Melafyr
Melafyr, moderně zvaný bazaltandezit či paleobazalt, je výlevná vyvřelá hornina bazaltového až andezitového složení. Hornina pochází z období karbonu až triasu. Má barvu šedočernou, melafyrové mandlovce spíše červenohnědou.
Popis
editovatMelafyr obsahuje tzv. mandle – protáhlé pecky zelené barvy, představující výplně dutin po sopečných plynech, kde později vznikly převážně amorfní křemenné polodrahokamy (chalcedony a acháty). Melafyr se skládá hlavně z plagioklasu, pyroxenu, olivínu a amfibolu.[1]
Podrobné rozdělení
editovat- Emanuel Bořický rozdělil melafyry podle poměrného množství vykrystalovaných součástí na melafyry plagioklasové a ortoklasové. Každé z nich pak opět na melafyry augitem bohaté, augitem chudé a augitu prosté.
- Harry Rosenbusch přihlížel také ke struktuře a rozeznává:
- navity, tj. melafyry struktury porfyrické, převládá plagioklas
- augitofyry čili porfyrity augitické, které jsou se strukturou rovněž porfyrickou, ale augit převládá
- tholeiity a olivinické tholeiity struktury intersertální
- Ferdinand Zirkel přidružuje k melafyrům též Rosenbuschovy weiselbergity, horniny chudé olivínem, tu a tam obsahující kosočtverečné pyroxeny, se strukturou porfyrickou a s velmi malým množstvím základní skelné hmoty.[2]
Výskyt v Česku
editovatV ČR se melafyry vyskytují převážně v podkrkonošském permokarbonu: Kozákov, Babí, okolí Nové Paky, Lomnice nad Popelkou a u Rožmitálu.[2] Známý je lom ve Frýdštejně.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Melafyr [online]. Geofyzikální ústav Akademie věd ČR, v.v.i. [cit. 2014-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-16.
- ↑ a b Melafyr [online]. leccos.com [cit. 2014-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-15.
- ↑ HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency s.r.o., 2017. 198 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 40.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Melafyr na Wikimedia Commons