Willy Ronis

Willy Ronis
	Willy Ronis (2002)
Narození	14. srpna 1910; 9. obvod
Úmrtí	12. září 2009 (ve věku 99 let); 20. pařížský obvod
Povolání	fotograf, vysokoškolský učitel a fotoreportér
Ocenění	Grand Prix national de la photographie (1979); Prix Nadar (1981); rytíř Řádu umění a literatury (1985); rytíř Řádu čestné legie (1991); důstojník Národního řádu za zásluhy (1994); komandér Národního řádu za zásluhy (2001); Cena Lucie (2006); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Willy Ronis [wiˈli ʀɔˈni] (14. srpna 1910 v Paříži – 11. září 2009 tamtéž) byl francouzský fotograf. Tak jako Henri Cartier-Bresson a Robert Doisneau se řadí k francouzskému hnutí tzv. fotografického humanismu.

Životopis

Jeho rodiče byli židovští imigranté, kteří odešli do Francie na počátku 20. století před pogromy. Jeho otec pocházel z Oděsy a matka z Litvy. Původně se chtěl Ronis stát skladatelem, ale po své vojenské službě od roku 1932 musel vypomáhat otci v jeho fotoateliéru na Boulevardu Voltaire v Paříži. Ronis začal svou profesionální kariéru fotografa v roce 1936, kdy jeho otec zemřel a on prodal fotostudio a věnoval se reportážím. Po druhé světové válce ve své fotografické práci zachycoval převážně běžný život na ulicích Paříže a v Provence. V roce 1946 začal spolupracovat s agenturou Rapho a jeho snímy se objevovaly v časopisech Time, Life aj. V 50. letech se stal členem spolku fotografů Groupe des XV. Od roku 1972 bydlel v L'Isle-sur-la-Sorgue a v 70. a 80. letech působil na uměleckých školách v Avignonu, Aix-en-Provence a Marseille.

V roce 1979 získal Grand Prix national de la photographie ministerstva kultury a v roce 1981 byl oceněn Prix Nadar.

V letech 2005-2006 mu uspořádalo město Paříž velkou retrospektivní výstavu na pařížské radnici, kterou navštívilo přes 500 000 návštěvníků.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willy Ronis na francouzské Wikipedii.

KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. 140 s. Kapitola Willy Ronis, s. 78–85. (česky, francouzské, anglické, německé a ruské resumé)