Andrej Ždanov
Andrej Alexandrovič Ždanov (rusky Андре́й Алекса́ндрович Жда́нов; 26. února 1896, Mariupol – 31. srpna 1948, Moskva) byl sovětský komunistický politik a ideolog.
| Andrej Ždanov | |
|---|---|
Andrej Alexandrovič Ždanov | |
| Druhý sekretář Komunistické strany Sovětského svazu | |
| Ve funkci: květen 1941 – srpen 1948 | |
| Předchůdce | Lazar Kaganovič |
| Nástupce | Georgij Maximilianovič Malenkov |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | Generálplukovník |
| Bitvy/války | Zimní válka II. světová válka * Obležení Leningradu |
| Narození | 26. února 1896 Mariupol  Ruské impérium |
| Úmrtí | 31. srpna 1948 (ve věku 52 let) Moskva  Sovětský svaz |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Rodiče | Aleksandr Zhdanov a Ekaterina Zhdanova |
| Ocenění | Leninův řád (1935) Řád rudého praporu práce (1939) Řád rudého praporu (1940) Řád Suvorova 1. třídy (1944) Řád Kutuzova 1. třídy (1944) … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se ve městě Mariupol, jež bylo na jeho počest v letech 1948–1989 pojmenováno Ždanov. Vstoupil do bolševické strany roku 1915. Roku 1934 se po zavraždění Kirova stal předsedou leningradské stranické organizace a hlavním organizátorem tamních čistek. V roce 1939 zařídil sovětskou stranou prefabrikovaný mainilský incident, který byl použit jako záminka k rozpoutání zimní války.
Roku 1940 řídil začleňování okupovaného Estonska do Sovětského svazu.[1] Během Velké vlastenecké války řídil obranu Leningradu. Po příměří s Finskem vedl Spojeneckou kontrolní komisi ve Finsku.
Roku 1946 byl Stalinem pověřen řízením sovětské kulturní politiky. Byl odpovědný za pronásledování nezávislých umělců jako byli Anna Andrejevna Achmatovová, Michail Zoščenko, Dmitrij Šostakovič a Sergej Prokofjev.[2] Roku 1947 organizoval Kominformu, mezinárodní organizaci komunistických stran.
Zemřel v roce 1948 v Moskvě na srdeční infarkt, možná spoluzapříčiněný jeho nezvladatelným alkoholismem.[3] Jiná hypotéza říká, že za jeho smrtí mohl stát sám Stalin.[4] Ždanovovi nepřátelé Malenkov a Berija po jeho smrti zlikvidovali pozůstalé Ždanovovy chráněnce v politickém a státním aparátu čistkou zvanou leningradská aféra.
Dílo
editovatŽdanovova doktrína v kultuře, známá jako ždanovismus nebo ždanovština, ovlivnila celou sovětskou kulturní produkci až do konce 50. let a projevila se i na umění v zemích pod vlivem Sovětského svazu včetně Československa a v maoistické Číně. Takzvaný socialistický realismus sovětského umění se v ní dostal do nejkrajnější, zjednodušující a zcela dogmatické polohy. Vliv západního umění byl považován za ideologicky podvratný, umělecká inovace podvázána. Umělec byl povinen kanonickými „realistickými“ prostředky hlásat jedině správné politické hodnoty a napomáhat tak komunistické straně v jejím politickém boji.
Překlady do češtiny
editovat- ŽDANOV, A.A. O umění. 3. vyd. Praha: Orbis, 1950.
- ŽDANOV, Andrej, 1952. Projev v diskusi o knize G. F. Alexandrova „Dějiny západoevropské filosofie”; původním názvem: Выступление на дискуссии по книге Г. Ф. Александрова «История западноевропейской философии», přeložila Miluše Svatošová. In: Georgij Alexandrov, Bernard Bychovskij, Pavel Judin, Mark Mitin (red.). Dějiny filosofie. 1., autorizované vyd. Praha: Svoboda. Svazek II ("Filosofie XV.—XVIII. století"). S. 5–26.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Analytical list of documents, V. Friction in the Baltic States and Balkans, June 4-September 21, 1940 [online]. Dostupné online.
- ↑ BERNARDY, David. Případ Achmatovová–Zoščenko. Praha, 2008. 73 s. Bakalářská práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Anna Jonáková. Dostupné online.
- ↑ Simon Sebag Montefiore, in „Stalin: The Court of the Red Tsar“, ISBN 1-4000-4230-5
- ↑ gallery.itexpertti.se [online]. [cit. 21-11-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-02-2009.
Literatura
editovat- OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158-178. ISSN 1210-6097.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Alexandrovič Ždanov na Wikimedia Commons
Osoba Andrej Alexandrovič Ždanov ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Ždanov
- Encyclopaedia Britannica, Andrey Aleksandrovich Zhdanov (anglicky)