Kunín

Původní jméno vesnice bylo německé Kunenwald – „Kunův les“. Základové osobní jméno Kuno byla domácí podoba jména Kunrat (Konrad). Doklady ukazují jen zkrácenou variantu Kunwald, která se používala i v češtině, a to až do roku 1947, kdy bylo jméno upraveno na Kunín.^[5]

Ve 13. a 14. století náležely pozemky, na nichž se dnešní obec rozkládá, ke kunvaldskému zboží, které bylo v držení pánů ze Žerotína a z Kravař – např. mezi lety 1288 až 1311 Bluda III. z Bludova^[6][7] a 1369 až 1380 Voka z Kravař.

Kunewald/Kunvald byl založen jako lesní lánová vesnice koncem 13. století.^[8] a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1382. K roku 1464 je v zemských deskách zaznamenána podoba názvu Kunwald.^[9][10] Po vyčlenění Kunvaldu jako samostatného statku z fulneckého panství v roce 1584 byli vlastníky Estera a Jan Cetrysové z Kynšperka. Za jejich vlastnictví byl v Kunvaldu založen pivovar a od roku 1592 je statek uváděn jako malé panství. V roce 1653 panství za 65 000 zlatých zakoupil hrabě Gabriel Serényi a po smrti jeho syna Františka Serényie přešlo vdovou na rod Thun-Hohenstein.

Po moravských misiích Kristiána Davida opustila v 18. století řada „probuzených“ lidí Kunín a připojila se k práci bratrské moravské církve v Ochranově.^[11]

V roce 1938 bylo většinově německojazyčné město připojeno do Třetí říše v rámci sudetské župy.

5. května 1945 byla obec osvobozena Rudou armádou, následně došlo k vysídlení původních obyvatel německé národnosti a změně názvu obce na Kunín. V roce 1951 bylo založeno JZD a o deset let později otevřeno širokoúhlé kino. Nově postavené základní školy se obec dočkala 13. září 1970.

11. prosince 1992 schválila komise České národní rady stávající obecní prapor a znak. V květnu 1999 se majetkem obce stal místní zámek.

Kunín se rozkládá po obou stranách hlavní silnice na Nový Jičín a Fulnek a protéká jím říčka Jičínka. Žije zde přibližně 1865 obyvatel v 314 domech a 517 bytech.^[12]

•  
  Věková struktura obyvatel obce Kunín roku 2011
•  
  Rodinný stav obyvatel obce Kunín roku 2011
•  
  Vzdělání obyvatel obce Kunín roku 2011

Občanská vybavenost zahrnuje základní a mateřskou školu, poštu a zdravotní středisko. V obci se nalézá obchod s potravinami, restaurace a kadeřnictví.

Kunín je sídlem římskokatolické farnosti.

Největším podnikem v obci je mlékárna, která je většinově vlastněná francouzskou firmou Lactalis.^[15] Mlékárna Kunín zpracovává mléko od zemědělců ze širokého okolí. Má pobočku v Ostravě, která dodává plnotučné mléko do obchodních řetězců v celém Česku.

Dále je v obci čerpací stanice. Obec je plynofikována a připojena na kanalizaci.

Dopravní obslužnost zajišťují linky dopravních podniků Arriva Morava a.s., TQM – holding s.r.o. ve směru na Nový Jičín, Bílovec, Studénku, Fulnek, Ostravu a Opavu, ze zastávek Kunín – mlékárna, Kunín – zdravotní středisko, Kunín – u kovárny a Kunín – restaurace. Přeprava po železnici je možná ze zastávky Šenov u Nového Jičína v sousední obci Šenov u Nového Jičína.

 

Mezi lety 1869–1974 Kunín byl obcí v okrese Nový Jičín. Od 1. ledna 1975 do 23. listopadu 1990 patřil jako část města k Novému Jičinu a od 24. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí.^[16]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 15. července 1993.^[17]

• Zámek Kunín
• Kostel Povýšení Svatého Kříže, poblíž zámku
• Fürstenberská rodová hrobka
• Hrobka rodiny Schindlerů
• Památné duby
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Přírodní rezervace Bařiny

• Friedrich Böhnisch (1710 Kunín–?), exulant od roku 1725, bratrský misionář v Grónsku v Neu-Herrnhutu a Akunnatu,^[18][11]
• Anna Nitschmann (1715 Kunín – 1760 Herrnhut), exulantka, misionářka Moravské církve, básnířka a druhá manželka Nikolause Ludwiga von Zinzendorfa,^[19]
• Rosina Schindler (1704 Kunín –1753 Marienborn), exulantka, manželka bratrského misionáře a biskupa Davida Nitschmanna-Tesaře,^[18]
• Anna Schindler (1713 Kunín – 1739 Marienborn), exulantka, byla generální místostarší sboru a manželkou Leonarda Dobera,^[18]
• Georg Schmidt (1709 Kunín–1785 Niesky), v letech 1737–1744 pracoval jako misionář u Hotentotů.^[11]

•  
  Zámek a kostel
•  
  Kuželník u zámku
•  
  Přírodní památka Pusté nivy

• SEVERA, Václav. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Okres novojičínský. Brno: Musejní spolek v Brně, 1933. 289 s. 
• ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Jak potůček v Jezeře: Moravané v obnovené Jednotě bratrské v 18. století. Praha: Kalich (nakladatelství), 2009. 419 s. ISBN 978-80-7017-112-7. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Kunín na Wikimedia Commons
•   Encyklopedické heslo Kunvald v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Kunín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.