Slepenec

Slepenec
Slepenec z národního parku Death Valley. V textuře oblázků lze vidět imbrikaci - usměrnění proudem při usazení
Zařazení	sedimentární
Hlavní minerály	křemen, úlomky hornin, kalcit
Akcesorie	živce
Textura	zrnitá (hrubozrná)
Barva	různá, podle mateřské horniny

Slepenec neboli konglomerát je pevná sedimentovaná hrubozrnná hornina. Jde o zpevněný ekvivalent štěrků. Hornina je složená ze stmelených zaoblených valounů větších než 2 mm. Tento název se vztahuje jen na horniny s převahou opracovaných (zaoblených) úlomků, pro ostrohranné úlomkové usazené horniny se používá název brekcie.

Slepence jsou složeny z valounků a jemnějšího materiálu, který vyplňuje mezery a tmelu, obvykle chemického původu. Pokud se jednotlivé oblázky navzájem nedotýkají (jsou v hornině volně uložené a obalené základní hmotou), jsou většinou slabě opracované (strukturně nezralé). Zralé slepence obsahují malé množství základní hmoty a bývají dobře vytříděny (přičemž jednotlivé oblázky se navzájem dotýkají).

Cement bývá většinou kalcitový, křemitý, v aridním prostředí železitý. Jeho složení závisí na chemickém složení roztoků cirkulujících v sedimentu. V případě, že ve slepencích převládá základní hmota, jednotlivé oblázky bývají často obaleny jílem.

Termín konglomerát zavedl v roce 1835 Charles Lyell.^[1]

Slepence nejsou homogenní skupinou sedimentů, rozdělují se na základě mnoha kritérií (podle místa uložení, podle chemického složení pojiva, podle petrografického popisu úlomků, struktury). Rozdělení se vztahuje i na štěrky a brekcie.

Podle původu úlomků se slepence rozdělují na:

• epiklastické slepence – úlomky pocházejí ze zvětrávacích procesů
• pyroklastické slepence – vznikají při ukládání sopečných produktů
• kataklastické slepence – vznikají při tektonických pohybech zemské kůry (sesuvech, skluzech, kolapsech). V této skupině převládají ostrohranné úlomky – brekcie
• impaktní brekcie – vznikají v důsledku meteoritických impaktů.

Podle místa litifikace (zpevnění) sedimentu se slepence rozdělují na:

• intraformační slepence – vznikají rozrušením a následným zpevněním už existujících sedimentů přímo v místě sedimentačního bazénu. K takovým procesům dochází nejčastěji pod hladinou (moře, jezera). Jednotlivé úlomky většinou nejsou opracované, protože jejich transport je minimální, často se označují i jako intraformační brekcie. Tato skupina slepenců není velmi rozšířená.
• extraformační slepence – jde o nejvýznamnější část slepenců. Vznikají zvětráváním a následným odnosem zvětraného materiálu na místo sedimentace.

• ortoslepence – jejich vnitřní stavba je tvořena kontaktem oblázků a hrubších zrn. Neobsahuje zrna jílové velikosti, případně jen stopová množství.
• paraslepence – jsou slepence, které obsahují více jemnozrnného materiálu než hrubých úlomků (jednotlivé oblázky jsou chaoticky rozmístěny v základní hmotě). Takové sedimenty pocházejí většinou z terigénního (pevninského) prostředí (ať už různé bahnotoky, nebo sedimenty glaciálního původu – tillity).

Slepence se vyskytují nedaleko míst zvětrávání (pokud nebyly odneseny tektonickými pohyby). Nejčastěji se vyskytují v náplavových oblastech řek, případně ledovců, ale i v mělkých, příbřežních oblastech moří a velkých jezer.

Slepence jsou poměrně běžné horniny. Mohou tvořit nepatrné hruboklastické vpády mezi jemnozrnějšími sedimenty, ale i rozsáhlá a mocná tělesa.

• výskyt ČR: střední Čechy (Brdy), Česká křídová tabule, Železné hory, Jeseníky
• ve Slovenské republice tvoří slepenec krásné skalní útvary v Súľovských skalách nedaleko Povážské Bystrice
• použití: drcené kamenivo (štěrk)

Vzorky slepenců jsou k vidění v mnoha geoparcích, například v geoparku Botanické zahrady Univerzity Karlovy na pražském Novém Městě.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zlepenec na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu slepenec na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.