Fridrich Vilém I. Braniborský

V průběhu své vlády posílil braniborsko-pruskou jednotu (Prusko však stále zůstávalo polským lénem) na úkor moci stavů (povolování daní), samotné šlechtice však odměnil různými privilegii (osvobození od daní, neomezená vláda nad poddanými). Odpor pruských stavů se mu podařilo zlomit v průběhu švédsko-polské války (1656–1660), kdy braniborskou svrchovanost nad Pruskem uznali nejprve Švédové (smlouva z Labiau 1656) a po změně strany i Poláci (smlouva z Wehlau 1657). Stavy tak ztratily politickou oporu Polska.

Do správy dosazoval schopné úředníky, kteří evidovali přímé daně z hlavy a z pozemkového majetku a nepřímé městské potravní daně. Za jeho vlády vznikly zemské finanční úřady (válečné komory) a finanční úřady pro kurfiřtský majetek (doménové komory). Panovník vládl za pomoci tajné rady.

V hospodářství byl uplatňován merkantilismus, prováděly se různé stavební úpravy (silnice, hráze, kanály, vzorové statky etc.). Životní úroveň se zvedla a to umožnilo větší daňové příjmy. Pruský kolonialismus fungoval po vzoru nizozemského – 1683 kolonie Gross Friedrichsburg v západní Africe (do 1720). Roku 1685 bylo pozváno do země 20 000 hugenotů z Francie, kdy na zrušení Ediktu nantského reagoval Fridrich Vilém vydáním Ediktu postupimského. Přijetí těchto exulantů vedlo k rozvoji země, a to nejen v oblasti textilního průmyslu (manufaktury).

Významná vojenská reforma umožnila zvětšit vojsko z 8 000 na 23 000 mužů a zlepšit výcvik.

Byla založena na lavírování mezi velmocemi a silnějšími sousedy.

V letech 1656–1660 se účastnil švédsko-polské války na obou stranách, za účelem upevnit moc nad Pruskem (více předchozí oddíl). Později (1672–1678) válka na straně protifrancouzské koalice znamenala střet se Švédskem, dobovou velmocí, o Přední Pomořansko se Štětínem. Roku 1675 se odehrála bitva u Fehrbellinu, kde Fridrichova nová armáda porazila Švédy a poté je pronásledovala až k Rize. Toto vítězství je považováno za počátek pruské vojenské tradice. Poté se však do pole vydal mladý švédský král Karel XI. a Fridrich se nakonec musel svých nároků vzdát po saintgermainské mírové smlouvě (zklamán římským císařem Leopoldem a jeho postupem při sjednávání míru).

Poté uzavřel s francouzským králem Ludvíkem XIV. úmluvu o subsidiích a toleroval jeho politiku vůči říši.

Za jeho vlády se Braniborsko (spolu s Pruskem, které leželo mimo říši), stalo nejsilnějším státem v severním Německu.

Ediktem postupimským pozval francouzské hugenoty, kteří kvůli Ediktu z Fontainebleau byli pronásledováni a násilně obraceni ke katolicismu (dragonáda).

• KOZMANOVÁ, Irena. Fridrich Vilém Braniborský a jeho místodržitelé: panovník v kontextu vícenásobné vlády 17. století. Český časopis historický. 2010, roč. 108, čís. 2, s. 637–663. ISSN 0862-6111. 
• MÜLLER, Helmut; KRIEGER, Karl Friedrich; VOLLRATH, Hanna, a kol. Dějiny Německa. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 609 s. ISBN 80-7106-712-1. 
• SCHOEPS, Hans-Joachim. Dějiny Pruska. Praha: Garamond, 2004. 410 s. ISBN 80-86379-59-0. 

• Pruské vévodství
• Braniborsko-Prusko
• Dějiny Pruska
• Dějiny Německa

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Fridrich Vilém I. Braniborský na Wikimedia Commons
• preussen-chronik.de
• preussen.de
• http://www.thepeerage.com/p10564.htm#i105639

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: Jiří Vilém Braniborský

Braniborský kurfiřt 1640–1688

Nástupce: Fridrich I. Pruský

Předchůdce: Jiří Vilém Braniborský

Pruský vévoda 1640–1688

Nástupce: Fridrich I. Pruský