Fundamentalismus

Původně byl označením pro určitou skupinu protestantského hnutí v USA od přelomu 19. a 20. století, která trvala na "pěti základech" (five fundamentals: neomylnost Bible; panenské narození Krista; Kristova smrt jako vykoupení z hříchu; tělesné Kristovo vzkříšení a jeho druhý příchod na konci světa; historická realita Kristových zázraků); v 80. letech se termín rozšířil v médiích a začal být používán v povšechném smyslu „krajní nebo ultrakonzervativní křídlo“ na nejrůznější hnutí a myšlenkové směry, stále více však sloužil k označení některých náboženských hnutí. Proto dnes rozlišujeme jak křesťanský fundamentalismus, tak i islámský fundamentalismus. Existuje ale i židovský fundamentalismus (Izrael), buddhistický fundamentalismus (například Srí Lanka)^[1] a i u dalších náboženství. V očích věřících je naopak například nový ateismus považován za ateistický fundamentalismus.^[2]

Zpráva ministerstva vnitra z roku 1997 popisuje náboženský fundamentalismus jako „myšlenkový směr, který s „doslovnou“ a historickou interpretací náboženských textů vnáší do přítomné doby předdemokratické a předhumanistické prvky“. V českém prostředí je „jednou z nápadných, avšak zdaleka ne převažujících pohnutek k intoleranci“ a nejvýrazněji je reprezentován některými sektami. Zpráva poukazuje na potenciální společenskou nebezpečnost fundamentalismu v případě, jsou-li jeho zastánci ochotni usilovat o dosažení svých představ násilnými akcemi a porušováním právního řádu. V evropském prostředí je tak sledována i nábožensky fundamentalistická část extremistického spektra, vedle pravicových, levicových a nacionalistických extremistů.^[3]

Zpráva se věnuje zejména fundamentalismu islámskému, jehož posilování koncem 20. století konstatuje a označuje jej za nejvýznamnější fenomén světového terorismu. Islámský fundamentalismus je namířen proti křesťanským, židovským, sekulárním a jinověreckým systémům a prakticky proti současné západní civilizaci i částečně proti umírněným islámským režimům. Zpráva zároveň varuje před ztotožňováním islámského fundamentalismu s islámským náboženstvím jako takovým.

V souvislosti s pravicovým extremismem zmiňuje také prvky katolického fundamentalismu (nezaměňovat se standardním katolickým tradicionalismem) u skupin hlásících se k fašismu, např. neregistrovaného Hnutí národního sjednocení.^[3] Obdobná zpráva z roku 2011 spojuje i polské pravicově extremistické skupiny s katolickým fundamentalismem a vysvětluje to historickou snahou profilovat se vůči německému protestantství a ruskému pravoslaví. Tento fundamentalismus se podle zprávy projevuje silnou netolerancí homofobního charakteru, která je v Polsku častější než rasisticky motivované útoky.

Podobné charakteristiky zpráva nachází i u pravicových extremistů v Chorvatsku, zde doplněné o složité vztahy na Balkáně. V srbském prostředí pak uvádí pravoslavný fundamentalismus jako rys krajně pravicových mládežnických hnutí (např. Obraz, Dveri) v kombinaci s velkosrbským nacionalismem. V Řecku se východní ortodoxní křesťanský fundamentalismus u krajně pravicových hnutí projevuje v radikálně odmítavých postojích k islámu.^[4]

Převážně v USA se vyskytuje protestantský fundamentalismus, který je také formou křesťanského fundamentalismu.

Zpráva z roku 1997 konstatuje prozatímní absenci extremistických organizací islámských fundamentalistů či nebezpečného náboženského extremismu v České republice.^[3] Také v dalších 14 letech obdobné zprávy vesměs konstatují, že ministerstvo vnitra, resp. ministerstvo kultury^[5] nezaznamenalo žádné problémy s extremistickými projevy registrovaných či evidovaných subjektů nebo jejich představitelů.^[6]

• Extremismus
• Fanatismus
• Radikalismus

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.