Johann Kempen

 

Pocházel z rodiny německého původu s vojenskou tradicí. Narodil se jako mladší syn c. k. majora Heinricha Kempena (1748–1827). Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1803–1809) a v roce 1809 vstoupil do armády jako praporčík u 44. pěšího pluku. Ve válce roku 1809 byl povýšen na poručíka, později se zúčastnil závěrečných operací napoleonských válek ve Francii a Itálii a v roce 1813 byl povýšen na nadporučíka.^[1] V roce 1815 byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu a v hodnosti rytmistra sloužil od roku 1818 u 13. pěšího pluku.^[2] V letech 1824–1830 byl pobočníkem náčelníka generálního štábu generála Wimpffena a v roce 1830 krátce sloužil u 9. hraničářského pluku v Petrovaradíně.

 

V roce 1830 byl přeložen do Jihlavy, kde pak strávil celkem třináct let. Jako major se stal velitelem praporu 8. pěšího pluku^[3] a v roce 1834 byl povýšen na podplukovníka s dočasným přidělením k zemskému velitelství pro rakouské země se sídlem ve Vídni.^[4] V roce 1836 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1836–1843 byl velitelem jihlavského 8. pěšího pluku.^[5][6] V Jihlavě se zasloužil o parkovou úpravu městské střelnice, v roce 1838 založil dětskou opatrovnu a jako propagátor nových forem vojenského výcviku zřídil plovárnu, která později přešla do správy města. K datu 27. listopadu 1843 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem brigády v Itálii,^[7] poté v Petrinji, kde strávil pět let.^[8] Po vypuknutí revoluce v roce 1848 se s chorvatským bánem Jelačićem zúčastnil tažení na Vídeň a ke dni 5. listopadu 1848 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. Poté se stal velitelem v Prešpurku a zúčastnil se bojů proti maďarským povstalcům, krátce byl také velitelem v Budíně.

Obrat v jeho kariéře nastal 17. září 1849, kdy byl jmenován generálním inspektorem nově založeného c. k. četnictva.^[9] Z výhradně vojenského velitele se tak stal vlivný politik řídící i aparát tajné policie. V letech 1851–1855 zastával souběžně funkci vojenského guvernéra Vídně^[10] a v roce 1852 byl jako prezident povolán do čela obnoveného Nejvyššího policejního úřadu (Obersten Polizeibehörde).^[11] Mohl tak silně ovlivňovat politické dění v 50. letech, stal se spolu s ministrem vnitra Alexandrem Bachem hlavním strůjcem neoabsolutismu. Četnictvo mělo v té době 5000 mužů a výrazně přispělo ke snížení kriminality na venkově, především se ale stalo nástrojem pronásledování politických odpůrců. Kempen měl mimo jiné hlavní podíl na internaci K. H. Borovského v Brixenu a na získání Karla Sabiny pro tajnou policii. Jako policejní prezident zasedal Kempen v letech 1857–1859 i ve vládě.^[12] Po rakouské porážce ve válce se Sardinií došlo v roce 1859 k pádu Bachova absolutismu, Kempen byl v srpnu 1859 odvolán z funkcí a odeslán do penze.^[13] Mimo aktivní službu byl k datu 4. září 1859 povýšen do hodnosti titulárního polního zbrojmistra.^[14]

Zemřel ve věku sedmdesáti let 29. listopadu 1863 ve Schwarzau v Dolním Rakousku a byl pohřben na hřbitově Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě.^[15]

Po nobilitaci svého otce v roce 1815 užíval prostý šlechtický titul s predikátem Edler von Fichtenstamm. V roce 1854 byl povýšen do stavu svobodných pánů a téhož roku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[16] Během služby v armádě se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku i v zahraničí. Získal také čestné občanství v několika městech (Vídeň, Jihlava, Znojmo, Prešpurk, Eger, Debrecín).^[17][18] V letech 1859–1881 po něm bylo pojmenováno Kempenovo náměstí (dnešní náměstí Svobody) v Jihlavě.

•   velkokříž Leopoldova řádu (1859)
•   Řád železné koruny I. třídy (1852)
•   Vojenský záslužný kříž (1850)

•   rytíř Řádu bílé orlice (Rusko)
•   Řád sv. Anny II. třídy (Rusko)
•   Řád sv. Vladimíra IV. třídy (Rusko)
•   Řád červené orlice I. třídy (Prusko)

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1818 s Klarisou Schwabovou (1790–1832), dcerou podnikatele a továrníka Ignaze Schwaba. Po ovdovění se jeho druhou manželkou v roce 1836 stala Sofie Friderika Pacherová von Theinburg (1814–1905), dcera textilního průmyslníka Johanna Martina Pachera.^[19] Z obou manželství se narodily celkem čtyři dcery.^[20]

Johannův starší bratr Josef Kempen (1784–1850) sloužil také v armádě a jako velitel dělostřelectva v Itálii dosáhl v roce 1848 hodnosti generálmajora.

• URBAN, Otto: Česká společnost 1848–1918; Praha, 1982; 690 s.
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024; Praha, 2015; s. 194–196 (heslo Kempen z Fichstenstammu) ISBN 978-80-905324-6-5

• Johann Kempen na webu Města Jihlava
• Rodina Kempenů na webu novanobilitas.eu
• UHLÍŘ, Lubomír: Osudy rakouských četníků
• Kempen von Fichtenstamm Johann Franz Frh.. V: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 3, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1965, S. 293..
•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Kempen na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.