Jan II. Portugalský

V mládí doprovázel svého otce při africkém tažení, během něhož byl pasován na rytíře. V mládí nebyl mezi svými vrstevníky z řad portugalské šlechty příliš oblíbený pro své strohé a autoritářské chování. Po Janově nástupu na trůn se šlechta právem obávala, že bude chtít okleštit její pravomoci a utužit svou osobní moc. Pod vedením vévody Fernanda II. z Braganzy proto začala vyjednávat s Kastilií připravovat povstání. Rozhodný a nemilosrdný Jan však spiklence předešel a naložil se svými skutečnými i domnělými odpůrci mimořádně tvrdě: již roku 1483 nechal setnout v Évoře vévodu z Braganzy Fernanda II. za konspiraci ve prospěch Isabely Kastilské a jeho rodinu poslat do vyhnanství, poté vlastnoručně probodl svého bratrance vévodu Diega z Viseu, který byl současně bratrem Janovy manželky eleonory, a nechal otrávit ve vězení évorského biskupa Garcíu de Menezes. Obou se zbavil pod záminkou, že plánovali jeho zavraždění. Potrestáno bylo celkem asi 80 šlechticů, z toho mnozí smrtí. Ostatní byli uvězněni nebo vypovězeni ze země.

Království na pokraji bankrotu zachránil daňovou reformou a velmi mu v tom pomohly i příjmy ze zámoří, především zlato z Guiney. Dobývání afrického pobřeží se stává politickou a ekonomickou prioritou. Roku 1484 je objevena řeka Kongo a o čtyři roky později Bartolomeo Diaz obeplouvá Mys dobré naděje. Portugalci dosahují Etiopie a v roce 1498 Indie. Jejich cesty byly zapisovány do tzv. roteiros, přesných lodních záznamů dokumentujících plavbu. Po vleklých jednáních přistupuje Jan II. na rozdělení sfér vlivu mezi Portugalsko a Katolická Veličenstva (Isabela Kastilská a Ferdinand II. Aragonský) smlouvou z Tordesillas.

Dobré vztahy s Katolickými Veličenstvy byly stvrzeny roku 1490 svatbou jediného Janova syna Alfonsa s nejstarší dcerou Katolických Veličenstev Isabelou; Alfonso se tak stal v pořadí druhým dědicem Kastilie a Aragonie po princi Juanovi, synovi Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského). Nedlouho po svatbě, roku 1491, však zemřel při nehodě (po pádu z koně), ze které jsou podle konspirativních teorií někdy obviňována Katolická Veličenstva.

Po nešťastné smrti jediného milovaného syna se král stáhl do ústraní, celé týdny se uzavíral v izolaci ve vzdálených sídlech a do hlavního města téměř nejezdil. Jeho zdraví začalo slábnout. Na podzim roku 1495 se vypravil léčit k minerálním pramenům, cestou však zemřel.

Vzhledem k tomu, že po sobě nezůstavil následníka, nastoupil na portugalský trůn jeho bratranec (a švagr) Manuel.

Jan II. uzavřel jediné manželství. Roku 1471 se oženil se svou sestřenicí (dcerou mladšího bratra Janova otce Alfonse V. Fernanda, vévody z Viseu), portugalskou princeznou a vnučkou krále Eduarda I., Eleonorou (1458–1525). Eleonora mu porodila dva syny, mladší z nich však po narození zemřel:

• Alfons (18. května 1475 – 13. července 1491), ⚭ 1490 Isabela (2. října 1470 – 23. srpna 1498), španělská infantka
• Jan (*/† 1483)

Nemanželští potomci

• Jiří z Lancasteru, 3. vévoda z Coimbry (21. srpna 1481 – 22. července 1550)
• Brites Anes de Santarém (1485)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John II of Portugal na anglické Wikipedii.

CASTRO, João de: Roteiro de Lisboa a Goa. Lisboa: Academia Real das Sciencias, 1882.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan II. Portugalský na Wikimedia Commons
• https://web.archive.org/web/20150506004545/http://www.vidaslusofonas.pt//d_joao_ii.htm
• http://thepeerage.com/p11348.htm#i113478

Předchůdce: Alfons V.

Portugalský král 1481–1495

Nástupce: Manuel I.