Berkelium

Berkelium je radioaktivní kovový prvek, který doposud nebyl izolován v dostatečně velkém množství, aby bylo možno určit všechny jeho fyzikální konstanty. Předpokládá se, že má stříbřitě bílou barvu a že se působením vzdušného kyslíku na povrchu zvolna oxiduje.

Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.

O jeho sloučeninách a jejich chemickém chování je známo velmi málo.

 

Berkelium bylo poprvé připraveno v prosinci roku 1949 bombardováním ²⁴¹Am částicemi α v cyklotronu jaderné laboratoře Kalifornské univerzity v Berkeley. Vznikl tak izotop ²⁴³Bk s poločasem rozpadu 4,5 hodiny. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Stanley G. Thompson a Albert Ghiorso, kteří jej pojmenovali po místě vzniku – Berkeley.

${\displaystyle \mathrm {^{241}_{\ 95}Am\ +\ _{2}^{4}He\ \longrightarrow \ _{\ 97}^{243}Bk\ +\ 2\ _{0}^{1}n} }$ 

Izotop s poločasem rozpadu 320 dnů – ²⁴⁹Bk byl poprvé připraven bombardováním izotopu curia intenzivním proudem neutronů.

Je známo 19 izotopů berkelia, z nichž nejstabilnější jsou ²⁴⁷Bk s poločasem přeměny 1380 let, ²⁴⁸Bk s poločasem 9 let a ²⁴⁹Bk s poločasem 330 dnů.

Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 5 hodin.

Všechny izotopy berkelia jsou radioaktivní. Podobně jako u zbývajících aktinoidů představuje největší biologické riziko schopnost berkelia akumulovat se v kostní tkáni, kde jeho radioaktivita způsobuje poruchy krvetvorby – brání vytváření červených krvinek.

• Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Aktinoidy
• Jaderná fyzika

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu berkelium na Wikimedia Commons
•   Slovníkové heslo berkelium ve Wikislovníku