Čechy pod Kosířem (zámek)

Ve 14. století (1359) zde stála vodní gotická tvrz obklopená dvěma rybníky. Její majitel Lúček z Čech vlastnil polovinu tvrze a část vsi. Druhá polovina patřila pánům z Kunštátu. Koncem 14. století Velislav z Meziboře Čechy sjednotil a roku 1416 tvrz i okolí koupil Jindřich z Kravař a Plumlova. Další majitelé byli páni z Boskovic a Pernštejna. Tvrz zanikla někdy v průběhu 15. století a k roku 1512 se uvádí již jako pustá.

V roce 1550 koupil Čechy od Pernštejnů místodržící nejvyššího písařství Markrabství moravského vladyka Matyáš z Hartunkova a založil nové panství spolu se vsemi Služínem, Stařechovicemi, Lhotou a Kníničkami a učinil je středem nově založeného panství. Dal vybudovat patrovou budovu ve tvaru písmene L s průjezdní věží asi na místě jižního a západního křídla dnešního zámku. Z této renesanční tvrze se zachovala část kleneb a fragmenty výmalby, iluzivně napodobující architekturu a přírodní motivy.^[2]

Od roku 1583 tvrz vlastnili rody Pivců z Hradčan, Haugviců z Biskupic, Podštatských z Prusinovic, Sedlnických z Choltic. Posledními majiteli z domácí šlechty byli Skrbenští z Hříště.^[3]

V letech 1707–1716 byli majiteli Lichtenštejnové, a v období 1708–1716 byla tvrz za kněžny Marie Terezie Antonie z Lichtenštejna, dcery Jana Adama I. z Lichtenštejna (1662–1712) přestavěna na barokní čtyřkřídlý zámek s průčelím obráceným na jih.

Jan Adam I. z Lichtenštejna byl iniciátorem mnoha moravských stavebních podniků. V nedalekém Plumlově stavěl podle plánů svého otce okázalý zámek asi 20 let před stavební akcí v Čechách pod Kosířem. Dalšími majiteli panství byli Antonín Dominik Winkler z Winklenberka (1716–1732), Adam Hynek hrabě Berchtold (1732–1753), Jiří Antonín šlechtic Grechtler (1753–1768).^[4]

V roce 1768 české panství koupil císařský tajný rada hrabě Emanuel el Tellez da Silva-Tarouca, reprezentant rakouské větve původního velmi starého portugalského rodu, který z panství tímto zřizuje rodinný fideikomis a zakládá tak rakouskou (moravskou) linii rodu. On sám ani jeho jediný syn František Štěpán se však majetku v Čechách pod Kosířem příliš nevěnovali a většinou pobývali ve Vídni.^[2]

Teprve František Josef I. hrabě Silva-Tarouca (1773–1835) učinil ze zámku své sídlo a panství přivedl k hospodářskému rozkvětu. V roce 1810 zahájil rekonstrukci zchátralého východního křídla zámku a nechal strhnout věž, která od 16. století tvořila jeho charakteristickou siluetu. Hlavní jižní průčelí bylo upraveno do neoklasicistního vzhledu. Kolem zámku založil anglický park. Zemřel však ještě před dokončením úprav.^[2]

Hrabě Ervín Vilém Silva-Tarouca (1815–1846) zámek v letech 1839–1843 přestavěl v pozdně klasicistním slohu podle plánů J. E. Zerneckeho.^[2] Hlavní vstup byl přemístěn do západního křídla, k němuž byly přistavěny dvě hranolové věže. Z hlavního sálu na jižní straně se monumentálním schodištěm mohlo sejít přímo do parku.^[5] Zámek získal zcela novou podobu.

 

V letech 1852–1853 byla za Augusta Alexandra Silva–Taroucy (1818–1872) v sousedství zámku postavena pseudogotická oranžérie podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmana.^[6] Koncem čtyřicátých let vznikla vstupní sloupová hala s trojramenným schodištěm podle návrhu vídeňského architekta Leopolda Waltera.^[2] Získal do vlastnictví i další vzácné obrazy a založil bohatou knihovnu. V letech 1854–1855 bylo k východní straně zámku přistavěno nové křídlo se stájemi v přízemí a řadou pokojů v 1. patře.

Začátkem 20. století bylo průčelí upraveno snížením věžových rizalitů a na jižní straně byla nad vstupem vytvořena atika s balustrádou a alegorickými sochami. Dílčí úpravy exteriérů i interiérů byly provedeny v letech 1904–1906 za Františka Josefa II. Silva–Tarouca (1858–1936).^[7][8] V roce 1892 nechal vybudovat zámeckou kapli v prodlouženém východním křídle. V kapli visí obraz Petra Brandla, který byl nalezen při rekonstrukci počátkem 21. století.^[2][9][10] Nový vzhled dostaly tři reprezentativní místnosti jižního křídla.

Posledním příslušníkem rodu žijícím na zámku byl František Arnošt (1890–1943), který se hlásil vždy k české národnosti. Po jeho smrti zámek a celý majetek rodu v pozůstalostním řízení v letech 1945–1949 vyvlastněn československým státem, protože neměl přímého dědice a ostatní Silva–Taroucové za války přijali německé občanství.^[11]

V zámku bylo do roku 2005 sídlo Dětského domova a Speciální školy. V letech 1957–2011 byla v hlavním sále otevřena pro veřejnost Pamětní síň Josefa Mánesa. Od roku 2008 je majitelem památky Olomoucký kraj a je pod správou Vlastivědného muzea Olomouc. Roku 2011 byla zahájena postupná konzervační obnova celé památky.^[12] Slavnostní otevření pro veřejnost proběhlo 2. dubna 2016.

V prvním patře jižního zámeckého křídla byla zřízena expozice, která má upomínat na poslední generaci majitelů panství, rod Silva-Tarouca. Interiéry byly vybaveny původním mobiliářem, který se podařilo dohledat a vyzdobeny díly Josefa Mánesa. U vchodu do zámku je osazena bronzová pamětní deska, která byla v roce 1932 v obci pořízena jako upomínka návštěv Josefa Mánesa.^[8]

Dne 2. dubna 2016 se na zámku otevřelo Muzeum filmů Zdeňka a Jana Svěrákových.^[13] Další samostatná expozice připomíná historii cyklistiky.^[14]

 

Zámecký park začal v 70. letech 18. století budovat František Štěpán Silva-Tarouca jako barokní zahradu s vodními kanály, alejemi a romantickou květinovou výzdobou.^[15]

Velkorysou přestavbu okolí zámku v přírodně krajinářský park v anglickém stylu zahájil František Josef I. Silva–Tarouca ve 30. letech 19. století. Během dalších čtyřiceti let byla původně barokní zahrada rozšířena a přeměněna v přírodně krajinářský park (21,5 ha), navazující na zalesněné svahy Kosíře a oživený romantickými stavbami – novogotickou rozhlednou a skleníkem, zahradním altánem, který později sloužil Josefu Mánesovi jako letní ateliér. Součástí parku se staly i dva rybníky, síť vodních kanálů a malá jeskyně.

Další etapa krajinářských úprav je spojena s osobností Františka Josefa II. Silva-Tarouca, který se velmi zajímal o zahradní tvorbu a napsal na téma krajinářství dvě teoretické studie. ^[11] V letech 1872–1936 byl jeho zásluhou obohacen sortiment dřevin, vysazeny nové jehličnany a zřízeny dva ornamentální záhony před průčelím zámku. Dal také vysázet dubovou alej, která původně vedla až ke kapli na hřebeni Velkého Kosíře. V současné době měří asi 500 metrů a je doplněna javory.^[11]

V dalších letech park nebyl udržován a celkově chátral. V 80. letech 20. století započala jeho postupná obnova. Od roku 2009 prošel postupně revitalizací podle projektu zahradního architekta Ing. Radka Pavlačky.^[16]

Opraveny byly také stavby, které jsou součástí zámeckého parku. V letech 2011–2012 prošla kompletní rekonstrukcí oranžerie, v roce 2016 Mánesův altán.^[16] Červená věž slouží jako rozhledna.^[11]

Park je volně přístupný veřejnosti.

Zámek je čtyřkřídlá jednopatrová budova v klasicistním stylu obklopující dvůr čtvercového tvaru. Hlavní vstup je v západním křídle, před které byly přistavěny dvě hranolové věže. Fasáda je hladká, členěná kordonovou římsou, v přízemí s bosáží, prolomená pravoúhlými okny. Střecha sedlová. Na jižní straně vede monumentální schodiště do velkého sálu přes rizalit s třídílným portálem, který je završen ozdobnou římsou s balustrádou. Na ní je umístěna čtveřice alegorických soch bohyně jara, umění, vědy a úrody.^[5] K severnímu nároží přiléhá krátké křídlo s domácí kaplí sv. Jana Nepomuckého na konci.

Park o rozloze 21,5 ha obklopuje zámek ze tří stran. Dolní část se dvěma rybníky je spojena dubovou alejí s horní částí, která navazuje na lesní porost Velkého Kosíře. Tvoří významnou dendrologickou sbírku listnatých i jehličnatých porostů.

 

Mánesův pavilon z roku 1842 je volně stojící stavba kruhového půdorysu v klasicistním stylu. V průčelí je vchod se třemi půlkruhově zaklenutými arkádami, boční strany jsou prolomeny jedním vchodem. Hlavní konzolová římsa nese nízkou kupoli, střecha je ve tvaru helmy s hrotem na vrcholu.

Vyhlídková věž je pseudogotická stavba z červených cihel osmiúhelníkového půdorysu, postavená v roce 1842. Třípatrová stavba je vysoká 15 metrů. V přízemí je 5 půlkruhově zaklenutých oken a vchod. Je zakončena kordonovou římsou se zubořezem a kolem vyčnívá osm nárožních pilířků.

Oranžérie z roku 1853 při jižní straně zámku má obdélníkový půdorys, na nárožích pilíře s ozdobnými hlavicemi. V průčelí je uprostřed prosklené fasády zasazen kruhově zakončený vstupní portál, ke kterému vedou čtyři schody. Rámová lizéna portálu přechází ve štít se zubořezem a obloučkovým vlysem. Nad vchodem je umístěn dekorativní znak s erby Augusta Alexandra Silva–Taroucy a jeho ženy Gizely podle návrhu Josefa Mánesa. Střecha skleníku je pultová.^[17] Je využívána k pěstování citrusů a přezimování exotických rostlin. Konají se zde i různé kulturní akce.

Hřbitůvek se nachází v blízkosti vyhlídkové věže. V roce 1921 sem dal hrabě František Josef II. přenést ostatky svých předků z hrobky pod místním kostelem, která byla zatopena spodní vodou. Jsou zde uloženy pozůstatky deseti členů rodu Silva-Tarouca. Nad hroby stojí dobový pomníček s křížem na památku hraběte Bedřicha Gallenberga, který zemřel při návštěvě zámku v roce 1862.^[18]

 

Častým hostem rodiny hrabat Silva-Tarouca býval Josef Mánes. Hrabě Bedřich Silva-Tarouca totiž v letech 1835–1838 studoval v krajinářské škole profesora Antonína Mánesa na pražské Akademii; od této doby lze datovat přátelství Mánesovy rodiny s hrabaty Silva-Tarouca, které život a tvorbu Josefa Mánesa významně ovlivnilo. V letech 1846–1870 byl malíř častým hostem na zámku v Čechách pod Kosířem u Augusta Alexandra Silva–Taroucy, kde pobýval několik týdnů i měsíců. Kromě vlastní malířské tvorby se věnoval výuce členů hraběcí rodiny, radil jim pří úpravách zámku a parku, podnikal výlety do okolí.^[19] Vytvořil zde například cyklus perokreseb Život na panském sídle (1856) nebo olejomalby Hvězdná noc (po 1850), Políbení (1851), Příjezd hosta (1853–1855), Při měsíčku (1853–1855) a Červené paraplíčko (1855).^[2]

Jako ateliér údajně využíval Mánes klasicistní pavilon, který byl v parku vybudován v letech 1840–1843.

V roce 1958 orgány památkové péče realizovaly návrh Bohuslava Fuchse na uvedení tohoto letního Mánesova ateliéru do původního stavu z doby malířových pobytů v těchto místech. Od roku 2018 je v rekonstruovaném altánu instalována výstavka malířových kreseb a grafik s tematikou Hané.^[19]

V letech 1957–2011 byla na zámku pamětní síň Josefa Mánesa, která měla dvě místnosti. Počátky snah o její zřízení se datují již do 2. poloviny 19. století, neboť Silva-Taroucové vzhledem ke svým vztahům s Josefem Mánesem a díky svému pohostinství vlastnili množství větších i drobnějších jeho děl; zájem o Mánesovo dílo pak rostl především od počátku 20. století. Pamětní síň byla nicméně otevřena až 14. července 1957 a ukončena v září 2011 s připravovanou rekonstrukcí zámku. Po otevření zámku v roce 2016 se Mánesovy práce staly součástí výzdoby interiérů v nové zámecké expozici. Od roku 2019 je zde také samostatná expozice Mánesových kreseb, které vznikly přímo na zámku a jeho bronzová socha z dílny Karla Otáhala.^[19]

• MUZEUM PROSTĚJOVSKA v PROSTĚJOVĚ. ČECHY pod KOSÍŘEM Historie a současnost.
• HOŠEK, Emil. Mé vzpomínky na hraběcí rod Silva–Tarouca. Střední Morava: kulturně historická revue, 1998, č. 6, s. 98–103.
• VALÁŠKOVÁ, Jana. Čechy pod Kosířem – historie rodu Silva Tarouca. In Průhonice dříve a nyní. Hrdějovice: Agentura Bonus, 2005, s. 49–59.
• SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska, Díl 1. A-I. Praha: Academia, 1994. ISBN 80-200-0474-2. S. 344–345. 
• MADER, Zdeněk; GRAČKA, František. Čechy pod Kosířem. Čechy pod Kosířem: obec, 2018. 143 s. ISBN 978-80-270-3840-4. 

• Muzeum filmů Zdeňka a Jana Svěrákových

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek v Čechách pod Kosířem na Wikimedia Commons
• http://www.zamekcechy.cz/
• ČT Toulavá kamera: zámek Čechy pod Kosířem