Mackenzie McDonald

Mackenzie McDonald
Mackenzie McDonald na Washington Open 2023
Přezdívka	Mackie[1]
Stát	Spojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození	16. dubna 1995 (29 let)[2]
Místo narození	Piedmont, Kalifornie Spojené státy americké[2]
Bydliště	Orlando, Florida, Spojené státy americké[2]
Výška	178 cm[2]
Hmotnost	73 kg[2]
Profesionál od	2016[2]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	6 003 679 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	104–124
Tituly	0 ATP, 3 challengery, 2 ITF
Nejvyšší umístění	37. místo (16. října 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2021)
French Open	3. kolo (2022)
Wimbledon	4. kolo (2018)
US Open	2. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů	50–63
Tituly	1 ATP, 2 challengery, 5 ITF
Nejvyšší umístění	49. místo (2. října 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2021)
French Open	3. kolo (2022)
Wimbledon	2. kolo (2024)
US Open	čtvrtfinále (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Open	2. kolo (2024)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240923a23. září 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michael Mackenzie Lowe McDonald (* 16. dubna 1995 Piedmont, Kalifornie) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 37. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 49. místě. Trénovali Jaime Pulgar, Mat Cloer, Wayne Ferreira či Robby Ginepri.^[1][2]

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 taškentským kvalifikačním kolem proti Uzbekistánu, v němž vyhrál úvodní dvouhru nad Sergejem Fominem. Američané zvítězili 4–0 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[4]

Narodil se roku 1995 v kalifornském Piedmontu do rodiny obličejového chirurga Michaela McDonalda a Vivian Youngové. Sestra Dana Jonesová se věnovala gymnastice, absolvovala UCLA a stala se dentální hygienistkou.^[1]

Tenis začal hrát ve třech letech. První trenérkou se stala bývalá profesionálka Rosie Bareisová, než se mu v jedenácti letech začal věnovat bývalý člen elitní světové desítky Wayne Ferreira. Po maturitě na střední škole v Piedmontu, jíž vystudovala také světová tenisová čtyřka Brad Gilbert, nastoupil roku 2014 na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles (UCLA). Univerzitu opustil po vstupu mezi profesionály v roce 2016. Za silný úder označil forhend a za preferovaný povrch tvrdý.^[1]

V juniorském věku se připravoval v kalifornském komplexu Claremont Hotel and Spa, kde sídlí tenisový klub v Berkeley, než se stal členem střediska amerického tenisového svazu USTA National Campus v Orlandu u Lake Nona.^[5]

V juniorské kategorii postoupil z kvalifikace až do semifinále Australian Open 2012, kde nestačil na Kanaďana Filipa Peliwa.^[6] V letech 2014–2016 hrál univerzitní tenis na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. V rámci této sportovní kariéry vyhrál v roce 2016 národní akademické mistrovství NCAA ve dvouhře i čtyřhře. V singlovém finále zdolal nejvýše nasazeného Dána Mikaela Torpegaarda z Ohijské státní univerzity. Obě soutěže naposledy před ním ovládl Matias Boeker z Georgie v roce 2001. Vysokou školu však nedokončil, když před závěrečným ročníkem v červnu 2016 oznámil vstup mezi profesionály.^[7]

Na okruhu ATP Tour debutoval srpnovým Western & Southern Open 2013 v Cincinnati, kde prošel kvalifikačním sítem přes Nicolase Mahuta a Steva Johnsona. Stal se tak prvním neklasifikovaným hráčem na žebříčku od španělského kvalifikanta Sergia Casala na Miami Masters 1995, jenž zasáhl do dvouhry v sérii Masters.^[1] Na úvod však podlehl belgické světové osmdesátce Davidu Goffinovi.^[8] První zápas na túře ATP, vyjma grandslamu, vyhrál až o pět let později na travnatém Libéma Open 2018 v 's-Hertogenboschi. Přes osmého nasazeného Itala Andrease Seppiho a australského kvalifikanta Alexe Bolta prošel do čtvrtfinále, v němž mu stopku vystavil sedmdesátý druhý muž klasifikace Jérémy Chardy z Francie.^[9]

Debut v hlavní soutěži grandslamu zaznamenal v mužském singlu US Open 2016. Jako hráč páté světové stovky obdržel do soutěže divokou kartu. V úvodním kole prohrál pětisetovou bitvu s českým kvalifikantem Janem Šátralem, když nevyužil vedení 2–0 na sety.^[10] První vítězný zápas v této kategorii si připsal na Australian Open 2018 po vyřazení švédského kvalifikanta Eliase Ymera. Následně však nenašel recept na třetího nasazeného Bulhara Grigora Dimitrova až po pětisetovém průběhu.^[11] Přes Argentince Guida Pellu postoupil do osmifinále Wimbledonu 2018, kde jej přehrál Kanaďan Milos Raonic.^[12] Člena elitní světové dvacítky poprvé zdolal na říjnovém Rolex Shanghai Masters 2018. V Šanghaji oplatil porážku světové dvacítce Raonicovi. V sezóně 2018 dvanáctkrát vylepšil své žebříčkové postavení. Celkově se posunul o sto příček výše na listopadové 76. místo.^[9][1]

Na Delray Beach Open 2019 se poprvé probojoval do semifinále turnaje ATP a premiérově porazil člena elitní desítky.^[13] Mezi poslední osmičkou na něj nestačil čtvrtý hráč světa, Argentinec Juan Martín del Potro. Po zisku úvodní semifinálové sady proti Moldavanu Radu Albotovi z deváté desítky, však utržil debakl ve formě dvou „kanáru“. Nové kariérní maximum, 57. místo, dosáhl v závěru dubna po třetím kole na Barcelona Open Banco Sabadell 2019. Probíhající sezónu však předčasně ukončil po pětisetové prohře s Jošihitem Nišiokou na French Open 2019, když si v pařížské deblové soutěži přivodil zranění pravého hamstringu.^[14] V červnu tak podstoupil operaci. Na okruh se vrátil po sedmi měsících lednovou kvalifikací ASB Classic 2020 v Aucklandu, v jejímž druhém kole podlehl Mikaelu Ymerovi.^[9][3][1] Do druhého osmifinále na grandslamu prošel během Australian Open 2021, kde zdolal Marca Cecchinata, dvacátého druhého nasazeného Bornu Ćoriće a Jihoafričana Lloyda Harrise. Mezi poslední osmičku jej nepustil čtvrtý nasazený a pozdější finalista Daniil Medveděv.^[15]

První finále na túře ATP si zahrál na washingtonském Citi Open 2021 z kategorie ATP 500. Na úvod porazil obhájce trofeje Nicka Kyrgiose,^[16] poté turnajovou třináctku Benoîta Paireho, Bělorusa Ilju Ivašku a krajana Denise Kudlu. Ani v semifinále jej nezastavil šampion z roku 2015 Kei Nišikori.^[17] Až v závěrečném duelu jej zdolala italská turnajová pětka Jannik Sinner po třísetovém průběhu. Bodový zisk mu po dvou letech zajistil návrat do elitní světové stovky, když se posunul o čtyřicet příček výše na 64. místo žebříčku.^[18]

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	8. srpna 2021	Washington, D.C., Spojené státy	ATP 500	tvrdý	Jannik Sinner	5–7, 6–4, 5–7

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	říjen 2022	Tokio, Japonsko	ATP 500	tvrdý	Marcelo Melo	Rafael Matos David Vega Hernández	6–4, 3–6, [10–4]
Finalista	1.	červenec 2023	Washington, D.C., Spojené státy	ATP 500	tvrdý	Ben Shelton	Máximo González Andrés Molteni	7–6(7–4), 2–6, [6–10]
Finalista	2.	19. srpna 2024	Cincinnati, Spojené státy	ATP 1000	tvrdý	Alex Michelsen	Marcelo Arévalo Mate Pavić	2–6, 4–6

Č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
1.	20160901azáří 2016	Irvine, Spojené státy	tvrdý	Jan Choinski	6–0, 6–3
2.	20170101aledna 2017	Los Angeles, Spojené státy	tvrdý	Carl Söderlund	6–4, 6–0
1.	20171001aříjna 2017	Fairfield, Spojené státy	tvrdý	Bradley Klahn	6–4, 6–2
2.	20180401adubna 2018	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Jordan Thompson	1.–6, 6–4, 6–1
3.	20210201aúnora 2021	Nur-Sultan, Kazachstán	tvrdý (h)	Jurij Rodionov	6–1, 6–2

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
1.	20130901azáří 2013	Costa Mesa, Spojené státy	tvrdý	Marcos Giron	Keith-Patrick Crowley Matt Fawcett	6–3, 6–2
2.	20140601ačervna 2014	Oklahoma City, Spojené státy	tvrdý	Martin Redlicki	Jesús Bandrés Gonzalo Escobar	4–6, 7–6(7–3), [10–8]
3.	20150901azáří 2015	Costa Mesa, Spojené státy	tvrdý	Martin Redlicki	Jean-Yves Aubone Benjamin Lock	6–2, 3–6, [10–5]
4.	20160901azáří 2016	Irvine, Spojené státy	tvrdý	Deiton Baughman	Timothy Sah Ryan Seggerman	6–4, 6–3
1.	20161001aříjna 2016	Fairfield, Spojené státy	tvrdý	Brian Baker	Sekou Bangoura Eric Quigley	6–3, 6–4
5.	20170401adubna 2017	Memphis, Spojené státy	tvrdý	Lloyd Glasspool	Philip Bester Alex Lawson	6–2, 7–6(7–3)
2.	20180101aledna 2018	Playford, Austrálie	tvrdý	Tommy Paul	Maverick Banes Jason Kubler	7–6(7–4), 6–4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mackenzie McDonald na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mackenzie McDonald na Wikimedia Commons
• Mackenzie McDonald na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Mackenzie McDonald na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Mackenzie McDonald na stránkách Davis Cupu (anglicky)