové i Peršané společně táhnou do Asýrie. Strhne se bitva před asyrským táborem, která skončí Kýrovým vítězstvím.

Kýros je již od malička poslušný vůči bohům, proto jim nyní děkuje za vítězství. Se svolením strýce Kyaxara pronásleduje prchající nepřátele a je přitom doprovázen řadou Médů. Kýros se opět projevuje jako srdnatý voják a schopný velitel, který více myslí na své vojáky a spojence, nežli na sebe. Peršané se zmocňují nepřátelského tábora a všichni - zejména médští jezdci - se vrací domů s bohatou kořistí. To Kýrovi vnuká myšlenku, že by bylo pro Peršany velice užitečné mít vlastní jízdu.^{[p 1]}

Kýros si svou kořist nenechává pro sebe, ale rozděluje ji. Podniká pochod do Asýrie a Góbryás při té příležitosti obdivuje perskou střídmost (která je dle Xenofónta vyhlášená). Kýros táhne v blízkosti Babylónu, ale asyrský král nechce bojovat.^{[p 2]} Ke Kýrovi se postupně přidávají další spojenci, až je nakonec uzavřena dohoda o nepoškozování úrody. Kýros obsadí několik pevností a na jeho pozvání přijíždí jeho strýc Kyaxarés.

Všichni souhlasí pokračovat ve válce a postavit nové pevnosti. Perská jízda je rozšířena a stavějí se válečné vozy. Všichni se připravují na boj s Egypťany, kteří jsou na asyrské straně.

Oběti bohům jsou příznivé a Kýrovo vojsko vyráží do boje. Egypťané se nakonec čestně vzdávají. Kýros poté dobyl Sardy a zajal lýdského krále Kroisa, který mu vypráví o svých zkušenostech s věštbami. Nakonec však dochází k boji nejzásadnějšímu: Posílen o lýdské vojáky táhne Kýros k Babylónu, který získává bez boje. Babylónští mu sami otvírají brány a vítají ho jako osvoboditele.^{[p 3]}

Dobytá území a města nikterak nemění Kýrův charakter, naopak v něm utvrzují jeho dobré vlastnosti. Kýros zavádí mnoho nových pravidel a vládne spravedlivě a v pozitivním duchu. Je štědrý, dělí se a neustále si hlídá své muže. Vrací se do Persie a bere si za manželku Kyaxarovu dceru. Poté se vrací zpět do Babylónu. Ustanoví místodržitele jednotlivých zemí (satrapy) a zřídí poštu. Podniká nové výboje na jih a na západ. Když již cítí přicházet smrt, opět (jako po celý svůj život) děkuje bohům a svým dvěma synům doporučuje svornost. Kniha končí Xenofóntovým srovnáním Peršanů doby Kýrovy a své současnosti. Srovnání nevychází pro Xenofóntovy současníky dobře.

^[2]

Xenofón ve svém díle Kýra jednostranně idealizuje. Vidí ho jako ideální vzor panovníka a správce dobytých území. V díle najdeme dvě zcela jednoznačné pasáže, ze kterých je Xenofóntův vztah ke Kýrovi zcela jasný:

 

1)

^[3]

2)

^[4]

Také je důležité si uvědomit, že neznáme Kýrovo mládí. Xenofóntovo vyprávění o vynikajícím vztahu mezi vnukem (Kýrem) a jeho dědem (médským králem Astyagem) je zřejmě přibarveno. Kýros si Médii podrobil a zda byl Astyagés jeho děd, není zcela jisté (tvrdí to Hérodotos). Každopádně je Kýros II. Veliký pro perské dějiny nesmírně důležitý, coby zakladatel Perské říše.^[5]

Nejstarší známý překlad z našeho prostředí (nikoliv však český) pochází z roku 1552. Pořídil ho slovenský humanista Johannes Sambucus a v Basileji vydal latinský překlad ukázek spolu s ukázkami z Hellénik. Nejstarší český překlad vytvořil Abraham z Günterrodu (1605). Jeho celý název zní Cyri Paedia: Hodnověrná starožitná historia o chvalitebném ve všelikých knížetcích ctnostech vycvičení a zvedení, o slavných skutcích i vítězných válkách a právě heroitském šlechetném životu Cyra Staršího, prvního monarchy perského, v níž se vypisuje, jakým spůsobem Pán Bůh monarchii kaldejskou skrze Daria medského a Cyra perského krále z Baltazara krále babilonského na medský a perský národ přenésti a monarchiii medskou a perskou zříditi a utvrditi ráčil, od Xenofonta slavného rytíře a filosofa atenského okolo čtyř set let před narozením Krysta Pána řeckým jazykem sepsaná, nyní pak v českou řeč přeložená, k níž i potřební přídavkové k vysvětlení i ku potvrzení jejímu náležející jsou připojeni. Léta Páně MDCV vytištěná jest kniha tato v Starém Městě Pražském u dědicův M. Daniele Adama z Veleslavína. Tento překlad byl znovu vydán Václavem Matějem Krameriem roku 1809^[6] a J. V. Rozumem roku 1856^{[7] [p 4]}. Další překlad pořídil Josef Hrůša pod názvem O Kýrově vychování (Praha, 1940). Pro Antické novely (Praha, 1965) přeložil Ferdinand Stiebitz úryvky (pod názvem Věrná Pantheia). Překlad Václava Bahníka (Svoboda : Praha, 1970) byl pořízen podle vydání W. Gemoll, Institutio Cyri, B. G. Teubner (Lipsko, 1912).

• XENOFÓN, z Efesu. O Kýrově vychování. Praha: Svoboda, 1970. 
• KOLEKTIV, Autorů. Encyklopedie antiky. Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1973. 
• KOLEKTIV, Autorů. Slovník řeckých spisovatelů. Praha: Leda, 2006. 

• Literatura starověkého Řecka
• Perská říše
• Achaimenovci
• Médie
• Lýdie
• Nabonid
• Belšasar

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu O Kýrově vychování na Wikimedia Commons