Amon

Původ Amona a jeho kultu je nejasný. Dřívější egyptologové se domnívali, že Amon je původně totožný s Minem^[1][2] doloženým už od nejstarší historické doby v Koptu; vycházeli přitom nejen z podobnosti jejich jmen, ale také ze skutečnosti, že ihned od počátku Amonovy doložitelnosti ve Vasetu v  době 11. dynastie zde obě postavy sdílely celou řadu podobností a že jejich kulty spolu výrazně splývaly. Kurt Sethe se naproti tomu domníval,^[3] ačkoli shody mezi oběma bohy nepopíral, že Amon a spolu s ním i jeho ženský protějšek Amaunet pocházejí z Chemenu, kde byli členy tamního Osmera a odkud byl jejich kult teprve na počátku Střední říše přenesen do Vasetu. Není ovšem jisté, zda Amon – člen Osmera byl od samého počátku týž bůh jako Amon vesetský,^[4] nebo zda jde o shodu jmen dvou původně odlišných postav, které byly teprve na jejím základě dodatečně ztotožněny. Existují proto i odlišné interpretace. Například, jak shrnuje Miroslav Verner, „Ètienne Marie-Felix Drioton… považoval Amona za méně významného boha větru, kterého původně uctívali lodníci na Nilu v oblasti středního Egypta. Naproti tomu Daumas se domníval, že Amon byl původní místní bůh“ Vasetu.^[5]

Jeho jméno bylo už ve starověku Egypťany odvozováno od slovesa ´imn – „skrývat“; za patrně nejvýstižnější vyjádření podstaty jeho jména pokládali „Ten, který sám sebe utajuje“.^[6] Podle řidčeji zastávaného názoru některých badatelů to je ovšem třeba pokládat za druhotné vysvětlení a namísto toho etymologii spojují s libyjským aman – „voda“.^[7]

Ojedinělé doklady Amonova kultu pocházejí ze samého závěru Staré říše, od doby 11. dynastie se objevuje jako bůh sídelního města Vesetu. V době Nové říše se Amon v podobě Amon-Rea (Amenrea) vzniklé spojením se slunečním bohem Reem stal jedním z nejdůležitějších bohů – stvořitelů a hlavních ochránců panovníka a celého státu. Egypťané této doby jej sice mohli označovat za „Krále bohů“ a v rámci teologických spekulací pro něj používali další významově analogická epiteta (což se odráží v současných překladech textů hojným užíváním tohoto obratu), nikdy však žádného ze svých bohů skutečně nechápali jako hierarchicky nadřazeného ostatním. Přestože v pozdější době jeho význam opět poklesl, zůstával jedním z nejdůležitějších egyptských bohů.

Řekové Amona pro jeho význam ztotožovali se svým nejvyšším bohem Diem a v době Ptolemaiovců, kteří jinak preferovali kulty jiných bohů (zejména Esety a Hora) byl uctíván jako Αμμονρασονθηρ – Amorasonther, což je pořečtěná forma Amon-Reova oslovení jako „nejvyššího z bohů“.^[8]

Podle egyptologa Jana Assmanna^[9] stojí Amonův kult na počátku proměny egyptského náboženského myšlení, které se neúspěšně pokusil čelit panovník Achnaton svou náboženskou reformou. Jedním z důsledků tohoto vývoje bylo ustavení tzv. Amonova božího království v Horním Egyptě po zániku 20. dynastie.

Hlavním centrem Amonova kultu byl hornoegyptský Veset, kde tvořil božskou triádu s bohyní Mut a bohem Chonsuem, pro Amonův velký význam se ale jeho kultovní místa nacházejí po celém Egyptě. Zvláštního významu dosáhl např. chrám v oáze Síwa s proslulou věštírnou zbudovaný v době 26. dynastie panovníkem Haibreem, kterou pro její věhlas navštívil také Alexandr Veliký.

 

 

Amon je v základní podobě zobrazován zpravidla antropomorfně jako muž s božskými a královskými odznaky – kromě božského vousu, panovnických žezel, kříže anch, hole was, která je současně hieroglyfickým znakem s významem „moc“, a dalších obvyklých atributů může svírat srp odkazující na jeho roli válečného boha darujícího panovníkům vítězství v bitvách. Jeho hlavním atributem je vysoká péřová koruna se dvěma (pravděpodobně pštrosími) pery, někdy rozdělenými na dvě poloviny a dále vodorovně na sedm částí. Podle převažujícího výkladu tato čelenka symbolizovala Amonovu skrytost: vítr, který pera rozechvíval, byl vnímán jako neviditelná a přesto působící síla analogická povaze Amona. Jako Amon-Re mívá korunu před pery doplněnu slunečním kotoučem. V době po Achnatonově reformě byla pro znázornění těla boha preferována modrá barva, není to však pravidlem.

Amonovým posvátným zvířetem byl beran, proto se na jeho vyobrazeních někdy objevují i beraní rohy. V pozdějším období může být proto také zobrazován (ovšem méně často než antropomorfně) v podobě muže s beraní hlavou, eventuálně berana nebo beraní sfingy, kdy je na lví tělo nasazena hlava berana. Zřídka mívá podobu husy nebo hada.

• Amarnské období
• Božská manželka Amona
• Osmero
• Re
• Vesetští velekněží Amona

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Amon na Wikimedia Commons
•   Encyklopedické heslo Ammón v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích