Guillaume de Machaut

Machaut se narodil okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: „nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky...“^[2] Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy.

Po bitvě u Kresčaku, kde Jan zahynul, přešel Machaut do služeb normandské vévodkyně Jitky Lucemburské, Janovy dcery. Již v jejích službách dopsal oslavnou skladbu na Jana Lucemburského Soud českého krále. Stáří Machault strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Trpěl dnou, stále však psal díla na zakázku bohatých mecenášů. V Remeši také roku 1377 zemřel, doživ se na tehdejší dobu vysokého věku.

Machautovým žákem byl další významný básník Eustache Deschamps, který roku 1358 ukončil svá studia v kapitulní škole v Remeši. Machaut nadaného mladíka všemožně podporoval a poskytl mu i ubytování. Oba básníci zůstali přáteli až do Machautovy smrti. Deschamps o sobě rád říkal, že je Machautovým synovcem a o svém starším příteli napsal:

 

Machaut byl neobyčejně plodný autor. Dochovalo se 80 tisíc veršů a jeho poezie byla populární až do 15. století. Byl vzorem dalším básníkům včetně Eustacha Deschampse a Chaucera. Podle francouzského literárního historika Gustava Lansona byl „tkalcem rýmů“^[4] a „miniaturistou slov“.^[4] Machautova hlavní díla:

• Chvála paní
• Příběh o zahradě
• Přátelská útěcha (sepsaná pro navarrského krále Karla II.)
• Příběh o lvu
• Příběh o studánce lásky (sepsán pro Jana z Berry)
• Soud českého krále
• Opravdový příběh (velmi otevřené vyprávění sepsané okolo roku 1364 na přání neznámé mladice, jež sváděla obstarožního Machauta a dokonce mu věnovala klíček od svého pásu cudnosti, který pak střežil jako „vzácný poklad“. Dotyčnou mohla být snad dle současníků Anežka Navarrská, sestra navarrského krále Karla Zlého).^[5]
• Dobytí Alexandrie aneb Kronika krále Petra I. z Lusignanu (veršovaná kronika o hrdinských činech kyperského krále sepsaná v letech 1367–1369)

 

Machautova rozsáhlá hudební tvorba patří do širokého rozpětí žánrů a forem a je považována za vrchol hudebního stylu ars nova. Jeho mše Messe de Notre Dame je nejstarší známé zhudebnění celého mešního ordinária jedním skladatelem a stala se pravzorem mnoha dalších hudebních kompozic v následujících staletích. Machaut výrazně ovlivnil jak vývoj moteta, tak i světských hudebních forem, zejména lai a formes fixes: ronda, virelai a balady.

Přehled hudebního díla:^[6]

• B1–B42 – balady
• David Hoquetus – dvojitý hocket
• L1–L19 – lai (specifický druh středověké písně)
• mše de Nostre Dame
• M1–M24 – moteta
• R1–R22 – ronda
• V1–V33 – virelai (forma středověkého francouzského verše – podobné rondu)
• RF1–RF7 – Le Remède de Fortune

• DE MACHAUT, Guillaume. Mé srdce pokorné. Praha: Odeon, 1977. 
• NEJEDLÝ, Martin. Fortuny kolo vrtkavé. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2003. ISBN 80-86493-08-3. 
• SPĚVÁČEK, Jiří. Král diplomat. Jan Lucemburský 1296-1346. Praha: Panorama, 1982. 
• TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha: BB/art, 2005. ISBN 80-7341-438-4. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Guillaume de Machaut na Wikimedia Commons
• Guillaume de Machaut na projektu Musopen