Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]

Alexandr Kuprin

ruský spisovatel

Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн ( 26. srpnajul. / 7. zářígreg. 187025. srpna 1938, Leningrad) byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room.

Alexandr Ivanovič Kuprin
Narození7. září 1870
Narovtšat
Úmrtí25. srpna 1938 (ve věku 67 let)
Leningrad
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníLitěratorskije mostki
Povoláníspisovatel, pilot, romanopisec, scenárista, básník, autor dětské literatury, prozaik a povídkář
Alma materВторой Московский кадетский корпус
Alexandrovská vojenská škola
Žánrpovídka, novela, črta, fejeton, publicistika a spekulativní fikce
Tématapróza
Významná dílaThe Duel
OceněníPuškinova cena (1909)
Manžel(ka)Liza Heinrich (od 1907)
DětiKsenia Kuprina
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

editovat

Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší".

Česky vyšel soubor jedenácti povídek Manéž světa, jsou to příběhy ztracených existencí, podivínů a lidí, kterými společnost opovrhovala (cirkusoví artisté, vysloužilí herci, starci).

Ve výboru devatenácti povídek Podzimní květy dominuje příběh Sulamit - láska moudrého krále Šalamouna k mladičké dívce a také povídka Olesja, milostný příběh dívky nařčené z čarodějnictví.

Nástup bolševiků roku 1917 vnímal Kuprin rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další.

Je pochován v Sankt-Petěrburgu.

Fotogalerie

editovat

Externí odkazy

editovat