Vittorio Emanuele Orlando

Vittorio Emanuele Orlando
předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu italského království
Ve funkci: 1. prosince 1919 – 25. června 1920
Panovník	Viktor Emanuel III.
Předchůdce	Giuseppe Marcora
Nástupce	Enrico De Nicola
23. premiér Itálie
Ve funkci: 30. října 1917 – 23. června 1919
Předchůdce	Paolo Boselli
Nástupce	Francesco Saverio Nitti
ministr vnitra Itálie
Ve funkci: 18. června 1916 – 23. června 1919
Předseda vlády	Paolo Boselli (do 30. října 1917) Vittorio Emanuele Orlando
Předchůdce	Antonio Salandra
Nástupce	Francesco Saverio Nitti
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu italského království
Ve funkci: 5. dubna 1897 – 21. ledna 1929
poslanec Ústavodárného shromáždění italské republiky
Ve funkci: 2. června 1946 – 31. ledna 1948
senátor Parlamentu italské republiky
Ve funkci: 8. května 1948 – 1. prosince 1952
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana Itálie
Rodné jméno	Vittorio Emanuele Orlando
Narození	9. května 1860 Palermo
Úmrtí	1. prosince 1952 Řím
Alma mater	Palermská univerzita
Profese	politik, profesor, diplomat, právník a vysokoškolský učitel
Ocenění	velkokříž Řádu Alfonse XII. (1924) velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Knight of the Order of the Most Holy Annunciation rytíř velkokříže Řádu italské koruny
Podpis
Commons	Vittorio Emanuele Orlando
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vittorio Emanuele Orlando (19. května 1860 Palermo ‒ 1. prosince 1952 Řím) byl italský diplomat a politik.

V roce 1897 byl zvolen do italského parlamentu za obvod Partinico, který zastupoval až do roku 1925. Jednalo se o profesora práv a autora více než sto prací týkajících se právních záležitostí.

Premiérem se stal v roce 1917, po pádu stávající italské vlády v důsledku katastrofické porážky italské armády u Caporetta. Od února 1918 podporoval tvorbu československých legií a 21. dubna 1918 uzavřel dohodu s Milanem Rastislavem Štefánikem "o zřízení samostatného čs. vojska v Itálii. ^[1]Jako italský premiér vedl italskou delegaci na Pařížské mírové konferenci po skončení první světové války. Na konferenci byl znám svým teatrálním vystupováním (David Lloyd George mu udělil přezdívku „plačka“).

Po nástupu Mussoliniho k moci jej zpočátku podporoval, ale v roce 1925 se z politiky stáhnul. Podporoval však italskou invazi do Etiopie. Do politiky se vrátil až v roce 1944.

Po celou dobu své politické kariéry byl spojen s mafií. V roce 1952 zemřel v Římě.

• 
  La riforma elettorale, 1883

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vittorio Emanuele Orlando na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.